Jan Palach

Koprodukční filmový příběh o statečném studentovi a jeho nekompromisním ultimativním činu, kterým chtěl vyburcovat občany této země z letargie počínající normalizace.

Demokratický proces v srdci Evropy přerušil v roce 1968 vstup Spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Bylo to jen pár dní po Janových dvacátých narozeninách a těch jednadvacátých v roce 1969 se už nedožil. Jeho jméno se ale zapsalo velkým písmem do novodobé světové historie v souvislosti s šokujícím činem, jímž chtěl vyburcovat veřejnost z letargie a pasivity. Student Filozofické fakulty Karlovy Univerzity v Praze se stal symbolem boje za demokracii a výročí jeho smrti bývalo příležitostí k protestním akcím veřejnosti proti komunistickému režimu. Z nich nejvýznamnější byl Palachův týden v lednu 1989, který předcházel Sametové revoluci a konci socialistického Československa.

Film scenáristky Evy Kantůrkové a režiséra Roberta Sedláčka se soustřeďuje na méně známou část Palachova života před lednem 1969. Ukazuje ho jako svérázného mladíka, který se i při praxi v pracovním táboře kdesi v sovětském Kazachstánu nezdržel toho, aby protestoval proti poměrům. Ukazuje zdroje jeho idealismu i nekompromisní úpornosti, jeho poslední dva roky, kdy studoval na vysoké škole a přihlížel nejprve intelektuálnímu vzepětí osmašedesátého roku a pak stejně rychlému návratu do malomyslnosti a letargie. Návratu, který se rozhodl zvrátit odhodlaným činem, který jako by nepatřil do národní tradice...