24. července 2005

Naše toulavé pohodové nedělní dopoledne začneme v manětínském barokním zámku. Pobývala tam spousta významných umělců, třeba malíř Petr Brandl. Zámek, který byl vybudován v šestnáctém století, získal svou charakteristickou podobu až v době barokní, a to především díky hraběnce Lažanské. Ta se uměla postarat o to, aby krása zámku i jeho okolí vzkvétala. Pod jejím dohledem vznikly ty nejvzácnější umělecké skvosty.

Trochu víc mokré bude naše druhé toulání. Společně si totiž sjedeme Vltavu. Ovšem pozor. Ne na lodi nebo na člunu, jak byste možná čekali, ale na voru. Ty se po Vltavě proháněly už od 14. století. První spolehlivá zmínka o nich pochází z roku 1316 a největší slávu zažívaly v 19. a 20. století. Tehdy se plavily až do Německa. Labutí píseň si pak vltavští plavci společně zazpívali v září roku 1960, kdy svůj poslední vor zakotvili před rozestavěnou orlickou přehradou.

U řeky zůstaneme i v následující reportáži. Jen se přeneseme do výsostných vod moravských, přesněji na Vranovský zámek, barokní unikát nad Dyjí, o kterém se zmiňuje už Kosmas ve své kronice. Důvod, proč jsme se rozhodli zámek navštívit, určitě ocení hlavně ti, kteří se zajímají o historii měření času. Na zámku totiž můžete vidět ojedinělou výstavu historických hodin a hracích strojků. Dozvíte se tak všechno to, co souvisí s touhou měřit a počítat čas, i to, jak se hodiny a hodinky dostávaly postupně z bohatých aristokratických domů i k chudším měšťanům.

Ze zámku se přesuneme do „podzámčí“. Rozjeli jsme se do Rymic na Kroměřížsku, abychom si tady prohlídli malebné chaloupky ve skanzenu hanácké lidové architektury. Některé z nich přežívají už dvoustý rok – a to i přesto, že byly postaveny jen ze dřeva, hlíny a slámy. Mají taky půvabná jména, která jim zůstala po původních obyvatelích. Třeba Potůčkovo, U Vymětalů nebo U Symerských.

Kousek od Jablonce nad Nisou leží malebná obec Pěnčín, cíl naší další cesty. Je známá hlavně díky sklářské tradici a výrobě bižuterie. Charakteristické pro tuto oblast byly především takzvané mačkárny skla, v nichž se rodily korálky a skleněné perle. Jednu takovou jsme objevili i v pěnčínském výletním areálu. Je veřejnosti přístupná, takže do kuchyně zdejších sklářských mistrů můžete kdykoliv nakouknout.