11. ledna 2015

Poděbrady máme všichni nejspíš spojené s vyhlášenými lázněmi a taky s českým králem v éře pohusitské. Jiřího z Poděbrad si ve městě můžeme připomenout už na náměstí, na kterém najdeme jeho velkou jezdeckou sochu z dílny Bohuslava Schnircha. Ještě víc se ale dozvíme při návštěvě Památníku krále Jiřího. V jeho prostorách budeme obdivovat nástěnné malby v hradní kapli, ale taky řadu vzácností dokumentujících časy vlády jediného českého krále nekrálovské krve. Podrobněji se seznámíme s projektem mírové organizace, který navrhl. Pokud vás zajímá, co stálo u zrodu této myšlenky, prozradíme vám to. V expozici ale nechybějí ani kopie několika rukopisů. Zároveň nahlédneme do historie města, které rod, z něhož král Jiří pocházel, hodně ovlivnil.

Vrch Ralsko je sice dominantou krajiny v okolí města se stejným jménem, ale milovníci turistiky a přírody ho dlouho mohli obdivovat jen z dálky. Byl totiž součástí vojenského prostoru, v němž postupně pobývaly Československá a pak Sovětská armáda. Zapovězen tak zájemcům zůstal i vstup do středověkého hradu, který zdobí jeho vrchol. My si společně bývalé šlechtické sídlo prohlédneme a bude nás zajímat, co nového přinesl nedávný archeologický výzkum a co tu do budoucna chystají pro návštěvníky. Prozkoumáme taky jeho okolí. Do kraje se podíváme z vyhlídky, kterou ve Vranovských skalách nechal manžel vybudovat jako dárek k narozeninám pro hraběnku Juliane Harting. A prohlédneme si i další místa pískovcových skal.

Betlém, který vytvořil Matyáš Bernard Braun v první třetině 18. století, patří k oblíbeným turistickým cílům v okolí Kuksu. Tahle nevídaná přírodní galerie soch a plastik se stala taky inspirací pro řezbáře Leoše Pryšingera. Poprvé tuhle parádu viděl už v šesti letech, a když se o hodně let později dostal k řezbářskému řemeslu, rozhodl se zvěčnit jeho podobu ve dřevě. Ale samozřejmě v menší velikosti. Pořádně si celý Braunův betlém změřil a pustil se do výroby. Dílo v přírodě samozřejmě v průběhu času dostalo pořádně zabrat, a tak musel trochu popustit uzdu fantazii. Na svém betlému znázornil, jak ten Braunův nejspíš vypadal v době vzniku. Prozradí nám, co všechno realizace tohohle nápadu obnášela a co se při ní dozvěděl o díle slavného sochaře.

Vyprávět o slávě šumavských skláren je takřka nošením dříví do lesa. Nicméně my si v Klatovech v tamním Pavilonu skla připomeneme jednu z nejúspěšnějších. Založil ji Johann Lötz v Klášterském Mlýně u Rejštejna před dvěma stovkami let. Největší úspěchy ale zdejší výrobky slavily kolem roku 1900. Secesní sklo z Klášterského Mlýna se tehdy prodávalo v luxusních obchodech v Paříži, Londýně i New Yorku. A mít doma nějaký takový skvost bylo mezi bohatými lidmi projevem vybraného vkusu. Jenže tyhle časy už připomínají jen prázdné prostory bývalé huti. Zařízení se v osmdesátých letech přesunulo do bavorského skanzenu. V Pavilonu skla budeme obdivovat vzácné kousky, které pocházejí ze soukromé sbírky a nutno dodat, že ze sbírky velmi ojedinělé.

Tóny varhan nás potěší při návštěvě v Zásadě. V rodině Žloutkových totiž dorostla už třetí generace varhanářů. Prohlédneme si některé nástroje, které se narodily a rozezněly pod rukama zakladatele tradice Bohumila Žloutka. Představí nám je jeho syn a vnuk, taky Bohumilové, kteří o ně pečují a samozřejmě i vyrábějí nové. Dovolí nám nahlédnout a prozradí, jak se vlastně tenhle nástroj rodí. Co všechno je zapotřebí k tomu, aby jeho hudba mohla rozdávat radost. Prozradíme vám, jak vznikají píšťaly a co vlastně při hraní rozhoduje o tom, které z nich se dostanou ke slovu. A čeká nás taky jeden unikátní kousek. Nejstarší z Bohumilů se totiž po přestěhování do podhůří Jizerek zamiloval do skla a to dostalo prostor i při jeho práci.