O vzniku a historii budovy Národního divadla
00:00:19Idea národního divadla,
00:00:21nikoli ve smyslu instituce, ale ve smyslu stavby,
00:00:25se objevila už v pohnutém roce 1848.
00:00:30Jejím otcem nebyl nikdo menší, než Josef Kajetán Tyl.
00:00:34Od ideje k realizaci uplynulo však dlouhých 34 let.
00:00:40Roku 1852 zakoupil Sbor pro postavení Národního divadla
00:00:46úzkou parcelu na pražském nábřeží.
00:00:49V té době ještě stranou centra města.
00:00:54Nad návrhy architektů Ulmanna
00:00:58a Niklase
00:01:01vychází posléze vítězně návrh architekta Josefa Zítka.
00:01:0716. října 1868
00:01:10se začíná bourat budova staré solnice.
00:01:13Již v květnu téhož roku vyvolává bouři národního nadšení
00:01:17slavnostní kladení základního kamene stavby.
00:01:21Této celonárodní manifestace se účastní všechny významné osobnosti
00:01:27českého národa. A to kupodivu jak mladočeské tak i staročeské strany.
00:01:33Základní kameny byly dovezeny z většiny památných míst Čech.
00:01:39Tento akt měl demonstrovat soudržnost českého národa.
00:01:44Kupodivu se nesetkal s téměř žádnou reakcí
00:01:47rakousko-uherských správních orgánů.
00:01:53Trvalo ovšem ještě dlouhých 14 let,
00:01:56než před budovou Prozatímního divadla vyrostla nová stavba.
00:02:01Architekta Zítka inspirovala severoitalská vrcholná renesance.
00:02:06Mistrně využil prostorové dispozice parcely.
00:02:10Do stavby zakomponoval jak starší Prozatímní divadlo,
00:02:14tak i obytný dům stojící za ním.
00:02:17Tísněn malou šíří parcely rozvinul výškovou dimenzi stavby.
00:02:23Zajistil tak Národnímu divadlu
00:02:26mj. i nezastupitelné místo v městském panoramatu.
00:02:37Velkou pozornost věnoval severnímu průčelí, vstupu do budovy.
00:02:42Pětiosou lodžii podpírají štíhlé korintské sloupy,
00:02:46balustráda je osazena 10 sochami.
00:02:48Trigy spolu s dalšími sochami byly dílem Schnirchovým.
00:02:52Dnešní byly osazeny až roku 1911.
00:02:57Původní záměr Schnirchův byl v ideové i materiální rovině
00:03:01rozvinut sochaři Halmanem, Rousem a Šalounem.
00:03:06Téměř dokončené Národní divadlo
00:03:09bylo otevřeno 11. června 1881.
00:03:15Milovaná stavba však o 2 měsíce později do základů vyhořela.
00:03:20Zkáza tohoto symbolu národní hrdosti
00:03:23byla tvrdým úderem snaze českých vlastenců o národní sebeurčení.
00:03:29Zároveň však vyprovokovala urputnou snahu
00:03:33o znovuvzkříšení všech hlasitě proklamovaných ideálů.
00:03:39Budova byla postavena a otevřena již 2 roky po tragickém požáru.
00:03:43To svědčí nejen o síle a soudržnosti národa,
00:03:47i vůdčí české inteligence a vlastenecké šlechty.
00:03:51Ale i o částečně benevolentním přístupu správních orgánů
00:03:56rakousko-uherské monarchie.
00:04:00Stavba po tragickém požáru byla realizována
00:04:04podle projektu Zítkova žáka Josefa Schulze.
00:04:08Ten prokázal geniální cit pro dílo svého učitele,
00:04:12ale zároveň i pro symbolický význam stavby.
00:04:15Odstranil některé drobné nedostatky
00:04:19a upravil vnitřní dispozici tak,
00:04:22že se pro divadelní provoz dodnes jeví téměř ideální.
00:04:26Dnes už jen stěží dokážeme některé detaily připsat
00:04:31jednomu či druhému architektu.
00:04:35Jejich dílo tvoří jednolitý,
00:04:38dokonalý výtvor novorenesanční architektury.
00:04:43Architektura ND je natolik ojedinělá,
00:04:46že se markantně vyděluje z desítek jiných staveb tohoto stylu.
00:05:00Vzdor vnějším omezením dokázal Zítek vytvořit komfortní interiér
00:05:06plně sloužící pohodlí diváků.
00:05:10Schulz jeho ideje skvěle rozvinul.
00:05:31Celý interiér divadla je soustředěn kolem vysokého hlediště
00:05:35ve tvaru lehce sevřené podkovy.
00:05:47Architekt vše podřídil požadavku na co nejvíce míst.
00:05:51Naplnil tak ideál antického divadla.
00:05:55Divadla, jako nedílné součásti kultury národa.
00:06:07Od celku ke každému detailu je vše podřízeno základní myšlence:
00:06:12Divadlo jako stánek múz, útočiště národní kultury
00:06:17a domov českého jazyka.
00:06:28Ženíškovy sdělné, slovansky prosté alegorie umění
00:06:32zdobící strop hlediště, umístění královské lóže
00:06:36nikoliv v centru, ale stranou
00:06:39a mnoho dalších detailů svědčí o jediném:
00:06:43Ne jedinec, ale masa. Národ má být zdejším návštěvníkem.
00:07:01Stárnou však ideje, lidé i budovy.
00:07:05Sto let uplyne jako voda ve Vltavě.
00:07:08Režim, který rád a okatě demonstroval,
00:07:12jak moc mu záleží na umění,
00:07:14dokázal unavenou budovu nákladně zrekonstruovat.
00:07:20(původní komentář) Tato stavba je věcí celého národa. Gustáv Husák
00:07:24v přítomnosti dalších státních a stranických představitelů
00:07:27podepsal památní listinu, ve které se mj. praví:
00:07:31Odevzdáváme lidu tento památník národní slávy, hrdosti,
00:07:35svébytnosti, obohacený nadšením
00:07:37a láskou vloženým do jeho rekonstrukce.
00:07:40Děje se tak v době, v níž naše národy budují rozvinutou
00:07:44socialistickou společnost a spolu se SSSR
00:07:47a dalšími socialistickými zeměmi
00:07:50brání to nejcennější v životě lidstva, mír na celém světě.
00:07:56V této historické chvíli vyjadřujeme hluboké přesvědčení,
00:07:59že Národní divadlo věrno svým pokrokovým tradicím
00:08:02bude i nadále přispívat k rozkvětu
00:08:05Československé socialistické kultury. (Konec)
00:08:09Ano, i toto je historie této budovy, která o lecčems vypovídá.
00:08:15Má-li divadlo žít, musí jít s plynoucím časem nejen idejí,
00:08:19ale také technologií, nebo způsobem inscenování.
00:08:26Po sto letech zazářila Hynaisova opona,
00:08:28na které je alegoricky zachycena sbírka na stavbu Národního divadla.
00:08:35Na výzdobě interiérů se podíleli ať již návrhem či realizací
00:08:40nejlepší umělci své doby:
00:08:45Klasicizující František Ženíšek a Mikoláš Aleš,
00:08:49či realisticko-barokní Vojtěch Hynais.
00:09:04Nápis nad portálem jeviště tedy nikterak nepřehání.
00:09:07Toto byl skutečně dar národa sobě samému.
00:09:12Nebyl to však dar z rozmařilosti, ale naprostá nutnost,
00:09:17měl-li si národ uvědomit, kam chce směřovat a jakou cestou.
00:09:26Po náročné rekonstrukci celé budovy
00:09:29se dveře publiku otevřely 18. listopadu 1983.
00:09:34Zvláštní pozornost restaurátorů
00:09:37se upnula k architektonickým skvostům těch prostor,
00:09:42kam obyčejný divák vstoupí jen málokdy:
00:09:45Do salónku, budoáru a předsíně prezidentské lóže.
00:09:52Malířská výzdoba salónků
00:09:55je skutečným skvostem malířství své doby.
00:09:58Symbolicky se zde představují vládnoucí rody české země
00:10:04v Ženíškově vizi.
00:10:11Přemyslovci,
00:10:14Lucemburkové
00:10:18a Habsburkové.
00:10:22I zázemí divadla určené umělcům
00:10:25bylo pečlivě rekonstruováno a vybaveno.
00:10:30Osvětlovací těleso u zadního schodiště,
00:10:33či chodby v zákulisí, jsou toho názorným příkladem.
00:10:40Vše bylo podřízeno těm, kteří sem vstupují denně, umělcům.
00:10:50(zpěv)
00:11:44Český národ si vybudoval svou "Zlatou kapličku"
00:11:48z úcty k nejvyšším hodnotám mravním, uměleckým i společenským.
00:11:55Každý útržek dějin i jednotlivých osudů
00:11:58je součástí této stavby. Je vepsán v jejich zdech
00:12:04a tvoří neviditelnou podstatu vpravdě symbolické budovy.
00:12:30Všechny události vypovídají o cestě za uměním,
00:12:34o vítězstvích a obětech,
00:12:37vzestupech i pádech,
00:12:40o setkáních umělců, setkáních jeviště s hledištěm,
00:12:45setkáních s dobou i časem. I o politických vlivech.
00:13:02A právem se hovoří o generacích Národního divadla,
00:13:06které vyrostly ve službách plnění ideových záměrů,
00:13:10díky nimž byla myšlenka i stavba Národního divadla realizována.
00:13:16Snad i tato myšlenka nás zařadila
00:13:19do kulturních dějin novověké Evropy.
00:13:41(sbor)
00:13:43Český národ neskoná
00:13:47(potlesk)
00:14:32Skryté titulky Rudolf Světecký
Večer na téma Národ sobě je věnován 120. výročí otevření Národního divadla.
Tak obrovské téma jako je více než sto let historie naší první scény, naplněné událostmi i uměleckými osudy se dá jen ztěží vtěsnat do jednoho večera. Proto se tvůrci rozhodli dotknout alespoň trochu každého ze souborů, i když každého úplně jinak.
Činohra bude zastoupena monology Jaroslava Průchy Hrdinové okamžiku, v nichž velké české herce té nejstarší gardy Národního divadla hrají největší čeští herci o několik generací mladší.
Operu bude zastupovat paní Libuše Domanínská, jejíž portrét letos nově vznikl.
A do historie baletu nahlédneme jednak prostřednictvím unikátních materiálů z archivu Národního divadla v Praze a jednak sestřihem tanečních výkonů, které se uchovaly v archivu ČT.
