24. února 2008

Nakléřovský průsmyk je taky označován jako brána do Čech. V dobách dávných právě tudy vcházeli poutníci nebo cestovatelé do české země. Ale nejen ti, kdo s dobrými úmysly přicházeli, právě tady vstupovali. Byl mezi nimi třeba i válečník a vojevůdce Napoleon. V roce 1813 vpadl do Čech s plánem dobýt Prahu. Šarvátka přerostla v ostrou bitvu s dvaceti tisíci obětmi. Vojska tu ale procházela vícekrát. Dodnes jejich neblahou činnost připomínají monumentální i menší pomníky. Vidět je můžete v Chlumci, obci v úpatí Krušných hor.

Představte si, že musíte nachodit desítky kilometrů kvůli tomu, abyste uspokojili svou sběratelskou vášeň. Někdy dokonce i do korun stromů je záhodno vlézti. A to proto, abyste narazili na čarověník a odnesli si ho domů. Dřívější generace přisuzovaly těmhle výtvorům přírody magickou až čarovnou moc. Ve skutečnosti jde vlastně o okrasné zákrsky. Některé padesáticentimetrové zákrsky na zahradě pana Slámy z Ostravy jsou dokonce unikátní a jeho okrasná zahrada byla odborníky přiřazena do seznamu dvaceti nejatraktivnějších a nejzajímavějších sbírek tohoto druhu na světě.

Jiný svět a jiná doba. Možná tohle vás napadne, vstoupíte-li do litovelského muzea. Město proslavilo hlavně pivo nebo první gramofon, ale důvod, proč jsme přijeli my, byl přece jen trochu jiný: prazvláštní nástroje, stroje podivných tvarů a k různým účelům sloužící předměty, které používali řemeslníci, báby a dědové věků ne tak dávno zašlých. Z darovaných předmětů se dokonce podařilo vytvořit řemeslné tržiště.

V malebné vísce Žirovnice pár kilometrů od Jindřichova Hradce vyrostl už někdy v polovině 13. století gotický hrad s věží a kaplí. V roce 1485 ho spolu s městečkem získal neurozený, leč bohatý kutnohorský kupec Václav Venclík, se stříbrem obchodující měšťan. Šlechtický titul si pak už jen dokoupil. Místní ho prý dlouho podezírali z toho, že načerno razí stříbrné mince, ale byl to právě on, kdo se zasloužil o rozšíření hradu i městečka. O hradu, a nejen o něm, bude naše žirovnické zastavení.

Možná ani děti by nemusely utíkat od naší poslední reportáže, i když bude o škole. Ale o jiné, než o té, kterou znají. Kalamáře ani staré lavice už samozřejmě nepamatují, ani nemůžou. Kdopak z nás dneska ví, jak se psalo třeba na břidlicovou tabulku! Výstava Zpátky do školy v Muzeu Východních Čech ukazuje na konkrétních exponátech - učebnicích, fotkách, sešitech - jakže vypadala škola v dobách našich prabáb a pradědů.

Už je to 14 let, co se z pošty v Božím Daru posílají psaní Ježíškovi. A jsou jich tisíce a zdaleka ne všechna posílají děti. Právě tato pošta má výsadní postavení, jen zde razítkují vánoční poštu výročním razítkem. Každoročně je připravuje jiný výtvarník, jehož návrh putuje k rytci. Pro každý rok originál, který nakonec skončí ve sbírkách Poštovního muzea.