Hanácké divadlo

HaDivadlo, které dnes sídlí v Brně, navazuje na hnutí studiových divadel z šedesátých let, které doznívalo počátkem let sedmdesátých. Vzniklo v Prostějově v roce 1974, a je tedy dobou svého vzniku v jejich řadě poslední. Vyhraněným rukopisem svých tvůrců, ale i mimořádným soustředěním na tvorbu patřilo k nejpozoruhodnějším českým scénám 70. a 80. let. Existence v Prostějově, odříznutého od blízkosti Brna či Prahy, se projevila klidem na tvůrčí práci, ale i menším ohlasem u místního publika. Podstatně jiné to bylo ve velkých městech, kam HaDi pravidelně jezdili. Zájezdy znamenaly pro soubor možnost hrát, ale byly i potvrzením kvality jeho umělecké práce. O prvních jedenácti letech divadla, respektive o jeho prostějovském působení, které skončilo odchodem do Brna v polovině 80. let, vypráví také tento dokument.

Pořad uvádíme jako vzpomínku na jednoho ze zakladatelů Hanáckého divadla, Josefa Kovalčuka, který nás bohužel v sobotu opustil. V Hanáckém divadle, resp. HaDivadle Kovalčuk působil jako dramaturg až do roku 1996. Aktivně se stýkal s disidentským hnutím a v divadlelní tvorbě nacházel příležitosti, jak vyjadřovat nesouhlas s režimem. Hanácké divadlo se díky jeho přítomnosti nebálo jinotajů, skrytých narážek na nesvobodu v socialistické společnosti, lehkých provokací. Zásahům cenzury však neuniklo. V letech 1990–1996 stál Kovalčuk v čele Divadelní fakulty JAMU v Brně a následujících pět let zastával funkci uměleckého šéfa Činohry Národního divadla v Praze. V posledních letech působil na JAMU jako prorektor pro tvůrčí činnost.