00:00:10 "Ten začátek bude smutný a moc se omlouvám.

00:00:15 Ani vám nemohu slíbit veselejší konec,

00:00:18 protože ještě nevím, jak to dopadne.

00:00:23 Pokud to bude záležet na mně, učiním vše,

00:00:25 aby to dopadlo co nejlépe."

00:00:47 Fotografii nemám ani jednu, a ani ji nepotřebuju.

00:00:50 Já si ho moc dobře pamatuju.

00:00:56 Byl sympatickej. Měl nádherný, hluboký, hnědý oči.

00:01:06 Můj otec byl tichej člověk.

00:01:14 Snažil se dívat se na svět jako na zázrak,

00:01:17 takovejma těma dětskejma očima.

00:01:25 On řadu věcí objevil a literatura to po něm teprv využila.

00:01:35 Aškenazy vyhrával. On byl nejpomalejší.

00:01:50 (dítě křičí)

00:01:59 On nemluvil o sobě, nikdy! On nemluvil ani o dětství,

00:02:02 ale ani o svý rodině, o ničem. On sám o sobě nemluvil.

00:02:08 Ale samozřejmě velice ho zajímaly osudy jinejch lidí,

00:02:11 postřehy jinejch lidí.

00:02:14 A všecko co napsal vlastně buďto zažil anebo slyšel.

00:02:17 Všecko je pravda... Jím přetransformovaná.

00:02:22 On se narodil ve vlaku v Českém Těšíně své polské matce

00:02:31 a proto dostal české občanství.

00:02:34 Ale jinak Aškenazy chodil do polských škol.

00:02:38 Pak zase když ve válce

00:02:42 si zachránil život v Sovětském svazu,

00:02:45 studoval na univerzitě ve Lvově filologii.

00:02:50 Ale větší vzdělání neměl.

00:02:53 Uvědomte si také, že od roku 42 do roku 45 jako mladý člověk

00:03:00 sloužil v armádě.

00:03:03 Mimochodem, měl několik sovětských vyznamenání válečných.

00:03:09 V roce 1942 na hranici kazachstánské stepi a úpatí Uralu

00:03:15 se začaly formovat československé vojenské jednotky.

00:03:19 A mezi těmi prvními, kteří přišli do Buzuluku,

00:03:22 byl také Ludvík Aškenazy.

00:03:23 Ale po pravdě řečeno, byl to jeden z nás

00:03:26 a nějak jsme se nezajímali, kdo je jakého původu a podobně.

00:03:31 Akorát si pamatuju, že ještě v té době mluvil dost blbě česky.

00:03:36 A on v tý důvěrný chvíli mně řek, že má dojem,

00:03:41 že jeho rodiče se schovávali v nějaký zemljance,

00:03:46 a že ten sedlák, kterej je schovával za peníze,

00:03:52 když buď už peníze neměli, aby si zaplatili ten úkryt,

00:03:57 anebo chtěl ty peníze najednou, tak že je zabil sekerou.

00:04:03 To mně řek.

00:04:06 Poslyš, generále, já bych si půjčil na chvíli tvou čepici.

00:04:12 Můžu?

00:04:15 Rozumíš?

00:04:18 Obléknu si ji, a budeme jako dva generálové.

00:04:30 -Ona tebje velika.
-To je jedno!

00:04:38 U generálů to nevadí, jen když mají čepici.

00:04:45 On byl voják, kterej přišel, jak praví klišé, jak praví fráze,

00:04:52 od Buzuluku do Prahy. Ale co klišé není je,

00:04:59 že tam spousta lidí padlo a že on viděl hodně smrti.

00:05:02 Ale ta smrt v lágrech a smrt na bojišti,

00:05:09 to jsou dva druhy smrti,

00:05:10 protože ta jedna smrt je bez úcty, to je smrt pro bezcennost života,

00:05:18 kdežto smrt na bojišti, je smrt s úctou.

00:05:21 To je velikej rozdíl!

00:05:23 Takže on byl obklopen tou smrtí s úctou.

00:05:26 Najednou jsme tady stáli, Sokolovo byla dřevěná vesnice,

00:05:30 pardon, vesnice s dřevěnými domky, doškové střechy.

00:05:35 Němci měli na těch tancích plamenomety.

00:05:37 Když vnikli do té vesnice,

00:05:39 tak když ten plamenomet plivl na ten baráček oheň,

00:05:42 tak to okamžitě bylo v plamenech.

00:05:44 Během několika málo hodin se celé Sokolovo proměnilo v peklo.

00:05:49 A naši vydrželi, neustoupili. Samozřejmě jsme měli ztráty.

00:05:53 Já kdybych byla neviditelná, tak bych šla k mojí kamarádce

00:05:58 a řekla bych jí: "Olino, hledej mě!"

00:05:59 A ona by mě nemohla najít, protože bych byla neviditelná.

00:06:04 (školní zvonění)

00:06:06 -Tak, děti, a je poplach.
-Huráááá.

00:06:16 Pojďte, děti! V klidu se seřadíme u dveří,

00:06:19 a pak pěkně seběhneme dolů, do krytu.

00:06:23 Je to jako když si hrajeme na schovávanou,

00:06:25 ale nesmíte přitom křičet.

00:06:28 Schováme se ve sklepě

00:06:30 a tam nás žádná bomba, ani ta největší, nenajde.

00:06:34 Pozor na schodech, děti!

00:06:38 Vždycky měl nějaký průšvihy a vždycky někdy mu něco scházelo.

00:06:41 Já bych uvedl takový příklad.

00:06:43 Třeba jsme soutěžili, která četa bude nejlepší, jo?

00:06:46 Naše byla opravdu vždycky nejlepší, jenomže nám scházel Aškenazy.

00:06:50 Otevřely se dveře v noci, v Buzuluku byla zima až -25 stupňů,

00:06:57 a teď se vyvalila hromada věcí ze dveří, a řvalo to:

00:07:01 "Kterej blbec mně vyměnil boty?!

00:07:04 Přitom měl pravou botu na levý noze a druhou v ruce.

00:07:07 To byl typický Aškenazy!

00:07:12 On třeba vždycky, zvlášť, když třeba něco vypil,

00:07:16 tak zdůrazňoval, že je přesvědčený, že nikoho nezabil v tý válce.

00:07:22 To bylo taky zvláštní, musel někoho zabít, když bojoval.

00:07:25 On vždycky říkal: "Já doufám, že jsem nikoho nezabil." Jo?

00:07:30 Člověk se narodí a hned křičí.

00:07:35 "Tady jsem!" řve člověk.

00:07:38 "Přišel jsem žít. Jestlipak jsem tady dobře?

00:07:43 Narodil jsem se u slušných lidí? Ve slušném století?

00:07:49 Nevedu náhodou válku? Mám správnou barvu kůže,

00:07:55 vhodný původ? Smím dýchat? Tak děkuju!"

00:08:21 Když se vrátil z války,

00:08:23 tak ještě půl roku byl jenom v uniformě.

00:08:26 To říkal pan Pistorius, že mu to říkal.

00:08:30 Já nevím, mně to neříkal nikdy.

00:08:32 Že byl poslední demobilizovaný Voják, protože neměl nic.

00:08:36 Neměl rodinu, neměl se kam vrátit,

00:08:41 a tak žil v Praze jako voják a pak teprve nastoupil do rozhlasu.

00:08:47 On prostě předstíral, aby se dostal na to místo toho komentátora,

00:08:52 že umí i turecky.

00:08:55 A protože tenkrát ten člověk,

00:08:56 který obhospodařoval v zahraničním vysílání Turecko, odešel,

00:09:01 tak angažovali Aškenazyho,

00:09:03 aby prostě obsadil ten monitor jako tureckej, že jo.

00:09:08 No a on to čerpal z jiných jazyků, z jiných novin,

00:09:11 a tady to jaksi překládal a prostě psal do těch komentářů

00:09:18 a tím se tam udržel.

00:09:21 To zase takhle vykládal, já nevím, jestli je to pravda.

00:09:24 Ludvíka Aškenazyho jsem viděl poprvé v letadle značky Dakota,

00:09:30 které odstartovalo 4. července 1948 naplněno několika lidmi

00:09:40 a mnoha zbraněmi československé výroby a německou kořistí

00:09:47 na cestě do Izraele.

00:09:52 Takže to bylo mezi 9. hodinou ranní a 5. odpolední,

00:09:58 kdy jsme přistáli v strašlivým vedru na vojenským letišti v Haifě.

00:10:05 Jedním z pasažérů toho letounu,

00:10:09 částečně nákladního a částečně osobního,

00:10:14 byl takovej malej, hezkej, kulatej človíček, který říkal:

00:10:22 "Já jsem Ludvík Aškenazy a jedu za Rozhlas. Za co jedeš ty?"

00:10:28 Já jsem říkal: "Já jedu za Lidový noviny

00:10:31 a za Věstník židovských obcí."

00:10:34 Podívali jsme se na sebe

00:10:35 a zamilovali jsme se do sebe jako kamarádi.

00:10:41 Mochnáte se smutnit? Chřestám si čubunu!

00:10:48 Ludvík tehdy psal skoro každý den zahraničně-politický komentář

00:10:54 a dopoledne většinou čítal noviny.

00:11:00 A jak se blížila doba, kdy bylo potřeba začít psát,

00:11:04 tak stále častěji odbíhal do kantýny pod tou či onou záminkou

00:11:08 na kafe, na sodovku.

00:11:11 A my jsme měli tehdy v zahraniční redakci, v zahraniční rubrice,

00:11:15 sekretářku, takovou starší silnou dámu.

00:11:18 Dodneška se pamatuju,

00:11:20 že se jmenovala paní Mazliachová,

00:11:22 protože Ludvík ji překřtil na paní Ma a to už jí zůstalo.

00:11:27 A paní Ma byla kolem 4. hodiny vysílána do kantýny,

00:11:31 aby přesvědčila Ludvíka,

00:11:33 že je nejvyšší čas se vrátit nahoru a psát.

00:11:38 Ještě jedna věc, taková krásná.

00:11:42 On mi říkal: "Víš, když jsem byl Žurnalista, nebo v Rozhlase,

00:11:48 ne, v novinách byl, a poslali ho, byly žně družstevní,

00:11:51 aby napsal článek o družstevních prostě žních.

00:11:59 A on říkal: "Tak já jsem jel do nejbližší vesnice,

00:12:02 jsem se nechal zavézt,

00:12:04 sedl jsem si pod košatou lípu do chládku a tam jsem seděl

00:12:08 a celý jsem si to vymyslel."

00:12:11 A bylo to oceněno jako nejlepší reportáž ze žní.

00:12:15 Říká: "Vidíš, tak je to s tím psaním!"

00:12:19 -Parlez-vous francais?
-Nět.

00:12:22 Nu ničevo, pagavarim tak. Pajďotě.

00:12:25 My jsme byli komunisti, protože komunismus byla pro nás...

00:12:30 Tomu vy asi nebudete rozumět, to se vám bude zdát šílený,

00:12:35 ale on poznal komunisty

00:12:38 jako nejstatečnější lidi ve válce proti Hitlerovi,

00:12:43 kterej byl největší nebezpečí člověka vůbec,

00:12:47 od začátku lidských dějin.

00:12:50 Já jsem byl komunista,

00:12:52 protože nejlepší, nejnezištnější lidi, který jsem v lágru potkával,

00:12:56 byli komunisti.

00:12:58 Kromě toho komunismus, kterej jsme neznali, jo,

00:13:02 protože on poznal Sovětskej svaz ve válce,

00:13:07 to byla země, která se obětovala, to byla země,

00:13:10 kterou nacisti ze čtyř pětin zničili a spálili.

00:13:16 Já byl s Rusama v Osvětimi,

00:13:19 kde esesák se nikdy neodvážil jít do ruskýho baráku,

00:13:23 protože by mu dřív nebo později někdo rozsekl hlavu lopatou,

00:13:28 a tisíc lidí šlo do plynu. Ty Rusy plynovali jako Židy.

00:13:33 Nikdo neví, kolik zaplynovali Rusů, protože oni o tom nikdy nemluvěj.

00:13:39 Ale já je poznal jako statečný lidi.

00:13:41 Takže my jsme si ztotožnili myšlenku komunismu

00:13:44 s Ruskem, který porazilo Němce.

00:13:51 A že bude víc tolerance, víc demokracie, víc spravedlnosti.

00:13:57 No, ale za 10 let se ukázalo,

00:13:59 že je míň tolerance, míň spravedlnosti, že to nefunguje.

00:14:03 Tak s tím jsme si dělali starosti, samozřejmě,

00:14:07 a nakonec jsme oba skončili v emigraci jako komunisti.

00:14:15 To bylo v letech 1950-54, kdy jsem nastoupil do služeb

00:14:19 Československého rozhlasu,

00:14:24 no a tam byla taková prapodivná věc,

00:14:26 kolem byl stalinský útlak, nesvoboda.

00:14:32 A setkal jsem se s elitou, dá se říct,

00:14:34 duchovní elitou tohoto národa.

00:14:37 Tam skutečně jsi měl pocit, že jsi v chrámu,

00:14:42 a v jako takovém jsi se tam taky choval.

00:14:45 No, takže já jsem třeba potkával na chodbách pana redaktora Nezvala,

00:14:52 pana redaktora Seiferta

00:14:55 a já jsem měl možnost je pozdravit a jít s nimi konzultovat.

00:14:59 A zrovna tak jsem potkal pana Ludvíka Aškenazyho.

00:15:04 Dokonce jsem dělal nějaké jeho drobné práce,

00:15:07 protože jsem byl zaměstnaný v redakci pro děti a mládež

00:15:11 a on byl jeden z pilířů této redakce,

00:15:15 protože my jsme měli velice silnou dramaturgii

00:15:18 právě pro děti a mládež

00:15:22 a pan Aškenazy patřil

00:15:25 k těm prominentním autorům, kteří se dětem a mládeži věnovali.

00:15:30 V době, kdy my jsme byli v Rádiu,

00:15:33 tam panovaly pro nás velice romantické poměry.

00:15:39 A jednou jsme tam tak stáli,

00:15:44 buď před mapou světa, nebo obrazem Stalina,

00:15:47 to já už si opravdu nevzpomínám, možná, že to byla mapa světa,

00:15:54 a někdo, nějaký patolízal, řek:

00:15:58 "Co asi v tuto chvíli dělá soudruh Stalin?"

00:16:04 A ten Aškenazy se na něj podíval a říkal, omlouvám se za výrazy,

00:16:10 a říkal: "Myslím, že zrovna sere."

00:16:15 Všichni odešli mimo Oty Pavla a mě, my jsme zůstali s Aškenazym sami.

00:16:22 A nic se samozřejmě nestalo, protože on byl...

00:16:26 Zaprvé on byl opravdu přesvědčenej člověk,

00:16:30 za druhý to byl nadporučík Rudý armády,

00:16:32 takže oni se ho trošičku báli.

00:16:35 Nevěděli, co to znamená, jestli nemá ještě nějaký kontakty.

00:16:55 V tý druhý polovině 50. let

00:16:56 znal Ludvíka Aškenazyho vlastně každý tady,

00:17:00 protože on vstoupil do toho širokýho povědomí čtenářskýho

00:17:05 tou svou knížkou Dětské etudy, který byly prostě jiný.

00:17:12 Byl to jiný typ literatury, než se do tý doby objevoval.

00:17:16 Jeho pohádky nejsou založeny na principu boje dobra se zlem,

00:17:22 tak, jak je to typické pro pohádky.

00:17:24 Jeho pohádky jsou založeny na principu cesty.

00:17:28 Cesty za štěstím, cesty za dobrými, harmonickými lidskými vztahy

00:17:36 nebo tedy vůbec harmonickými vztahy, i těch pohádkových bytostí.

00:17:42 My jsme se jednou pohádali, ale kamarádsky.

00:17:44 Já jsem říkal: "Hele, nech toho, těch blbostí!

00:17:46 Píšeš pořád pohádky, koho to zajímá?"

00:17:49 "Tady jde o všechno!" jsem mu říkal

00:17:53 v roce 1967, 68,

00:17:57 "Tak přestaň, prostě, Putování za švestkovou vůní.

00:18:01 Já jsem říkal: "Napiš něco prostě do pranice!"

00:18:07 A on říkal: "Tak, kamaráde, teď ti něco řeknu."

00:18:09 A na to nikdy nezapomenu, protože měl pravdu!

00:18:13 On říkal: "Existoval člověk, kterej se jmenoval Andersen.

00:18:16 Psal pohádky a chodili za ním takoví kamarádíčkové jako ty

00:18:21 a říkali: "Hele, nech těch pohádek, to už stačí!

00:18:25 Už jsi napsal 10 knížek pohádek, napiš něco pořádnýho!"

00:18:29 Tak ten pan Andersen si to vzal do hlavy a napsal 6 románů.

00:18:36 "Znáš jeden", se mě zeptal, "z těch románů?"

00:18:40 "Neznáš! Nikdo nezná, protože to byly blbosti.

00:18:43 Ten Andersen se hodil na pohádky

00:18:46 a pořád od něj chtěli, aby psal něco jinýho."

00:18:52 Já jsem se s ním několikrát i potkal po válce v Praze

00:18:58 a už jsem znal z literatury jeho práce, jo?

00:19:04 A tak jsem se ho ptal:

00:19:06 "Ludvíku, a proč něco nenapíšeš o tý naší historii?"

00:19:08 A on mi říkal: "Víš, Karle, ještě je brzy." A nenapsal!

00:19:16 My jsme měli takovou skupinu, která se jmenovala Umění mladých.

00:19:20 Hráli jsme divadlo, tam kde nás nechali, a byla to skupina,

00:19:26 která se připravovala na odchod do Ostravy,

00:19:30 což ten Ludvík Aškenazy se nějak dověděl,

00:19:33 a jednoho krásnýho dne se stalo, že nás pozval do Klubu spisovatelů.

00:19:39 Klub spisovatelů, to zase bylo pro nás naprosto...

00:19:42 No prostě takový posvátný území,

00:19:45 to bylo místo, kam člověk nevstoupil normálně.

00:19:50 A teď tenhleten přední, nebo možná nejvýraznější českej spisovatel,

00:19:54 nás tam pozval, sedl si s námi ke stolu a řekl:

00:19:56 "Vy chcete jít do Ostravy, já tady píšu hru",

00:20:00 byla to hra Noční host,

00:20:02 "Tak já, jestli byste to chtěli, tak já bych vám to dal."

00:20:05 To je zázrak. To je zázrak. A teď to čet, že jo.

00:20:10 No, byl to fantastickej zážitek, samozřejmě, hned napoprvé,

00:20:13 a i když jsem byl školák, nebo posluchač, tak jsem pochopil,

00:20:17 že to je prostě hra velice zajímavá právě tím,

00:20:22 že ten Aškenazy jaksi do toho dramatu přines zase něco novýho.

00:20:27 On vlastně tou lyrickou formou

00:20:28 destruoval takovej ten ibsenovskej tvar dramatickej

00:20:33 a tím to zase přibližoval tomu, co tenkrát bylo velmi silný,

00:20:40 velmi výrazný, ta poezie všedního dne, řekněme,

00:20:43 a prostě to, po čem my jsme vnitřně třeba toužili, to znamená

00:20:47 po takovým tom opravdovým, vnitřně pravdivým, zajímavým divadle.

00:20:55 Rozhlas pro Ludvíka Aškenazyho znamenal velmi mnoho.

00:21:00 Byl s ním úzce spojen.

00:21:03 On reportoval i např. Norimberský proces s válečnými potentáty.

00:21:10 A pak mu byl rozhlas blízký tím,

00:21:12 že prakticky po celý život psal rozhlasové hry.

00:21:17 On je začal psát už koncem 40. let,

00:21:23 ale to jsou hry, které dneska mají jenom okrajový význam.

00:21:31 Zato 60. léta,

00:21:32 to byla přímo exploze Aškenazyho dramatické tvůrčí činnosti

00:21:39 a spíše svou kvalitou, než kvantitou.

00:21:44 To byl zlatý věk rozhlasové hry.

00:21:46 Nezapomeňte, že rozhlasovou hru

00:21:48 psal Ionesco, Dürenmatt, Beckett, Müller a Böll...

00:21:55 A Aškenazy tam kraloval,

00:21:57 protože on získal tu cenu Prix Italia.

00:22:00 Ale získal ji i Stehlík a Vilímek. To byly 3 odměny,

00:22:04 které se rozhlasovým hrám dostaly v krátké době za sebou,

00:22:08 to se nestalo nikomu.

00:22:09 A hrály se ty hry po celém světě.

00:22:13 To dodneška nebylo oceněno a to si myslím, že je škoda.

00:22:17 Jeho texty mají takovou vnitřní tenzi.

00:22:19 Všimněte si, tam je třeba veselý, humorný text, popis situace,

00:22:24 a najednou uvnitř cítíte,

00:22:26 že to je řečeno s velkým vypětím vnitřním citovým,

00:22:31 s velkým zážitkem, s velkým procitem.

00:22:34 A v tom byly takový ty určité úzkosti, z mládí nebo z dětství.

00:22:42 "Opuštěnost souvisí se slovem pusto a se slovem poušť

00:22:47 s přídavným jménem zpustlý a s puštíkem.

00:22:51 To je taková sova,

00:22:52 která houká ve zpustošených hradech a vůbec v pustinách."

00:22:56 Všimněte si, jak on tady rozehraje najednou celou škálu významů,

00:23:01 které spolu jednak etymologicky souvisí,

00:23:02 ale jedna spolu souvisí pouze zvukově, že?

00:23:06 Ten puštík, to je úplně něco jiného, než poušť nebo pustina.

00:23:12 Pan Pistorius říká, že on vždycky potřeboval partnera,

00:23:17 potřeboval dramaturga.

00:23:18 On to byl mistr miniatury, mistr postřehů, mistr nálad,

00:23:23 mistr empatie a mistr mikroher.

00:23:30 A na konstrukci nebo na kompozici většího díla,

00:23:33 třeba divadelní hry, jak říká pan Pistorius, neměl trpělivost,

00:23:37 neuměl to, řekněme,

00:23:39 a potřeboval si to u někoho ověřit,

00:23:41 potřeboval ten materiál nějakým způsobem shrnout nebo vystavět.

00:23:47 Třeba Tonka šibenice,

00:23:49 to byl jeho takový životní sen, udělat Tonku šibenici,

00:23:52 protože Kisch byl jeho vzor. To prý existuje 9 verzí!

00:23:57 Protože bylo běda, když jste Aškenazymu jako řekl:

00:24:02 "Prosím vás, nešlo by tohleto nějak předělat, nešlo by to tady..."

00:24:06 A on ochotně to udělal a přines něco úplně jinýho.

00:24:11 A vy jste musel zase znova:

00:24:12 "Já nevím, jestli se to tam hodí, nebo jestli to jde."

00:24:15 A říkal: "Dobře, Vendulko, klidně, já vám to zejtra přinesu."

00:24:20 A pak večer se ozval telefon a ptal se,

00:24:22 jestli nepíšu s dětma úkoly nebo jestli nemám guláš na sporáku

00:24:28 a říkal: "Víte, já nemám čas zejtra přijít, ale já vám to nadiktuju.

00:24:33 Buďte tak moc hodná, vemte si tužtičku, je to kratičký,

00:24:35 já to jenom vám nadiktuju, jak jsem to předělal."

00:24:38 Tak mně to nadiktoval a já jsem říkala: "Prosím vás, Ludvíku,

00:24:41 nezlobte se, mohl byste to opakovat? Já jsem to nestihla."

00:24:44 A on mně diktoval něco úplně jinýho!

00:24:46 Protože tam tenkrát jsem pochopila, že on nepíše, on prostě diktuje!

00:24:54 Jeho styl práce ve skutečnosti vysvětlil Dostojevskij,

00:24:58 který řekl, že práce spisovatelů...

00:25:04 že práce spisovatelů má zvláštní charakter,

00:25:09 a že někdy se podobá lenosti,

00:25:12 ale že to ve skutečnosti lenost není,

00:25:15 že je to pracovní proces, kterej se odehrává uvnitř.

00:25:21 A jeho výraz, psaní, je to poslední, je ta poslední fáze.

00:25:30 Já bych řekl, že Aškenazy byl neobyčejně pilnej člověk,

00:25:36 kterej na sebe měl veliký nároky jako spisovatel,

00:25:42 protože znal to nejlepší ze světový literatury,

00:25:46 a odmítal se měřit čímkoliv menším, než vrchol,

00:25:51 a taky odevzdával vrcholy.

00:25:53 Takže jeho poměr k práci je příkladnej poměr k práci,

00:25:59 ale nedá se měřit tím, že chodil na procházky,

00:26:02 protože jeho procházky prakticky byly přípravou na to, co napíše.

00:26:09 Definitivně nezahálel.

00:26:12 Jenom tak vypadal. Klamal tělem,

00:26:13 protože byl pomalej, mírnej, vlídnej,

00:26:19 rád se bavil s lidma, naslouchal příběhům.

00:26:25 (zvoní telefon)

00:26:27 Prosím, tady Kohoutek!

00:26:30 Kohoutek, bonsoir.

00:26:37 -Kdo prosím volá?
-Ožralý Němec, nezavěšujte prosím.

00:26:46 -Jste křesťan, Kohoutku?
-Co si přejete, prosím?

00:26:55 Pamatuješ si ještě nějakou modlitbu?

00:26:59 Co si přejete, prosím?

00:27:01 (úsměšek) Co myslíte, že si člověk může v noci přát?

00:27:08 Tak pozdě v noci už nic!

00:27:10 Nic. Noc. Nic. Noc. Nic... (smích)

00:27:27 Nemůžete mi říct něco pro útěchu nebo pro legraci?

00:27:33 (koktá)

00:27:35 Nezlobte se! Vy se zlobíte, že?

00:27:39 -Co chcete, prosím?
-Kolik je hodin?

00:27:42 -Budou čtyři.
-Přesně, prosím!

00:27:44 Za tři minuty čtyři!

00:27:46 Tak podívejte se, já se za tři minuty zastřelím.

00:27:57 -Kam je nejlepší se střelit?
-Do úst, pane.

00:28:01 Kohoutku, ty jsi tak strašně stručný!

00:28:09 -Je nás tolik křesťanů.
-Co? Haló!

00:28:15 -Vůbec vás neslyším!
-Říkám, že je nás moc

00:28:20 křesťanů.

00:28:30 Ve Vodičkově ulici býval takový malý lahůdkářský krám

00:28:35 a tam měli v Praze

00:28:37 jedny z nejlepších obložených chlebíčků a tam se na ně chodilo.

00:28:41 A byl tam taky takový jako malý barpult

00:28:45 a tam si chodili pánové si přes den dávat dvojku nebo decinku a tak,

00:28:49 a já jsem tam taky často chodila na ty chlebíčky.

00:28:52 A jednou jsem šla, vím, že pršelo hrozně

00:28:55 a že jsem se dívala, jestli je tam hodně lidí,

00:28:58 a vzadu u toho vína jsem zahlídla pana Aškenazyho.

00:29:02 Znala jsem ho z fotky, jinak ne, a říkala jsem si:

00:29:05 "Sakra, mám tam jít?",

00:29:07 poněvadž že bych si dávala podepisovat knížku nebo fotku,

00:29:11 tak na to jsem nebyla,

00:29:13 no, ale pak přece jenom jsem šla a tak jsem jako pozdravila,

00:29:16 že ho znám... No a dali jsme se do řeči

00:29:22 a byli jsme dokonce spolu

00:29:23 asi jednou nebo dvakrát na večeři ve Valdštejnské hospodě.

00:29:27 On sice neměl prošedivělé skráně a nebyl vysoký metr devadesát,

00:29:32 ale přesto to byl pro mladou dívku intelektuálně zaměřenou

00:29:39 nesmírně okouzlující pán, ale samozřejmě zůstalo jen u toho.

00:29:46 No a potom měl můj tatínek infarkt

00:29:48 a ležel v nemocnici na pokoji s Ludvíkem Aškenazym.

00:29:52 A dali se do řeči, a tak se nějak smluvili,

00:29:56 no a tatínek pak říkal, tedy vyprávěl, že Aškenazy řekl:

00:30:04 "Víte, pane Hadrbolec, k těm mladým dívkám já už jenom přivoním."

00:30:12 No, on měl rád ženský.

00:30:14 A kdo nemá rád ženský, není normální!

00:30:18 Tedy až na to, kdo má rád mužský, ti jsou taky normální,

00:30:21 ale mají rádi mužský.

00:30:22 Ale já bych řekl, že nás, co má rádo ženský, je víc.

00:30:28 No ženský jsou nádherný stvoření!

00:30:32 A my máme doma živýho kapra.

00:30:36 A my máme mandle.

00:30:39 A mně vytrhli mandle.

00:30:42 Já už jdu.

00:30:44 A já tě doprovodím.

00:30:48 Jeho žena byla dcera

00:30:50 velkého německého spisovatele Heinricha Manna.

00:30:55 Já jsem ji poznal v 37. roce,

00:30:58 když jsem studoval konzervatoř hereckou

00:31:02 a ona se tam přihlásila jako adeptka na režii.

00:31:11 Ona už uměla celkem slušně česky, samozřejmě s velkým přízvukem,

00:31:19 ale patřila k těm emigrantům,

00:31:22 kteří prchali po 33. roce z Německa, a žila tady.

00:31:30 "Posadil jsem se v kuchyni, paní Mannová mi přišívala knoflíky,

00:31:35 já popíjel čaj a potom přišla Goschi.

00:31:42 Byla to láska na první pohled.

00:31:45 Tak jsem v té kuchyni zůstal sedět napořád."

00:31:50 Myslím, že Ludvík neotvíral dveře do svého soukromí,

00:31:54 jenom jednou se zmínil,

00:31:59 že vlastně oni bydlí se ženou každý v jednom patře,

00:32:04 že nebydlí v jednom bytě spolu, ale že se tedy navštěvují

00:32:08 a že je to takhle pro oba dva pohodlnější a praktičtější.

00:32:15 Byla to žena, která žila ve stínu Ludvíka Aškenazyho,

00:32:20 ale přitom to byla žena zřejmě s velikým talentem.

00:32:25 Já nikdy nezapomenu, když jsem třeba přijel do Vlkánčic,

00:32:28 tak Ludvík Aškenazy si šel zdřímnout třeba odpoledne

00:32:31 a my jsme seděli na zahradě

00:32:33 a ona vyprávěla jednak teda o svém otci Heinrichu Mannovi,

00:32:37 o tom, jak psal třeba Mládí krále Jindřicha,

00:32:42 no i sama snad psala nějaký pohádky.

00:32:46 A byla to skvělá vypravěčka a skvělá společnice.

00:32:52 Měli se rádi, ale taky se někdy neměli rádi.

00:32:57 No, měli se rádi hodně. Maminka ho měla hodně ráda

00:32:59 a tatínek ji měl taky rád, no, ale bylo to...

00:33:07 manželství, který taky možná někdy chtěli přerušit, že jo.

00:33:15 Byla strašně hodná.

00:33:17 Kdykoliv jsem přišel, tak odešla do kuchyně

00:33:20 a za chvíli se vrátila a přinesla talíř s uherským salámem,

00:33:24 což byl nejdražší salám v Praze.

00:33:28 Takže já jsem si ho normálně nekupoval,

00:33:31 ale věděl jsem, že když přijdu k nim, k ní...

00:33:34 Ona byla strašně hodná!

00:33:37 Ženo, nech už té práce a pusť si rádio!

00:33:42 Hned, tatínku, hned ti to pustím.

00:33:49 Cvak.

00:33:53 Zase ty sifónie?

00:33:58 Pořád ještě sifónie, tatínku.

00:34:03 Chyť tam něco jinýho!

00:34:09 Co je v novinách nového?

00:34:19 "Mně při spolupráci záleží nejvíc na pocitu přátelství.

00:34:24 Jinak mě ta hra nebaví a ztrácí pro mne smysl."

00:34:31 Aškenazy byl kamarád, moc dobrej.

00:34:34 On měl jenom strach, takovej tajnej,

00:34:39 že ho jednoho dne všichni zradí.

00:34:42 Toho se bál. To mně i řekl.

00:34:45 Já jsem řekl: "Co blázníš, člověče! Tobě se nemůže nic stát."

00:34:49 On říkal, že někdy má pocit, jako by ztrácel rovnováhu.

00:34:53 To když byl velice důvěrnej, tak se mě držel a říkám:

00:34:58 "Co blbneš? Ty se mě držíš jako to...!"

00:35:01 A on říkal: "To ne. Já se tě držím, Že se bojím, abych nespad."

00:35:06 Ale to byly takový vteřiny.

00:35:21 Řekni mi o hlasech, Járýnku, k narozeninám!

00:35:27 Tak...

00:35:30 Člověk má jarní hlas a letní hlas...

00:35:35 Hm... Podzimní hlas a dva zimní hlasy, teplý a studený,

00:35:42 má hlavní hlas a vedlejší hlas,

00:35:45 a hlas, kterého se bojí, protože...

00:35:48 To neříkej!

00:35:51 A rozvitý hlas, a vzkříšený hlas, a puklý hlas a slepený hlas,

00:35:57 a zamrzlý hlas.

00:35:59 Hmm... Žena má svůj mužský hlas a muž má svůj ženský hlas...

00:36:05 Járýnku, to je od tebe hezký dárek!

00:36:08 A do těch všech hlasů šustí hlas kata a šveholí hlas děvky

00:36:16 a pod tím vším si brouká dítě.

00:36:24 A pod tím vším si brouká dítě.

00:36:27 A hlas těch, kterým ublížil, a těch, které miloval.

00:36:33 (obsazený tón v telefonu)

00:36:35 Děkuju ti! Děkuju ti, Jarýnku! To se mi zdáš k narozeninám, viď?

00:36:43 On měl zvláštní nadání slyšet větu jako hudební skladbu,

00:36:50 takže on to potřeboval diktovat.

00:36:53 Taky když si přečtete ty jeho věty, to jsou písně, to jsou básně.

00:36:58 On třeba diktoval tak, že třeba 5 minut mlčel.

00:37:07 Tý holce už pukaly nervy, ta stála a čekala,

00:37:10 kdy se pán uráčí tedy říct další větu, a on neříkal nic.

00:37:15 Ale on přemejšlel, jemu to znělo.

00:37:21 V jeho hlavě znělo tisíc variant tý věty a on je vyřazoval,

00:37:28 až slyšel tu správnou melodii.

00:37:32 A on všecky ty svý postavy, který psal,

00:37:34 proto jsou ty dialogy tak čerstvý a živý, on je prožíval,

00:37:38 a proto to diktoval.

00:37:39 On je diktoval opisovači nebo opisovačce a neměl nic.

00:37:44 On měl snad poznámky na stránku nebo na dvě stránky,

00:37:46 tvářil se, že to má hotový, no, nikdy to hotový neměl,

00:37:50 a to prostě mu vyšlo z té situace.

00:37:55 Vžil se do toho, dostal se do jakési euforie, a už to šlo.

00:37:59 Emil, no tak!

00:38:03 Ty seš nějakej slabej vejhonek!

00:38:07 Nezačínejte zase, pánové, nerad se nudím.

00:38:11 -Nech toho, dědku! Pán už se nudí.
-Emil!

00:38:16 To nemá cenu, člověče, to všecko nemá cenu.

00:38:21 -Emil!
-Vždyť je to všecko komedie.

00:38:24 Tak co, pane Huppert, polívčičku, řízeček, bifteček,

00:38:29 raketovou střeličku, plněnou?

00:38:31 Krásný malinký hrobečky máme na skladě, moc nýdlich!

00:38:35 -Emil, vzpamatuj se!
-Ty blázne!

00:38:40 Ten kámen, co hlídáš, to je na velikej hrob, rozumíš?

00:38:44 Pro moc neznámejch vojínů. A všechno dohromady to dělá...

00:38:51 Kolik?

00:39:03 Pane vrchní, já jdu spát,

00:39:07 přineste mi nahoru dvakrát Prager Schinken, dvě silné kávy

00:39:13 a prosím vás, jednu se šlehačkou.

00:39:18 Nemáte? No tak se smetanou.

00:39:23 Taky nemáte? No tak s mlékem. A prosím vás, ať je čerstvé, ano?

00:39:31 Účet ráno, tohle je zatím za vaši laskavost.

00:39:37 Ty mrcho komediantská, ty svině fašistická,

00:39:41 ty dáváš diškreci? Ty mně?

00:39:45 -Marš domů!
-Emil!

00:39:47 -Ať jde, hergot!

00:39:50 Tohle se v evropské zemi stát nemůže.

00:39:52 -V Evropě ne!
-Emil!

00:39:58 On věřil, že v člověku,

00:40:00 kromě všech těch horších vlastností, jsou některý dobrý.

00:40:05 A jeho zajímaly ty lepší vlastnosti v člověku.

00:40:11 On hledal vlídnost člověka,

00:40:15 někdy i ze strachu z podlosti člověka. Protože věděl,

00:40:21 čeho člověk je schopen, tak hledal to vlídný.

00:40:28 Víte, čeho se nejvíc bojím? Samoty.

00:40:34 A té mám právě nejvíc.

00:40:42 Poslyšte, nechtěla byste si poplakat?

00:40:47 No, nevím, jestli je k tomu zrovna vhodná příležitost,

00:40:51 ale můžeme to zkusit.

00:40:55 (v rádiu komik Zdeněk Burian vypráví vtip)

00:41:21 Tedy dneska mi ten pláč opravdu nejde.

00:41:24 Co myslíte, mohla bych se napít?

00:41:28 -Neublíží mu to?
-Vždyť to bude mužský!

00:41:33 Tak, aby to byl opravdu muž,

00:41:37 protože chlapům se nežije tak těžko.

00:41:43 -Hlavně, aby to byl člověk.
-Aby se taky trochu trápil.

00:41:47 Aby nebyl líný, hloupý, ješitný. A aby taky uměl mít rád.

00:41:55 Hodně rád.

00:41:58 -A aby nebyl sám.
-A nesmí být lékárník!

00:42:03 Anebo ať. Buď si třeba lékárník.

00:42:08 Nekopej! Vždyť jsem tvoje máma!

00:42:38 Měsíc, to je další z frekventovaných motivů.

00:42:41 V tom je jako kdyby vyjádřena touha, vzdálenost,

00:42:44 něco, co je i spjato se září, světlem,

00:42:48 s něčím, co člověka přitahuje,

00:42:51 a co se ale také periodicky opakuje.

00:42:55 Takže malý človíček touží dostat se na Měsíc,

00:42:58 chlapci chtějí ukrást Měsíc. Měsíc, to je i časová dimenze,

00:43:04 protože tak dlouho třeba trvá určité cestování Pitrýskovo.

00:43:12 Měsíc je prostě nejenom planeta, místo vytoužených dálek,

00:43:16 ale je to i pojem, který třeba je spjat i s mileneckou dvojicí.

00:43:23 -Jé, Františku!
-Co je?

00:43:27 -Františku, ty máš v očích Měsíc.
-Hele, hele, vymejšlíš si, Andělko,

00:43:35 -a člověk si nemá vymejšlet.
-Ale má! -A nemá!

00:43:39 Člověk má zaznamenat, co je.

00:43:42 A co není, to se na konto nepřipisuje.

00:43:44 Ale když ty máš v očích Měsíc! Já za to nemůžu, ale máš.

00:43:49 Počkej, počkej... No jo, ty ho máš taky!

00:43:54 -Malinkej?
-Jo, malej.

00:43:58 To bude proto, že se scházíme, když je úplněk.

00:44:02 Hm, to víš, to určitě!

00:44:05 Pojď dál do lesa, ať vidíme, jestli svítíme taky ve tmě!

00:44:10 -Dál do lesa?
-Prosím tě, a co tam?

00:44:17 (smích)

00:44:22 "Protože mi často píšeš o tom, že by se mi vlastně nic nestalo,

00:44:28 musím jednou vysvětlit,

00:44:30 že motivací mého jednání nikdy nebyl strach

00:44:35 či obavy o vlastní kůži, i když je mi dosti sympatická.

00:44:42 To jednání bylo vyvolané

00:44:43 jakousi potřebou nenechat za sebe rozhodovat.

00:44:49 Jistě, že je to neskromnost, ale ty víš,

00:44:53 že moje vnitřní pozice je složitá,

00:44:56 protože jsem nemohl fandit naivnímu zanícení

00:45:00 a tím spíše podlosti.

00:45:03 A tak jsem pocítil, že jsem v určitým smyslu cizinec."

00:45:11 A když jsem mu říkal:

00:45:12 "Pane Aškenazy, proč emigrujete?", v tom 68. roce,

00:45:15 "Vždyť vy jste tam nikdy nepodepsal 2000 slov, že jo,

00:45:18 neudělal tyhle věci!"

00:45:20 A on mi říkal: "No, já je znám,

00:45:23 oni to berou podle seznamu a než budou u Kohouta,

00:45:26 já už budu mít odsezenejch 5 let. To já prostě musím."

00:45:32 Ta hra Bylo to na váš účet, která se po tom úspěchu v Itálii

00:45:38 vysílala ve více než 40 světových rozhlasech, tak tahle hra

00:45:44 mu dokořán otevřela dveře především do německých rozhlasů,

00:45:50 i do dalších rozhlasů v Evropě a ve světě.

00:45:56 "Minulý měsíc se mi pořád stýskalo a stýskalo.

00:46:00 Tak najednou to na mě přišlo. Ale zaplať pánbůh za ty stesky!"

00:46:08 Jsou pro mě dva obrazy Ludvíka Aškenazyho.

00:46:12 Ludvík Aškenazy tady v Praze chodil velmi ledabyle oblečenej,

00:46:15 nedbal na to, jak vypadá.

00:46:19 Ludvík Aškenazy v Německu, v Mnichově,

00:46:22 byl člověk dokonalej, kterej dbal na svůj zevnějšek.

00:46:29 Rozhlasové hry, které psal v exilu v Německu, se už dosti liší od her,

00:46:38 které psal v 60. letech v Československu.

00:46:41 Jako by se Aškenazy posunul víc k hořkosti,

00:46:46 jako by už ty vystupující osoby nenacházely východiska.

00:46:54 A já se domnívám,

00:46:55 že se v tom zračil i jeho osobní úděl.

00:47:00 "Dlouho o tobě nic nevím. Netelefonuji ti,

00:47:04 protože bydlím většinu času v Bolzanu neboli Bozen,

00:47:10 a tady se musí na poštu.

00:47:13 Taky nevím, co bych do toho telefonu říkal,

00:47:16 je to všecko na nic.

00:47:20 Bozen je italské městečko, nebo vlastně město.

00:47:27 Vaří tu dobrou kávu a pořád zvoní zvony.

00:47:32 Je to vlastně rakouská bývalá Sibiř,

00:47:36 kam se posílali zloduchové a jiní vlastenci.

00:47:43 Hospody jsou tu senzační,

00:47:45 ale za Havlíčka to bylo ještě o něco lepší.

00:47:50 Moje ledviny už melou z posledního.

00:47:55 Všechny předpovědi se splnily, ale pořád ještě trochu čaruju,

00:48:01 už asi ne moc dlouho."

00:48:05 Stýskalo se mu po nějakém panu Hrabákovi,

00:48:08 toho nikdo nezná, ale měl ho hodně rád.

00:48:13 Stýskalo se mu po paní Konečné.

00:48:16 Hana Konečná, to byla dramaturgyně, která pracovala s panem Pistoriem.

00:48:22 "Haňulko!, volal jsem tě několikrát.

00:48:27 Vždycky se ozval takovej pán a řekl: 'Neotravujte!'

00:48:33 nebo: 'Už zas otravuješ?'" Ten tam bydlí?

00:48:41 Měsíci, nechtěl bys ses najíst? Ty se ztrácíš před očima!

00:48:46 -Ztrácíš se, ztrácíš.
-Ale já nejím! Když mně se stýská.

00:48:54 Po čem se ti stýská, Měsíčku?

00:48:56 Stejně býváš sám na nebi, takhle jsme tři!

00:49:00 -Já bych chtěl vycházet nad lesem.
-Nad lesem?

00:49:05 No. Svítit do oken bych chtěl, aby ke mně lidi zvedali hlavu,

00:49:12 když na ně přijde ta jejich chvíle.

00:49:17 A v zelené vodě bych se chtěl mrskat. Jééé...

00:49:22 -Po tom se mi tak moc stýská!
-No ty bys toho chtěl!

00:49:28 Člověku musí stačit,

00:49:29 že chodí do mizerné školy a sem tam chytne mizernou mřenku.

00:49:32 Škvarky jsem ti dal až pod nos, podestláno máš,

00:49:36 škvíru jsme ti nechali, tak co ještě chceš?

00:49:39 Když jsem potom četla,

00:49:40 jak byl nemocný poslední léta svýho života

00:49:45 a jak se mu i nedobře dařilo psychicky, předtím, než zemřel,

00:49:51 tak mě to hrozně dojalo.

00:49:53 Hrozně si to nepřeju, aby prostě si zasloužil takový konec.

00:49:57 Nezasloužil si ho a moc na něj vzpomínám.

00:50:03 Pak to teda bylo čím dál tím horší

00:50:05 a ten poslední rok nebo dva už nebyly tak hezký,

00:50:09 tak ty bych v tomhle smyslu už i vynechal v tom povídání.

00:50:16 No a v roce 86 pak v Bolzanu zemřel

00:50:19 a musím říct, že si to hodně přál už, aby zemřel, protože mu to...

00:50:28 Už se mu to nelíbilo.

00:50:39 O Aškenazym můžu říct jenom to nejlepší.

00:50:41 Já když na něj teď vzpomínám do toho vašeho filmu, jo,

00:50:45 tak je mi dobře i smutno.

00:50:48 Dobře, protože je se mnou znova, a smutno, protože vím,

00:50:53 že vlastně mluvím jenom o oparu Ludvíka Aškenazyho,

00:50:59 o vzpomínce na Ludvíčka.

00:51:02 Bylo by lepší tady s ním sedět a on by řekl, že si dá něco malýho

00:51:07 a dal by si ten lístek odshora dolů.

00:51:10 Já jsem ho strašně rád pozoroval jíst,

00:51:12 protože on se s tím jídlem patlal, jako že to nechce,

00:51:17 no a pak to všechno spořádal.

00:51:20 Tak ty poslední léta, si myslím,

00:51:23 že se dost zabejval takovou tou východní,

00:51:28 takzvanou východní mystikou, nebo buddhismem,

00:51:33 nebo náboženstvím, který má svůj původ někde v indických končinách.

00:51:45 V něm byl ohromnej klid, v Aškenazym.

00:51:48 Byl to takovej vnitřní klid člověka,

00:51:51 kterej ví něco, co snad nikdo neví.

00:51:56 To byl můj pocit.

00:51:57 Proto jsem ho měl strašně rád a proto jsem se ho držel,

00:52:00 protože v něm byla taková klidná energie, která z něj vyzařovala,

00:52:11 a takový tajemství.

00:52:13 On skutečně měl nějaký tajemství, který nikdy nikdo neodhalil.

00:52:19 My, když bylo po tom Sokolovu,

00:52:21 tak jsme bydleli v takové překrásné vesničce. Jmenovala se Veseloje,

00:52:25 má takový pěkné jméno slovanské. To byly dřevěné domky.

00:52:31 A Aškenazy tam bydlel vedle nás v jednom tom domečku

00:52:35 a měl takovou hezkou hospodyni tam, Ukrajinku,

00:52:38 která se s ním tak jako bavila.

00:52:41 Podrobnosti mně nejsou známy, vím jenom,

00:52:44 že Aškenazy se jí nějak podíval na ruku a teď jí věstil budoucnost,

00:52:51 samozřejmě velmi příznivou.

00:52:53 Já nevím. Určité hlasy říkají,

00:52:55 že to nebylo v domě, a že to bylo někde na mezi, jo,

00:52:59 ale to už nikdo nezjistí.

00:53:03 Ludvík Aškenazy v souhrnu je nádhernej příběh.

00:53:10 Příběh hodnýho, moudrýho člověka,

00:53:14 kterej od společnosti bral, ale dával jí víc, než dostával,

00:53:21 kterej nikdy nikomu neublížil. To úplně stačí v životě člověka.

00:53:28 Já se nemůžu smířit s tím, že umřel.

00:53:31 Já si pořád myslím, že ještě žije někde za hranicema.

00:53:35 Já jsem čet takovou knížku nedávno, je to podle Talmudu,

00:53:40 že člověk se pozná podle tří věcí.

00:53:43 Tak můžete to vztáhnout na Aškenazyho.

00:53:46 Za prvé, podle talíře - co jí a jak jí.

00:53:51 Za druhý, podle kapsy -

00:53:54 jestli má daleko od srdce do kapsy anebo blízko od srdce do kapsy.

00:54:01 A za třetí, podle toho, jak se hněvá,

00:54:05 a na co se hněvá a na koho se hněvá.

00:54:09 Takže, když to vztáhnete na Aškenazyho,

00:54:14 tak rozhněvalo ho pokrytectví, lež, neupřímnost,

00:54:20 to znamená, že měl rád pravdu, upřímnost a...

00:54:35 Tu pauzu si vystřihněte.

00:54:42 A měl rád ten talíř a neměl daleko od srdce do kapsy.

00:54:50 Takže, podle Talmudu to byl téměř dokonalej člověk.

00:54:57 Všechno prosté a krásné ve světě prodělává svou zkoušku

00:55:02 a může být přetvářeno hloupostí a zlobou,

00:55:09 ale snad to není věčný úděl a osud, ale jen taková zkouška,

00:55:16 nebo pokus, nebo trénink,

00:55:20 a jednou se ten velký pokus s láskou přece jen povede.

00:55:29 Proto se vlastně pokusy stále znovu opakují.

00:55:35 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2016