9. prosince 2007

Zvyky jsou různé, jiný kraj – jiný mrav. V Česku k tomu vánočnímu patří psaní Ježíškovi. Vynikají v tom hlavně ti nejmenší, kteří naočkováni rodiči bombardují svými přáníčky postavu, která je má vyslyšet. Na Božím Daru už 14 let místní úřednice pečlivě cejchují právě tuhle vánoční poštu – a právě o tom, čím razítkují, bude první reportáž. Ukážeme vám v ní, jakéže je to české vánoční razítko.

S obrázky na skle se setkáváme již v 70. letech 18. století i na severu a severovýchodě Čech. Ve své době byly velmi oblíbené – prodávali je na poutních místech, na jarmarcích a trzích, někdy je roznášeli i podomní obchodníci. Technika zhotovení obrázku na skle spočívala v tzv. podmalbě. Pod sklo se nejprve položila šablona (často rytina nebo malovaný obrázek), jež sloužila jako předloha, kterou autor kopíroval. My vás v Toulavé kameře pozveme do Břeclavi, kde nám Slávka Floretová ukáže, jak tuhle kumštařinu zvládá ona.

Nakupujete na Vánoce? Objeli jste už všechny možné hyper a supermarkety? Dáme vám jiný typ. Zkuste to spolu s námi ve vetešnictví. Opravdu. Zánovní kolovrátek, koncertní citara nebo medomet. Určitě byste našli někoho, koho by tyhle skvosty potěšily. Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci pro nás připravili pravý vetešnický krámek a přiznávají, že průvodním motivem je pohádka Emila Šalouna Štěstí za desetník.

Už od dětství se u něho projevovalo umělecké nadání. V Táboře vystudoval gymnázium a pak v letech 1887–1890 studoval malířství u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. Pro potíže s vrozenou oční vadou – daltonismus, zabraňující rozeznávat některé barvy, přešel na radu svých učitelů k Josefu Maudrovi na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze studovat sochařství. A neudělal chybu. Stal se z něj věhlasný sochař. Další reportáž bude totiž věnována Františku Bílkovi, třetí ze šesti dětí nás „pozve“ do svého muzea, které stojí v Chýnově u Tábora. Umělec získal stipendium mecenáše Vojtěcha Lanny a v lednu 1891 odjel do Paříže, kde studoval na soukromé Akademii Colarossi u prof. Injalberta. Jaroslava Pošvářová, průvodkyně v Bílkově muzeu nám ukáže skvělé mistrovy kousky.

Pak popojedeme o kus dál. Do Přeštic. Netradiční výlet by se možná líbil malým holčičkám. Právě ony si rády hrají s panenkami. Hračkou, která je známá už z dob starověkého Egypta či antického Řecka. V Domě historie Přešticka, kde vše, co má, vystavuje panenkářka Anna Šlesingerová. Téměř dvě stovky výstavních krasavic, z nichž některé z nich dnes už patří k sběratelským raritám. Zatímco majitelka bude mluvit o tom, jaké to je sbírat panenky, pak její manžel se nám svěří, jaké to je mít doma šikovnou panenkářku.

Přímo vpřed se pak vydáme se skupinou historického šermu. Ta se totiž jmenuje Orcae ita, což přeloženo z latiny právě označuje ono rázné bojové směřování. Vznikla v roce 2002 díky královéhradecké skupince nadšenců a obdivovatelů středověké historie, dnes je už 20členná a divákům se snaží předvést život vojenské družiny i samotný boj nebo výzbroj družiníků, lišící se podle způsobu boje a sociálního postavení. Jana Kopřivová nám pak řekne, jak se šije a tká na karetkách i jak se žilo kdysi.

Významný český obrozenec František Vladislav Hek, jehož vlastní životopis inspiroval Aloise Jiráska k napsání pětisvazkového románu F. L. Věk se narodil v Dobrušce. Ve městě dodnes stojí jeho rodný dům a je v něm umístěna stálá expozice věnovaná jak jemu, tak i literárnímu hrdinovi, jemuž byl předobrazem.