Padlé ženy

Mladičkou Margaret znásilnil její vlastní bratranec. Bernadette, vyrůstající v sirotčinci, koketovala přes plot s několika chlapci. Rose porodila nemanželské dítě. V Irsku šedesátých let minulého století si tím všechny tři vysloužily označení "padlá žena". Je jim ovšem - v zájmu věčného spasení - dána možnost tahle provinění odčinit. V klášteře řádu Marie Magdalské se z nich tvrdou prací, odříkáním a modlitbou mohou ještě stát bohabojné ženy. Žádná z nich ovšem netuší, co je za ponurými klášterními zdmi čeká. Že budou ubíjeny, deptány fyzicky i duševně, že tu budou čelit svévoli a pokrytectví žen, které měly nad svými svěřenkyněmi neomezenou moc. A co je ze všeho nejhorší: že tu ztratí jakoukoliv naději na návrat do normálního, svobodného života...

Druhý (po Sirotcích) autorský film Petera Mullana, (skvělého představitele Joea z Loachova filmu Jmenuji se Joe), je nesmírně působivým pohledem do "nápravných" zařízení, kterých - ač je to k nevíře - ještě ve druhé polovině minulého století fungovalo v Británii, konkrétně pak v Irsku, zřejmě několik desítek. Prošlo jimi na třicet tisíc mladých žen a poslední z nich bylo zrušeno až v roce 1996!

Snímek byl inspirován skutečnými lidskými osudy, jak je zaznamenal dokumentární film z r. 1998 Sex v chladném podnebí. Mullanův film vyvolal pochopitelně silnou negativní reakci v náboženských kruzích Vatikánu, režisér sám však o svém díle říká: "Nepovažuji svůj film za protikatolický. Považuji ho za pokus napravit křivdu, jež se stala tisícům mladých dívek."

Film získal řadu mezinárodních cen, nejvýznamnější z nich je Velká cena Zlatý lev z MFF v Benátkách 2002.

Zajímavůstka: V pro ni naprosto netypické roli kruté matky představené se tu objevuje Geraldine McEwanová, kterou známe především jako půvabnou a roztomilou slečnu Marplovou.