1. dubna 2007

V padesát metrů vysoké věži svatého Bartoloměje v Zábřehu na Moravě startujeme naše toulání. A proč právě tady? Mají tady totiž jedno dost neobvyklé muzeum. Narazili jsme na něj ve věži svatostánku a založila ho parta lidí, kteří chtěli obnovit tradici ručního vyzvánění. Přesně 117 schodů vás dovede ke zvonici z roku 1794 a vy se můžete podívat mimo jiné i sbírku víc než tisícovky mincí nebo barokní kleště na pečení hostií.

Joachima Barranda pozvali majitelé křivoklátského panství, aby jim pomohl s vybudováním koněspřežné železnice. Barrand tedy dorazil do obce Skryje, nejdřív sice jako pedagog, ale protože se mu nabídka podílet se na stavbě koněspřežky líbila, pustil se do práce. Jenže to by skryjská oblast nesměla být bohatá na různé zkameněliny trilobitů, které pak obrátily archeologovi život. Celá oblast je dnes Chráněným krajinným územím se Skryjskými jezírky.

Sedm kilometrů od Domažlic, v malebné obci Postřekov, objevila Toulavá kamera jedno hasičské muzeum. Vzniklo před sedmi lety – jako nápad jistě oceněníhodné, k jeho realizaci však chyběly peníze. Jenže mecenáši nevymřeli ani v Česku, a tak se postupně nějaká ta korunka nashromáždila a po náročných rekonstrukcích a opravách, které trvaly snad stovky hodin, si můžete prohlédnout třeba stříkačku trakařovou z roku 1813, ovládanou ručně. K vidění jsou samozřejmě i stroje modernější a výkonnější.

Hračky budou naším dalším tématem. Na Pardubicku v obci Krouna žije pan Bukáček a ten je totiž umí zajímavě nejen vyrábět, ale i o nich vyprávět. Jeho rukama vzejde na čtyřicet vzorů hraček, říká se jim hračky krounské, a krounští se jimi můžou pyšnit už od 19. století. Hlavním pracovním materiálem je dřevo a krounské dřevěné hračky se dnes úspěšně vyvážejí nejen do Japonska, ale i do Ameriky nebo Evropy.

Magická trojka bude provázet naši poslední nedělní reportáž. Tři lípy, tři prameny, tři rybníky – objevili je tři řádoví bratři hledající místo pro svůj klášter. Bylo to v roce 1501–1507, kdy u Nové Bystřice vyrostl klášter Nejsvětější trojice. Obýval ho řád nejmenších bratří sv. Františka z Pauly až do roku 1533. Klášter byl pak jakoby zapomenut a znovu byl objeven až ve století 17. Nejpohnutější osud ale stavbu potkal až v dějinách novodobých – při jednom pracovním subotniku v roce 1960.

Chodov proslavila výroba růžového porcelánu. Tamní manufaktura patří mezi nejstarší ve střední Evropě. Založena byla už v roce 1811. A její výrobky putují do celého světa. Za vznik porcelánky může František Miesl, někdejší majitel tří uhelných dolů v okolí. Jeho lidé totiž při náhodném sesutí jedné ze šachet objevili bílou hlínu - kaolín, a tak Miesl přišel s myšlenkou založit tam manufakturu na jemnou keramiku.