O vzniku a historii budovy Národního divadla
00:00:19 Idea národního divadla,
00:00:21 nikoli ve smyslu instituce, ale ve smyslu stavby,
00:00:25 se objevila už v pohnutém roce 1848.
00:00:30 Jejím otcem nebyl nikdo menší, než Josef Kajetán Tyl.
00:00:34 Od ideje k realizaci uplynulo však dlouhých 34 let.
00:00:40 Roku 1852 zakoupil Sbor pro postavení Národního divadla
00:00:46 úzkou parcelu na pražském nábřeží.
00:00:49 V té době ještě stranou centra města.
00:00:54 Nad návrhy architektů Ulmanna
00:00:58 a Niklase
00:01:01 vychází posléze vítězně návrh architekta Josefa Zítka.
00:01:07 16. října 1868
00:01:10 se začíná bourat budova staré solnice.
00:01:13 Již v květnu téhož roku vyvolává bouři národního nadšení
00:01:17 slavnostní kladení základního kamene stavby.
00:01:21 Této celonárodní manifestace se účastní všechny významné osobnosti
00:01:27 českého národa. A to kupodivu jak mladočeské tak i staročeské strany.
00:01:33 Základní kameny byly dovezeny z většiny památných míst Čech.
00:01:39 Tento akt měl demonstrovat soudržnost českého národa.
00:01:44 Kupodivu se nesetkal s téměř žádnou reakcí
00:01:47 rakousko-uherských správních orgánů.
00:01:53 Trvalo ovšem ještě dlouhých 14 let,
00:01:56 než před budovou Prozatímního divadla vyrostla nová stavba.
00:02:01 Architekta Zítka inspirovala severoitalská vrcholná renesance.
00:02:06 Mistrně využil prostorové dispozice parcely.
00:02:10 Do stavby zakomponoval jak starší Prozatímní divadlo,
00:02:14 tak i obytný dům stojící za ním.
00:02:17 Tísněn malou šíří parcely rozvinul výškovou dimenzi stavby.
00:02:23 Zajistil tak Národnímu divadlu
00:02:26 mj. i nezastupitelné místo v městském panoramatu.
00:02:37 Velkou pozornost věnoval severnímu průčelí, vstupu do budovy.
00:02:42 Pětiosou lodžii podpírají štíhlé korintské sloupy,
00:02:46 balustráda je osazena 10 sochami.
00:02:48 Trigy spolu s dalšími sochami byly dílem Schnirchovým.
00:02:52 Dnešní byly osazeny až roku 1911.
00:02:57 Původní záměr Schnirchův byl v ideové i materiální rovině
00:03:01 rozvinut sochaři Halmanem, Rousem a Šalounem.
00:03:06 Téměř dokončené Národní divadlo
00:03:09 bylo otevřeno 11. června 1881.
00:03:15 Milovaná stavba však o 2 měsíce později do základů vyhořela.
00:03:20 Zkáza tohoto symbolu národní hrdosti
00:03:23 byla tvrdým úderem snaze českých vlastenců o národní sebeurčení.
00:03:29 Zároveň však vyprovokovala urputnou snahu
00:03:33 o znovuvzkříšení všech hlasitě proklamovaných ideálů.
00:03:39 Budova byla postavena a otevřena již 2 roky po tragickém požáru.
00:03:43 To svědčí nejen o síle a soudržnosti národa,
00:03:47 i vůdčí české inteligence a vlastenecké šlechty.
00:03:51 Ale i o částečně benevolentním přístupu správních orgánů
00:03:56 rakousko-uherské monarchie.
00:04:00 Stavba po tragickém požáru byla realizována
00:04:04 podle projektu Zítkova žáka Josefa Schulze.
00:04:08 Ten prokázal geniální cit pro dílo svého učitele,
00:04:12 ale zároveň i pro symbolický význam stavby.
00:04:15 Odstranil některé drobné nedostatky
00:04:19 a upravil vnitřní dispozici tak,
00:04:22 že se pro divadelní provoz dodnes jeví téměř ideální.
00:04:26 Dnes už jen stěží dokážeme některé detaily připsat
00:04:31 jednomu či druhému architektu.
00:04:35 Jejich dílo tvoří jednolitý,
00:04:38 dokonalý výtvor novorenesanční architektury.
00:04:43 Architektura ND je natolik ojedinělá,
00:04:46 že se markantně vyděluje z desítek jiných staveb tohoto stylu.
00:05:00 Vzdor vnějším omezením dokázal Zítek vytvořit komfortní interiér
00:05:06 plně sloužící pohodlí diváků.
00:05:10 Schulz jeho ideje skvěle rozvinul.
00:05:31 Celý interiér divadla je soustředěn kolem vysokého hlediště
00:05:35 ve tvaru lehce sevřené podkovy.
00:05:47 Architekt vše podřídil požadavku na co nejvíce míst.
00:05:51 Naplnil tak ideál antického divadla.
00:05:55 Divadla, jako nedílné součásti kultury národa.
00:06:07 Od celku ke každému detailu je vše podřízeno základní myšlence:
00:06:12 Divadlo jako stánek múz, útočiště národní kultury
00:06:17 a domov českého jazyka.
00:06:28 Ženíškovy sdělné, slovansky prosté alegorie umění
00:06:32 zdobící strop hlediště, umístění královské lóže
00:06:36 nikoliv v centru, ale stranou
00:06:39 a mnoho dalších detailů svědčí o jediném:
00:06:43 Ne jedinec, ale masa. Národ má být zdejším návštěvníkem.
00:07:01 Stárnou však ideje, lidé i budovy.
00:07:05 Sto let uplyne jako voda ve Vltavě.
00:07:08 Režim, který rád a okatě demonstroval,
00:07:12 jak moc mu záleží na umění,
00:07:14 dokázal unavenou budovu nákladně zrekonstruovat.
00:07:20 (původní komentář) Tato stavba je věcí celého národa. Gustáv Husák
00:07:24 v přítomnosti dalších státních a stranických představitelů
00:07:27 podepsal památní listinu, ve které se mj. praví:
00:07:31 Odevzdáváme lidu tento památník národní slávy, hrdosti,
00:07:35 svébytnosti, obohacený nadšením
00:07:37 a láskou vloženým do jeho rekonstrukce.
00:07:40 Děje se tak v době, v níž naše národy budují rozvinutou
00:07:44 socialistickou společnost a spolu se SSSR
00:07:47 a dalšími socialistickými zeměmi
00:07:50 brání to nejcennější v životě lidstva, mír na celém světě.
00:07:56 V této historické chvíli vyjadřujeme hluboké přesvědčení,
00:07:59 že Národní divadlo věrno svým pokrokovým tradicím
00:08:02 bude i nadále přispívat k rozkvětu
00:08:05 Československé socialistické kultury. (Konec)
00:08:09 Ano, i toto je historie této budovy, která o lecčems vypovídá.
00:08:15 Má-li divadlo žít, musí jít s plynoucím časem nejen idejí,
00:08:19 ale také technologií, nebo způsobem inscenování.
00:08:26 Po sto letech zazářila Hynaisova opona,
00:08:28 na které je alegoricky zachycena sbírka na stavbu Národního divadla.
00:08:35 Na výzdobě interiérů se podíleli ať již návrhem či realizací
00:08:40 nejlepší umělci své doby:
00:08:45 Klasicizující František Ženíšek a Mikoláš Aleš,
00:08:49 či realisticko-barokní Vojtěch Hynais.
00:09:04 Nápis nad portálem jeviště tedy nikterak nepřehání.
00:09:07 Toto byl skutečně dar národa sobě samému.
00:09:12 Nebyl to však dar z rozmařilosti, ale naprostá nutnost,
00:09:17 měl-li si národ uvědomit, kam chce směřovat a jakou cestou.
00:09:26 Po náročné rekonstrukci celé budovy
00:09:29 se dveře publiku otevřely 18. listopadu 1983.
00:09:34 Zvláštní pozornost restaurátorů
00:09:37 se upnula k architektonickým skvostům těch prostor,
00:09:42 kam obyčejný divák vstoupí jen málokdy:
00:09:45 Do salónku, budoáru a předsíně prezidentské lóže.
00:09:52 Malířská výzdoba salónků
00:09:55 je skutečným skvostem malířství své doby.
00:09:58 Symbolicky se zde představují vládnoucí rody české země
00:10:04 v Ženíškově vizi.
00:10:11 Přemyslovci,
00:10:14 Lucemburkové
00:10:18 a Habsburkové.
00:10:22 I zázemí divadla určené umělcům
00:10:25 bylo pečlivě rekonstruováno a vybaveno.
00:10:30 Osvětlovací těleso u zadního schodiště,
00:10:33 či chodby v zákulisí, jsou toho názorným příkladem.
00:10:40 Vše bylo podřízeno těm, kteří sem vstupují denně, umělcům.
00:10:50 (zpěv)
00:11:44 Český národ si vybudoval svou "Zlatou kapličku"
00:11:48 z úcty k nejvyšším hodnotám mravním, uměleckým i společenským.
00:11:55 Každý útržek dějin i jednotlivých osudů
00:11:58 je součástí této stavby. Je vepsán v jejich zdech
00:12:04 a tvoří neviditelnou podstatu vpravdě symbolické budovy.
00:12:30 Všechny události vypovídají o cestě za uměním,
00:12:34 o vítězstvích a obětech,
00:12:37 vzestupech i pádech,
00:12:40 o setkáních umělců, setkáních jeviště s hledištěm,
00:12:45 setkáních s dobou i časem. I o politických vlivech.
00:13:02 A právem se hovoří o generacích Národního divadla,
00:13:06 které vyrostly ve službách plnění ideových záměrů,
00:13:10 díky nimž byla myšlenka i stavba Národního divadla realizována.
00:13:16 Snad i tato myšlenka nás zařadila
00:13:19 do kulturních dějin novověké Evropy.
00:13:41 (sbor)
00:13:43 Český národ neskoná
00:13:47 (potlesk)
00:14:32 Skryté titulky Rudolf Světecký
Večer na téma Národ sobě je věnován 120. výročí otevření Národního divadla.
Tak obrovské téma jako je více než sto let historie naší první scény, naplněné událostmi i uměleckými osudy se dá jen ztěží vtěsnat do jednoho večera. Proto se tvůrci rozhodli dotknout alespoň trochu každého ze souborů, i když každého úplně jinak.
Činohra bude zastoupena monology Jaroslava Průchy Hrdinové okamžiku, v nichž velké české herce té nejstarší gardy Národního divadla hrají největší čeští herci o několik generací mladší.
Operu bude zastupovat paní Libuše Domanínská, jejíž portrét letos nově vznikl.
A do historie baletu nahlédneme jednak prostřednictvím unikátních materiálů z archivu Národního divadla v Praze a jednak sestřihem tanečních výkonů, které se uchovaly v archivu ČT.
