Návrat do neobyčejných let
Významný český filmový režisér Vojtěch Jasný si získal světové renomé snímky Touha, Až přijde kocour či Všichni dobří rodáci i svou bohatou exilovou tvorbou. Nicméně jeho režisérské začátky se datují do počátku padesátých let, tedy do období kdy hlavně začínající tvůrci zcela podléhali ideologickému diktátu. Jeho režijní debut Neobyčejná léta, který natočil v tandemu s Karlem Kachyňou, měl posloužit k propagaci kolektivizace zemědělství a jako vzorový příklad byla zvolena malá jihočeská vesnice Vyhnanice. Tvůrci zrekonstruovali posledních několik let tamního života od první ideje vytvořit zemědělské družstvo po rozorání mezí a společné ustájení dobytka. K těmto událostem v obci skutečně došlo, ovšem pohled na ně nebyl tak jednoznačný, jak filmu vnucoval oficiální výklad událostí. Ve spletenci částečných polopravd a mnohdy zcela vyfabulovaných příběhů vystupovali sice autentičtí obyvatelé vesnice, do několika málo záběrů natáčených s kontaktním zvukem však byli dosazeni herci nebo vyškolení funkcionáři. Dokumentární film Kachyni a Jasného nezachytil pravdu skutečnou, ale chtěnou a účelovou.
Vojtěch Jasný se rozhodl po padesáti letech konfrontovat s touto ranou kapitolou své filmové tvorby, kterou oproti jiným tvůrcům nevytěsnil a naopak se pokusil s ní vnitřně vyrovnat. Setkání s několika pamětníky tehdejšího natáčení i s dnešními obyvateli Vyhnanic mu poskytlo dostatek podnětů k úvahám i určitému pocitu zadostiučinění. Jasného odvaha vrátit se "na místo činu" si zaslouží uznání a je přesvědčivým portrétem umělce, jehož tvůrčí síla roste i z uznání vlastních omylů a snahy postavit se jim čelem.