Senzitivní lyrik, politicky orientovaný tvůrce i tvárný experimentátor, takový byl Jaromil Jireš, který by se včera dožil osmdesáti let. Proměny jeho díla zrcadlí nelehký pozdější osud nové vlny i její původní solidárnost, altruismus a humanismus. Druhá série portrétů filmařů, kteří stvořili československou novou vlnu. Režie Z. Suchý

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Na FAMU studoval Jaromil Jireš (1935–2001) kameru i režii a proslul jako citlivý rezonér stavu světa a lidské duše. Jeho křehký debut Křik (1963) si režim přisvojil coby dílo bezmála vzorové, točil pak raději dokumentární filmy, kunderovským Žertem (1968) poukázal však na pravou podstatu moci. Po surrealistické Valerii a týdnu divů (1970) tvořil se střídavými úspěchy, nejvíc svůj byl v intimních psychologických příbězích jako Prodloužený čas (1984). Pro televizi režíroval dokumenty, pohádky, hrané, operní i baletní inscenace, spolupracoval i s Laternou magikou.

V této části bude řeč o následujících filmech:

Sál ztracených kroků (Jaromil Jireš, 1960)
Hlídač dynamitu (triptych povídek Stopy, Hlídač dynamitu, Nenávist; Jaromil Jireš, Zdenek Sirový, Hynek Bočan, 1960, v distribuci 1963)
Křik (Jaromil Jireš, 1963)
Perličky na dně (Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, 1965)
Srub (Jaromil Jireš, 1966)
Občan Karel Havlíček (Jaromil Jireš, 1966)
Za kulisami Barrandova (Jana Michajlová, 1968)
Hra na krále (Jaromil Jireš, 1967)
Žert (Jaromil Jireš, 1968)
Spor (Milan Tomsa, 1966)
Osobnosti čs. filmu (Aleš Fuchs, Československý rozhlas, 1968)
Valerie a týden divů (Jaromil Jireš, 1970)
…a pozdravuji vlaštovky (Jaromil Jireš, 1972)
Lidé z metra (Jaromil Jireš, 1974)

Účinkují:

Jaromil Jireš
režisér a scenárista

Jaromil Jireš

* 10. 12. 1935

† 24. 10. 2001


Stopáž57 minut
Rok výroby 2013
 P ST
ŽánrDokument