Komu patří architektura?

Sociální ekolog a režisér Bohuslav Blažek reflektuje ve své úvaze náš vztah k architektuře užitného (řetězec hypermarketů v Táboře), elitního (Tančící dům) a osobního charakteru (stavba rodinného domu) a k filmu poznamenává: "Jedním z nereflektovaných důsledků čtyř totalitních desetiletí je propast mezi tvůrci a uživateli architektury. Uživatel přitom vstupuje do prostor ztvárněných architekty a urbanisty jako zaměstnanec, obyvatel nebo turista, jindy chce rozumět architektuře jako součásti kultury a v neposlední řadě to bývá ten, kdo se odhodlal být stavebníkem. Záměrem tohoto filmu je napomoci emancipování občana ve všech těchto rolích, aby se dokázal opřít o svou autentickou zkušenost, aby se k ní skrze abstraktní a neosobní vrstvy mediálních řečí a obrazů o architektuře vůbec uměl prodrat."