12. března 2006

První naše reportáž nás zavede do Děčína. Na skále nad řekou na místě nejprve vyrostlo dřevěné hradiště střežící labskou vodní cestu. Když pak Josef II. vybudoval novou tvrz v Terezíně, přestavěli si Thunové zámek podle svých představ. Že to byly představy bohulibé – o tom svědčí třeba to, že se zde dařilo i exotickým rostlinám. K vidění budou i kuriozní věci dokládající dobu, v níž vznikly: třeba malovaný nočník se zápachovým uzávěrem. Zámek se odívá do nového hávu – pojďme se tedy podívat, jak mu to sluší.

Pak se vypravíme do Svratky. Navštívíme tamní muzeum. Sami ale uvidíte, že se místním radním podařilo vybudovat tak trochu jiné muzeum. Jiné proto, že exponáty, které se tady nabízejí, nejsou vystavovány v jedné kamenné budově pod zámkem. Místním se podařilo vytvořit i tady, na pomezí Čech a Moravy, poetickou uličku plnou historie, která si v ničem nezadá s tou Zlatou na Pražském hradě. Pan Mudroch nám bude vyprávět o tom, jak vypadal život v době posledního ševce ve Svratce, a o časech, kdy se tady dařilo i řemeslu kolářskému.

Před pětatřiceti lety se naučil malovat na porcelán a dnes má jeho krásně vyzdobené vázy třeba Juan Antonio Samaranche. I tak by se dal v kostce shrnout životní příběh jednoho kumštýře. Je jím pan Široký a my jsme ho objevili v Březové u Karlových Varů. Svou rukodělnou techniku i co všechno musí takový malíř umět – to nám prozradí ve třetím zastavení s povídáním o talentu, píli, pečlivosti a preciznosti, které se pak všechny zúročí v malované porcelánové kráse.

Když Johanes Gutenberg vynalezl knihtisk, svým způsobem převrátil svět naruby. Knihy, kdysi nákladné a těžko dostupné, se staly lidem přístupnější. Tehdy nemohl tušit, že slovo tištěné začne být nahrazováno slovem „elektronickým“, že média se stanou sedmou velmocí. A o médiích bude řeč v této reportáži. V Národním muzeu totiž uspořádali výstavu Zlaté časy médií a k vidění je vlastně všechno, co se sedmou velmocí souvisí. Od vývoje sdělovacích prostředků přes techniku, která k šíření zpráv sloužila.

Organizace UNESCO si do svého seznamu nemateriálního dědictví zapsalo jednu „památku“. Říká se jí verbuňk a jde o tanec, který se tancuje na Slovácku a nikdo vlastně neví, kde se tady vzal. Z dvacátých let minulého století pochází první neozvučený filmový záznam a jak sami uvidíte, verbuňk se vyvíjí a proměňuje – dnes existuje několik jeho oblastních variant a folklorolog Jan Krist nám o tomto tanečním odkazu povypráví.

V Jičíně žije pan Wilda. Pan Wilda je jediným Čechem, který je členem Evropského cechu věžníků a ponocných. A v Jičíně končíme naše putování – nabídneme vám však pohled na město tak, jak je na něj zvyklý jičínský ponocný – z výšky. Vystoupejte tedy spolu s námi do výšek města Albrechta z Valdštejna, Rumcajse a zámku rodu Smiřických – dnes je zde regionální muzeum, samozřejmě plné zajímavých věcí.

Z věže hradu Grabštejna lze kromě české kotliny vidět k sousedům do Německa, to se pozná podle lesa větrných elektráren, i do Polska, které zase poznáte podle obří tepelné elektrárny. Na hradě sídlí vojenská veterinární základna. Cvičí se tu psi-záchranáři, ale také ti, co dokáží odhalit třeba drogy nebo trhaviny. Nedaleko odtud se narodil pěvec Luděk Vele, díky jemuž hrad povstal z popela.