23. března 2008

Paní Anna Rusová už před 40 lety zavedla ve východočeském Červeném Kostelci malování kraslic pěkně pohanácku. Na pole chodí, když se daří ječmenu. Z hrsti slámy odstřihne kolínka, sundá slupku, pod níž se objeví perleťová sláma. V zimě pak namočí stébla do vody a piplavou prací špendlíkem nařízne několik proužků, ze kterých se pak razí různé tvary.

Ve Šternberku mají důvod k oslavě. Letošní Velikonoce budou svědky otevření starodávného hradu Šternberk na střední Moravě. A v něm – jak jinak v tyto dny – výstava s tématem – jak jinak než velikonočním. Výstava zabírá deset hradních místností. A každá pak patří jednomu konkrétnímu tématu. Beránek byl obětí v době předkřesťanských.

Pak se vypravíme do Uhlířských Janovic. Tamní sklárna je rodinná, patři Prokešovým. Sklářství se věnují už víc než 15 let. Základem výroby je skleněná trubice. Špička se musí zaškrtit, aby šla vložit do formy. Při teplotě 1200 až 1300 stupňů se sklo nechá hezky tvarovat. V tuto roční dobu, jak jinak než ve velikonoční vajíčka. Ta můžou být buď vytahovaná nebo z trubic s o něco menší teplotou.

Pak se vypravíme do Tábora. Na návštěvu jednoho učitele. Vyučuje hlavně zpěvu, jen ti žáci jsou poněkud jiní, než bychom byli čekali. Jde totiž o kanárky. Pan Novák, jinak taky světově uznávaný expert, se jejich hudební drezuře věnuje přes 50 let. Záleží na zpěvu. Ten se nevytváří u dutopěvců v zobáku, ale ve volátku. Zpěv má být pomalý a hluboký, bez falešných tónů, pěkně kulatý, poslouchatelný. Myslíte, že jim pan Novák předzpěvuje, aby je inspiroval? Uvidíte sami.

12 kilometrů od Strakonic leží v nadmořské výšce 388 metrů na levém břehu Otavy obec Štěkeň. Její název se odvíjí od latinského Stiecna. Místní se pyšní barokním zámkem a kostelem svatého Mikuláše či anglickým parkem. Nebo 300letými duby, pod nimiž prý odpočíval i Karel Klostermann. Město je doloženo z roku 1052. Vládnoucí rody se tu střídaly. K vlivným pak patřil Jan Antonín Losi z Losimthalu – nechal právě tady zbudovat skvostnou architekturu.