00:00:05(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)

00:00:11(PÍSEŇ)
-Hej,

00:00:16kamarádi moji,

00:00:25už mňa nečekajte.

00:00:33(CIMBÁL)

00:00:59-"V lednu 1945 osiřely primášovy housle.

00:01:04Otec umřel s hlavou na cimbále.

00:01:07Ještě pár hodin před smrtí sáhl po houslích,

00:01:10že si spolu naposledy zahrajeme,

00:01:13ale prsty již nechtěly běhat po strunách.

00:01:17Řekl mně však: "Milane, ostaň na Valašsku

00:01:21a pokračuj v dráze, kerú jsem já začal."

00:01:24Jeho odkaz jsem si vryl hluboko do srdce

00:01:28a zůstanu mu vždy věrný."

00:01:40-Tož začlo to u nás v rodině ve Valašských Příkazoch.

00:01:44Vlastně tu lásku k pěsničce

00:01:48mně teda vložil do mého srdca moj otec.

00:01:53Otec byl muzikant, byl to dědinský kantor,

00:01:57no a výborný huslista, výborný muzikant.

00:02:01A ten tam vlastně měl valašsku cimbálovku už před válku,

00:02:06otec za války takej. Maminka zas byla dobrá zpěvačka,

00:02:11tak jsem to doma vlastně všecko měl.

00:02:15No, já jsem začal s nima už jako ogar.

00:02:19(CIMBÁL)

00:02:40-S Milanem Švrčinou jsme se potkali poprvé v létě 1949,

00:02:47kdy na Vsetíně byla výstava nazvaná "Valašsko v práci".

00:02:52Mně bylo 11, jemu bylo 22.

00:02:57On vyhrál 1. místo v cimbálovkách. Jeho kapela tenkrát zvítězila

00:03:02naprosto suverénně v té soutěži vsetínské,

00:03:07a já jsem vyhrál tenkrát soutěž v dětských zpěváčcích.

00:03:11U cimbálu seděl Milan Švrčina,

00:03:14zjev, který byl naprosto sugestivní,

00:03:18naprosto inspirativní.

00:03:21Byl to člověk, kterého když jsem už poprvé slyšel hrát,

00:03:25tak ve mně vzbudil zájem o ten nástroj.

00:03:40-Na co cimbál? Jak to vlastně bylo s cimbálem?

00:03:44-No, s cimbálem to bylo takové zajímavé.

00:03:47Ze začátku k nám jezdíval hrávat nejaký starý cimbalista,

00:03:51jmenoval sa Fabián, ale bylo to kolikrát těžké.

00:03:55Nekdy nedojel, nekdy dojel a ještě byl trošku v náladě,

00:03:59tož ani moc hrát nemohl. Tož otec sa rozhodl,

00:04:02že musíme hned sehnat cimbál. No, bylo to za války,

00:04:06tož nakonec sa domluvil s jakúsi Maďarku, která v Klobúkoch bývá.

00:04:11Tož ta nám nakonec prodala cimbál "Šundu", ale ne za peníze,

00:04:15ale za potravinové lístky a kdejaké súčásti obleka,

00:04:19tož jsme potom cimbál dovezli k nám,

00:04:23ale nikdo si s tím samozřejmě nevěděl rady.

00:04:26(CIMBÁL)

00:04:47-S panem učitelem Švrčinou jsem se poprvé potkal,

00:04:52bylo to v roce 47 nebo 48,

00:04:56poté, co on jako mladý učitel přišel do Valašských Klobouk.

00:05:02Příchod Milana Švrčiny se podobal revoluci.

00:05:09Ve třídě, v které učil, založil národopisný soubor.

00:05:13On je dovedl tak nadchnout,

00:05:16že tito chlapci a děvčata si pořídili valašské kroje,

00:05:21a začali nacvičovat valašské písně a tanečky.

00:05:27No a byli nadšeni.

00:05:30(CIMBÁL)

00:05:51Moji rodiče ovšem toto nadšení nesdíleli,

00:05:55a to z jednoho prostého důvodu.

00:05:58Můj táta byl muzikant velice dobrý,

00:06:02byl jednak organizátorem dechovky, no a zjistili,

00:06:06že ta jeho cimbálovka hraje z paměti.

00:06:10A to bylo pro ně něco nepřípustného.

00:06:15Totiž, oni měli svoje výsostné postavení, ti dechovkáři,

00:06:20a tato cimbálová muzika, jako kdyby ohrožovala

00:06:25jejich prioritu a jejich výsostné postavení.

00:06:29A tak na něm hledali, nejenom na něm, ale na celé kapele,

00:06:33hledali takové mouchy všelijaké.

00:06:36A dokonce si vzali na mušku ty doprovodné houslisty, kontráše,

00:06:41kteří nedrželi ty housle klasicky, ale drželi je kolmo.

00:06:46A to se jim hrubě nelíbilo. A nelíbilo se to ani mému učiteli,

00:06:51ke kterému jsem chodil, Cyrilu Burešovi.

00:06:55A ten dokonce říkal: "Když nebudeš cvičit,

00:06:58skončíš ve valašském krúžku a budeš hrávat na břuchu."

00:07:14-A oni ho vlastně z Klobúk vyštvali.

00:07:21A vystrčili ho a šel do Štítné.

00:07:25Kvůli tomuto, že tam vzniká cosi iného, konkurenčního.

00:07:33Takže jezdil na kole nebo pěšky do Štítné,

00:07:37a tam založil soubor, zase.

00:07:42A vyhráli ve Strážnici soutěž těch chlapeckých her.

00:07:48(CIMBÁL)

00:08:08No, a potom musel na vojnu.

00:08:12A hned byl jako zařazen do AUSu,

00:08:17a tam založil cimbálovku.

00:08:22(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)

00:08:30Oni jeli dokonce do Číny, ten soubor, celý ten AUS.

00:08:36A právě tady s túto lidovú muzikú.

00:08:40Ale on tam už s něma nechtěl jet.

00:08:43On sa vrátil, že je Valach, a že ide tady na Valašsko,

00:08:48a ne aby jezdil kdesi po světě.

00:08:51-Když skončila vojna,

00:08:54nechtěl jsi zůstat profesionálním muzikantem?

00:08:57-No, Radim Drejsl se mnú měl několik takých hovorů.

00:09:01On mně pravil, co mám z Valašska.

00:09:04Tam zas vrátit sa učit ty hlúpé děcka.

00:09:08No ale já jsem mu na to pravil,

00:09:11že kdybych měl hrát 6 lebo 8 hodin denně, muziku cvičit,

00:09:16že to by mňa ubilo.

00:09:18Že radši teda budu učit na Valašsku, na tých Kotároch,

00:09:22ale tu muziku, že budu dělat jenom z lásky a ze záliby.

00:09:26(PÍSEŇ)-Keď já budu mašírovat do města Komárna,

00:09:31vzpomeň si ty, moja milá, vzpomeň si ty na mňa,

00:09:38že jsem ťa věrně miloval, dušu z těla bych za ťa dal,

00:09:45moja milovaná.

00:09:49Že jsem ťa věrně miloval, dušu z těla bych za ťa dal,

00:09:55moja milovaná.

00:09:59-Blíží se pomalu k polednímu. Teď probíhají soutěže hudební.

00:10:04To znamená, že se sem sjely kapely z celého Československa.

00:10:08Kapely lidové, té čisté lidovosti a opravdovosti.

00:10:12Když už jsem mluvil o tom,

00:10:14že bychom si těch obyčejů měli víc všímat,

00:10:17tak snad by bylo dobře, kdybyste si taky kousek poslechli.

00:10:21Já nevím, která skupina tam bohužel teď hraje.

00:10:24-Milan Švrčina. -Co říkáš?
-Milan Švrčina.

00:10:27-Milan Švrčina. To je odkud?
-Z Valašských Klobúk.

00:10:31-Z Valašských Klobúk a hraje na cimbál.

00:10:34Tak předáme slovo Janu Švrčinovi z Valašských Klobúk

00:10:38a poslechněte si jeho hru... Co, Milan? Tak Milanu Švrčinovi.

00:10:41Tady mě opravují mladí Valaši. Milanu Švrčinovi.

00:10:45A tak si poslechněte jeho hru na cimbál.

00:10:49(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)

00:11:02-Lidová píseň má jeden velký význam,

00:11:05a to, že postihuje celý náš život,

00:11:08ať žijeme kdykoliv, v jakémkoliv historickém údobí.

00:11:12Postihuje naše starosti, radosti a situace od rána do rána,

00:11:17od pondělka do soboty,

00:11:20od ledna do Vánoc a od narození až do smrti.

00:11:26-Musíte si představit vždycky tu krajinu.

00:11:30Jak vypadá ta krajina, jací tam žijú lidé,

00:11:34a podle toho vám to přijde, jaká ta muzika tam je.

00:11:40Třeba už ta valašsko-klobúcká muzika,

00:11:45ta je taková ráznější,

00:11:48to už tam sa táhne k tomu Slovensku a k těm horám.

00:11:53A tam už sú ty temperamenty jiné,

00:11:57už majú aj ty čardáše víc do toho,

00:12:01a tak ono sa to dřív prolínalo,

00:12:05nebo prolíná možná dodneška, že.

00:12:15-Mám dojem, že on malinko

00:12:18tu valašskou lidovou píseň slovakizoval,

00:12:22což si myslím, že není od věci, protože lidová píseň

00:12:26na to Valašsko přišla z Východu v podstatě pomocí těch Valachů.

00:12:30Takže on se cítil být, abych tak řekl, oprávněný k tomu,

00:12:36maličko tu valašskou lidovou píseň povýchodnit.

00:12:41A já třeba uvedu takový kratičký příklad.

00:12:45On tu natočil něco, čemu říká "dvě melodie ze Štítné".

00:12:50A ta první vypadá takto.

00:12:54(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)

00:13:07-Tak ten Milan Švrčina to vzal, jak se říká, z gruntu.

00:13:12Myslím ten národopis, ten folklór.

00:13:15Čili on navázal na to písňové, hudební, taneční bohatství,

00:13:20ale on šel ještě dál.

00:13:23On si řekl,

00:13:26že vlastně by šlo i využít způsobu života,

00:13:31kterým žili ti staří Valaši.

00:13:34No a on si osvojoval některé zvyklosti,

00:13:38nebo i mravy těch starých Valachů.

00:13:42Třeba v kroji přišel na pedagogickou konferenci.

00:13:46Ale on to nebral jako recesi, on to bral jako přirozenou věc.

00:13:51On třeba tvrdil,

00:13:53že všechny dopravní prostředky jsou výmyslem ďábla.

00:13:57Prostředek, který volil, bylo jízdní kolo.

00:14:06-On, pokud jel kamkoliv,

00:14:09vyjížděl z domu vždycky v kroji oblečený.

00:14:13Do Prahy, kamkoliv když jel hrát, jel v kroji už z domu.

00:14:17Když vidím dnešní muzikanty, jak táhnou ty kroje

00:14:20v takových různých neforemných, škaredých taškách,

00:14:24tak až teď oceňuju, jaký měl k tomu lidovému oděvu vztah,

00:14:29a chtěl se v něm cítit býti tím Valachem,

00:14:33kterým se cítit byl už od začátku té cesty.

00:14:38-On byl aj lyžař. A lyžoval v kroji!

00:14:49-Že by si měl koupit auto nebo motorku, to by ho nenapadlo,

00:14:54protože to se neslučovalo s tou jeho filozofií.

00:14:57Všechno jenom v rámci té přírody.

00:15:00Neměl žádné nároky, co se třeba majetku týče.

00:15:04Byl takový opravdu skromný.

00:15:08-On byl strašně takový klidný člověk.

00:15:12Takový, řekla bych, až tichý.

00:15:16A vzpomínka na něho byla velice pěkná.

00:15:25(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)

00:16:36(HRA NA KYTARU)

00:16:53-Alžír.

00:16:55Indie.

00:16:57Jenom namátkou Nový Zéland, když se tím budeme prohrabovat.

00:17:02To je co? Egypt.

00:17:04-To jsem se až fakt zlobila.

00:17:08Každý týden aspoň 10 dopisů

00:17:11odcházelo do celého světa.

00:17:15Museli jsme odbírat Mladú frontu, protože tam byly adresy.

00:17:21-Ovšem později už se to začalo projevovat finančně.

00:17:24Poštovné zdražovalo,

00:17:26takže už ztenčoval ten výběr na ty jakoby nejvěrnější přátele.

00:17:31-"Aktiv Bruno, Marie, Karel.

00:17:39Švrčina Milan, učitel z Valašských Klobouk - poznatky."

00:17:43-Mě nutil do toho dopisování,

00:17:46protože on si dopisoval s celým světem, tak chtěl,

00:17:49abych já si taky dopisovala. Takže mně vždycky našel adresu,

00:17:52já jsem ale neuměla anglicky, takže on mně to napsal anglicky,

00:17:57a já to jen opisovala na ty dopisy. A to byly dcérky z Itálie,

00:18:04z Malty, z Jugoslávie i z toho Sovětského svazu.

00:18:09To jsme si pak vyměňovaly. Posílaly mi pletené rukavice.

00:18:13-To všechno sloužilo potom pro jeho zajímavé výklady v zeměpise.

00:18:18To si právě myslím dodneška,

00:18:21že mnoho bývalých děcek si vzpomene

00:18:24na to jeho poutavé vyprávění o různých zemích.

00:18:27Tím, že si vlastně dopisoval s těmito lidmi z celého světa,

00:18:32nevyjímaje socialistický tábor a kapitalistický tábor,

00:18:35tak toto se odrazilo na tom vnímání těch soudruhů, kteří byli nad ním.

00:18:40-"Je známo, že svůj obdiv západním státům

00:18:43přenáší i ve škole na děti, které vyučuje.

00:18:46Chválívá se před nimi, že má procestovanou celou Evropu,

00:18:50a doplňuje to tím, jak se v těchto státech dobře žije.

00:19:06Zajímavé je rovněž to, že před Švrčinovým domem

00:19:11stávají různé osobní vozy. I Tatry 603 s SPZ ABA."

00:19:18-Heslo Milana Švrčiny bylo tři "N". Nic než národopis.

00:19:26Podle mého názoru nebyl v disentu,

00:19:30protože byl člověk spíš bázlivý, k politice se moc nevyjadřoval.

00:19:35A byl tak pracovně zaneprázdněný, když vedl ty tři soubory.

00:19:39Třeba měl Slavičín, Francovu Lhotu, Klobúky,

00:19:42tak si myslím, že na tyto věci neměl čas.

00:19:45A jelikož sa stýkal písemně se světem,

00:19:48tak to byla jeho taková koníčková věc

00:19:51ohledně folklóru a těchto věcí dějinných.

00:19:54-Tož, chlapci. "Ja dolina, jadanaj".

00:20:31-Nestrašte mi tu, že robítě!

00:20:35Čo sa tu ulejvátě? Jste na vojně!

00:20:39-Ne, ne, on žádný disident nebyl,

00:20:44ale oni vždycky vycítí,

00:20:48takoví ti, kdo s nima dýchá a kdo s nima není.

00:20:54On utíkal do toho folklóru,

00:21:00protože jinak v životě se mu snažili

00:21:04všichni tehdejší uvědomělí házet klacky pod nohy,

00:21:09dusili ho, takže se musel stěhovat,

00:21:13protože nějak s tím režimem nedýchal.

00:21:17(ZPĚV)
-My stavíme, stavíme svět,

00:21:21a hledíme do budoucích let,

00:21:25dnes je heslo mládí, dopředu a nikdy zpět!

00:21:34-Ten Jireš, ten režisér,

00:21:37on jezdil tady po okolí,

00:21:40po školách,

00:21:43a vrátil se do Klobúk a vybral si Švrčinu.

00:22:01-Vzpomínáš?

00:22:04-Je mi z toho nanic.

00:22:08-Ale toto jsi mal přece najradši.

00:22:12-Já vím, ty písničky jsou stejně krásný,

00:22:16ale všecko ostatní se změnilo.

00:22:19-Ty ses změnil, Ludvíku.

00:22:23-Změnil...
-Já ne.

00:22:27-Kdo ho znal a slyšel ten hlas, to není jeho hlas.

00:22:32Vždyť to nebyl vůbec jeho styl mluvy.

00:22:37Však když si ho sakra vybral,

00:22:40tak musel s ním mluvit přece aj nekolikrát.

00:22:44Že by mu to nesedělo,

00:22:47než tamten Čecháček jakýsi to daboval.

00:22:50(HLASITÝ SMÍCH)

00:22:53-Co sa dá hrať pro toto obecenstvo?

00:22:56Já jsem chtěl hrát pro radosť.

00:23:00(HLASITÝ SMÍCH)

00:23:02-Jako by byl z úplně jiného světa.

00:23:06Zvlášť tenkrát, v té době před 47 lety.

00:23:10Bylo to zcela výjimečný zjev.

00:23:14Se svou vždycky usměvavou tváří, krásnýma velkýma očima,

00:23:20s bodrou valašštinou.

00:23:24Byl to prostě člověk, který nedokázal ublížit, urazit.

00:23:29Vždycky jsem si tenkrát říkal, že jeho charisma svědčí o tom,

00:23:34že takhle by měl asi vypadat člověk, který čeká na svatořečení.

00:23:39A takové světce já bych docela rád uznával

00:23:44a strpěl bych i to, že se k němu musím modlit.

00:24:14-Jak je o tobě známo, jsi dokonce sám autorem řady písní,

00:24:19které skutečně zlidověly na Valašsku,

00:24:22aniž by někdo věděl o tom, že v pozadí stojí Milan Švrčina.

00:24:26-Jistě, ze začátku jsem vycházel z toho, co jsem se naučil doma.

00:24:30Tenkrát sa taky na tých dědinách ještě věcej zpívalo,

00:24:34takže tých pěsniček tam ještě žilo dost.

00:24:38No a tady v té vlastní tvorbě, tož jsem sa o to začal pokúšať.

00:24:42To je tak, když člověk v tom jaksi furt žije,

00:24:46marná věc, také mu to aj tak asi ide, tá tvorba.

00:24:50Istě, já jsem sa k nim nikdá nehlásil k tým pěsničkám,

00:24:55a aj dneska sú některé z nich dost tak známé široko daleko,

00:24:59ale nikdo neví, že jsem jich složil já.

00:25:02A já to také nikomu ani nepovím.

00:25:04-Víte, kolik on má zpěvníků? Co složil písniček?

00:25:08On to měl rád, ale aby s tým nejak chtěl,

00:25:13já nevím, dobýt nejaké slávy,

00:25:16ne, na to nebyl.

00:25:19-On nikdy neměl potřebu aby bylo věděno,

00:25:23že on je ten autor. Ale jeho to prostě bavilo,

00:25:27prostě tu tvořivost ze sebe dostat,

00:25:32ale nechtěl to ani nějak zúročit nebo zpopularizovat,

00:25:37aby se vědělo, že on to napsal, že on je teda ten autor.

00:25:42A to mu maminka trochu vyčítala, že o všech bylo někde slyšet,

00:25:46všechny bylo někde vidět, a on jako nic.

00:25:50-On měl ještě jednu vlastnost. On to dělal pro věc samotnou.

00:25:54Ne proto, aby se proslavil. A dneska je to opačně.

00:25:58Dneska i ti, kteří to provozují, tak člověk cítí,

00:26:04že ta písnička jim má nějakým způsobem sloužit, a ne naopak.

00:26:13Ten, kdo hraje,

00:26:15a hraje to čistě jako takovou technickou záležitost,

00:26:20tak ta láska se tam nedá z toho vypozorovat.

00:26:24To musí být v tom člověku zakódované,

00:26:28a pak je to i přesvědčivé.

00:26:31A pak se to přenese i na toho posluchače.

00:26:34(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)

00:26:51(PÍSEŇ)
-Pojďme, chlapci, pojďme zbíjať,

00:26:55však nemáme za co píjať.

00:26:58Pojďme, chlapci, pojďme zbíjať, však nemáme za co píjať.

00:27:03Hej, už sa nám začala bučina rozvíjať,

00:27:08hej, už sa nám začala bučina rozvíjať.

00:27:12-Nikdy se k těm skladbám nechtěl hlásit,

00:27:16pokud já si na to vzpomínám, a že to byly nějaké skladby.

00:27:20"V hoře pekná jedlica" se zpopulárněla naprosto

00:27:23a on pořád tvrdil, že je to lidová píseň

00:27:26a přiznal se k ní potom až daleko později,

00:27:30když už nebylo jiné cesty.

00:27:33(CIMBÁLOVÁ MUZIKA)

00:27:40(PÍSEŇ)
-V hore pekná jedlica,

00:27:46pod horú šibenica.

00:27:54-V hore pekná jedlica,

00:27:57pod horú šibenica.

00:28:05-V hoře pěkná jedlica,

00:28:09pod horú šibenica.

00:28:16-V hoře pěkná jedlica,

00:28:19pod horú šibenica.

00:28:25-V hoře pěkná jedlica,

00:28:29pod horú šibenica.

00:28:38(ZPĚV)
-Tam budú věšať

00:28:41Janka zbojníka,

00:28:46tam budú věšať

00:28:51Janka zbojníka.

00:28:57Zatanči si, Janíčku,

00:29:03však ti chystajú smyčku,

00:29:09skákaj si, jak chceš,

00:29:14už neutečeš.

00:29:18Už máš na krku

00:29:23pevnú oprátku.

00:29:30-"V roce 1968 před srpnovými událostmi,

00:29:34byl Švrčina navštíven ve svém bydlišti

00:29:38anglickými státními příslušníky,

00:29:40kteří přijeli osobním vozidlem nezjištěné SPZ

00:29:44a zdrželi se u něj 4 dny. O koho se jednalo, nebylo zjištěno.

00:29:49-Ty jako kantor jsi měl vždycky možnost výběru členů.

00:29:53Na škole, kde jsi působil, tak jsi okamžitě hledal talenty,

00:29:58nadějné zpěváky a muzikanty. Jistě to tak bylo asi.

00:30:02-Tož do skupiny jsem nadějné talenty nehledal.

00:30:05To vždycky ta třída, v kterej jsem učil,

00:30:09sa prostě stala národopisným kolektivem.

00:30:12Když bylo žáků 30, tož to bylo 30 národopisců.

00:30:16Pořídili si kroje a účinkovali. Já jsem nikdy nikoho nevyřazoval.

00:30:19-Když z té školy odcházel,

00:30:22na té škole byl pracující dobrý dětský soubor.

00:30:25Ať se jmenoval Slavičánek, Skřivánek, Valášek,

00:30:29to si už dosaďme.

00:30:32Ale jako pedagog za sebou vždycky zanechal takové to poorané pole.

00:30:37V těch dětech už se ta písnička nějak zakotvila,

00:30:40a ti se pak automaticky už toho nepustili,

00:30:44a většina z nich šla do velkých souborů.

00:30:49Potkávám se s nimi a ke Švrčinově odkazu se velmi, velmi hlásí.

00:31:04-K nám přišel Milan Švrčina do Francové Lhoty v roce 1974

00:31:10a během velmi krátké doby založil soubor Lhotský Skřivánek.

00:31:17To bylo obrovské nadšení. Prostě ta dědina ožila tradicema.

00:31:23Babičky a tetičky vyšívaly kroje,

00:31:26a z žáků, kteří nikdy nedrželi housle v ruce,

00:31:31tak si Milan vytipoval pár ogarů, hned jim dal do ruky housle,

00:31:36začal je učit kontry, na basu, akordy a začalo se cvičit.

00:31:41A to bylo něco úžasného. Během, já nevím, krátké doby,

00:31:45během půl roku, vystupoval Skřivánek v kulturáku.

00:32:26-Jako sedlák to řeknu po sedlácky. Jak zaseješ, tak skludíš.

00:32:30Tak si myslím, že on tady zasel,

00:32:33dobře sa to vzešlo a pořád to tady sklízí.

00:32:37Pořád je to tady, jo? Jeho duch tady pořád je.

00:32:40Já si myslím, že ten folklór tady by nebyl.

00:32:46-Nemám slov pro situaci,

00:32:49která vznikla zvlášť po tom 68. roce a dále.

00:32:54Že je to jasné, čeho se to týkalo.

00:32:57Zase ten Milan Švrčina měl svoji hlavu

00:33:01a měl svoje přesvědčení,

00:33:04a nebyl ochoten se podřizovat nějakému diktátu.

00:33:09Takže z toho pramenilo také to napětí mezi ním

00:33:15a mezi vedením této školy.

00:33:19-"Nikdy nikdo nepochopí, proč tolik zášti vůči souboru

00:33:23ze strany ředitele školy soudruha Graclíka.

00:33:26Od samého vzniku souboru nám činil potíže,

00:33:30které jsme někdy jen s velkým úsilím překonávali.

00:33:33Byli jsme pro něho šašci s programem od Šumavy k Tatrám.

00:33:37Čím více rostla úspěšnost souboru, tím úměrně rostla jeho nevraživost.

00:33:42-On mu to stěžoval všemožně.

00:33:46On záviděl, když nekdo neco uměl.

00:33:52Však on na něho psal anonymy, že hledí růžovýma brýlama na svět,

00:33:57a že si zve tady Zápaďáky.

00:34:01-"Pokud udržují korespondenci se zahraničními přáteli,

00:34:06nepíší si s vládami, nýbrž s prostými lidmi.

00:34:11Téma je většinou národopis, filatelie, pohlednice,

00:34:15přírodní krásy, ne však politika."

00:34:19-Vzpomínám si, že nikdo nám k tomu vlastně vůbec nic neřekl.

00:34:25A my jsme si to v tých malých dětských dušičkách

00:34:28nedokázali pořádně sestavit, proč vlastně musel odejít.

00:34:33A cítili jsme to naráz jako něco takového,

00:34:37co nás zasáhlo uprostřed, protože jako Skřivánek

00:34:42jsme měli úspěchy, jezdili jsme vystupovat,

00:34:45vlastně jsme byli na vrcholu. A na vrcholu toho náš učitel,

00:34:49který nás vedl 3 roky, musel odejít,

00:34:52takže to v nás zanechalo velice negativní dojmy.

00:34:56A já si vzpomínám, že už od tých 14 let jsem sa přestal stříhat

00:35:00a nestříhal jsem sa až do vojny.

00:35:03-Myslím si, že politiku kolem jsem úplně tak nevnímala,

00:35:06ale vnímala jsem ten dopad, že nám ho odstranili ze školy.

00:35:11Pro mě byl nenahraditelný. Že, ať by nás učil kdokoliv,

00:35:15už by to pro mě neznamenalo nic, protože on šel pryč.

00:35:19Oni nám ho odstranili. Já jsem měla pocit v té hodině,

00:35:23kdy jsem se dozvěděla, že už nás nebude dál učit,

00:35:28takže budu brečet, kopat do dveří, křičet "Vraťte nám Švrčinu!",

00:35:33ale nechápala jsem to pozadí politické,

00:35:37proč vlastně on je odstraněn.

00:36:19-Srdce?

00:36:21-Já si vzpomínám na jednu věc, že se říkalo po dědině,

00:36:26že Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa hlásila,

00:36:30že zemřel Milan Švrčina.

00:36:33A tak jsme mysleli, že to je chýr nějaký.

00:36:37A v Dolňácku se říkalo tady toto,

00:36:40v Horňácku říkali, že ne, jako že nezemřel.

00:36:44Tomu nikdo nevěřil, to byla obrovská rána, strašná.

00:36:57-Já jsem pojal úmysl, že ho pozvu,

00:37:01a že zdokumentuju jeho hru na cimbál.

00:37:05Protože v těch 54 letech je ten cimbalista nejzralejší,

00:37:09už má zkušenosti, už není žádný janek,

00:37:12ale je přitom technicky a invenčně na tom fajn.

00:37:15V jeho případě invenčně úplně geniálně, tak jsem ho pozval.

00:37:20A to byl červenec 81 a v září 81 Milan zemřel.

00:37:25Tak jsem měl takové, nechcu říct z pekla, z nebe štěstí,

00:37:30že jsem ho sem na poslední chvílu dostal, a že ty záznamy mám,

00:37:35protože jinak bych si to vyčítal do své smrti.

00:37:45Obdivuju ho hlavně proto,

00:37:48že měl tu práci daleko těžší než třeba já,

00:37:52protože holt před ním nebyl žádný Švrčina.

00:37:59-Zazlívám mu. On na sebe vůbec nedbal.

00:38:04-Já si vzpomínám, že ráno když vyjížděl, že mu nebylo dobře.

00:38:09Že ho zas bolela hlava. Ale prostě sedl na to kolo a jel.

00:38:13A potom už jsem sa odpoledne dozvěděl, že dojel za Poteč,

00:38:16jak je ta zatáčka za mostem směrem na Příkazy,

00:38:20tak tam z toho kola sesedl, sedl si do příkopy

00:38:24a vlastně tam se dostal do kómatu a už se neprobral.

00:39:45Skryté titulky: V. Červínová, Česká televize 2016