Malá Vilma: Poslední deník

Ve svých slavných snímcích Deník pro mé děti (1982), Deník pro mé lásky (1987) a Deník pro mého otce a matku (1990), vytvořila známá maďarská režisérka Márta Mészárosová osobitou výpověd, v níž se s fikcí prolínají vlastní zážitky bolestně poznamenané politickými vlivy totalitního režimu. Její volně autobiograficky laděnou tetralogii uzavírá film Malá Vilma: Poslední deník. Příběh je vyprávěn ve dvou liniích: v současné - kde hlavní hrdinka v dnešním Rusku hledá ztracené "nitky" svého života a v retrospektivní. V té se malá Vilma Kovacsová ve vzpomínkách vrací do třicátých let dvacátého století. Tehdy se její otec při své práci v Kyrgyzstánu náhodně dostává se svými idealistický názory do ostrého střetu se sovětskou propagandou o socialistickém ráji. Brzy poté je malá Vilma donucena opustit dům, v němž žije s rodiči. Zatímco otec s matkou jsou prověřováni politickými aktivisty, jejich dcera je svěřena do rukou dočasného vychovatele a poručníka. Namísto slibovaného "Ráje" se setkává hlavně s negativními praktikami totalitního režimu, represemi a politickými vraždami. Později zástupci vládnoucího režimu přemístí Vilmu do nové sovětské školy, kde přijímá zdejší nepsané zákony s tajnou nadějí, že se někdy do rodného Maďarska možná vrátí. Její rodiče jsou ve jménu Stalinových "očistných" proměn společnosti odvlečeni na neznámé místo... Film vznikající v koprodukci Maďarska, SRN a Polska, byl natáčen v exteriérech Kyrgyzské republiky, která svojí drsnou hornatou krajinou vnáší do příběhu svéráznou atmosféru a poetičnost. Kameramanem snímku byl Nyika Jancsó, syn Márty Mészárosové, jehož otcem je její bývalý manžel, slavný maďarský filmař a režisér Miklós Jancsó. Pod hudbou je podepsán polský skladatel Jan Kanty Pawluskiewicz, v minulosti ji vytvořil také k filmům Předtanečník, Horečka, Hrdina roku a Plukovník Kwiatkowski.