2. března 2008

Ve Skandinávii mezi 8. až 11. stoletím žili Vikingové. Protože ale Toulavá kamera spřádá své cesty toliko po krajích českých, moravských a slezských, zůstaneme i my v zemi české. Konkrétně v Novém Strašecí. Díky skupině Midgard, což z překladu severské mytologie znamená Země lidí, se dozvíme, jak žili a čím se bavili severští válečníci. Členové Midgardu se snaží oživit dávnou historii a s ní spojený skutečný život. Třeba tím, že podávají tehdy běžná jídla.

V Hronově, rodišti Aloise Jiráska, kterého si tolik oblíbil československý ministr Nejedlý, žily prý na dvě desítky Jirásků. Aby se rozlišili navzájem, dávali si přezdívky podle určitých charakteristik. Naši Jiráskovi, jejichž stavení stálo pod kostelem, byli ti podkostelní. Baráček se dochoval téměř v původní podobě – zakladatel stavitel byl Jiráskův praděd Jakub, který dům postavil už v roce 1790. Alois Jirásek své rodné místo miloval a rád se sem vracel.

Sklo proslavilo Česko téměř po celém světě. Víte ale, že ti dnešní sklářští borci dokážou vyrobit jemnou krásu způsobem, který je stejný už pět tisíc let? Stačí jim k tomu drátek a roztavená sklovina. Těžko dnes dopátrávat, kdo byl první, koho napadlo roztavené sklo navíjet právě na drátek v jakési kuličce s otvůrkem uprostřed (a tedy vyrobit korálek), co ale víme, je, že v autentických sklářských manufakturách v Jablonci nad Nisou vy uvidíte, jak to všechno vzniká.

Český král Přemysl Otakar I. daroval celé Broumovsko v roce 1213 benediktýnům z pražského Břevnova. To je historicky dokladovatelný fakt stejně tak jako to, že břevnovští benediktýni pak založili klášter v Polici nad Metují a Broumově. A broumovská barokní stavba byla naším dalším cílem. Původně byl totiž klášter vystavěn v duchu gotickém, punc baroka získal až v 18. století a stalo se z něj centrum kulturního života. Jedinečná figurální ornamentální výzdoba a unikátní knihovna s originály rukopisů nebo prvotisky – to všechno si můžete prohlídnout osobně nebo s naší kamerou.

Říkalo se jim putifarky. A po jejich stopách se vypravíme i my. Čarodějnice – ty které proklety byly a které samy proklít mohly. Ve středověku jim inkvizice pěkně zavařila. Ale pěkně popořádku: startujeme na turistické cestě v Šumperku, u domu první popravené šumperské měšťanky Marie Sattlerové. Putování samo má 22 zastavení a příhody některých žen jsou vskutku nepochopitelné. Způsoby nelidského vyslýchání a týrání měly ženy přivést k neuvěřitelným útrapám. Jistě se to jejich trýznitelům podařilo – některé však vzdorovaly a nevydaly ani hlásku.

Tanec, který se dokonce probojoval až na prestižní seznam UNESCO jako mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva, se nazývá verbuňk. Je zvláštní tím, že se z celého světa tancuje pouze v jedné oblasti Moravy, takzvaném Slovácku, a navíc je to záležitost výhradně mužská. Své kořeny má v loučení chlapců před odchodem na vojnu a nemá žádnou pevnou choreografii. Každý tanečník má svůj nezaměnitelný styl.