Portrét Milana Švrčiny, muzikanta, pedagoga a folkloristy z Valašska, který si zahrál ve filmu J. Jireše Žert. Připravil Z. Zvonek
00:00:05(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)
00:00:11(PÍSEŇ)
-Hej,
00:00:16kamarádi moji,
00:00:25už mňa nečekajte.
00:00:33(CIMBÁL)
00:00:59-"V lednu 1945 osiřely primášovy housle.
00:01:04Otec umřel s hlavou na cimbále.
00:01:07Ještě pár hodin před smrtí sáhl po houslích,
00:01:10že si spolu naposledy zahrajeme,
00:01:13ale prsty již nechtěly běhat po strunách.
00:01:17Řekl mně však: "Milane, ostaň na Valašsku
00:01:21a pokračuj v dráze, kerú jsem já začal."
00:01:24Jeho odkaz jsem si vryl hluboko do srdce
00:01:28a zůstanu mu vždy věrný."
00:01:40-Tož začlo to u nás v rodině ve Valašských Příkazoch.
00:01:44Vlastně tu lásku k pěsničce
00:01:48mně teda vložil do mého srdca moj otec.
00:01:53Otec byl muzikant, byl to dědinský kantor,
00:01:57no a výborný huslista, výborný muzikant.
00:02:01A ten tam vlastně měl valašsku cimbálovku už před válku,
00:02:06otec za války takej. Maminka zas byla dobrá zpěvačka,
00:02:11tak jsem to doma vlastně všecko měl.
00:02:15No, já jsem začal s nima už jako ogar.
00:02:19(CIMBÁL)
00:02:40-S Milanem Švrčinou jsme se potkali poprvé v létě 1949,
00:02:47kdy na Vsetíně byla výstava nazvaná "Valašsko v práci".
00:02:52Mně bylo 11, jemu bylo 22.
00:02:57On vyhrál 1. místo v cimbálovkách. Jeho kapela tenkrát zvítězila
00:03:02naprosto suverénně v té soutěži vsetínské,
00:03:07a já jsem vyhrál tenkrát soutěž v dětských zpěváčcích.
00:03:11U cimbálu seděl Milan Švrčina,
00:03:14zjev, který byl naprosto sugestivní,
00:03:18naprosto inspirativní.
00:03:21Byl to člověk, kterého když jsem už poprvé slyšel hrát,
00:03:25tak ve mně vzbudil zájem o ten nástroj.
00:03:40-Na co cimbál? Jak to vlastně bylo s cimbálem?
00:03:44-No, s cimbálem to bylo takové zajímavé.
00:03:47Ze začátku k nám jezdíval hrávat nejaký starý cimbalista,
00:03:51jmenoval sa Fabián, ale bylo to kolikrát těžké.
00:03:55Nekdy nedojel, nekdy dojel a ještě byl trošku v náladě,
00:03:59tož ani moc hrát nemohl. Tož otec sa rozhodl,
00:04:02že musíme hned sehnat cimbál. No, bylo to za války,
00:04:06tož nakonec sa domluvil s jakúsi Maďarku, která v Klobúkoch bývá.
00:04:11Tož ta nám nakonec prodala cimbál "Šundu", ale ne za peníze,
00:04:15ale za potravinové lístky a kdejaké súčásti obleka,
00:04:19tož jsme potom cimbál dovezli k nám,
00:04:23ale nikdo si s tím samozřejmě nevěděl rady.
00:04:26(CIMBÁL)
00:04:47-S panem učitelem Švrčinou jsem se poprvé potkal,
00:04:52bylo to v roce 47 nebo 48,
00:04:56poté, co on jako mladý učitel přišel do Valašských Klobouk.
00:05:02Příchod Milana Švrčiny se podobal revoluci.
00:05:09Ve třídě, v které učil, založil národopisný soubor.
00:05:13On je dovedl tak nadchnout,
00:05:16že tito chlapci a děvčata si pořídili valašské kroje,
00:05:21a začali nacvičovat valašské písně a tanečky.
00:05:27No a byli nadšeni.
00:05:30(CIMBÁL)
00:05:51Moji rodiče ovšem toto nadšení nesdíleli,
00:05:55a to z jednoho prostého důvodu.
00:05:58Můj táta byl muzikant velice dobrý,
00:06:02byl jednak organizátorem dechovky, no a zjistili,
00:06:06že ta jeho cimbálovka hraje z paměti.
00:06:10A to bylo pro ně něco nepřípustného.
00:06:15Totiž, oni měli svoje výsostné postavení, ti dechovkáři,
00:06:20a tato cimbálová muzika, jako kdyby ohrožovala
00:06:25jejich prioritu a jejich výsostné postavení.
00:06:29A tak na něm hledali, nejenom na něm, ale na celé kapele,
00:06:33hledali takové mouchy všelijaké.
00:06:36A dokonce si vzali na mušku ty doprovodné houslisty, kontráše,
00:06:41kteří nedrželi ty housle klasicky, ale drželi je kolmo.
00:06:46A to se jim hrubě nelíbilo. A nelíbilo se to ani mému učiteli,
00:06:51ke kterému jsem chodil, Cyrilu Burešovi.
00:06:55A ten dokonce říkal: "Když nebudeš cvičit,
00:06:58skončíš ve valašském krúžku a budeš hrávat na břuchu."
00:07:14-A oni ho vlastně z Klobúk vyštvali.
00:07:21A vystrčili ho a šel do Štítné.
00:07:25Kvůli tomuto, že tam vzniká cosi iného, konkurenčního.
00:07:33Takže jezdil na kole nebo pěšky do Štítné,
00:07:37a tam založil soubor, zase.
00:07:42A vyhráli ve Strážnici soutěž těch chlapeckých her.
00:07:48(CIMBÁL)
00:08:08No, a potom musel na vojnu.
00:08:12A hned byl jako zařazen do AUSu,
00:08:17a tam založil cimbálovku.
00:08:22(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)
00:08:30Oni jeli dokonce do Číny, ten soubor, celý ten AUS.
00:08:36A právě tady s túto lidovú muzikú.
00:08:40Ale on tam už s něma nechtěl jet.
00:08:43On sa vrátil, že je Valach, a že ide tady na Valašsko,
00:08:48a ne aby jezdil kdesi po světě.
00:08:51-Když skončila vojna,
00:08:54nechtěl jsi zůstat profesionálním muzikantem?
00:08:57-No, Radim Drejsl se mnú měl několik takých hovorů.
00:09:01On mně pravil, co mám z Valašska.
00:09:04Tam zas vrátit sa učit ty hlúpé děcka.
00:09:08No ale já jsem mu na to pravil,
00:09:11že kdybych měl hrát 6 lebo 8 hodin denně, muziku cvičit,
00:09:16že to by mňa ubilo.
00:09:18Že radši teda budu učit na Valašsku, na tých Kotároch,
00:09:22ale tu muziku, že budu dělat jenom z lásky a ze záliby.
00:09:26(PÍSEŇ)-Keď já budu mašírovat do města Komárna,
00:09:31vzpomeň si ty, moja milá, vzpomeň si ty na mňa,
00:09:38že jsem ťa věrně miloval, dušu z těla bych za ťa dal,
00:09:45moja milovaná.
00:09:49Že jsem ťa věrně miloval, dušu z těla bych za ťa dal,
00:09:55moja milovaná.
00:09:59-Blíží se pomalu k polednímu. Teď probíhají soutěže hudební.
00:10:04To znamená, že se sem sjely kapely z celého Československa.
00:10:08Kapely lidové, té čisté lidovosti a opravdovosti.
00:10:12Když už jsem mluvil o tom,
00:10:14že bychom si těch obyčejů měli víc všímat,
00:10:17tak snad by bylo dobře, kdybyste si taky kousek poslechli.
00:10:21Já nevím, která skupina tam bohužel teď hraje.
00:10:24-Milan Švrčina. -Co říkáš?
-Milan Švrčina.
00:10:27-Milan Švrčina. To je odkud?
-Z Valašských Klobúk.
00:10:31-Z Valašských Klobúk a hraje na cimbál.
00:10:34Tak předáme slovo Janu Švrčinovi z Valašských Klobúk
00:10:38a poslechněte si jeho hru... Co, Milan? Tak Milanu Švrčinovi.
00:10:41Tady mě opravují mladí Valaši. Milanu Švrčinovi.
00:10:45A tak si poslechněte jeho hru na cimbál.
00:10:49(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)
00:11:02-Lidová píseň má jeden velký význam,
00:11:05a to, že postihuje celý náš život,
00:11:08ať žijeme kdykoliv, v jakémkoliv historickém údobí.
00:11:12Postihuje naše starosti, radosti a situace od rána do rána,
00:11:17od pondělka do soboty,
00:11:20od ledna do Vánoc a od narození až do smrti.
00:11:26-Musíte si představit vždycky tu krajinu.
00:11:30Jak vypadá ta krajina, jací tam žijú lidé,
00:11:34a podle toho vám to přijde, jaká ta muzika tam je.
00:11:40Třeba už ta valašsko-klobúcká muzika,
00:11:45ta je taková ráznější,
00:11:48to už tam sa táhne k tomu Slovensku a k těm horám.
00:11:53A tam už sú ty temperamenty jiné,
00:11:57už majú aj ty čardáše víc do toho,
00:12:01a tak ono sa to dřív prolínalo,
00:12:05nebo prolíná možná dodneška, že.
00:12:15-Mám dojem, že on malinko
00:12:18tu valašskou lidovou píseň slovakizoval,
00:12:22což si myslím, že není od věci, protože lidová píseň
00:12:26na to Valašsko přišla z Východu v podstatě pomocí těch Valachů.
00:12:30Takže on se cítil být, abych tak řekl, oprávněný k tomu,
00:12:36maličko tu valašskou lidovou píseň povýchodnit.
00:12:41A já třeba uvedu takový kratičký příklad.
00:12:45On tu natočil něco, čemu říká "dvě melodie ze Štítné".
00:12:50A ta první vypadá takto.
00:12:54(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)
00:13:07-Tak ten Milan Švrčina to vzal, jak se říká, z gruntu.
00:13:12Myslím ten národopis, ten folklór.
00:13:15Čili on navázal na to písňové, hudební, taneční bohatství,
00:13:20ale on šel ještě dál.
00:13:23On si řekl,
00:13:26že vlastně by šlo i využít způsobu života,
00:13:31kterým žili ti staří Valaši.
00:13:34No a on si osvojoval některé zvyklosti,
00:13:38nebo i mravy těch starých Valachů.
00:13:42Třeba v kroji přišel na pedagogickou konferenci.
00:13:46Ale on to nebral jako recesi, on to bral jako přirozenou věc.
00:13:51On třeba tvrdil,
00:13:53že všechny dopravní prostředky jsou výmyslem ďábla.
00:13:57Prostředek, který volil, bylo jízdní kolo.
00:14:06-On, pokud jel kamkoliv,
00:14:09vyjížděl z domu vždycky v kroji oblečený.
00:14:13Do Prahy, kamkoliv když jel hrát, jel v kroji už z domu.
00:14:17Když vidím dnešní muzikanty, jak táhnou ty kroje
00:14:20v takových různých neforemných, škaredých taškách,
00:14:24tak až teď oceňuju, jaký měl k tomu lidovému oděvu vztah,
00:14:29a chtěl se v něm cítit býti tím Valachem,
00:14:33kterým se cítit byl už od začátku té cesty.
00:14:38-On byl aj lyžař. A lyžoval v kroji!
00:14:49-Že by si měl koupit auto nebo motorku, to by ho nenapadlo,
00:14:54protože to se neslučovalo s tou jeho filozofií.
00:14:57Všechno jenom v rámci té přírody.
00:15:00Neměl žádné nároky, co se třeba majetku týče.
00:15:04Byl takový opravdu skromný.
00:15:08-On byl strašně takový klidný člověk.
00:15:12Takový, řekla bych, až tichý.
00:15:16A vzpomínka na něho byla velice pěkná.
00:15:25(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)
00:16:36(HRA NA KYTARU)
00:16:53-Alžír.
00:16:55Indie.
00:16:57Jenom namátkou Nový Zéland, když se tím budeme prohrabovat.
00:17:02To je co? Egypt.
00:17:04-To jsem se až fakt zlobila.
00:17:08Každý týden aspoň 10 dopisů
00:17:11odcházelo do celého světa.
00:17:15Museli jsme odbírat Mladú frontu, protože tam byly adresy.
00:17:21-Ovšem později už se to začalo projevovat finančně.
00:17:24Poštovné zdražovalo,
00:17:26takže už ztenčoval ten výběr na ty jakoby nejvěrnější přátele.
00:17:31-"Aktiv Bruno, Marie, Karel.
00:17:39Švrčina Milan, učitel z Valašských Klobouk - poznatky."
00:17:43-Mě nutil do toho dopisování,
00:17:46protože on si dopisoval s celým světem, tak chtěl,
00:17:49abych já si taky dopisovala. Takže mně vždycky našel adresu,
00:17:52já jsem ale neuměla anglicky, takže on mně to napsal anglicky,
00:17:57a já to jen opisovala na ty dopisy. A to byly dcérky z Itálie,
00:18:04z Malty, z Jugoslávie i z toho Sovětského svazu.
00:18:09To jsme si pak vyměňovaly. Posílaly mi pletené rukavice.
00:18:13-To všechno sloužilo potom pro jeho zajímavé výklady v zeměpise.
00:18:18To si právě myslím dodneška,
00:18:21že mnoho bývalých děcek si vzpomene
00:18:24na to jeho poutavé vyprávění o různých zemích.
00:18:27Tím, že si vlastně dopisoval s těmito lidmi z celého světa,
00:18:32nevyjímaje socialistický tábor a kapitalistický tábor,
00:18:35tak toto se odrazilo na tom vnímání těch soudruhů, kteří byli nad ním.
00:18:40-"Je známo, že svůj obdiv západním státům
00:18:43přenáší i ve škole na děti, které vyučuje.
00:18:46Chválívá se před nimi, že má procestovanou celou Evropu,
00:18:50a doplňuje to tím, jak se v těchto státech dobře žije.
00:19:06Zajímavé je rovněž to, že před Švrčinovým domem
00:19:11stávají různé osobní vozy. I Tatry 603 s SPZ ABA."
00:19:18-Heslo Milana Švrčiny bylo tři "N". Nic než národopis.
00:19:26Podle mého názoru nebyl v disentu,
00:19:30protože byl člověk spíš bázlivý, k politice se moc nevyjadřoval.
00:19:35A byl tak pracovně zaneprázdněný, když vedl ty tři soubory.
00:19:39Třeba měl Slavičín, Francovu Lhotu, Klobúky,
00:19:42tak si myslím, že na tyto věci neměl čas.
00:19:45A jelikož sa stýkal písemně se světem,
00:19:48tak to byla jeho taková koníčková věc
00:19:51ohledně folklóru a těchto věcí dějinných.
00:19:54-Tož, chlapci. "Ja dolina, jadanaj".
00:20:31-Nestrašte mi tu, že robítě!
00:20:35Čo sa tu ulejvátě? Jste na vojně!
00:20:39-Ne, ne, on žádný disident nebyl,
00:20:44ale oni vždycky vycítí,
00:20:48takoví ti, kdo s nima dýchá a kdo s nima není.
00:20:54On utíkal do toho folklóru,
00:21:00protože jinak v životě se mu snažili
00:21:04všichni tehdejší uvědomělí házet klacky pod nohy,
00:21:09dusili ho, takže se musel stěhovat,
00:21:13protože nějak s tím režimem nedýchal.
00:21:17(ZPĚV)
-My stavíme, stavíme svět,
00:21:21a hledíme do budoucích let,
00:21:25dnes je heslo mládí, dopředu a nikdy zpět!
00:21:34-Ten Jireš, ten režisér,
00:21:37on jezdil tady po okolí,
00:21:40po školách,
00:21:43a vrátil se do Klobúk a vybral si Švrčinu.
00:22:01-Vzpomínáš?
00:22:04-Je mi z toho nanic.
00:22:08-Ale toto jsi mal přece najradši.
00:22:12-Já vím, ty písničky jsou stejně krásný,
00:22:16ale všecko ostatní se změnilo.
00:22:19-Ty ses změnil, Ludvíku.
00:22:23-Změnil...
-Já ne.
00:22:27-Kdo ho znal a slyšel ten hlas, to není jeho hlas.
00:22:32Vždyť to nebyl vůbec jeho styl mluvy.
00:22:37Však když si ho sakra vybral,
00:22:40tak musel s ním mluvit přece aj nekolikrát.
00:22:44Že by mu to nesedělo,
00:22:47než tamten Čecháček jakýsi to daboval.
00:22:50(HLASITÝ SMÍCH)
00:22:53-Co sa dá hrať pro toto obecenstvo?
00:22:56Já jsem chtěl hrát pro radosť.
00:23:00(HLASITÝ SMÍCH)
00:23:02-Jako by byl z úplně jiného světa.
00:23:06Zvlášť tenkrát, v té době před 47 lety.
00:23:10Bylo to zcela výjimečný zjev.
00:23:14Se svou vždycky usměvavou tváří, krásnýma velkýma očima,
00:23:20s bodrou valašštinou.
00:23:24Byl to prostě člověk, který nedokázal ublížit, urazit.
00:23:29Vždycky jsem si tenkrát říkal, že jeho charisma svědčí o tom,
00:23:34že takhle by měl asi vypadat člověk, který čeká na svatořečení.
00:23:39A takové světce já bych docela rád uznával
00:23:44a strpěl bych i to, že se k němu musím modlit.
00:24:14-Jak je o tobě známo, jsi dokonce sám autorem řady písní,
00:24:19které skutečně zlidověly na Valašsku,
00:24:22aniž by někdo věděl o tom, že v pozadí stojí Milan Švrčina.
00:24:26-Jistě, ze začátku jsem vycházel z toho, co jsem se naučil doma.
00:24:30Tenkrát sa taky na tých dědinách ještě věcej zpívalo,
00:24:34takže tých pěsniček tam ještě žilo dost.
00:24:38No a tady v té vlastní tvorbě, tož jsem sa o to začal pokúšať.
00:24:42To je tak, když člověk v tom jaksi furt žije,
00:24:46marná věc, také mu to aj tak asi ide, tá tvorba.
00:24:50Istě, já jsem sa k nim nikdá nehlásil k tým pěsničkám,
00:24:55a aj dneska sú některé z nich dost tak známé široko daleko,
00:24:59ale nikdo neví, že jsem jich složil já.
00:25:02A já to také nikomu ani nepovím.
00:25:04-Víte, kolik on má zpěvníků? Co složil písniček?
00:25:08On to měl rád, ale aby s tým nejak chtěl,
00:25:13já nevím, dobýt nejaké slávy,
00:25:16ne, na to nebyl.
00:25:19-On nikdy neměl potřebu aby bylo věděno,
00:25:23že on je ten autor. Ale jeho to prostě bavilo,
00:25:27prostě tu tvořivost ze sebe dostat,
00:25:32ale nechtěl to ani nějak zúročit nebo zpopularizovat,
00:25:37aby se vědělo, že on to napsal, že on je teda ten autor.
00:25:42A to mu maminka trochu vyčítala, že o všech bylo někde slyšet,
00:25:46všechny bylo někde vidět, a on jako nic.
00:25:50-On měl ještě jednu vlastnost. On to dělal pro věc samotnou.
00:25:54Ne proto, aby se proslavil. A dneska je to opačně.
00:25:58Dneska i ti, kteří to provozují, tak člověk cítí,
00:26:04že ta písnička jim má nějakým způsobem sloužit, a ne naopak.
00:26:13Ten, kdo hraje,
00:26:15a hraje to čistě jako takovou technickou záležitost,
00:26:20tak ta láska se tam nedá z toho vypozorovat.
00:26:24To musí být v tom člověku zakódované,
00:26:28a pak je to i přesvědčivé.
00:26:31A pak se to přenese i na toho posluchače.
00:26:34(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)
00:26:51(PÍSEŇ)
-Pojďme, chlapci, pojďme zbíjať,
00:26:55však nemáme za co píjať.
00:26:58Pojďme, chlapci, pojďme zbíjať, však nemáme za co píjať.
00:27:03Hej, už sa nám začala bučina rozvíjať,
00:27:08hej, už sa nám začala bučina rozvíjať.
00:27:12-Nikdy se k těm skladbám nechtěl hlásit,
00:27:16pokud já si na to vzpomínám, a že to byly nějaké skladby.
00:27:20"V hoře pekná jedlica" se zpopulárněla naprosto
00:27:23a on pořád tvrdil, že je to lidová píseň
00:27:26a přiznal se k ní potom až daleko později,
00:27:30když už nebylo jiné cesty.
00:27:33(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)
00:27:40(PÍSEŇ)
-V hore pekná jedlica,
00:27:46pod horú šibenica.
00:27:54-V hore pekná jedlica,
00:27:57pod horú šibenica.
00:28:05-V hoře pěkná jedlica,
00:28:09pod horú šibenica.
00:28:16-V hoře pěkná jedlica,
00:28:19pod horú šibenica.
00:28:25-V hoře pěkná jedlica,
00:28:29pod horú šibenica.
00:28:38(ZPĚV)
-Tam budú věšať
00:28:41Janka zbojníka,
00:28:46tam budú věšať
00:28:51Janka zbojníka.
00:28:57Zatanči si, Janíčku,
00:29:03však ti chystajú smyčku,
00:29:09skákaj si, jak chceš,
00:29:14už neutečeš.
00:29:18Už máš na krku
00:29:23pevnú oprátku.
00:29:30-"V roce 1968 před srpnovými událostmi,
00:29:34byl Švrčina navštíven ve svém bydlišti
00:29:38anglickými státními příslušníky,
00:29:40kteří přijeli osobním vozidlem nezjištěné SPZ
00:29:44a zdrželi se u něj 4 dny. O koho se jednalo, nebylo zjištěno.
00:29:49-Ty jako kantor jsi měl vždycky možnost výběru členů.
00:29:53Na škole, kde jsi působil, tak jsi okamžitě hledal talenty,
00:29:58nadějné zpěváky a muzikanty. Jistě to tak bylo asi.
00:30:02-Tož do skupiny jsem nadějné talenty nehledal.
00:30:05To vždycky ta třída, v kterej jsem učil,
00:30:09sa prostě stala národopisným kolektivem.
00:30:12Když bylo žáků 30, tož to bylo 30 národopisců.
00:30:16Pořídili si kroje a účinkovali. Já jsem nikdy nikoho nevyřazoval.
00:30:19-Když z té školy odcházel,
00:30:22na té škole byl pracující dobrý dětský soubor.
00:30:25Ať se jmenoval Slavičánek, Skřivánek, Valášek,
00:30:29to si už dosaďme.
00:30:32Ale jako pedagog za sebou vždycky zanechal takové to poorané pole.
00:30:37V těch dětech už se ta písnička nějak zakotvila,
00:30:40a ti se pak automaticky už toho nepustili,
00:30:44a většina z nich šla do velkých souborů.
00:30:49Potkávám se s nimi a ke Švrčinově odkazu se velmi, velmi hlásí.
00:31:04-K nám přišel Milan Švrčina do Francové Lhoty v roce 1974
00:31:10a během velmi krátké doby založil soubor Lhotský Skřivánek.
00:31:17To bylo obrovské nadšení. Prostě ta dědina ožila tradicema.
00:31:23Babičky a tetičky vyšívaly kroje,
00:31:26a z žáků, kteří nikdy nedrželi housle v ruce,
00:31:31tak si Milan vytipoval pár ogarů, hned jim dal do ruky housle,
00:31:36začal je učit kontry, na basu, akordy a začalo se cvičit.
00:31:41A to bylo něco úžasného. Během, já nevím, krátké doby,
00:31:45během půl roku, vystupoval Skřivánek v kulturáku.
00:32:26-Jako sedlák to řeknu po sedlácky. Jak zaseješ, tak skludíš.
00:32:30Tak si myslím, že on tady zasel,
00:32:33dobře sa to vzešlo a pořád to tady sklízí.
00:32:37Pořád je to tady, jo? Jeho duch tady pořád je.
00:32:40Já si myslím, že ten folklór tady by nebyl.
00:32:46-Nemám slov pro situaci,
00:32:49která vznikla zvlášť po tom 68. roce a dále.
00:32:54Že je to jasné, čeho se to týkalo.
00:32:57Zase ten Milan Švrčina měl svoji hlavu
00:33:01a měl svoje přesvědčení,
00:33:04a nebyl ochoten se podřizovat nějakému diktátu.
00:33:09Takže z toho pramenilo také to napětí mezi ním
00:33:15a mezi vedením této školy.
00:33:19-"Nikdy nikdo nepochopí, proč tolik zášti vůči souboru
00:33:23ze strany ředitele školy soudruha Graclíka.
00:33:26Od samého vzniku souboru nám činil potíže,
00:33:30které jsme někdy jen s velkým úsilím překonávali.
00:33:33Byli jsme pro něho šašci s programem od Šumavy k Tatrám.
00:33:37Čím více rostla úspěšnost souboru, tím úměrně rostla jeho nevraživost.
00:33:42-On mu to stěžoval všemožně.
00:33:46On záviděl, když nekdo neco uměl.
00:33:52Však on na něho psal anonymy, že hledí růžovýma brýlama na svět,
00:33:57a že si zve tady Zápaďáky.
00:34:01-"Pokud udržují korespondenci se zahraničními přáteli,
00:34:06nepíší si s vládami, nýbrž s prostými lidmi.
00:34:11Téma je většinou národopis, filatelie, pohlednice,
00:34:15přírodní krásy, ne však politika."
00:34:19-Vzpomínám si, že nikdo nám k tomu vlastně vůbec nic neřekl.
00:34:25A my jsme si to v tých malých dětských dušičkách
00:34:28nedokázali pořádně sestavit, proč vlastně musel odejít.
00:34:33A cítili jsme to naráz jako něco takového,
00:34:37co nás zasáhlo uprostřed, protože jako Skřivánek
00:34:42jsme měli úspěchy, jezdili jsme vystupovat,
00:34:45vlastně jsme byli na vrcholu. A na vrcholu toho náš učitel,
00:34:49který nás vedl 3 roky, musel odejít,
00:34:52takže to v nás zanechalo velice negativní dojmy.
00:34:56A já si vzpomínám, že už od tých 14 let jsem sa přestal stříhat
00:35:00a nestříhal jsem sa až do vojny.
00:35:03-Myslím si, že politiku kolem jsem úplně tak nevnímala,
00:35:06ale vnímala jsem ten dopad, že nám ho odstranili ze školy.
00:35:11Pro mě byl nenahraditelný. Že, ať by nás učil kdokoliv,
00:35:15už by to pro mě neznamenalo nic, protože on šel pryč.
00:35:19Oni nám ho odstranili. Já jsem měla pocit v té hodině,
00:35:23kdy jsem se dozvěděla, že už nás nebude dál učit,
00:35:28takže budu brečet, kopat do dveří, křičet "Vraťte nám Švrčinu!",
00:35:33ale nechápala jsem to pozadí politické,
00:35:37proč vlastně on je odstraněn.
00:36:19-Srdce?
00:36:21-Já si vzpomínám na jednu věc, že se říkalo po dědině,
00:36:26že Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa hlásila,
00:36:30že zemřel Milan Švrčina.
00:36:33A tak jsme mysleli, že to je chýr nějaký.
00:36:37A v Dolňácku se říkalo tady toto,
00:36:40v Horňácku říkali, že ne, jako že nezemřel.
00:36:44Tomu nikdo nevěřil, to byla obrovská rána, strašná.
00:36:57-Já jsem pojal úmysl, že ho pozvu,
00:37:01a že zdokumentuju jeho hru na cimbál.
00:37:05Protože v těch 54 letech je ten cimbalista nejzralejší,
00:37:09už má zkušenosti, už není žádný janek,
00:37:12ale je přitom technicky a invenčně na tom fajn.
00:37:15V jeho případě invenčně úplně geniálně, tak jsem ho pozval.
00:37:20A to byl červenec 81 a v září 81 Milan zemřel.
00:37:25Tak jsem měl takové, nechcu říct z pekla, z nebe štěstí,
00:37:30že jsem ho sem na poslední chvílu dostal, a že ty záznamy mám,
00:37:35protože jinak bych si to vyčítal do své smrti.
00:37:45Obdivuju ho hlavně proto,
00:37:48že měl tu práci daleko těžší než třeba já,
00:37:52protože holt před ním nebyl žádný Švrčina.
00:37:59-Zazlívám mu. On na sebe vůbec nedbal.
00:38:04-Já si vzpomínám, že ráno když vyjížděl, že mu nebylo dobře.
00:38:09Že ho zas bolela hlava. Ale prostě sedl na to kolo a jel.
00:38:13A potom už jsem sa odpoledne dozvěděl, že dojel za Poteč,
00:38:16jak je ta zatáčka za mostem směrem na Příkazy,
00:38:20tak tam z toho kola sesedl, sedl si do příkopy
00:38:24a vlastně tam se dostal do kómatu a už se neprobral.
00:39:45Skryté titulky: V. Červínová, Česká televize 2016
Nic než národopis, to bylo heslo a životní krédo vynikajícího valašského muzikanta, pedagoga, folkloristy a zakladatele několika národopisných souborů Milana Švrčiny (1927–1981). Dokument odhaluje jeho talent, nasazení a pohnutý život ve složité době, která se na něm podepsala. Byl pod dohledem StB, což zřejmě způsobila jeho role ve filmu Jaromila Jireše Žert. Přesto zůstal svůj. V dokumentu na něj vzpomínají význačné hudební folklorní osobnosti: Jarmila Šuláková, Jan Rokyta, Antonín Bařinka a herec Josef Somr.