26. července 2015

Jedním z lákadel krajiny kolem řeky Nežárky je zámek ve Stráži. Hrad tu vyrostl někdy ve 13. století, ale historie samotného zámečku se začíná psát až na začátku věku 18. Sídlo patřilo například rodu Vítkovců nebo pánům ze Šternberka. Od roku 1914 byl zámek spojen se jménem Emílie Pavlíny Kittlové. Netušíte, kdo tahle žena je? Tak se s námi pojďte vypravit po jejích stopách přímo do Stráže nad Nežárkou. Zmíněná dáma dobývala scény v Londýně i za velkou louží v New Yorku. Už asi víte, že je řeč o Emě Destinové. Byla nejen pěvkyní, ale i spisovatelkou a mimo jiné si zazpívala i vedle Enrica Carusa. Dnes je v zámku muzeum slavné operní divě věnované, v němž najdete například kostýmy, ve kterých dobývala svět.

V Nasavrkách v Železných horách nás čekají pracovité včely. Hned při vstupu do zdejšího arboreta se setkáme s patronem jejich chovatelů, Ambrožem, konkrétně tedy s klátem, který ho znázorňuje. Arboretum začali budovat na jaře roku 2003, kdy tu vysadili první stromy a keře. Je to vlastně taková škola včelařů. Mají šanci se tady dozvědět, jak o pilné tvorečky co nejlépe pečovat. I proto tady pěstují víc než 400 druhů rostlin. Za pozornost docela určitě stojí i prosklený úl, který nabízí jedinečnou možnost nahlédnout do včelího mikrosvěta. Je mimo jiné skvělou pomůckou pro všechny studenty ze zdejšího odborného učiliště, na němž se se včelařskou tématikou seznamují zájemci ve věku od 16 do 70 let, přičemž víc než polovina z nich má za sebou už vysokou školu.

V Krušných horách se už od poloviny 16. století dobývalo pod zemí ukryté bohatství, především rudy cínu, stříbra, železa a zinku. Jedním z míst, které tyhle časy připomínají, je důl Johannes. Pokud se rozhodnete vydat se do míst, kde dřív tvrdě pracovali havíři, musíte se pořádně vybavit. Čeká vás několik okruhů, na nejkratším strávíte něco málo přes hodinu, na delších klidně i dvojnásobek času. V chodbách vysokých dva metry a širokých zhruba polovinu, se dozvíte, jak to tu fungovalo. Za 6 hodin dřiny vykutali horníci 2 a půl centimetry materiálu. Jednou ze zvláštností tohohle důlního díla je, že se už v srpnu zavírá, neboť slouží zároveň jako zimoviště netopýrům. A ty by zvídaví návštěvníci rušili.

K největším turistických lákadlům Prahy patří hrad. Turisté si rádi prohlížejí nejen jednotlivé paláce, ale taky zdejší zahrady. Ty začaly vznikat už na začátku 16. století. Tou nejstarší je Královská, která se pyšní hned několika unikáty. Například právě tady vykvetly před stovkami roků první tulipány v Evropě a odsud se šířily po starém kontinentě. Zahrada si zachovává své tradice i v dnešní době, rostliny tu pěstují stejným způsobem, jako třeba kdysi za Rudolfa II. Prohlédneme si taky staré i nové skleníky a nezapomeneme ani na stavby, které zahradu zdobí. Už takřka od doby vzniku tu stojí míčovna, nedlouho po ní vyrostl Lví dvůr. K unikátům pak patří letohrádek královny Anny, před nímž vám dokonce zazpívá kašna.

Ve Zlíně, konkrétně v jedné z budov tamního Baťova institutu, se symbolicky přeneseme do časů našich prababiček. Právě tam totiž návštěvníkům vyprávějí příběh chleba. Výstava, na kterou se vypravíme, nás provede všemi pracemi, které vzniku voňavého bochníku předcházely. Začneme už od samého začátku, tedy od úpravy země pro pěstování obilí. Prohlédneme si nástroje, které v průběhu staletí usnadňovaly práci. Můžeme se dokonce naučit i rytmická říkadla, která muži používali při mlácení obilí a objevíme taky různé způsoby přípravy chleba. Řeč bude i o pověrách spojených s chlebem. Víte, proč se třeba nikdy drobečky nesmetaly na zem? A protože je expozice interaktivní, můžete se zapojit a vytvořit si svůj vlastní bochník.