Film sleduje pět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou „autista“
00:00:00 Macíku...Kampak tě dáme?
00:00:04 Lukíne. Lukášku. Lukášku!!!
00:00:16 Hele, možná tady.
00:00:23 Omlouvám se, pokud dovolíte, já se jdu s dovolením opít.
00:00:54 Takže...Já jsem...
00:00:58 Já jsem Lukáš Horn a jsem vlastně taková záporná postava.
00:01:06 Hraju víceméně takovýho jokera.
00:01:08 A to bude asi všechno. A já si jdu asi něco vygůglit.
00:01:20 -Přivítávám pana Michala Roškaňuka. A je to:
00:01:24 Jiný pohled myšlení nabízí nové cesty k řešení problémů.
00:01:28 Pan Michal Roškaňuk.
00:01:34 Tak dámy a pánové, dovolte mi,
00:01:37 abych se nejprve stručně představil.
00:01:39 Jméno jste slyšeli.
00:01:41 Původní profesí jsem softwearový inženýr
00:01:44 a v současné době se věnuji poradenství
00:01:48 rodinám s autistickými dětmi, ale i dospělým
00:01:51 a dospívajícím autistům.
00:01:54 Podívejme se nejprve tedy ve stručnosti,
00:01:56 jak se k autismu staví dnešní společnost,
00:01:58 respektive systém, který společnost ovládá.
00:02:01 Jestliže rodičům lékaři sdělí diagnózu,
00:02:04 tak rodiče jsou hlavně zděšení. Lékař řekl autismus
00:02:08 a rodiče ztuhli hrůzou, protože to je ta nemoc,
00:02:11 co se nedá vyléčit a ty děti jsou tak trošku debilní.
00:02:15 A, ježiš, ta ostuda, co tomu řeknou sousedi?
00:02:17 Co tomu řeknou příbuzní?
00:02:19 Možná se s náma přestanou bavit.
00:02:21 To se velice často stává, mimochodem.
00:02:23 Podotýkám, že to není chyba těch lékařů,
00:02:25 kteří se třeba i snaží rodiče informovat o možné péči,
00:02:28 ale chyba v systému, který nechá rodiče odejít domů s tím,
00:02:31 že jejich dítě má tu nemoc, co se s ní nedá nic dělat.
00:02:34 Nikdo jim neřekne, že mají doma svým způsobem výjimečnou bytost.
00:02:37 Nikdo jim neřekne: Nelituj toho, protože on netrpí tím,
00:02:40 že je autista. On trpí tím, že je neurodiverzní
00:02:45 a svět je zařízen pouze pro neurotypické...
00:03:03 -Jestlipak jsi to poznal?
00:03:05 -No samozřejmě. To je Carmina Burana.
00:03:07 -Ano. Fortune plango vulnera, přece.
00:03:21 RAP: Divná jsem od narození nikdy se to nezmění
00:03:24 Nic dobrýho na mně není a mám dlouhý vedení
00:03:26 Mám jiný myšlení tohle je sračka a ne umění
00:03:29 Blbější jsem než vy ve všem každým dnem
00:03:31 Nikdo se mnou nechce jít ven
00:03:33 Každej se mi tlemí
00:03:36 Furt mám blbou náladu a na mozku závadu
00:03:38 Bavit se se mnou nikdy nedalo vždycky mi hrabalo
00:03:41 Dokázala jsem toho málo, teda vlastně nic
00:03:44 Z toho jak jsem blbá by už se fakt jeden pic
00:03:46 Když čtu po sobě svůj text sama z toho depky mám
00:03:49 Z minulosti několik ran nemám utýct kam
00:03:51 Jsem úplně blbá pořád se jen nudím
00:03:53 Poblbená nuda, nic mě nebaví
00:03:55 Jenom psát tohle hnusný dílo
00:03:57 Proč se takový hovno vůbec narodilo...
00:04:09 -Spadnu dolů a utopím se. A bude po mně a budu mít klid.
00:04:16 Podívej, tam je mrtvej holub. Natoč ho. Natoč ho.
00:04:21 Chci bejt taky mrtvá. Krásnej mrtvej holub.
00:04:25 Já bych chtěla bejt taky mrtvá.
00:04:27 -Myslíš to vážně?
00:04:29 -Já nevím. Život stojí za hovno.
00:05:01 (hovoří pro sebe anglicky)
00:05:32 -Kdo to je, teda?
00:05:36 -Jsou to Krystaloví poníci.
-A čím se vyznačujou?
00:05:48 -Colgate se vyznačuje svojí osobní značkou - hodinama,
00:05:52 což znamená, že ovládá čas a prostor.
00:05:55 A Twinkleshine hvězdama,
00:05:58 že umí spočítat hvězdy a umí s nimi i zacházet.
00:06:04 A umí dělat světlo.
00:06:06 -Jak dělat světlo?
00:06:11 -Rohem.
00:06:15 -Jo, že má nějakej roh, kterej svítí, jo?
00:06:19 -Roh, ze kterýho vystříklo kouzlo.
00:06:29 -Dobře. Lepší.
00:06:32 Zase další, další poupátko se otvírá...
00:06:47 Ne! Ne!
00:06:54 Dobře, ale teď to bylo nezajímavé.
00:06:58 -Já chtěl jsem v životě koupit si jednu hru.
00:07:02 Chtěl jsem si koupit jednu hru a to je Skyrim.
00:07:07 Třeba chtěl jsem být demoliční četa,
00:07:09 ale nevím, kde tu je, blízko.
00:07:12 Jestli je v Praze jenom, tak nemůžu být demoliční četa,
00:07:16 protože Praha je plus 100 km.
00:07:19 Demoliční četa je třeba taková četa, která pracuje s dynamitem.
00:07:24 Ničí, ale někdy třeba i staví. To je taky.
00:07:31 Ale já chci být demoliční četa, která ničí a staví.
00:07:35 Myslím, že taková je.
00:07:38 A když nebude, tak budu jenom demoliční četa, která ničí.
00:07:43 Domy, paneláky.
00:07:46 Není to kvůli tomu, že za to dostávají lidi peníze.
00:07:52 Je to kvůli tomu, protože mě to baví, destrukce.
00:08:21 -Co vlastně, podle tvýho názoru,
00:08:25 až tohle někdo uvidí, si bude myslet?
00:08:27 Že autisti jedí...
00:08:29 -Všichni, který to uviděj, budou si myslet,
00:08:31 že autisti jedí polystyrén.
00:08:37 A nejen polystyrén, ale to žeru jenom já,
00:08:39 protože furt něco musím kousat, protože já jsem nervózní,
00:08:43 tak tu nervozitu si vybíjím, že něco koušu, koušu, koušu.
00:08:48 To už mám od dětství a mně to vydrželo od dětství,
00:08:51 takhle něco koušu.
00:08:53 A když člověk kouše, tak hodně slintá.
00:08:55 Já mám tady od toho jizvu, jak jsem slintal,
00:08:57 tak jsem si proslintal jizvu.
00:09:00 Teďkon budou všichni, který to uviděj,
00:09:02 blít, jak tady žeru polystyrén. Cha cha cha...
00:09:49 -Život stojí za hovno.
00:09:54 Že jsem jako divná,
00:09:56 to jsem vždycky věděla prostě od první třídy.
00:09:58 A vyloženě autistka jsem přišla až ve 13 letech,
00:10:00 když jsem teda mamku ukecala, aby mě někam vzala.
00:10:04 Pak teda mně řekli, že mám tu diagnózu,
00:10:09 že jsem postižená, takže až ve 13 jsem měla diagnózu.
00:10:13 Prostě pozdě, to už je úplně na hovno.
00:10:16 Mám takovou vzpomínku z dětství, jak mě jednou taťka učil...
00:10:22 My jsme měli kola a on mě učil brzdit přední brzdou.
00:10:25 Takovou tou pákou.
00:10:27 A jak jsem byla malá, mně to nešlo a on se strašně vztekal.
00:10:29 Byl hrozně nasranej, že mně to nejde.
00:10:31 Furt mě nutil, že nesmím brzdit dozadu tím torpédem,
00:10:34 dozadu těma nohama, ale že musím
00:10:36 těma rukama na řidítkách, předníma brzdama.
00:10:39 A furt mně to nešlo.
00:10:41 A když jsem se to konečně naučila, už mně to trochu šlo.
00:10:43 A najednou se šel prostě pochlubit, teď nevím,
00:10:46 jestli to bylo ségře, nebo komu,
00:10:48 jak jsem hrozně šikovná, že to umím.
00:10:50 A najednou mě všichni hrozně chválili:
00:10:52 Ty seš šikovná, ty to umíš!
00:10:54 Že to je pro malý děti hrozně těžký tu páku vzít.
00:10:57 A já jsem najednou vůbec nechápala, proč mě chválej.
00:11:00 Když on byl nejdřív hrozně nasranej, že mně to nejde,
00:11:03 že to je přece samozřejmost, že to umím.
00:11:06 To musí teda bejt. A najednou jako...nechápu.
00:11:10 Proč mě chválej za něco, k čemu mě přinutili?
00:11:13 Nevím prostě.
00:11:20 Pak jako mám bejt já ten postiženej,
00:11:21 kdo nerozumí pochvalám, nebo kdo nerozumí nevím čemu.
00:11:26 Nevím. Ono to je jedno.
00:11:28 Já můžu říct, že vůči společnosti jsem já postižená
00:11:31 a vůči mně je postižená společnost.
00:11:34 Takže vzájemně jsme si postižený. Já a společnost.
00:11:57 -Dobře. Lepší. Zase další poupátko se otvírá.
00:12:17 Pozor. Upadlo. Upadlo tady. Pozor.
00:12:23 Nenenene. To teďko jdeš do extrému.
00:12:26 Zahrát tišeji neznamená, že to tam tak nějak jako odbudeš.
00:12:30 Vytvořit, víš? Vždycky musíš zavřít.
00:12:32 Pamatuj si s každou frází.
00:12:35 Každá fráze je jako příběh sám o sobě,
00:12:38 který jak nějakou krabičku otevíráme a zavíráme.
00:12:43 Otevíráme a zavíráme, jo?
00:12:46 Představ si...týtátá... Chápeš?
00:12:51 Pár not ti tam upadlo, jak z náklaďáku.
00:12:53 Jak z korby náklaďáku. Něco vezeš, vezeš
00:12:55 a padá ti z cesty... Tam gauč spadl, křeslo spadlo...
00:12:58 -Dobře, budu si dávat větší pozor.
00:13:05 -Paní učitelka by to taky přehnala,
00:13:07 kdybys tam zazpíval tjadá... Ta by tě hnala.
00:13:12 -Non omnia possumus omnes.
00:13:16 -Sama bych to neřekla líp.
00:13:17 Sice nevím, co to je, ale znělo to hezky.
00:13:20 -Ne všichni můžeme všechno.
00:13:23 -Přesně tak, Denisku. Přesně tak.
00:13:40 -To má být tornádo-siréna. V Chicagu tornádo-siréna.
00:13:45 To je tma. Hele na tu tmu.
00:13:48 Hele, hele. Tam se to točilo.
00:13:52 -Bouřky začínají.
-Tady se to točí.
00:13:56 -A už začíná tornádo. Tohle je vír...
00:14:00 -No, některý, tak třeba stromový víly,
00:14:04 ty bydlej na stromech.
00:14:07 Tam si zaříděj ty domečky v korunách,
00:14:10 v těch kmenech a takhle.
00:14:12 Vodní víly bydlej pod leknínama v bublinách,
00:14:17 což je docela fascinující.
00:14:21 Na zemi, ve vodě, na skalách, ve skalách, na stromech,
00:14:26 ve stromech, i na obláčcích?
00:14:33 Jo, i na obláčcích by to šlo. To je všechno.
00:15:07 Takhle! Co je pro a proti u tohohle natáčení, že ano.
00:15:17 Pro je to, že uvidím, jak se něco natáčí,
00:15:23 což strašně rád sleduju.
00:15:25 A proti je to, že pokud nakonec v tom dokumentu budu
00:15:30 a uvidí mě někdo třeba ze školy, tak budu střed posměchu.
00:15:42 Ale ještě pro je to, že vlastně je zajímavý sledovat -
00:15:46 to už vlastně opakuju, ale tentokrát to zkouším
00:15:49 z jinýho úhlu - sledovat, co zrovna se natáčí
00:15:53 a jak se ten dokument bude směřovat.
00:15:56 To je třeba zajímavý, což mě zajímá.
00:16:02 -Takže tys tohle udělal jako návrh na plakát, že ano?
00:16:05 -Třeba. Ano. Plakát by měl jako uvést film,
00:16:09 mělo by tam být něco lákavého. No a celkově ten vzhled
00:16:12 je takovej surrealistickej a ty takový blbosti děláš, ne?
00:16:17 -No. To bylo dobrý.
-Já to neberu vážně,
00:16:21 protože já jsem si to udělal jen tak z legrace.
00:16:24 Já jsem chtěl ze sebe dostat nějakou věc,
00:16:26 kterou normálně dělám. A tohle jsem dělal vždycky,
00:16:28 když jsem se styděl a chtěl jsem se schovat před lidma.
00:16:30 Tak jsem si takhle schoval oči a pusu
00:16:33 a to byl vlastně takovej můj uzavřenej svět.
00:16:36 Protože autisti mají často například přehlcení smyslů.
00:16:39 A když je na ně strašně moc smyslů, tak se zhroutí.
00:16:42 A člověk si zakrývá tu pusu taky hlavně kvůli tomu,
00:16:44 aby na to nereagoval.
00:16:46 Protože většinou já například mám problém s tím,
00:16:48 že já reaguju vždycky.
00:16:54 Dobře, tak nebezpečí je takový, že když uvidí,
00:16:57 že já tady mám tuto zbraň, kterou, abyste se nebáli,
00:17:01 je airsoftová zbraň, tak se budou bát,
00:17:04 že autista vám potom přijde vystřílet školu!
00:17:16 Maminka: A ke stolu! Ajšinko, přiveď všechny.
00:17:22 Děkuju.
00:17:24 -Co jsem? Aspík.
-A Marjam taky?
00:17:27 -Oba dva.
-A já s Abdulem ne.
00:17:31 -A proto se chová jak naprostý blbec.
00:17:33 -Dva aspíkové, dva neaspíkové.
00:17:36 -Hamídek je ještě větší blbec.
00:17:39 A ty jsi ten největší debil. Ze všech na planetě.
00:17:46 -Já nemám rád fazoli.
00:17:52 -Tak když ji nemáš rád, tak ji tam nech.
00:17:55 -Abdule, ještě nepočítej! Nepočítej!
00:18:03 Takže Abdul to někam schoval.
00:18:07 Mari, schováš to někam? Ale ne ať je to těžký.
00:18:13 No tak to schovej! Abdule, mám to!
00:18:17 -Cože?
00:18:19 -Mari, ty hraješ nějakou hru? Nebo co děláš?
00:18:32 (hovoří si pro sebe anglicky)
00:18:44 Mari...
00:18:48 (pokračuje v angličtině)
00:19:30 Ona je totiž v podstatě hrozně veselej človíček.
00:19:34 Ona je opravdu takovej
00:19:36 radostnej, spokojenej, šťastnej človíček.
00:19:40 Jí nic nechybí.
00:19:42 Náš Hamid je takovej negativistickej.
00:19:45 Ten taky často furt říká, že je k ničemu,
00:19:49 že se neměl narodit, že by bylo lepší, kdyby umřel.
00:19:54 Ale pak, když se na to téma přijde a on se baví o smrti,
00:19:58 tak potom z toho má strach. Potom z toho má špatnej pocit.
00:20:03 Pak se bojí a nemůže v noci spát.
00:20:08 Pak na něj dopadaj chmury, že smrtí všechno končí.
00:20:20 Často přemejšlej o takovýchhle věcech.
00:20:24 To třeba Marjamku v životě nenapadne.
00:20:27 Jí nic nechybí. Ještě kdyby nebyla ta fižoura.
00:20:32 -Což je co?
-Fyzika.
00:20:35 Tak by byla úplně nejspokojenější.
00:20:41 A ještě třeba kdyby teda vybouchla ta škola.
00:20:47 To se pak spojí s Hamidem. Hamid bude ten
00:20:49 demoliční expert, a oni vyhodí školu do vzduchu.
00:20:59 Tak a jsme zde.
00:21:06 Já nejsem vůbec dobrý řidič. Já jsem takový autistický řidič.
00:21:10 Stojím na stejných místech, parkuju na stejných místech
00:21:15 a jezdím jenom do Novýho Boru.
00:21:19 A jsem strašně rozmrzelá, když někdo stojí na mým místě.
00:21:23 Nejsem schopná zaparkovat někde jinde.
00:21:27 -Tak jsi to chytila od dětí.
00:21:29 -No, myslím si, že přesně jako ten fenomén těch sourozenců -
00:21:33 i rodiče se přizpůsoběj. I z rodičů se stávaj autisti.
00:21:41 -Tak jdem do tý školy.
00:21:43 -Ne, my budem čekat.
-Jo?
00:21:45 -Hm. Marjamka tady tak hezky vyleze.
00:21:47 -Fakt, jo?
00:21:49 -U Marjamky jsem to věděla už v porodnici.
00:21:52 Strašně brečela pořád,
00:21:54 nelíbilo se jí, když jsem ji chovala.
00:21:56 Nechtěla bejt v náručí. Všecko byl problém.
00:21:59 Spaní byl problém, pak odstavování byl problém,
00:22:05 to jsem říkala: Tak to bude nějaký výjimečný dítko.
00:22:18 To nám taky vlastně jednou nějaká paní doktorka
00:22:21 chtěla namluvit, že vlastně to je kvůli tomu,
00:22:24 že Marjamka má v sobě tolik krví.
00:22:27 Jako že já jsem napolovic Súdánka, manžel je Dagestánec,
00:22:32 takže co se máme co divit, že máme takový dítě.
00:22:36 No, to už jsou spolužáci.
-Jo? -Hm.
00:22:56 -Ahoj. Hop!
00:23:13 -Jedem do hospody!
00:23:16 -Hurá! Ale to musím zaparkovat tady.
00:23:21 -Před hospodou, ne?
-Tam je plno. Tady.
00:23:27 My tě zveme na obídek.
00:23:39 (hovoří anglicky) Co tím myslíš?
00:23:42 -Že jsem ti odhlásila oběd a jdem na oběd. Na coca-colu...
00:23:57 -O.K.
-Ty jsi z toho zmatená, viď?
00:24:03 (odpovídá anglicky) Nerozumím!
00:24:20 -Znám jednoho kluka, který si občas povzdechne a říká:
00:24:27 Vraťte mě do mé doby.
00:25:09 -Pampampam...
00:25:14 Ne, vy hrajete jampampam...
00:25:16 -Ukaž prsty! Ukaž prsty! Hele!
00:25:22 -Vy hrajete tohle: Jampampam...
00:25:25 -Jé, hele! Pojďme radši hrát na mechu.
00:25:31 -To se hodí na Chopina, ale ne na Dvořáka,
00:25:37 na takovou nějakou energickou skladbu, že?
00:26:21 Normálně lituju Michelangela. Už teď mě bolí za krkem.
00:26:26 Jak musel být takhle zakloněný, jak to tam maloval...
00:26:32 ZPĚV: Caro mio ben
00:26:34 Credimi almen Senza di te languisce il cor
00:26:50 Caro mio ben
00:26:55 Credimi almen
00:27:00 Senza di te...
00:27:09 -Haló. Dobrý den.
00:27:11 Já jsem se chtěl zeptat, prosím vás, já jsem už...
00:27:14 Teda včera jsem nevolal, to jsem to,
00:27:16 ale chtěl jsem se zeptat,
00:27:18 jestli bych mohl mluvit s panem prezidentem.
00:27:24 Ne takhle, Já nemám jakoby... Já nemám důvod!
00:27:28 Já nemám důvod volat s prezidentem.
00:27:31 Ne, takhle. Nebylo to domluvený, já mu chci jen tak zavolat.
00:27:36 A kde je?!
00:27:39 Tak ale vy jste jako nějaká jeho sekretářka
00:27:42 a nevíte, kde je?
00:27:43 Jo, vy nejste sekretářka, vy jenom přepojujete.
00:27:46 Jo takhle. Nebo víte co?
00:27:48 Dejte mi prostě číslo na někoho, kterej s ním je
00:27:51 a já bych si s ním chtěl zavolat. Šlo by to?
00:27:55 Ano, dobře, tak počkejte, si to potřebuju zapsat. Dobře.
00:28:04 Počkejte, počkejte, já si to jenom zapíšu.
00:28:08 Takhle, dobře. Sedum, jo?
00:28:12 Dva čtyry...dobře. Jak dál?
00:28:17 Pět...ne šest, pardon.
00:28:21 Dobře, šest...jak dál?
00:28:27 Nula, sedum... a... Jak?
00:28:36 Jo, devět osm...je to osum? Jo, osm a devět, jo?
00:28:46 Tak děkuju. Na shledanou.
00:28:51 Devět. Devět, dobrý.
00:28:54 To by měl bejt nějakej jeho asistent.
00:29:04 -Nechápu, proč by mělo mít léto tak smutnou píseň.
00:29:11 -Jakou smutnou píseň?
00:29:13 -My jsme byli na hodině hudební výchovy
00:29:18 a tam jsme poslouchali takovou písničku
00:29:23 od nějakýho skladatele. Oni si tam psali,
00:29:27 kterej tam navrhl normálně hudby
00:29:31 na každé roční období. Jaro bylo veselý...
00:29:35 -Aha! Tak už vím, kdo to byl.
00:29:38 -Jenomže léto bylo takový smutný a to ani nemá bejt.
00:29:44 -Čtyři roční období.
00:29:46 -Léto má být taky veselý, ale ne tak úplně jako jaro,
00:29:49 tam je to úplně veselý, aspoň trošinku.
00:29:54 Vždyť jsou prázdniny, vždyť je léto.
00:29:56 Podzim byl veselý, což jsem nečekala, ale teď už vím proč.
00:30:00 Vždyť je to barevný. Barevný podzim.
00:30:06 -Jé, hele - kůň!
00:30:08 On utekl.
00:30:13 -To můžete zaznamenat.
00:30:16 -To je dobrý, ty jo. Jaj, pomoc.
00:30:21 -On ti neublíží. Si nás ani nevšímá.
00:30:26 -Musím zavolat Burianom, že maj koně na silnici.
00:30:31 Buď je to kráva, viď? Nebo naše ovce...
00:30:34 -Jaká kráva?
00:30:36 -Nebo něčí kůň... No, kdo tady chodí po silnici.
00:30:40 -Žádný krávy jsem tady na silnici neviděla.
00:30:42 -Jé a já kolikrát. A kočky a psy.
00:30:47 -Jediný, co jsem na silnici viděla, je teď ten kůň,
00:30:50 ale nejvíc tady jsme vídali naše ovce.
00:30:59 -Marjamka říká našemu domku Růžová béžovka.
00:31:03 A je rozhodnutá tady zůstat celej život.
00:31:10 Bude tady s náma žít,
00:31:12 s maminkou a s tatínkem a se všemi sourozenci.
00:31:39 RAP: Jo, všude blbě, doma nejblbějc...
00:31:43 nejblbějc!
00:31:46 Nesnáším svou rodnou obec je to tady samej blbec
00:31:49 Nemám ráda místo tam, kde bydlím
00:31:51 Všechny bych tu nabodala vidlí
00:31:53 Jó, vidlí, jó!!!
00:31:56 Lidi, co potkávám v ulicích, se bavěj o sračkách
00:31:58 Támhle zase někomu hučí na trávu sekačka
00:32:00 Někde za plotem otravný rádio hraje
00:32:03 Nemám ráda ani kousek svýho rodnýho kraje
00:32:05 Zase hlásej hovna z rozhlasu tak to už nesnesu
00:32:08 Zaškrtit jejich tlamy lany zasraný reklamy
00:32:11 Nemám zájem o výstavu ani o zájezd
00:32:13 Hlavy jim rozrazit o ostrý hrany a mozky nakrájet
00:32:17 Jó, nakrájet!!!
00:32:20 Všude, všude je to hnusný
00:32:24 Ale jediná dobrá věc, co tu máme, je trať
00:32:26 Když tě život nebaví, no tak si ho zkrať...
00:32:36 -Budeme si třeba teď povídat o Aspergerově syndromu.
00:32:39 Třeba co Aspergerův syndrom vlastně umí.
00:32:43 Aspergerův syndrom, ten normální, vlastně ten lehký,
00:32:47 co toho Aspergerova syndroma, co mám já, toho lehkýho,
00:32:50 si dokáže najít ještě kamarády, ale ten těžší ne.
00:32:53 Nemá kamarády. Prostě nemá.
00:32:57 Chová se tak divně, že má sice nějaký...
00:33:02 Třeba jednu kamarádku, ale moc s nima nebývá čas.
00:33:08 A hlavně ten horší Aspergerův syndrom má těžší v tom,
00:33:12 že až vyroste, tak má těžší ten život.
00:33:15 Ten normální třeba, kterýho Aspergerova syndroma mám já,
00:33:18 nemá tak moc těžší život.
00:33:21 -Já si myslím, že vypadáš jako asperger.
00:33:23 -A podle čeho poznáš aspergera? To se nedá říct.
00:33:25 -Prostě podle pocitu, kterej z toho člověka máš.
00:33:28 Promiň, já jenom Michal, že tady je.
00:33:31 Čau.
-Ne, já jsem vás vyrušil.
00:33:35 Já jenom vám tady nechám... Vodu jsem vám koupil.
00:33:38 -Dobře. Tak ještě jednou.
00:33:40 -Kolik ti je?
-14 let.
00:33:42 -V kolika jsi dostal diagnózu ty?
-V sedmi.
00:33:45 -Hm, to se máš. Já chci taky diagnózu v sedmi.
00:33:48 -No tak to by ti moc nepomohlo, protože stejně bys byla divná.
00:33:52 Ty seš nehorázně divná.
00:33:57 -Vždycky, když jsem hodně naštvaná, tak říkám rodičům,
00:33:59 že mě měli dát do děcáku, když se mnou byli nespokojený,
00:34:01 že bych se tam měla líp.
-Ty vole.
00:34:03 A k čemu si myslíš, že jsou kamarádi?
00:34:06 -Já si myslím, že jakoby lidi vůbec...
00:34:08 Nějaká komunikace je prostě potřeba,
00:34:10 aby ty lidi mohli vůbec přežít. Nebo aby mohli vůbec fungovat.
00:34:13 Mám pocit, že třeba v dnešní době není možný
00:34:15 mít opravdický kamarády, že se s těma lidma
00:34:17 jenom soutěží, kdo je lepší.
00:34:19 Ale vím, že když s těma lidma ani nesoutěžím, ani se nebavím,
00:34:22 tak pak prostě mi začne třeba hrabat.
00:34:24 -A jak jako soutěžit? To moc nechápu.
00:34:26 -Protože většina lidí se prostě nekamarádí, ale soutěží.
00:35:03 Vzpomínám si na to, že když jsem dělala blbosti,
00:35:06 ségra mě vždycky okřikla:
00:35:08 Co si o tobě támhle ti lidé pomyslej?
00:35:11 Jak ona ví, co si támhleten člověk myslí?
00:35:23 Jednou jsem se bavila se ségrou o tom,
00:35:25 jestli je trapný zout si boty v divadle.
00:35:28 Ona tvrdila, že to vadí proto, že i když to nikomu z lidí
00:35:32 fakticky vadit nebude, tak se to nesmí,
00:35:34 protože by to mohlo působit dojmem, že to může někomu vadit.
00:35:41 Co si on myslí.
00:35:43 Co by si on mohl myslet.
00:35:46 Co on chce, abych si myslela.
00:35:48 Co on chce, aby si ten druhej myslel.
00:35:51 Ale pak už ani nevíš, co si myslíš ty.
00:35:59 "V dětství musíš poslouchat sračky a nesmíš mluvit.
00:36:02 Proto v dospělosti mluvíš sračky a neposloucháš nikoho,
00:36:05 kdo říká něco normálního."
00:36:13 Ahoj.
00:36:15 Ahoj, lidičky.
00:36:18 Každý člověk se o něco zajímá.
00:36:22 -A co tebe nejvíc zajímá?
-Vesmír.
00:36:25 -Ne, já se tě neptám na vesmír.
-Záhady.
00:36:27 -Záhady. Co tě zajímá? Proč tě to zajímá?
00:36:30 -No protože nikdo to vlastně nevyřešil.
00:36:33 -A teď si vem, že existuje spousta tajemství,
00:36:37 který každej člověk má.
-Každej má svoje tajemství.
00:36:42 -Každej má takový různý svoje malý tajnosti,
00:36:45 který nechce nikomu říkat.
00:36:48 -Míro, to vypadá, jak v tom jednom filmu.
00:36:51 Jak se jmenuje?
00:36:53 To přesně byl takovej jeden film jménem Válka světů.
00:36:56 A to bylo přesně v tom, že tam se oni schovali do domu
00:37:00 a takhle tam vyjela taková obrovitánská kamera
00:37:03 a vlastně všechno tam kontrolovala.
00:37:05 Přesně takhle se to chovalo, že se úplně najednou koukala
00:37:09 a vlastně Válka světů je film o tom,
00:37:11 že na náš svět zaútočili mimozemšťané,
00:37:14 který měli tak vyspělou robotiku, že měli takový roboty...
00:37:17 -A mozek mimozemšťanů taky by teda pracoval úplně jinak.
00:37:21 -Ne, ten pracuje tak, že vlastně pořád jenom přemýšlí.
00:37:24 Ale autisté taky pořád přemýšlí.
-No právě!
00:37:27 -To je ten problém.
00:37:29 -To skoro vypadá...
-Že jako mimozemšťané už tady
00:37:32 před náma byli. Že u některých lidí přespali.
00:37:36 Dali na naši Zemi nějakou svoji genetiku, inteligenci,
00:37:41 která vstoupila do nějakých dětí
00:37:44 a ty děti vlastně tak získaly tu svoji inteligenci.
00:37:49 -Ty říkáš, že mimozemšťani a autisti
00:37:51 jsou si v něčem podobný.
-Co?
00:37:54 -Jsou inteligentní, jsou jiný, přemýšlejí...
00:37:59 Pak je otázka, jestli náhodou autisti
00:38:01 nejsou takoví mimozemšťani.
-Co když jsem mimozemšťan?
00:38:07 -Pak je otázka, z který jsi planety.
00:38:09 -Z Marsu. Mars má vlastně dva měsíce:
00:38:16 Fobos a Deimos.
00:38:17 A jsou to opravdu strašidelná jména.
00:38:20 Prej to děsí opravdu lidi, když někdo řekne tyhle jména.
00:38:24 -A víš proč?
-Proč?
00:38:26 -Protože Mars samotnej je vlastně pojmenovanej po bohu války.
00:38:32 Tak proto i ty měsíce...
-Podle římského boha.
00:38:43 -Je tomu již 6 let, co můj přítel odešel s beránkem.
00:38:47 Snažím-li se ho tu popsat, dělám to proto,
00:38:51 abych na něho nezapomněl. Je smutné zapomenout na přítele.
00:38:57 Každý nemá přítele.
00:39:00 Mohu se stát jednou takovým jako dospělí,
00:39:04 kteří se už nezajímají o nic jiného než o číslice.
00:39:08 Proto jsem si tedy koupil krabici barev a tužky..."
00:39:40 No, jsem trošku mimo, to máte pravdu, ano.
00:39:46 Trošku ne normální.
00:39:51 Ale já si ten svůj ne normální život docela užívám.
00:40:01 Četl jsem ho už tisíckrát. Pořád, pořád, pořád.
00:40:08 A vždycky, když ho čtu, tak ten příběh pochopím jinak.
00:40:14 Jakože mám na něj vždycky jiný pohled.
00:40:17 Je pro mě prostě vždycky takový jiný.
00:40:20 Je pořád pěkný, ale nějak jinak.
00:40:29 Ano, tady:
00:40:43 "Vyprávěl jsem vám podrobnosti o planetce B 612
00:40:47 a pověděl jsem vám její číslo jen a jen kvůli dospělým.
00:40:52 Dospělí se vás nezeptají na věci podstatné, nikdy vám neřeknou:
00:40:56 Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?
00:41:01 Sbírá motýly?
00:41:03 Místo toho se vás ptají: Jak je starý, kolik má bratrů,
00:41:10 kolik váží, kolik vydělává jeho otec.
00:41:14 Teprve potom myslí, že ho znají.
00:41:18 Řeknete-li dospělým: Viděl jsem krásný dům
00:41:21 z červených cihel, za okny muškáty a na střeše holuby,
00:41:26 nedovedou si ho představit.
00:41:29 Musíte jim říci: Viděl jsem dům za sto tisíc franků.
00:41:33 Tu hned zvolají: Ach, to je krása!
00:41:37 A tak řeknete jim: Důkazem, že Malý princ skutečně existoval
00:41:41 je to, že byl rozkošný, že se smál, a že chtěl beránka.
00:41:47 Chce-li někdo beránka, je to důkazem, že žije.
00:41:50 Pokrčí rameny a budou s vámi jednat jako s dítětem.
00:41:55 Řeknete-li jim však: Planeta, odkud pocházel,
00:41:58 je asteroid B 612,
00:42:01 tu je přesvědčíte a dají vám pokoj s otázkami.
00:42:04 Jsou už takoví, nesmíte se na ně zlobit.
00:42:08 Byl bych rád začal vyprávět tento příběh tak,
00:42:11 jak začínají pohádky. Byl bych rád řekl:
00:42:15 Byl jednou jeden Malý princ
00:42:17 a ten Malý princ potřeboval přítele.
00:42:26 -Ty jsi mi říkal, že si děláš seznam přátel a nepřátel.
00:42:30 -Ano. To jsme tenkrát hádám řešili tu moji třídu,
00:42:34 jestli tam mám nějaký kamarády.
00:42:36 Je tam jenom jeden přítel a ostatní jsou nepřátelé.
00:42:39 Podle toho, kolik z těch dětí, který tam jsou,
00:42:42 byly ochotný někdy mi prominout něco, co jsem proved,
00:42:46 ale vlastně tenhleten jeden kamarád,
00:42:49 ten, když jsme se třeba v něčem nepohodli,
00:42:52 tak ten se ihned usmířil a potom si to vyříkal.
00:42:54 A ti ostatní zůstali se mnou v hádce permanentně už navždycky.
00:42:58 -Zajímá mě, Jáchyme, jak ty vidíš ty konflikty,
00:43:02 který tady tvůj kamarád má ve škole?
00:43:05 -Takhle, ty Lukášovy konflikty vznikají, že...
00:43:08 -Že jsem prostě chytřejší, než oni.
00:43:11 -No, možná z tvýho pohledu, ale někdy to jsou...
00:43:15 Kvůli úplnejm pitomostem.
00:43:18 Někdy to je třeba to, že toho člověka prostě nemáš rád.
00:43:21 -Řekni pana tělocvikáře.
00:43:24 -Jo, jak jste se tenkrát porvali s tělocvikářem...
00:43:28 -Nedávno, to myslím bylo asi před týdnem, jsem měl takovou...
00:43:32 Že pan učitel byl zrovna hodně rozčilenej,
00:43:35 tak já jsem mu řekl, že v tomhle stavu nemůže vyučovat,
00:43:37 ať jde na chodbu.
00:43:44 Ale abych furt neříkal, že to je nějakej jako zlej učitel.
00:43:49 On je jakoby dobrej učitel,
00:43:50 ale má takový svoje speciální chvilky.
00:43:58 -Někdy i žáci se musej pokusit to s učitelem vydržet.
00:44:02 -On je to hodnej pan učitel. On je super na literaturu.
00:44:09 I když mě moc nemá rád.
00:44:21 Vidíme nějakou postavu.
00:44:24 Přichází, rozhlíží se a všimne si jiný postavy.
00:44:29 Taky se rozhlíží. První na ni ukáže.
00:44:32 Ona zakejvá hlavou, jako že ne.
00:44:34 Ukáže na tu druhou. Ona ukáže, že taky ne.
00:44:36 Bouchne do ní. Ne, ne, ne.
00:44:38 Tady máš. Tu máš. Ne, ne, ne. Tu máš.
00:44:41 Bouchne do něj. Ne, ne, ne. Tumáš.
00:44:43 Já si to nenechám líbit. Víš co, tak já ti něco udělám.
00:44:47 Nech mě bejt na pokoji. Nech mě na pokoji.
00:44:51 Já tě zabiju. Já tě zabiju, ty zrůdo zrůďácká.
00:44:55 Doufám, že shoříš v pekle a že tě znásilní Satan.
00:45:02 Umírám...
00:45:08 Vycházel jsem z toho, co se odehrává ve škole.
00:45:11 Ale já prostě nejsem agresivní.
00:45:13 Oni si různý lidi myslej, že já, když se třeba kouknu
00:45:17 na nějakej krvavej film,
00:45:19 tak že budu agresivní kvůli tomu filmu.
00:45:22 To je přece strašná blbost.
00:45:23 Nikdo není agresivní kvůli filmu. Lidi jsou agresivní kvůli sobě.
00:45:28 -To je pravda, že dřív, když ses ještě víc mnohem...
00:45:32 Opravdu, když jsi šel s tím Tarantinem do extrému...
00:45:36 -Ne, protože když jsme se poprvý poznali
00:45:38 a já jsem nevěděl, že máme víc zájmů,
00:45:40 já jsem myslel, že máme jenom tohle to.
00:45:42 -Když jsme jako se s Lukášem v tý šestce poznali,
00:45:45 tak jsme mluvili jenom o tom Tarantinovi.
00:45:47 -Protože my jsme se báli říct něco jinýho,
00:45:49 abysme neměli jiný názory.
00:45:51 My jsme třeba nechtěli říct, že máme rádi sci-fi,
00:45:53 protože jsme se báli, že on nemá rád sci-fi.
00:45:56 -No a právě že dřív tam měli ty některý učitelé teorii,
00:45:58 že Lukáš je agresivní z těch filmů, což je podle mě nesmysl.
00:46:02 Přitom Lukáš toho Tarantina sleduje jenom kvůli tomu,
00:46:05 že Tarantino má ty scénáře opravdu propracovaný.
00:46:08 -Já chtěl bych... Já jsem rád scénárista.
00:46:11 Mě to baví.
00:46:13 Ale já nemám rád jenom Tarantina, já mám rád spoustu jinejch.
00:46:15 Mám třeba Miloše Formana, mám třeba Petera Jacksona,
00:46:17 mám třeba Christophera Nolana, mám třeba Woodyho Allana -
00:46:20 já jich mám víc. To není tak, že mám jenom jednoho.
00:46:23 -Potom ještě s Lukášem právě že kamarádíme hodně přes to,
00:46:26 že oba máme rádi jako filmy, ale i jako vytváření.
00:46:30 Že někdy točíme takový jako krátký filmečky.
00:46:32 -No, máme několik... Nějaký filmečky.
00:46:34 -Právě, že tady na půdě jako u Lukáše...
00:46:37 -Tam jsou takový ateliéry.
00:46:39 -No tak to jsou takový naše ateliéry...
00:46:41 -U něj je střižna.
-No a tam často natáčíme.
00:46:43 -U něj je střižna.
-No, u mě je střižna. Na počítači.
00:46:48 -Tak ne. Tak to zkusíme tady.
00:46:51 Tak ale počkej, tak si to zkusíme rozto...
00:46:54 První je to, že oni se sejdou.
00:46:56 Ahoj.
-Ahoj. Rád tě vidím.
00:46:58 -Já tebe taky, hele.
-A co rodina?
00:47:49 -Ták.
00:47:54 Když se víla narodí, tak je vílinka...
00:48:04 A po pár dnech z ní vyroste víla. Hm.
00:48:09 Z vílinky na vílu.
00:48:18 Víly mají jinou životní kulturu.
00:48:22 Jako že žijou úplně jiným stylem, než lidé.
00:48:26 Bez automatiky, techniky a takhle. Normálně si všechno vyroběj
00:48:31 z přírodních materiálů, které najdou.
00:48:37 Každá z nich má magii a tu může použít kdykoli,
00:48:44 kdy sama chce, protože to má v sobě.
00:48:50 A žijou ve světě, kde je nikdo nenajde.
00:48:55 Jako třeba Vílandie. Jo, Vílandie. Žijou ve Vílandii.
00:49:04 Ups!
00:49:08 Ona si pak vybere svůj talent a tím pádem jí vzniknou křídla.
00:49:17 Nějak takhle. No, jí vzniknou křídla.
00:49:21 Potom si zařídí byt... No a bude se snažit porozumět
00:49:30 co nejvíce svýmu živlu. A až ho bude umět dobře ovládat,
00:49:39 tak se z ní stane víla. Z vílinky se stane víla.
00:49:47 -A ty už sis vybrala svůj talent?
-Můj talent?
00:49:56 Já mám talent, no... Mám talent na malování také,
00:50:06 na kompjůtrování...,
00:50:12 ale hlavně mám talent na rozbíjení věcí.
00:50:17 Jako třeba nabíječky.
00:51:01 -Bylo nebylo, dávno nedávno jedno náboženství,
00:51:05 které se jmenovalo křesťanství.
00:51:07 A byl takovej kroužek, kterej se jmenoval náboženství,
00:51:10 kam jsem jako já musel jako malý chodit...
00:51:14 A... stalo se to...
00:51:18 Oni nás tam učili normálně náboženství jeptišky.
00:51:22 A my jsme se v jeden den učili o Adamovi a Evě.
00:51:25 A já jsem nevěděl, že je rozdíl prostě nějak
00:51:29 mezi historií náboženství, jako Adam a Eva,
00:51:32 že byli úplně první lidi, a mezi evolucí.
00:51:34 Já jsem si myslel, že to na sebe nějak navazuje.
00:51:36 Tak jsem se zeptal tý paní učitelky, jestli v tý době,
00:51:42 když tam byli Adam a Eva, jestli tam byli s nima dinosauři.
00:51:47 Jestli tam s nima běhali dinosauři.
00:51:49 Tak na mě paní ta... Tak na mě udělala:
00:51:51 To je úplně nepodstatný jako, jestli tam byli nějaký dinosauři.
00:51:54 Já říkám: Ale to není jedno, vždyť oni našli fosilie dinosaurů.
00:51:57 A oni: To jsou výmysly. Jak výmysly? To našli.
00:51:59 Ale, prosím tě, to jsou ty tvoje tohle to...
00:52:02 To nesmíš všemu věřit.
00:52:03 Počkejte, pokud nemám všemu věřit,
00:52:05 tak proč mám zrovna věřit tomuhle, co říkáte vy?
00:52:07 No protože prostě je Pánbůh. Já říkám:
00:52:11 Ale vzhledem k tomu, že tam je mnohem míň důkazů,
00:52:13 než s dinosaurama, tak proč bych měl věřit zrovna tomuhle?
00:52:15 Ale prostě tomu musíš věřit...
00:52:18 A takovýhle kecy, kecy, kecy, kecy, šáša Krusty, prostě kecy.
00:52:24 -Vzpomínám si na to, jak jsme každou neděli
00:52:27 jezdili s rodinou do kostela na mši.
00:52:29 Nesnášela jsem to tam.
00:52:31 Když jsem dělala blbosti, rodiče mě trestali.
00:52:35 Nemají mě rádi.
00:52:37 A tak když k nám přišli čerti, řekla jsem jim,
00:52:39 že jsem zlobivá a že do pekla patřím a že chci jít s nima.
00:52:43 V pekle u nich se budu mít líp, než doma.
00:52:46 Ať si mě vezmou.
00:52:48 A tak mě čert vzal za ruku a odtáhl v bačkorách ven.
00:52:52 Za naším barákem u pole máme takovej hydrant nebo co to je.
00:52:55 Šli jsme k němu a čert na mě: Tak co?
00:52:58 Chceš hodit do horký vody nebo do studený?
00:53:01 Nevěděla jsem, co mám odpovědět. Nedokázala jsem si vybrat.
00:53:05 A navíc jsme si měli hrát na to, že mě odnesou do pekla,
00:53:09 ne hoděj do hydrantu.
00:53:18 Nakonec mě pustili a já se vrátila domů.
00:54:20 -Proč jsi nás sem teda vzala? Sem?
00:54:24 -No. Já nevím.
00:54:27 -Chtěla jsi to ukázat?
-Jojo.
00:54:29 Takový třeba zajímavý místo na natáčení.
00:54:33 -To určitě.
00:54:37 -A o čem to vlastně vůbec bude, ten dokument, až to bude?
00:54:58 -Pojď! Rychle! Našel jsem tu pravou skálu!
00:55:06 Támhle už ho vidím, to tlačítko!
00:55:09 (povídá si anglicky)
00:55:17 -Pojď. Jdeme na ně.
-Já nic nechápu.
00:55:20 -Rychle! Hamide!
-Ne. Neotevřelo se.
00:55:23 -Zkusme najít nové tlačítko!
00:55:25 -Tak pojďme najít další.
00:55:27 -Ach jo, Marjam, chápeš, že hraju s tebou?
00:55:30 -Každý kámen má svý tlačítko a ten kámen může poznat pouze ten,
00:55:33 kdo je kouzelník. Ať bílý nebo černý.
00:55:36 -Já jsem černý kouzelník.
00:55:38 -To znamená, že se nám staráš o magii.
00:55:40 Jsi-li dobrý, jsi-li zlý, na tom nezáleží.
00:55:45 Hodně štěstí!
00:55:48 -Ale není to opravdová voda.
00:55:50 -Je výborná! Je to opravdu naše krásná voda.
00:55:54 -Není opravdová.
-Je opravdová! Já to věděla!
00:55:58 -Ne, není to opravdová voda.
-Je opravdová.
00:56:02 -Není.
-Je.
00:56:03 -Ale jako v našem světě ano,
00:56:05 ale v jiných dimenzích fakt není opravdová voda.
00:56:08 -Ale pro někoho, kdo tam žije, je opravdová voda.
00:56:12 -Kvůli tobě jsem se namočil.
00:56:14 -Ne, Marjam, ona fakt není opravdová.
00:56:16 -Je opravdová. Není kouzlo přírody fascinující?
00:56:22 -Ale já říkám, že není.
-Je to opravdu naše krásná voda.
00:56:27 -Ale jako teď, Marjam, musí být na týhle dimenzi něco jiného.
00:56:34 Každá dimenze skrývá své tajemství!
00:56:49 -V první třídě jsem měla samozřejmě problémy s chováním.
00:56:52 Taky mně nešlo učení. A můj fotřík chtěl mít chytrý dítě,
00:56:56 který všechno zvládne a ne žádnýho chcípáka.
00:56:59 A tak se mě rodiče snažili předělat.
00:57:02 Všechno zakázat a až teprve budeme mít dítě podle našich představ,
00:57:05 pak teprve dovolit. Jenomže aspíka nepředěláte.
00:57:08 Stejně tak, jako nenaučíte vozíčkáře chodit.
00:57:18 Teď je mi 17.
00:57:19 Chodím na střední, kde se učíme sračky jako na všech školách.
00:57:22 Takže stejně nemám na výběr.
00:57:24 Kamarády nemám, všechny lidi nesnáším
00:57:27 a nevidím jedinej smysl života.
00:57:29 Chápu, někdo může začít dělat nějakou věc,
00:57:32 která ho bude bavit, věnovat se jí a žít pro to.
00:57:34 Ale to stejně není pravej smysl života.
00:57:37 Je to jenom imaginární smysl, kterej si ten člověk vymyslel,
00:57:40 aby se nezbláznil.
00:58:10 -Mně se tady líbí! Mně se tady líbí!
00:58:14 Moje půda!
-Moje!
00:58:18 -Jak se ti houpá na banáně?
-Jo, dobrý.
00:58:21 -Jdeme tě očistit.
-Já jdu do očistce.
00:58:26 -Tak jo.
-Já jdu do očistce.
00:58:29 -Já zkusím autistický vtip, jestli si ho pamatuju:
00:58:32 Přijde do vlaku pan průvodčí a říká: Pozor, kontrola jízdenek!
00:58:39 Cestující autista však slyší: Pozor, kontrola jí Zdenek.
00:58:46 A proto panu průvodčímu odpoví:
00:58:48 Jestli jí Zdenek, to nevím, ale já už jsem jedl.
00:58:53 Mně to moc vtipný nepřipadá, protože já nerozumím vtipům.
00:58:57 -Já taky moc ne. Jsem to vůbec nepochopil.
00:59:03 -No protože seš hloupej.
-A ty jsi Aspergerův syndrom.
00:59:06 -Já jsem Asperger, ne Aspergerův syndrom.
00:59:08 -Ty jsi Asperger a já jsem Aspergerův syndrom.
00:59:11 -Rozzlobená kočka se líže.
00:59:14 -Hele, prosím tě, řekni, proč se nesměješ vtipům?
00:59:16 -Já právě ani nevím, proč nemám smysl pro humor na vtipy.
00:59:21 -Protože jako malá jsi spadla do továrny s vtipama
00:59:24 a od tý doby máš fobii?
-To bylo vtipný?
00:59:28 -Já taky moc nechápu vtipy.
-No protože seš hloupej.
00:59:31 -Ale zkusím třeba tohle s lékárnou: Lékárna brzy změní název - lekárna.
00:59:42 Lidi se totiž leknou, kolik maj doplatit za léky.
00:59:46 To asi taky nic. Já opravdu nevím, jak s těma vtipama.
00:59:51 -On se směje, koukej. Nebo jak je ten vtip?
00:59:55 Šek s vatou a svatoušek. Pomoc!
01:00:02 Hamide, pojď taky.
-Ty pořád ještě nejseš dead?
01:00:08 -Hamide, pojď taky.
-Musíte mě úplně škrtit.
01:00:12 -Ty se chceš zabít?
-No jasně.
01:00:14 -No tohle!
01:00:16 -Já tě nechci zabít.
01:00:18 -No tak dobře, tak jenom uškrtit.
01:00:20 -Ale já tě ani nechci uškrtit, já nechci být sám jako Asperger.
01:00:24 -Nejseš sám jako Asperger!
01:00:26 -Kdo je ještě Asperger?
-Já!
01:00:28 -Ne, ty jsi spíš nemocná.
-Seš nemocná.
01:00:34 -Ale Marjam je fakt nemocná, máma už to říkala.
01:00:37 -To je, že mám Aspergerův syndrom.
-To není nemoc, ne?
01:00:44 -Máma jen tak říká, že jsem...
01:00:47 To se jen tak říká, protože Aspergerův syndrom
01:00:50 je tak trochu nemoc, kterou mám.
01:00:52 Možná kvůli tomu nerozumím vtipům a možná se chovám...
01:00:57 A je mi 12 a možná se někdy chovám jako tříletá.
01:01:01 -Hamide, pojď sem!
01:01:04 -Hele, on tě bude žrát! Kanibale!
01:01:07 -Já jsem Andrej Čikatilo.
-Myslíš toho Rusa? -Jo.
01:01:49 -U Hamida, tam se to ukázalo v těch rituálech.
01:01:53 Nejvíc jsou vidět ty večerní, když jde spát.
01:01:56 Vždycky počká, až všichni si lehnou,
01:01:59 to znamená, že musíme jít spát dřív než on.
01:02:03 Srovná bačkory všem a dá dobrou noc všem členům naší rodiny.
01:02:08 Potom po všech zavře dveře, jde do svýho pokoje,
01:02:12 pak se zase vrátí, zase dá dobrou noc všem, včetně koček.
01:02:17 Zkontroluje opět všechny ty dveře a ještě z postele na nás volá,
01:02:21 abysme mu dali dobrou noc.
01:02:24 No a pak se stane, že třeba Marjam nebo Ajša vylezou z postele,
01:02:28 jdou do koupelny, čímž mu narušej celej ten jeho rituál
01:02:33 a on chudák musí jít a udělat všechno znovu. Od začátku.
01:02:42 Jé, nákladní dokonce, ten už jsem tady dlouho neviděla.
01:02:48 Hezký zvuk.
01:02:52 -Mami, a jak budeme teda dělat toho 12. prosince,
01:02:56 až tuhle zastávku zrušej?
-Oni ji nezrušej.
01:02:59 -Tam je to napsáno, že ta zastávka končí 12. prosince.
01:03:04 -Ale nezrušej.
-Uvidíme.
01:03:08 Budoucnost se změnit nedá. Stejně i minulost.
01:03:13 Nebo spíš budoucnost se změnit dá, ale nedá se změnit minulost.
01:03:20 Třeba teď, když jedeme v autě, tak teď tady vidím tuhle značku
01:03:23 a teď už to nemůžu změnit. Už je to minulost.
01:03:29 Ale některé minulosti se opakují.
01:03:33 -A proč jsi měl dneska zase rozsvícenou lampičku v noci?
01:03:36 -Protože já jsem se probudil a víš, jak to chodí,
01:03:40 když se probudím v jednu hodinu ráno.
01:03:43 -Ty ses probudil v jednu?
-Hm.
01:03:46 -Já teď každý den se probudím někdy pozdě, nevím kvůli čemu.
01:03:51 -Tašku, bundu...
01:04:11 -Není jenom minulost a budoucnost. Je i přítomnost.
01:04:16 Třeba minulost je to, co se stalo.
01:04:18 Minulost je třeba to, že jsme vystoupili z auta
01:04:22 a já jsem šel třeba domů a vy jste ještě chvilku natáčeli.
01:04:27 Přítomnost je teď, co se děje. A budoucnost je to, co se stane.
01:04:34 Třeba vesmír je nekonečnej a každou sekundu
01:04:37 se pořád zvětšuje, takže minulost je v tom,
01:04:40 že třeba se zvětší a zvětšuje se pořád dál.
01:04:44 Takže je vlastně nekonečný, takže nemá
01:04:46 ani začátek, ani střed, ani konec.
01:04:48 Ani čtvrt. Nemá vůbec nic z toho.
01:04:53 Teď zase k tý budoucnosti.
01:04:55 V budoucnosti se třeba může stát tohle:
01:04:59 Můžete třeba jít a prostě si vymyslíte, že půjdete místo toho,
01:05:04 abyste šli domů, tak si půjdete do KFC pro nějaké třeba...
01:05:09 Někam na jídlo, třeba pro ten hamburger,
01:05:12 co tam mají dobrej...
01:05:15 A pak najednou zjistíte, že jste se ztratili.
01:05:19 Pak jdete a nemůžete najít cestu domů.
01:05:23 A pak vás třeba někdo najde a okradne vás.
01:05:27 To se třeba může stát, to je vlastně součást budoucnosti.
01:05:31 Ale budoucnost je tak divná. Budoucnost jde pořád dopředu.
01:05:35 A vždycky budoucnost člověka končí jedinou věcí - umře.
01:05:41 Prostě když člověk umře, tak už se nikdy neprobudí.
01:05:45 To je konec prostě jeho budoucnosti a přítomnosti.
01:05:48 Ale minulost je třeba to, že on umřel,
01:05:51 takže to pořád nekončí, minulost prostě jde dál a dál a dál.
01:05:56 Ta minulost se nevymaže. Ale ta budoucnost, ta se vymaže.
01:06:02 Ta prostě už není.
01:06:05 Minulost se nedá prostě změnit. Nedá.
01:06:20 -Co teda myslíš, že to je?
-No skokan pod vlak.
01:06:23 -A to ty víš? Nebo si jen myslíš?
-Já to nevím.
01:06:26 Vůbec tohle nevím, kdo to je.
01:06:28 Já jsem ho vůbec neznala, ani jsem o tom nevěděla.
01:06:31 Ale asi to mohlo bejt.
01:06:41 "Jednou jsem byla se spolužačkou venku
01:06:43 a čekaly jsme u trati, než přejede vlak.
01:06:45 Já se jí zeptala:
01:06:47 Co kdybych skočila pod vlak a nechala se přejet?
01:06:49 Vždyť mě tu nebaví žít. Musím chodit do školy.
01:06:52 Ona mi řekla, že se mnou souhlasí a že opravdu skočí.
01:06:56 A stoupla si na koleje. Dost mě to vyděsilo.
01:06:59 Nevěděla jsem, co bych pak dělala s její mrtvolou..."
01:07:02 To nepřečtu, ty jo! To bylo předtím trochu jinak.
01:07:08 -Já jsem to neupravil.
01:07:09 -Ne, tam bylo, že nevím, co bych...
01:07:12 To tam fakt takhle bylo napsaný?
-Hm.
01:07:14 -Že nevím, co bych dělala s její mrtvolou.
01:07:19 "Ona si samozřejmě stoupla včas pryč
01:07:21 a měla ze mě srandu, že jsem jí to fakt uvěřila.
01:07:24 Já stejně nechápala, jak si tam mohla stoupnout.
01:07:27 Já, pokud bych to nemyslela vážně, nestoupla bych si tam.
01:07:31 Třesoucí se koleje mě vždycky děsily."
01:07:44 To je od toho...od svízelu. Svízel se to jmenuje.
01:07:48 Svízel přítula se to jmenuje a lepí se to na oblečení.
01:07:53 -Jakže se to jmenuje?
-Svízel přítula.
01:07:56 Já jsem chodila na turisťák a tam nás učili docela kytky.
01:07:59 A něco málo si třeba ještě pamatuju.
01:08:02 My jsme třeba jeli na tábor na 3 tejdny
01:08:04 a já jsem byla vždycky ráda, že si jako odpočinu od rodičů.
01:08:06 Že mám klid od rodičů.
01:08:08 Sice tam byli vedoucí, který taky občas jako buzerovali,
01:08:11 nebo něco jim vadilo, ale furt lepší prostě ty vedoucí,
01:08:13 než ty rodiče. Protože jsem byla vždycky ráda,
01:08:16 že můžu bejt na 3 tejdny pryč od rodičů.
01:08:19 Že právě mně říkaly učitelky, že machruju,
01:08:21 že se mně určitě stýská, že to je blbost,
01:08:24 že se jenom jako předvádím.
01:08:26 Ale já jsem fakt byla ráda, že ty rodiče jsou pryč.
01:08:29 Že v tý škole v přírodě taky to nebylo,
01:08:32 jak říkám, nic úžasnýho, ale jako nestýskalo se mně.
01:09:08 Je tady divná nálada. Až mně umřo-u rodiče...
01:09:14 -Cože?
-Říkám, že až mě umřou rodiče,
01:09:17 až budu starý a nebudu mít kde bydlet,
01:09:19 tak budu bydlet tady. Možná.
01:09:24 Ale možná, že dřív chcípnu.
01:09:35 Blbí lidi. Mindrák. Paranoia.
01:09:40 Nesnáším školu. Nemám kamarády.
01:10:05 Nesnáším oslavy.
01:10:09 Nesnáším svou rodnou obec. Nesnáším svou rodinu.
01:10:15 Nesnáším školu. Nesnáším všechny.
01:10:41 Nesnáším sebe. Jdu se zabít.
01:10:55 -A teď ještě řekni, co to vlastně je?
01:10:59 -Seznam. Vybranej seznam názvů
01:11:03 mejch básniček, který Míra vybral,
01:11:09 že se mu to líbilo a seřadil to.
01:12:12 -Jsem objevil nedávno jednu velice zajímavou skladbu.
01:12:18 -A jakou?
-Od Stevea Reicha.
01:12:25 Myslím, že se jmenuje Different Trains.
01:12:29 A vlastně ta skladba je na první poslech
01:12:33 celkem harmonická, teda mně se zdá,
01:12:37 že tam jsou harmonie,
01:12:40 ale že tam je nějaká melodie jakoby,
01:12:42 jenom stále se opakující, ale já si myslím,
01:12:49 že je tam vlastně nějaký určitý druh disharmonie.
01:12:53 Jako že ten zmatek, ten..., ten... jakoby...
01:13:01 Že ti lidé nevěděli, kam vlastně jedou
01:13:04 a nevěděli, jestli se odtud vrátí.
01:13:10 A bohužel se jich mnoho odtamtud nevrátilo.
01:13:17 -A odkud?
01:13:25 -Vám to asi nedošlo, že?
01:13:31 Víte, já jsem takový zvláštní, že se vlastně
01:13:36 ani neopovažuju vyslovit to jméno toho, kdo to způsobil.
01:13:40 Neopovažuju se vyslovit, chápete, všechny pojmy, které s ním souvisí.
01:13:49 Jako třeba ten režim, který onen zmiňovaný zavedl.
01:13:53 A vidíte, jak se tomu vyhýbám, že jo?
01:14:04 -Mari sednout!
01:14:06 -Mami, existuje nějakej ruskej lidožrout?
01:14:08 Jak se jmenuje?
-Už se nejmenuje.
01:14:10 Už je mrtvej.
01:14:12 -Néééé. Co ne?
01:14:17 -Zítra je škola.
-Domácí úkoly, ano.
01:14:21 -Néééé. No a co?
01:14:28 -Jezte, nic jinýho nebude.
01:14:35 -Až bude stůl uklizený, zavolat, přijdu i s tou hnusnou taškou.
01:14:41 -Ano.
01:14:45 A budeme počítat bez kalkulačky!
01:14:49 Je tam 24 příkladů, takže všechny, kam jsem udělala tečku,
01:14:53 ty se vypočítaj bez kalkulačky.
01:14:56 -To jsi říkat neměla. To střihněte!
01:15:02 To si snad děláte srandu.
01:15:05 To střihněte, to střihněte, to střihněte, to střihněte...!
01:15:53 -Tak vypočítej ještě nějakej příklad.
01:16:01 Půjde to?
01:16:23 Mari, pojď si to vypočítat tady na ten papír.
01:16:31 To asi nebude správně. Márinko...
01:17:05 -Volně, volně.
01:17:10 Ne, ne, ne, pozor!
01:17:13 Stop! Stop. Zas tě to bere.
01:17:15 Pověsíme ruce na hřebíček a necháme je tam viset jak kabát.
01:17:20 Jo, výborně. Dobře, tak jo. Pojď.
01:17:26 Přímo toto místečko. Divočina!
01:17:29 Ve slovanském stylu. A...
01:17:50 -Tak, pane Horne...
-Kam si mám sednout?
01:17:55 Prosím tě, pracuj. Neplatím tě za kecy, Jáchyme.
01:17:59 -Jasně. Zaplatil sis operaci obličeje.
01:18:01 -No jasně. Prosím vás, já mám doma strašný problémy.
01:18:06 Já furt, furt, furt slyším někde kritiku.
01:18:09 Jako v těch různých kadeřnictvích,
01:18:11 jak si tam ty ženský přijdou zastěžovat.
01:18:14 Znáte to, paní učitelko?
-Ne.
01:18:16 -Já si tam chodím užívat.
-Já nemyslím vy,
01:18:19 ale jak si tam v těch filmech choděj stěžovat.
01:18:21 -Luky, máš to.
-Děkuju.
01:18:23 A na obličej už šahat nebudem, jo, paní učitelko.
01:18:25 Slibujete?
-Slibuju.
01:18:26 Oskalpujeme hlavičku.
01:18:29 A teď už moc nemluv, protože ten nos už se ti hýbe...
01:18:31 -Přepážku?
-Udělám ti přepážku.
01:18:40 A...J...otoč to ke mně... R...F....
01:18:51 DO FI...J...to nevím, co je tohle...
01:18:57 L...DO FIL...DO FILMU!
01:19:01 -To je úplně úžasný, on se ani nehne.
01:19:04 -Jak vydrží, viď? On je dobrej.
01:19:07 Musím říct, že pro umění...
-Nasadí i život.
01:19:11 -Tak Luky, co máme na zejtra?
-Hovno, paní učitelko.
01:19:15 -Ne, hovno to nebylo. Co jsme se učili?
01:19:17 -Občanku.
-Občanku, tak.
01:19:18 Tak to budete muset s mamkou právě ještě vypilovat.
01:19:20 -Ne. Nikdy! Maminka mě kritizuje.
01:19:23 Ona mně vyhrožuje, že mě dá do diagnosťáku.
01:19:26 Řekni to na kameru.
01:19:28 -Ve chvíli, kdy budeš používat násilí...
01:19:31 -Jo. A kdy třeba? Když jsem byl venku s tebou,
01:19:34 na procházce jsem používal násilí, jo?
01:19:37 Ona mě tam chtěla poslat. Maminka, ona mě chce takhle...
01:19:45 Ona mně tím hodně ubližuje a myslí si, že to je legrace.
01:19:49 -Lukáš potřebuje nastavit pravidla a musí vědět,
01:19:52 kdy už se musí zastavit.
01:19:55 -To jsou takový pohanský kecy. To je takový jako...
01:19:58 -A ještě teda řekni v tý třídě, jak jsi se bránil.
01:20:00 -Dan mluvil sprostě, tak jsem řekl,
01:20:02 že jestli ještě bude mluvit sprostě,
01:20:04 tak vezmu ručník a mejdlo a vydrhnu mu s tím pusu.
01:20:07 A on mě jeden kluk zadržel, nechtěl pustit, byl to můj ručník,
01:20:10 tak jsem mu plivl do obličeje a tím to skončilo.
01:20:13 A nic jinýho se nestalo.
01:20:15 Paní učitelko, nemůžete chtít obojí.
01:20:17 Nemůžete chtít, abych se dobře učil
01:20:19 a zároveň, abych měl dobrý chování.
01:20:20 -Já si přeju, aby bylo všechno takhle.
01:20:22 -Já jsem ho třeba vydrhnout už ani nechtěl,
01:20:24 ale chtěl jsem ten ručník zpátky.
01:20:26 Takže udělal jsem to nenásilně, ale abych ho omráčil,
01:20:29 tak jsem mu plivl do obličeje.
01:20:32 -A co se stalo potom?
-Pustil to.
01:20:34 Pustil to, utřel si to a odešel. A už mě nechal bejt.
01:20:37 A já jsem mu to vrátil zpátky
01:20:39 a už jsem toho Dana nechal bejt.
01:20:41 -A jinej nápad tě nenapadl v tý chvíli, jak se bránit?
01:20:43 -Řekni mi, jak by ses bránila ty?
-Já se ptám, jestli...
01:20:46 -Ne, řekni, jak by ses bránila ty?
01:20:48 Mě to zajímá.
01:20:50 Já jsem měl možnost mu dát do dršky, ale neudělal jsem to.
01:20:52 Ani jsem nekopnul.
-On už jako neměl jinou možnost.
01:20:55 -No vidíte. A vy mně nadáváte za něco,
01:20:59 co byste udělaly taky.
01:21:01 -My nenadáváme, my spíš chceme najít nějaký jiný metody,
01:21:03 který bys mohl používat.
-Zkusíme zavést do školy lobotomii.
01:21:06 Každej, kdo proti mně řekne něco křivýho
01:21:08 nebo se bude chovat špatně, tak dostane lobotomii.
01:21:10 -Co to je?
01:21:12 -No, to je něco, co ti hrozilo, když jsi byla malá.
01:21:15 -Tak jí to vysvětli.
01:21:17 -Tady budeš mít takový jizvy a tím ti vytáhnou kousek mozku.
01:21:21 Svým způsobem vyříznou.
01:21:24 -A ty máš pocit, že ti oni dělaj něco tak hroznýho,
01:21:26 že ty potřebuješ jim to až takhle vrátit, jo?
01:21:30 -Já to nepotřebuju vrátit. Já jsem se bránil.
01:21:32 -Potřebuješ se bránit...
01:21:34 -Ty chceš, abych se nechal já sám sebe zbít.
01:21:36 Dobře, já se příště nechám zbít, jak chceš.
01:21:38 Ale paní učitelko, to není spravedlivý.
01:21:40 Když mě zbili ty deváťáci, to se neřeší.
01:21:55 -Jeden sedmnáctiletej kluk mně napsal:
01:21:57 Můj nejhezčí zážitek z dětství byl,
01:22:00 když jsem si zlomil nohu a měl ji v sádře,
01:22:04 protože všichni chápali, co se mnou je
01:22:07 a nikdo mi neříkal, ať se seberu a nefňukám a podobně.
01:22:20 RAP: Baví mě se s lidma hádat, protože sem debil
01:22:22 Nikoho ráda nemám, chci, aby tady nikdo nebyl
01:22:24 Nesnáším všechny lidi, co sou okolo mě
01:22:27 Všichni pořád sračky řešej furt jen mluvěj vo hovně
01:22:29 Jak ses včera měl, cos dělal, tak to je mi u prdele
01:22:32 Se mě na to neptej nebo se hned hádka semele
01:22:34 O sračkách tu mluvit nechci neumím je správně podat
01:22:37 Protože sem hroznej dement, co už víc k tomu dodat
01:22:40 Nemluvte tu nikdo o tom jak je vám mě líto
01:22:41 Stejně vám nic není po tom a každej dobře ví to
01:22:44 Že jsem postižená, že v životě šanci nemam
01:22:46 Pořád poslouchat ty žvásty: "všechno bude dobrý třeba"
01:22:49 Třeba třeba bla blba sračky, falešný naděje
01:22:51 Pořád si to všichni říkaj kam tenhle svět ale spěje
01:22:54 Každej druhej člověk blbý pozitivní kecy mele
01:22:56 Ostatní je chtěj slyšet, ale mně sou u prdele
01:22:59 Žádný dobrý řešení už se nedá najít
01:23:01 Sem úplnej debil a měla bych se jít zabít
01:23:04 Co se bude dít, tak to už je mně dávno jedno
01:23:06 Každej kdo mě pozdraví, tak mu odpovím že má zhebnout.
01:23:09 Studuju teď střední školu, vím že na ni stejně nemám
01:23:12 Každej učitel mně říká, ať si učňák hledám
01:23:14 Až tam budu lidi co tam sou se budou smát
01:23:16 Tomu že sem dement, že si mam morfium dát
01:23:19 Jó že si mám morfium dát...
01:23:32 -Takže: bylo to s váma moc hezký,
01:23:37 nedrobte v kině, oni to totiž musí po vás uklízet.
01:23:41 Nedrobte, prosím vás, užili jsme si to.
01:23:44 Doufám teda i vy taky. No a asi to je všechno.
01:23:49 Bylo to s váma hezký a až půjdete z kina,
01:23:51 tak třeba zamávejte nahoru na promítačku, jo?
01:23:55 Tak čau!
01:23:59 ZPĚV: O Fortuna velut luna
01:24:05 statu variabilis...
01:24:12 Ó, Štěstěno, jak měsíc jsi proměnlivá.
01:24:19 Jednou stoupáš, pak zas klesáš.
01:24:23 Život hrozný.
01:24:25 Nejdřív utěšuje, pak chlácholí, pak otupuje břit mysli.
01:24:33 Moc a majetek pak tají jak led. Majetek a moc tají jako led.
01:24:46 -Dobrou noc, vesmíre, dobrou noc, černá díro,
01:24:49 dobrou noc, červí díro, dobrou noc...
01:24:53 Dobrou noc Čiky.
01:24:55 Dobrou noc mami, dobrou noc...,
01:24:58 dobrou noc energie, dobrou noc dimenze,
01:25:04 dobrou noc mikrofone, dobrou noc kočičky,
01:25:08 dobrou noc Smooky, dobrou noc papíre,
01:25:12 dobrou noc Ajšo, dobrou noc mami,
01:25:15 dobrou noc tati, dobrou noc dome,
01:25:18 dobrou noc Slunce, dobrou noc nekonečnej vesmíre,
01:25:23 dobrou noc nekonečno, dobrou noc číslo 1200,
01:25:30 dobrou noc číslo 1, dobrou noc číslo 2,
01:25:33 dobrou noc Čiki.
01:25:36 -Dobrou noc všechno, co je na Zemi.
01:25:39 Dobrou noc všechno.
01:25:41 -A v mysli přeju dobrou noc ostatním.
01:25:45 Tak dobrou noc.
01:26:08 -Jeden britský asperger napsal takový svoje krédo,
01:26:14 který zní:
01:26:16 Já nejsem odlišný, to jenom vy jste všichni příliš stejní.
01:26:56 Skryté titulky: Tereza Fenclová 2017
Trailer
Upřímný, přemýšlivý Lukáš má osobitý smysl pro humor, miluje film a píše vlastní scénáře. Klavírní virtuos Denis dokáže zahrát náročné skladby vážné hudby, je nesmírně inteligentní a sečtělý. Malého prince zbožňuje natolik, že se k němu neustále vrací. Majda zase ráda rapuje, a jelikož se ničeho neostýchá, okolní svět ve svých textech obnažuje s odzbrojující přesností. Marjamka dokáže vyprávět dlouhé příběhy v angličtině, její neúnavný bráška Ahmed je zase neobyčejně přátelský.
Pět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou „autista". Přední český dokumentarista s unikátním autorským viděním nás však nabádá, abychom fenomén autismu navždy přestali vnímat jako lékařskou diagnózu a pokusili se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a přehlížet absurdity modernity, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid?
Normální autistický film získal v Jihlavě cenu za nejlepší český dokument
Snímek Miroslava Janka Normální autistický film se stal podle poroty Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava nejlepším českým dokumentárním filmem roku 2016.
„Normální autistický film je jakýmsi empatickým průnikem do psychického, a tím i sociálního světa dětí, které prostě přišly na svět s jinou výbavou,“ říká ke svému filmu režisér Miroslav Janek a dodává: „Rád bych se pokusil prostřednictvím autistického vnímání světa, které tudíž nebudu ve filmu ukazovat jako nemocné, ale pouze jako jiné, vypovědět cosi o našem takzvaném normálním světě a možná i zpochybnit jeho normalitu, nebo normalitu našeho neurotypického způsobu vnímání jevů, které při bližším ohledání, se vůbec jako normální jevit nemusí.“
„Normální autistický film Míry Janka, zpochybňuje obvyklý pohled na hendikep, který zpravidla vnímáme jako projev jinakosti; v Jankově pohledu se jinakost stává výjimečností,“ uvedla ve svém hodnocení porota MFDF Ji.hlava, která cenu Česká radost udělila ještě filmu FC Roma.
Film na festivalu dále získal Cenu studentské poroty.
