2. listopadu 2014

Živočichy, kteří pobývali na naší planetě už před víc než pěti desítkami miliónů let, si prohlédneme v obřím akváriu v pražské ZOO. Velemloků v něm najdeme přes deset. A dočasně mezi nimi našel azyl i největší a zřejmě taky nejznámější zástupce tohoto druhu v Evropě – Karlo. V jeho domovském Karlsruhe mu totiž předělávají akvárium, a tak se vydal na návštěvu do Prahy, kde zůstane do konce roku. Bude nás zajímat, jakých rozměrů velemloci dosahují, že mohou vážit i padesát kilogramů, jak tráví veškerý čas a jak se jim líbí, že jsou středem pozornosti návštěvníků. Navíc se dozvíme, co všechno je příčinou toho, že patří k ohroženým druhům. A připomeneme si taky dílo Karla Čapka, v němž se právě tihle tvorové vzbouří proti lidem.

Jeskyně Na Špičáku patří k nejstarším doloženým ve střední Evropě, první písemné zmínky o ní pocházejí z poloviny 15. století. Už v roce 1885 byla poprvé zpřístupněna. Návštěvníky nedaleko města Jeseník čeká víc než čtyři stovky metrů dlouhý labyrint chodeb a puklin, vytvořených v masivních mramorech starých přibližně 350 až 400 milionů let. K nejzajímavějším místům jeskyně patří křižovatka puklinových chodeb připomínající svým tvarem srdce. Do minulosti nás tu zavedou i staré malby, které zdobí strop a stěny. Najdeme tu znaky slunce a půlměsíce, alchymistické symboly pro hledače zlata a dalších drahých kovů, ale taky dvě postavy modlící se pod křížem. Největší prostorou je pak Velký dóm s unikátně vymodelovanými stropy.

Je to už sto let, kdy po sarajevském atentátu na následníka trůnu habsburské monarchie vypukl do té doby nevídaný válečný konflikt. A my si připomeneme utrpení, která přinesl, ale taky změny, které se udály v jeho průběhu nebo byly jeho přímým důsledkem. V jihomoravské metropoli připravilo několik institucí výstavu Velká válka, která ukazuje čtyři kruté roky z různých úhlů pohledu. Připomeneme si, jak svět vypadal před válkou a taky, jak boje probíhaly. Novinkou byly tanky, ponorky, letectvo a taky zákopy. Dozvíme se ale i to, jak vypadal život mimo bojiště. Lidé trpěli nedostatkem prakticky všeho, zaveden byl přídělový systém. A všude vládl strach, nikdo tak dlouhý konflikt s tak velkými ztrátami na lidských životech nečekal.

Do časů našich babiček a dědečků nás přenese expozice muzea Františka Skopalíka v Záhlinicích na Kroměřížsku. Jméno dostalo po místním starostovi, který byl taky velkým milovníkem tradic a pečlivě zaznamenával průběh různých slavností, ale taky podobu místních krojů. V muzeu se toho o tehdejším životě dozvíme spoustu, nejvíc nás ovšem budou zajímat už zmiňované kroje. Vypravíme se taky k Václavě Navrátilové, která zdobné oděvy pro slavnostní příležitosti udržuje. Prozradí nám, jak musí vypadat správná hanácká krojová sukně, jak se nejlíp docílí její pevnosti a nadýchanosti i to, co všechno je pro místní kroj typické. Rukávce mají řasený lem, nad loktem jsou zdobené černou výšivkou. Muži nosí červené kalhoty nad kolena, vysoké boty a taky klobouk. Svobodní mládenci na něm mají voničku, ženatí muži stuhu.

Jednou ze zajímavých technických staveb, kterou najdeme na Pardubicku, je kanál Halda. Vybudovat ho nechali na řece Loučné Pernštejnové už na konci 15. století. Přivádějí jim vodu až do Pardubic. Hlavním důvodem k vybudování kanálu byla touha panstva po čerstvých rybách, které měly připravené v nádržích. Kromě soustavy rybníků na předměstí byla voda přiváděna i k několika technickým objektům, hlavně mlýnům. Podél Haldy se můžeme vypravit po značené trase pěšky i v sedle kola, ale dopřát si můžeme i plavbu přímo po kanálu. A cestou narazíme i na další technické zajímavosti. Například na most, který vybudoval železniční pluk sídlící ve městě v období mezi dvěma světovými válkami. A zastavíme se i u úseku zvaného V úzkém.