Neocenitelná pomoc českých manželů Böhmových z organizace Siriri nejen dětem ze Středoafrické republiky. Režie K. Koula
00:00:33Tady máme 250 batůžků pro děti. Pro studenty té nové školy.
00:00:38Nechali jsme je tady vyrobit, protože jsme věděli,
00:00:41jak tam děti nosí věci buď v ruce nebo v igeliťákách
00:00:46nebo v nějakejch pytlíkách, který si vyrobily
00:00:49z pytlů od cementu.
00:00:55Tohle je vlastně takovej systém na otevírání okenic,
00:00:59protože tam v těch školách neexistují skla, jenom okenice.
00:01:05A ty musí být zabezpečený jednak proti zlodějům
00:01:08a jednak při povětrnostních podmínkách, který tam jsou
00:01:13v období dešťů. Tak se prostě vždycky musejí přivírat.
00:01:16A protože jsou tam vymyšlený okenice, který jsou posuvný,
00:01:21tak jsme vymýšleli nějaký systém, který by se dal ovládat
00:01:24jednou rukou a se šikovným zámečníkem jsme dali dohromady
00:01:29z takových jednoduchých komponentů takovéhle zařízení.
00:01:34Otočením se uvolní ty západky a může se s tím manipulovat.
00:01:39Takže to tam vezeme na 80 oken.
00:01:43Všechny ty komponenty musí být takové, aby to vydrželo.
00:01:48Aby si to sami mohli opravit, když k něčemu dojde.
00:01:51To znamená žádné velké sofistikované systémy, drahé.
00:01:54Tak jsme vymysleli tohle. Věříme, že to bude fungovat.
00:02:05Máme povolený 4 zavazadla. Tohle všechno budeme dávat
00:02:10na 4 hromádky.
00:02:14Pak to dáme do kufrů, zvážíme to a zbytek doložíme dárkama
00:02:18jako jsou třeba jablka, který tam neznají.
00:02:22Vyprávěli jsme o nich těm sirotkům, kteří se těší.
00:02:28Mapa Středoafrické republiky je asi neobvyklá,
00:02:31protože to je země naprosto neznámá.
00:02:37Vždycky když v Čechách s někým mluvíme, tak vlastně vůbec neví,
00:02:41kde Středoafrická republika leží.
00:02:45Je to nejchudší zapomenutá země, kam nesměřuje zájem téměř nikoho.
00:03:21Tahle země nemá prakticky žádný průmysl.
00:03:25Podle statistik vlastně Středoafrická republika
00:03:29je 4. nejméně rozvinutá země na světě.
00:03:32Není ani po stránce turismu nějak zajímavá.
00:03:38Z důvodu určité politické nestability
00:03:42není vyhledávaná turisty.
00:03:46Tato země není elektrifikovaná. Nemá žádnou železnici.
00:03:52Jsou tady silnice, ale jen ze 2 procent jsou asfaltované.
00:03:56Je to asi 300 kilometrů asfaltovaných silnic.
00:04:00To je na zemi, která je větší než Francie,
00:04:03naprosto zoufale málo.
00:04:07Prostě ta země je chudá a nerozvinutá.
00:04:27Jeden z problémů chudoby té země je možná i v tom,
00:04:31že jí chybí taková vzdělaná elita.
00:04:39Lidé se stahují do hlavního města. Tam to nějak funguje.
00:04:42A už málokdy jdou zpátky.
00:05:04Pořád mluvíme o vzdálenosti té země.
00:05:07Ale je to hrozně klamné, protože v Praze si vpodstatě
00:05:10člověk ráno sedne do letadla, v Paříži přestoupí
00:05:13a večer v hlavním městě Středoafrické republiky
00:05:16vystoupí z letadla. Takže je hrozně relativní,
00:05:20jak je to daleko.
00:05:31Když o tom přemýšlím, tak ta volba byla celkem jednoduchá.
00:05:35My se dlouhá léta přátelíme s karmelitány,
00:05:37kteří organizačně patří do jedné party
00:05:41s italskými karmelitány i s těmi africkými.
00:05:46Mezinárodní organizace sídlí vesměs právě v tom hlavním městě.
00:05:49A jenom vyjíždějí.
00:05:51Ale karmelitáni žijí ve vnitrozemí. A to je to, co i nás nabíjí,
00:05:56inspiruje a zajímá.
00:06:00Hlavně pro nás byla záruka, že i peníze, které u nás doma
00:06:04vysbíráme od dárců, tak tady se velmi krátkou cestou
00:06:07dostanou do cíle bez jakýchkoli administrativních problémů.
00:06:16V roce 2003 tady proběhl vojenský převrat,
00:06:20kdy se vlastně ujal moci nynější prezident.
00:06:24Prostě prošel tou zemí a vlastně i tahle misie,
00:06:28kde jsme teď, byla paradoxně vypleněna. Ale úplně.
00:06:35Když se tahle událost stala, tak opravdu museli karmelitáni
00:06:40utéct. Bylo to docela dramatické. Do dneška, když o tom vyprávějí,
00:06:46tak je na nich vidět, že to pro ně byl strašně silný zážitek.
00:06:50A tady v Bozumu se střílelo.
00:07:36VÝSTŘELY
00:07:45V zemi ještě pořád existují různí banditi a rebelové.
00:07:51Prostě čas od času se tady uděje nějaký incident.
00:07:56STŘELBA
00:07:59Vlastně tu severovýchodní část země vláda nemá pod kontrolou.
00:08:10"Siriri" je slovo, které je ze "songa",
00:08:13znamená pokoj, mír. A je to název obecně prospěšné společnosti,
00:08:18kterou jsme před 6 lety založili.
00:08:20Za těch 5, 6 let se nám podařilo dopravit na podporu projektu
00:08:24ve Středoafrické republice takových 5-6 milionů korun.
00:08:28Je to částka na jednu stranu asi strašně malá.
00:08:32Na druhou stranu ve Středoafrické republice je stokoruna opravdu
00:08:35částka, za kterou se dá pomáhat.
00:08:43Karmelitáni jako misionáři mají své církevní školy,
00:08:49které navštěvuje zhruba tisíc dětí. Mají vlastně základní školu
00:08:53a pak mají takové pokračování, což je nižší stupeň
00:08:57víceletého gymnázia.
00:09:02Ty děti, přestože už výuka probíhá několik let, byly v provizorních
00:09:07prostorech, v knihovně.
00:09:09Ve stacionáři pro sirotky, kde vlastně dopoledne
00:09:12byly volné třídy.
00:10:37Šéf misie otec Aurelio měl myšlenku postavit nové budovy,
00:10:43aby ta škola mohla fungovat tak, jak má.
00:10:47HLAS Z VYSÍLAČKY
00:10:50S tím, že jeho hlavní přání nebo hlavní zadání bylo,
00:10:55aby ta škola byla hezká.
00:10:57Řekl takovou zajímavou věc, že vlastně za stejné peníze
00:11:03se dá postavit budova školy, ať je hezká nebo méně hezká,
00:11:11a že je přesvědčen, že to prostředí,
00:11:15do kterého děti chodí, že je nějakým způsobem formuje.
00:11:21A proto chtěl, aby i ta budova byla taková,
00:11:25aby ty děti na ni mohly být hrdé, aby tam rády chodily,
00:11:31aby říkaly: To je naše škola!
00:11:37My jsme při projektování neznali konfiguraci terénu.
00:11:41Takže jsme něco vymysleli, a pak se to tady během realizace
00:11:44vlastně dost podstatně změnilo.
00:11:47A v Africe se to už nikde neoznamuje, to už nikoho nezajímá.
00:11:51Myslím si, že záleží i na systému povolení,
00:11:54která vůbec k zahájení stavby, bez ohledu na to,
00:11:57v jakém stavu je projekt, potřebovali karmelitáni.
00:12:01A tam je poměrně velký prostor pro korupci.
00:12:04A v tomhle projevil otec Aurelio obrovskou diplomacii,
00:12:07protože na zahájení stavby sem pozval prezidenta.
00:12:10Byla to chvíle, kdy neměl všechna potřebná povolení.
00:12:14Asi jich moc není, ale prostě neměl je.
00:12:16Po dlouhé době, co o ně žádal a urgoval je, nebyly.
00:12:20Takže udělal takový trochu riskantní kurážný krok,
00:12:23ale zřejmě velmi strategický a diplomatický,
00:12:25protože pozval prezidenta. Přijelo sem několik zástupců
00:12:29ministerstev atd. Proběhla obrovská slavnost
00:12:32a 14 dní po tom ty dlouho sháněné dokumenty přišly
00:12:36a mohlo se začít stavět. A tak vlastně žádné další
00:12:39papírování kolem jakýchkoli změn už neprobíhalo.
00:12:46Ahoj! Jak se máš?
00:12:59Když se čistil ten pozemek, protože ten školní pozemek
00:13:02je až tamhle, jak končí to vysekané.
00:13:06Pak se tady najednou vyklubal tenisový kurt.
00:13:10Tady jsou lajny.
00:13:13Támhle nahoře, jak je takový zbytek domu,
00:13:17to bylo sídlo ředitele fabriky na zpracování bavlny.
00:13:22Úplně si umím představit, jak tam seděli na terase,
00:13:25popíjeli něco něco dobrého francouzského
00:13:28a tady prostě manželky proháněly míček po tenisovém kurtu
00:13:33a kolem běhali místní domordoci a nosili jim míčky.
00:13:42Tady přes terasu vedla spojovací chodba do téhle části,
00:13:48která pravděpodobně, aspoň podle těch zbytků,
00:13:52sloužila jako kuchyň.
00:13:54Jestli jsi viděl Vzpomínky na Afriku,
00:13:57tak tam přesně ty domečky kolonizátorů takhle vypadaly.
00:14:10Tohle je taková - řekl bych - polorozpadlá zašlá sláva.
00:14:14A vedle stojí pořád ty hliněné domečky,
00:14:17jak tady asi v těch 60. letech stály taky.
00:14:21Tam se ten styl nezměnil. Tady tohleto prostě pustne.
00:14:26Takže je to takový zvláštní kontrast.
00:14:29Proč tady někdo nebydlí? Proč si to tady nějak nezařídili?
00:14:33Proč tady nehrají tenis?
00:14:36Ale když kolonizátoři odešli, tak jim jako by skončila doba,
00:14:41přirovnal bych to k otrokářské společnosti.
00:14:44Protože tady pracovali jak děti tak dospělí.
00:14:49Den, noc, soboty, neděle.
00:14:51Vlastně pociťovali kolonialismus podle mě tak úkorně,
00:14:55že jakmile kolonizátoři odešli, tak si řekli:
00:14:58Ne, s tím my nechceme mít nic společného.
00:15:07Tady je ta fabrika na zpracování bavlny.
00:15:10Tohle bylo hnací zařízení.
00:15:21-Přece ta fabrika jim mohla pořád něco vyrábět.
00:15:24-No, ale proč, že jo?
00:15:28Oni to asi nepotřebovali.
00:15:32Řekl bych, že my jsme tak nastaveni, Evropani, Američani,
00:15:37myslet pořád na ten zítřek. Co budeme dělat, jak to zařídíme.
00:15:43A přítomnost nám nějak uniká mezi prsty, a oni to mají obráceně.
00:15:48Je vůbec nezajímá, co bude zítra, protože to zítra taky nemusí být.
00:15:54Takže se maximálně soustředí na to prožít tu přítomnost, ten dnešek.
00:16:00BOUŘKA
00:16:30ODBÍJENÍ ZVONU
00:16:39To je zvon, školní zvon, který ráno svolává děti do školy.
00:16:44ZVONĚNÍ
00:17:04Takhle vypadá škola 15 kilometrů od Bozumu.
00:17:08Když jsme se dozvěděli o úrovni toho vyučování -
00:17:11prostě se tam učí 2 - 3 měsíce během školního roku
00:17:15a pak se ta škola uzavře. Mají tam 2 učitele,
00:17:19jeden je tělocvikář a druhý je bývalá zdravotní sestra.
00:17:25Oni vlastně memorují. Pořád něco odříkávají.
00:17:28Učitel jim něco předříkává, nemají učebnice, nemají kam psát.
00:17:30Všechno se učí zpaměti. V podstatě recitujou sborově.
00:17:37Rodiče ani nemají tendenci posílat děti do školy.
00:17:41Ukazují na děti, které chodí do školy,
00:17:43a ptají se, jak jim to prospěje, o co se mají líp.
00:17:47Pokud nepracují na poli, tak stejně zahynou hlady.
00:17:51K čemu tu školu vlastně potřebují? Vůbec tomu nerozumějí.
00:17:55Jim chybí vzory. Chybí jim vidět, že tohle je člověk,
00:17:58který se naučit řemeslo a může ho uplatnit.
00:18:01V té zemi jsou z 90% zemědělci.
00:18:05To je vlastně jejich jediná příležitost k živobytí.
00:18:09To jsou kusy kůry.
00:18:12Když se na to podíváš, tak je to obrovsky pracný.
00:18:44V rámci projektu UNICEF se budují záchody u venkovských škol.
00:18:50Je to zřejmě nějaká systematická práce, která se tady asi dlouhodobě
00:18:55realizuje. A určitě záslužná. Vlastně záchodky nebudou fungovat,
00:19:00když nefunguje ta škola.
00:19:03A ten projekt je na ty záchody, a ne na ty školy.
00:19:10MODLITBA
00:19:40Tohle bylo trochu specifické tím, že jsme si mohli dovolit
00:19:44být tady po celou dobu přítomni. Po 4 měsíce, polovinu doby stavby.
00:19:50To pro mě byla překvapivá zkušenost.
00:19:55Já jsem vlastně zjistil, že ti dělníci vůbec nevědí,
00:19:58jak ta škola bude vypadat.
00:20:00Prostě jen vědí, že tady mají postavit zeď, tady má být tohle,
00:20:04ale nevědí, jak to bude vypadat.
00:20:06Takže jsem si s dělníkama sedli, já jsem vytáhl plány
00:20:10a ukázal jsem jim, jak bude ta škola vypadat.
00:20:13Ukazovali jsme ji obrázky a oni koukali, kouleli očima.
00:20:16Časem to pro ně nebyla jenom jako by normální práce.
00:20:21Prostě se postupně s tou stavbou jako by ztotožnili.
00:20:26Sami za námi chodili a říkali, že se jim to líbí.
00:20:30Že nikdy nic takového neviděli. Nikdy nic takového nedělali.
00:20:35Takže si myslím, že i pro ně je to ohromná zkušenost
00:20:40a měl jsem z toho radost, když jsem viděl,
00:20:44když jsme po 4 - 5 měsících přijeli na dokončení,
00:20:48tak jsem viděl ten posun, jak sami přemýšlejí,
00:20:51přicházejí s nápady. Úplně jiný přístup.
00:20:54To bylo takový povzbudivý a myslím, že tady docela mákli.
00:21:03My jsme dětem promítali filmy o zvířatech -
00:21:06"Exotická zvířata světa", těmhle odrostlým sirotkům.
00:21:11A oni celý film rozlišovali na to, "tyhle zvířata jsme jedli,
00:21:15tyhle jsme nejedli, tyhle jsou dobrý, tyhle nejsou dobrý".
00:21:18A když jsme jim ukázali tučňáky, tak jejich první dotaz byl:
00:21:20"A to se jí?"
00:21:24Dostane je šéf, Raya. A oba dva si sní.
00:21:28Takže oni tady zřejmě respektují hierarchii.
00:21:39Největší rozdíl mezi stavěním u nás a tady je v tom,
00:21:45že tady je to obrovská improvizace. Vymyslí se nějaká stavba,
00:21:49a realita je pak taková, že tenhle materiál není,
00:21:53a musí se vařit z toho, co je.
00:21:57Já jsem vždycky obdivoval prvorepublikové architekty
00:22:01a stavitele, kteří vlastně vedli stavbu od první čáry na papíře
00:22:07až po realizaci, kdy řídili dělníky na stavbě,
00:22:13kdy zadávali práci, zpracovávali detaily během stavby.
00:22:17To bylo stavění, které mně hrozně imponovalo,
00:22:21a to byl jeden z důvodů, proč jsem to chtěl studovat a dělat.
00:22:26Ta realita u nás je jiná. Stavební proces je sofistikovaný.
00:22:32Vstupuje do toho množství subjektů a vytrácí se ta tvůrčí radost.
00:22:37Aspoň já jsem to tak pociťoval.
00:22:40A tady mě naopak úplně nabíjelo, jak vlastně věci,
00:22:45které se zdají neřešitelné, se najednou dají z toho materiálu
00:22:53a z toho, co je tady k dispozici, nějak vymyslet,
00:22:56aby to dopadlo, aby to bylo hezký, aby se to prostě dalo postavit.
00:23:03Ty hadry, které tady používáme, člověk se toho štítí dotknout.
00:23:07Takže včera Kája vytáhl svoje tričko, rozporcoval ho,
00:23:10takže máme tyhle nóbl hadříky, ale nedáme je z ruky,
00:23:13aby nám je takhle nezmazali. Tak si ho neustále nosím u sebe.
00:23:17Evetuelně v kabelce.
00:23:21PRUDKÝ DÉŠŤ
00:23:30Nedávno jsem psal kolegům do práce, že závěr je trochu komplikovaný
00:23:35tím, že nám tady jednak prší, protože je období dešťů,
00:23:40a jednak tím, že materiál, který je potřeba na dokončení školy,
00:23:45vlastně tady není k sehnání.
00:23:47A nejbližší město, kde je možné ho sehnat, je Bangi, hlavní město,
00:23:51a to je 480 kilometrů.
00:23:57Tady jsme řešili odvodnění. Mají tady plastové novodurové roury.
00:24:02Aurelio zahlídl, že je mají, tak řekl: "Změř to a kupte to."
00:24:07Tak jsme tam poslali Josepha, který tady pracuje
00:24:11jako holka pro všechno, od svařování, přes opravu aut
00:24:16a nákupy těchhle věcí.
00:24:19Za 10 minut se vrátil s prázdnou. Ptali jsme se, co se děje,
00:24:23jestli to nemají. A o on říkal, že mají, ale je to strašně drahý.
00:24:26A já jsem říkal: Co to znamená strašně drahý?
00:24:29On říká 32.000 sefa. To znamená metr roury průměr 250
00:24:34vychází zhruba na 50 eur. Neuvěřitelné!
00:24:40Prostě ten obchodník, vědom si toho, že na 400 kilometrů
00:24:44od něj není nikdo jiný, kdo by mu konkuroval,
00:24:48tak nasadil takovouhle cenu.
00:24:50A teď je to tady vykopaný, připravený, čekáme,
00:24:54kdy Joseph přiveze roury, a on přijede a řekne:
00:24:57"To nemůžeme koupit." Potřebovali jsme 15 metrů.
00:25:0215 metrů x 50 eur, za to by se dala postavit další budova, že?
00:25:06Tak se to vyzdilo, vybetonovaly se takový koryta,
00:25:10přikrylo se to plechem a na to se udělala výztuž,
00:25:14aby se to udrželo, a vlastně jsme si to potrubí vytvořili sami.
00:25:18Ale bylo to mnohem pracnější.
00:25:20Ale nakonec to šlo, nakonec jsme to stihli.
00:25:25-Já tomu nerozumím. Proč se natírá tabule?
00:25:30Tady zvolili takovou metodu, že když se dělala omítka,
00:25:35Tak udělali tlustší omítku v tomhle místě a natírá se to.
00:25:40Zřejmě je to náhradní řešení kvůli chybějícímu materiálu.
00:25:46Tak na to udělali takovýhle nátěr a černě se to natře.
00:25:53Tady se člověk učí vynalézavosti.
00:25:59-Ahoj!
-Ahoj!
00:26:03Můj učitel "sanga".
00:26:06Říká se, že ten jazyk má asi jen 1000 slov.
00:26:09Zápor je to, že řekneš větu, a na konci řekneš "api" nebo "ape".
00:26:16Ape.
00:26:26Tohle je frankofonní země. Já jsem kdysi dělala francouzštinu.
00:26:31Věděla jsem, že se jednoduše domluvím,
00:26:34ale abych tlumočila na stavbě, na to jsem kuráž neměla.
00:26:38Ale prostě bylo jasné, že jiná možnost není,
00:26:41že buď použiju to, co umím, a pokořím se trochu
00:26:45a budu mluvit takovou jednodušší francouzštinou a půjdeme do toho,
00:26:49a nebo to vzdáme. Takže jsem do toho šli.
00:26:53A tady na místě jsem se začala učit slovíčka jako "lešení" a "výztuž".
00:26:59Bylo to trochu traumatický.
00:27:08Pak jsme přišli na to, že když jim Kája potřebuje
00:27:11něco opravdu s autoritou a rázně říct,
00:27:14tak to nemůže probíhat tak, že mi někde za rohem vysvětlí situaci,
00:27:17pak tam jdeme a já těm deseti černým dělníkům něco řeknu.
00:27:22Oni na mě koukají a jsou opravdu zmatení z toho, že já, žena,
00:27:25něco říkám. Tak jsme přišli na to, že to musí fungovat tak,
00:27:29že v takové chvíli, kdy je něco křivě, je to špatně udělaný,
00:27:33a Kája jim potřeboval energicky říct: Tak takhle ne!
00:27:37Takže jsme tam přišli, Kája to tam vystřihl v češtině,
00:27:41s těmi emocemi, aby to slyšeli, to pro ně bylo srozumitelný,
00:27:45a já jsem to pak trošku neutrálně přeložila.
00:27:49Tak jsme pochopili, že to je způsob, který je pro ně přijatelný.
00:28:07Ve Středoafrické republice v současné době navštěvuje školu
00:28:11průměrný občan 3 a půl roku.
00:28:42Tenhle typ školy, ucelený, přes tu základní, college a lyceum
00:28:47funguje pro oblast velikou asi jako u nás Morava.
00:28:55S tahle zajištěnou úrovní výuky. Ta college je i tady v Bozum
00:28:59nebo i o kus dál.
00:29:01Ale to je typ škol, které mají - Ty jsou státní a mají tam třeba
00:29:08jenom 3 učitele na 700 dětí. Není zajištěna komplexnost výuky
00:29:14ani kontinuita výuky, protože když v polovině roku
00:29:18dojdou státní peníze, tak řeknou učitelům,
00:29:21že prostě nemají peníze a učitelé začnou vyrábět košíky
00:29:25a prodávat je na trhu, aby se nějak uživili. Ale přestanou učit.
00:29:51První projekt, který jsme pomohli realizovat,
00:29:55byl stacionář pro sirotky. Podíleli jsme se na počáteční
00:29:59investici nějakým darem, který jsme tady nasbírali.
00:30:05A poté, co byl stacionář postaven a vybudován, tak jsme se zavázali,
00:30:10že budeme hradit provoz stacionáře. To je stacionář pro 200 - 250 dětí,
00:30:17které nemají nikoho nebo přišli o rodiče,
00:30:23a věnují se jim vychovatelé pod záštitou karmelitánů
00:30:29nebo misionářů.
00:30:41Další projekty, které jsou dlouhodobé a kterými pomáháme
00:30:46při jejich realizaci, je zdravotní středisko,
00:30:50kde se taky podílíme na hrazení nákladů na provoz.
00:30:56Zdravotní středisko je ve městě Baoro.
00:31:06Když tady přijmou pacienta, tak s ním většinou přijedou
00:31:10příbuzní, protože ti mu tady vaří a perou.
00:31:15Vždycky si v areálu nemocnice rozdělají oheň
00:31:18a tam připravují nějaké jídlo, protože tady to nefunguje tak,
00:31:22jak jsme zvyklí z Evropy, že když někdo přijde do nemocnice,
00:31:26tak je o něj postaráno, a tady o něj prostě postaráno není.
00:31:30Tady dostane maximálně postel a to ještě bez matrace.
00:31:34Takže tu často lidi leží jen na kovovém roštu.
00:31:42Protože často tady jezdí hoši na motorkách po mizerných cestách,
00:31:47tak je dost často zranění z motorek a zlomené nohy
00:31:52a takováhle zranění.
00:31:59Nemají tady elektřinu, takže jediný sterilizační přístroj
00:32:03je takový sud, který se hermeticky uzavře, takový papiňák.
00:32:09Postaví se na oheň, to, co je vevnitř, se vyvaří
00:32:13a mají prostě sterilováno.
00:32:16Tak tady se ošetřuje a obvazuje.
00:32:22To je anesteziolog. A mají tak 3-4 operace za týden.
00:32:34-Kýla.
-Kýla.
00:32:40Teď vlastně nefunguje generátor, takže je opět nějaké mezidobí,
00:32:44než ho zase rozchodí. A pak se zase bude operovat.
00:32:48Ale na dotaz, jestli je tady teď elektřina, říká, že ne.
00:32:53K něčemu ale potřebují nástroje.
00:32:58Nebo jsou opravdu zvyklí asi - Mlátí do toho kladivem nebo nevím.
00:33:14DOMLUVA VE FRANCOUZŠTINĚ
00:33:20Ptal se, jestli bychom mu nemohli opatřit zelenou košili pro operace.
00:33:28Tu starou už má úplně vyšisovanou.
00:33:38Když jsme tady byli v únoru, tak jsme zažili takový příběh.
00:33:41Během poledního oběda odvolali z misie kněze, což bylo neobvyklé.
00:33:45Přijel sem do nemocnice a pak se vrátil.
00:33:48Ptali jsme se, co se stalo. A on popisoval, že sem den předtím
00:33:51přivezli nějakého mladého kluka, který měl havárii na motorce.
00:33:56Byl v komatu.
00:33:58A druhý den v poledne přivolali toho kněze, protože rozhodli -
00:34:02tedy ten lékař nebo zdravotní personál -
00:34:04že odpojí všechny přístroje. Protože s ním nebylo možné
00:34:10komunikovat a oni nevěděli, jestli by jim zaplatil,
00:34:14až se uzdraví. A to byl důvod pro to, že si řekli,
00:34:18že na to nemůžou čekat, a tak ho prostě odpojíme.
00:34:21My jsme se to dozvěděli u stolu, sedělo nás tam víc, dobrovolníků,
00:34:25a na místě jsme se domluvili, že uděláme sbírku.
00:34:29On zatelefonoval do nemocnice, kolik je potřeba, a vyšlo najevo,
00:34:33že jde asi o 120 eur. Takže na místě jsme dali dohromady
00:34:37120 eur, kněz jel zpátky do nemocnice
00:34:40a ten člověk byl zachráněnej.
00:34:45To jsou takové silné příběhy. Ale to je realita.
00:34:48Ten personál za nemocné platit nemůže.
00:34:51Ale pro nás bylo šokující, když jsme viděli,
00:34:53že jen ta nejistota, jestli zaplatí nebo ne,
00:34:57je důvodem pro to, že ten člověk zemře.
00:35:47My jsme přivezli při naší první návštěvě, protože jsem odhadoval,
00:35:51z čeho se bude dělat a co tu budeme potřebovat,
00:35:54tak jsme přivezli nějaký nářadí, nástroje, hadicovou vodováhu.
00:35:58Oni vůbec nevěděli, jak to funguje.
00:36:02Úplně na začátku, v únoru, když jsme něco měřili
00:36:06a ukazoval jsem jim, tak oni vůbec nevěděli
00:36:08jak na to koukat, z který strany, co mají vlastně vidět,
00:36:11co si mají s čím srovnat.
00:36:18Vysvětloval jsem, jak se s tím dá pracovat
00:36:22a pak se z nich se stali experti přes měření vodorovný roviny
00:36:27hadicovou vodováhou.
00:36:33Teď jsme třeba přivezli aku-šroubovák,
00:36:36protože se osazovalo kování na ty okenice, a věděl jsem,
00:36:40že těch šroubů budou mraky, a dělat to ručně -
00:36:43Tak jsme právě přivezli takové nářadí, které tady zůstane
00:36:48a budou ho moct dál používat.
00:36:51Když jsme to dělali, tak ti dělníci na to koukali
00:36:54a já jim pak řekl, ať si to zkusí.
00:36:59Pak přišel jeden, takovej kopáč, pravděpodobně pologramotnej,
00:37:03veselej dělník, měli jsme ho tady moc rádi.
00:37:07Přišel a zpovzdálí okukoval to vrtání.
00:37:10Tak jsme mu nabídli, jestli si to chce taky zkusit.
00:37:13A první spontánní reakce byla: Ne, ne. Vůbec.
00:37:16A v tu chvíli řekl: A nebo jo. dala jsem mu vrtačku a začal vrtat.
00:37:20Držel to, jako kdyby byla ze skla. Zavrtal šroub a zavýskal.
00:37:27To jsou úžasný chvíle.
00:37:30To se v Čechách nezažije.
00:37:34Tam bych asi těžko někoho tímhle překvapil.
00:37:42Vždycky k večeru vysypou ty pytle od cementu a dělí se o ně.
00:37:47Mají to rozdělené podle nějakého zvláštního klíče.
00:37:50Jednak asi využívají ty zbytky, co v tom jsou.
00:37:52A jednak se jim asi ty pytle hodí. Takže každý večer tady dělají
00:37:56piknik z prázdných pytlů. A když začali, tak už jsme věděli,
00:38:01že už se blíží úklid a konec.
00:38:17Od samého začátku sledujeme takový cíl.
00:38:20Nesnažíme se těm lidem dávat něco hotového. Hotové produkty.
00:38:27To je to známé čínské přísloví, než dávat někomu ryby,
00:38:32tak je lepší ho naučit ty ryby chytat.
00:38:36Tohle je opravdu velmi výstižný.
00:38:40A rozhodně to má větší perspektivu, než jim tam vozit něco hotovýho.
00:38:46A ti lidé jsou ochotní se učit.
00:38:53Ti lidé, protože jsou negramotní, neznamená, že jsou primitivní.
00:38:58V nich jdou pěstovat vlastnosti, který jsou lidsky hodnotný.
00:39:02A z toho, co my tady zažíváme, je vidět, že nositeli toho
00:39:06jsou právě ti karmelitáni, kteří tady s nimi žijí,
00:39:10kteří příkladem vlastního života, tím, že je učí hospodařit,
00:39:14s financemi, s časem, s energií, spořit si prostředky.
00:39:21Tady pro ně postavili a založili něco, co by se u nás
00:39:25asi před 100 lety nazvalo jako kampelička.
00:39:28To jsou unikáty, které člověk s obdivem sleduje.
00:39:47Třeba nám píšou naši přátelé a někdy tam je nádech toho,
00:39:51že jsme prostě hrdinové, že jsme se sem vydali atd.
00:39:55To je něco, co odmítáme, protože tady na místě člověk vidí
00:40:01všechno v konfrontaci.
00:40:04My jsme sem přijeli opravdu jenom na chvíli a zase se vracíme
00:40:08domů, do svého pohodlí,
00:40:11do těch možností tekoucí vody, neustále fungující elektřiny atd.
00:40:17Ale jestli je někdo hrdina, tak jsou to ti schopní,
00:40:23nadaní, zdatní a taletovaní lidé, které tady potkáváme,
00:40:30kteří se rozhodli tady žít vlastně trvale nebo dlouhodobě.
00:40:36A žít tady s těmi místními lidmi.
00:40:39A to jsou lidé, kteří by někde uprostřed Evropy byli
00:40:42špičkoví manažeři nějakých velkých firem.
00:40:46Ti lidé mají jazykové znalosti, manažerské, organizační schopnosti.
00:40:51Společensky jsou v situaci, kdy jednají s konzuly,
00:40:56s prezidentem, s ministry. Ale zároveň jsou v kontaktu
00:41:01s těmi chudými, sirotky, vtipkují tady s těmi lidmi
00:41:06a vnitřně dokázat žít jaksi vyrovnaně, lidsky, zrale,
00:41:13vyrovnaně, uprotřed té situace, tak to jsou lidi,
00:41:18před kterými smekám.
00:41:21ZPĚV
00:41:39MODLITBA
00:41:45Co se týká náboženského uspořádání, tak právě podle nějakých statistik
00:41:50je to zhruba na třetiny. Třetina jsou křesťané,
00:41:54třetina jsou protestanti a třetina jsou muslimové.
00:41:58Tady jsme se setkali s tím, vlastně i důkazem je tady ta škola,
00:42:03do které chodí jak muslimové tak protestanti
00:42:06a vedou je vlastně křesťanští misionáři.
00:42:11Ale vůbec jsme tady nezaregistrovali nějaký náznak
00:42:17něčeho, že by tady prostě dávali někomu najevo, ty jsi muslim
00:42:23nebo něco podobnýho. Vůbec ne. Potkáváme tady muslimy.
00:42:28Všichni tady společně vedle sebe žijí a jde to.
00:42:42VÝSKÁNÍ A POTLESK
00:42:50ZPĚV
00:43:07Člověk není jenom ostrov sám pro sebe.
00:43:10Je součást nějakého celku. Něčeho většího.
00:43:14To znamená, že mu nemůže být jedno, jestli se s tím celkem někde
00:43:19na druhým konci něco děje, tak se mě to prostě dotýká,
00:43:23protože jsem toho součástí.
00:43:26ZPĚV
00:43:29My jsme se nezaslouženě vlastně ocitli v bohatší části světa,
00:43:35a vlastně ti Středoafričani se nezaviněně ocitli
00:43:40v té chudší části světa.
00:43:43A nemůžeme si říct, tak jsme měli štěstí a oni smůlu.
00:43:49A tím to smést ze stolu. Ne. Pokud si uvědomujeme
00:43:53tyhlety souvislosti, že opravdu jsme součástí nějakého velkého
00:43:57celku, tak nám to nemůže být jedno. ZPĚV
00:45:11Docela hezký zážitek byl, který nám vyprávěl otec Aurelio,
00:45:15že sem přijel někdo z jiného města. Přivezl nějaký stavební materiál
00:45:19a přišel se podívat, protože věděl o té stavbě tady.
00:45:25To bylo v době, když jsme tady nebyli, byli jsme v Praze.
00:45:29Přišel se podívat a strašně se mu to líbilo.
00:45:31Právě ta preciznost a práce těch dělníků.
00:45:35Pak se otočil na otce Aurelia a dal mu 10.000 franků,
00:45:38což je tak 400. 4 stovky.
00:45:41Ale tady je to velká částka. Na ty poměry je to velká částka.
00:45:44Dal mu to, ať jim koupí něco dobrýho k jídlu,
00:45:48ať se dobře nají, ať mají hostinu. Ať to oslaví.
00:45:51Ale bylo to gesto obdivu vůči těm dělníkům.
00:45:55To je tady zcela neobvyklé.
00:46:45Věřím, že ti lidé, když absolvovali tuhle stavbu,
00:46:48tak získali nějakou kvalifikaci. Vnímám to tak,
00:46:52jako kdyby absolvovali nějakou školu.
00:46:54Nějaký kvalifikační kurs. Oni jsou teď schopni
00:46:59samostatně používat všechny ty materiály a to nářadí,
00:47:04které zůstalo tady na misii.
00:47:07Když tady budou dál něco budovat, tak to určitě budou mít k dispozici
00:47:15My jsme rádi, že jsme na tý cestě mohli jít kus s vámi.
00:47:20POTLESK
00:47:24Věřím, že znalosti, které tady získali,
00:47:27že využijí i při stavbě těch svých chaloupek, které tu mají.
00:47:30A je možné, že až přijedeme příště, tak uvidíme, že si někdo vystřihl
00:47:36oblouk na svý chaloupce a zastřešil to podobně jako tady.
00:47:40Nebo tam bude mít šikmý sloup nebo něco podobnýho.
00:47:44Věřím, že je to inspirovalo. Oni hodně pozorovali ty věci,
00:47:48jak to roste, co se děje, a jak se co provádí.
00:47:52Takže si myslím, že to určitě použijí.
00:48:00Ono vlastně nešlo jen o postavení jedné školy,
00:48:03ale ty lidi to kvalifikovalo a vybavilo pro další práci,
00:48:07kterou budou dělat. A to si myslím, že je taky strašně cenné.
00:48:11Ahoj!
00:48:34ZPĚV
00:48:57Až se seženou peníze a bude zase chuť a elán,
00:49:01což ze strany Aurelia předpokládám, asi že jo,
00:49:06a bude tu ta potřeba, tak možná ještě vedle,
00:49:10pozemek je velkej, tak tam se ještě nějaká jedna
00:49:14nebo dvě budovy vejdou.
-Takže se vrátíte?
00:49:16-Třeba jo.
00:49:19Zase pro takovýhle malý školáky, viď?
00:49:38ZPĚV
00:50:52Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2015
Dokument Karla Kouly se odehrává ve Středoafrické republice – v nejchudší zemi uprostřed Afriky, o níž se tolik nemluví, a kde v současnosti probíhá další z nekonečné řady převratů – s miliónem lidí na útěku. Hlavní roli přestavuje manželský pár, úspěšný architekt a jeho žena, jenž založil organizaci Siriri, která tu pomáhá různou formou. Podporují třeba sirotčinec a nemocnici. Pomáhají v malém, osobně, a tak mají jistotu, že se peníze “neztratí”. Tenhle film zachycuje průběh stavby školy, kterou navrhli a s osobním dohledem vybudovali. Přičemž stavba školy je vlastně školou práce i pro místní stavební dělníky. Je pozitivním příběhem o získávání peněz potřebným sice po malých částkách, ale poskytovaných na smysluplné účely, což do budoucna dává opodstatnění i dalším podobným aktivitám.