00:00:00Macíku...Kampak tě dáme?

00:00:04Lukíne. Lukášku. Lukášku!!!

00:00:16Hele, možná tady.

00:00:23Omlouvám se, pokud dovolíte, já se jdu s dovolením opít.

00:00:54Takže...Já jsem...

00:00:58Já jsem Lukáš Horn a jsem vlastně taková záporná postava.

00:01:06Hraju víceméně takovýho jokera.

00:01:08A to bude asi všechno. A já si jdu asi něco vygůglit.

00:01:20-Přivítávám pana Michala Roškaňuka. A je to:

00:01:24Jiný pohled myšlení nabízí nové cesty k řešení problémů.

00:01:28Pan Michal Roškaňuk.

00:01:34Tak dámy a pánové, dovolte mi,

00:01:37abych se nejprve stručně představil.

00:01:39Jméno jste slyšeli.

00:01:41Původní profesí jsem softwearový inženýr

00:01:44a v současné době se věnuji poradenství

00:01:48rodinám s autistickými dětmi, ale i dospělým

00:01:51a dospívajícím autistům.

00:01:54Podívejme se nejprve tedy ve stručnosti,

00:01:56jak se k autismu staví dnešní společnost,

00:01:58respektive systém, který společnost ovládá.

00:02:01Jestliže rodičům lékaři sdělí diagnózu,

00:02:04tak rodiče jsou hlavně zděšení. Lékař řekl autismus

00:02:08a rodiče ztuhli hrůzou, protože to je ta nemoc,

00:02:11co se nedá vyléčit a ty děti jsou tak trošku debilní.

00:02:15A, ježiš, ta ostuda, co tomu řeknou sousedi?

00:02:17Co tomu řeknou příbuzní?

00:02:19Možná se s náma přestanou bavit.

00:02:21To se velice často stává, mimochodem.

00:02:23Podotýkám, že to není chyba těch lékařů,

00:02:25kteří se třeba i snaží rodiče informovat o možné péči,

00:02:28ale chyba v systému, který nechá rodiče odejít domů s tím,

00:02:31že jejich dítě má tu nemoc, co se s ní nedá nic dělat.

00:02:34Nikdo jim neřekne, že mají doma svým způsobem výjimečnou bytost.

00:02:37Nikdo jim neřekne: Nelituj toho, protože on netrpí tím,

00:02:40že je autista. On trpí tím, že je neurodiverzní

00:02:45a svět je zařízen pouze pro neurotypické...

00:03:03-Jestlipak jsi to poznal?

00:03:05-No samozřejmě. To je Carmina Burana.

00:03:07-Ano. Fortune plango vulnera, přece.

00:03:21RAP: Divná jsem od narození nikdy se to nezmění

00:03:24Nic dobrýho na mně není a mám dlouhý vedení

00:03:26Mám jiný myšlení tohle je sračka a ne umění

00:03:29Blbější jsem než vy ve všem každým dnem

00:03:31Nikdo se mnou nechce jít ven

00:03:33Každej se mi tlemí

00:03:36Furt mám blbou náladu a na mozku závadu

00:03:38Bavit se se mnou nikdy nedalo vždycky mi hrabalo

00:03:41Dokázala jsem toho málo, teda vlastně nic

00:03:44Z toho jak jsem blbá by už se fakt jeden pic

00:03:46Když čtu po sobě svůj text sama z toho depky mám

00:03:49Z minulosti několik ran nemám utýct kam

00:03:51Jsem úplně blbá pořád se jen nudím

00:03:53Poblbená nuda, nic mě nebaví

00:03:55Jenom psát tohle hnusný dílo

00:03:57Proč se takový hovno vůbec narodilo...

00:04:09-Spadnu dolů a utopím se. A bude po mně a budu mít klid.

00:04:16Podívej, tam je mrtvej holub. Natoč ho. Natoč ho.

00:04:21Chci bejt taky mrtvá. Krásnej mrtvej holub.

00:04:25Já bych chtěla bejt taky mrtvá.

00:04:27-Myslíš to vážně?

00:04:29-Já nevím. Život stojí za hovno.

00:05:01(hovoří pro sebe anglicky)

00:05:32-Kdo to je, teda?

00:05:36-Jsou to Krystaloví poníci.
-A čím se vyznačujou?

00:05:48-Colgate se vyznačuje svojí osobní značkou - hodinama,

00:05:52což znamená, že ovládá čas a prostor.

00:05:55A Twinkleshine hvězdama,

00:05:58že umí spočítat hvězdy a umí s nimi i zacházet.

00:06:04A umí dělat světlo.

00:06:06-Jak dělat světlo?

00:06:11-Rohem.

00:06:15-Jo, že má nějakej roh, kterej svítí, jo?

00:06:19-Roh, ze kterýho vystříklo kouzlo.

00:06:29-Dobře. Lepší.

00:06:32Zase další, další poupátko se otvírá...

00:06:47Ne! Ne!

00:06:54Dobře, ale teď to bylo nezajímavé.

00:06:58-Já chtěl jsem v životě koupit si jednu hru.

00:07:02Chtěl jsem si koupit jednu hru a to je Skyrim.

00:07:07Třeba chtěl jsem být demoliční četa,

00:07:09ale nevím, kde tu je, blízko.

00:07:12Jestli je v Praze jenom, tak nemůžu být demoliční četa,

00:07:16protože Praha je plus 100 km.

00:07:19Demoliční četa je třeba taková četa, která pracuje s dynamitem.

00:07:24Ničí, ale někdy třeba i staví. To je taky.

00:07:31Ale já chci být demoliční četa, která ničí a staví.

00:07:35Myslím, že taková je.

00:07:38A když nebude, tak budu jenom demoliční četa, která ničí.

00:07:43Domy, paneláky.

00:07:46Není to kvůli tomu, že za to dostávají lidi peníze.

00:07:52Je to kvůli tomu, protože mě to baví, destrukce.

00:08:21-Co vlastně, podle tvýho názoru,

00:08:25až tohle někdo uvidí, si bude myslet?

00:08:27Že autisti jedí...

00:08:29-Všichni, který to uviděj, budou si myslet,

00:08:31že autisti jedí polystyrén.

00:08:37A nejen polystyrén, ale to žeru jenom já,

00:08:39protože furt něco musím kousat, protože já jsem nervózní,

00:08:43tak tu nervozitu si vybíjím, že něco koušu, koušu, koušu.

00:08:48To už mám od dětství a mně to vydrželo od dětství,

00:08:51takhle něco koušu.

00:08:53A když člověk kouše, tak hodně slintá.

00:08:55Já mám tady od toho jizvu, jak jsem slintal,

00:08:57tak jsem si proslintal jizvu.

00:09:00Teďkon budou všichni, který to uviděj,

00:09:02blít, jak tady žeru polystyrén. Cha cha cha...

00:09:49-Život stojí za hovno.

00:09:54Že jsem jako divná,

00:09:56to jsem vždycky věděla prostě od první třídy.

00:09:58A vyloženě autistka jsem přišla až ve 13 letech,

00:10:00když jsem teda mamku ukecala, aby mě někam vzala.

00:10:04Pak teda mně řekli, že mám tu diagnózu,

00:10:09že jsem postižená, takže až ve 13 jsem měla diagnózu.

00:10:13Prostě pozdě, to už je úplně na hovno.

00:10:16Mám takovou vzpomínku z dětství, jak mě jednou taťka učil...

00:10:22My jsme měli kola a on mě učil brzdit přední brzdou.

00:10:25Takovou tou pákou.

00:10:27A jak jsem byla malá, mně to nešlo a on se strašně vztekal.

00:10:29Byl hrozně nasranej, že mně to nejde.

00:10:31Furt mě nutil, že nesmím brzdit dozadu tím torpédem,

00:10:34dozadu těma nohama, ale že musím

00:10:36těma rukama na řidítkách, předníma brzdama.

00:10:39A furt mně to nešlo.

00:10:41A když jsem se to konečně naučila, už mně to trochu šlo.

00:10:43A najednou se šel prostě pochlubit, teď nevím,

00:10:46jestli to bylo ségře, nebo komu,

00:10:48jak jsem hrozně šikovná, že to umím.

00:10:50A najednou mě všichni hrozně chválili:

00:10:52Ty seš šikovná, ty to umíš!

00:10:54Že to je pro malý děti hrozně těžký tu páku vzít.

00:10:57A já jsem najednou vůbec nechápala, proč mě chválej.

00:11:00Když on byl nejdřív hrozně nasranej, že mně to nejde,

00:11:03že to je přece samozřejmost, že to umím.

00:11:06To musí teda bejt. A najednou jako...nechápu.

00:11:10Proč mě chválej za něco, k čemu mě přinutili?

00:11:13Nevím prostě.

00:11:20Pak jako mám bejt já ten postiženej,

00:11:21kdo nerozumí pochvalám, nebo kdo nerozumí nevím čemu.

00:11:26Nevím. Ono to je jedno.

00:11:28Já můžu říct, že vůči společnosti jsem já postižená

00:11:31a vůči mně je postižená společnost.

00:11:34Takže vzájemně jsme si postižený. Já a společnost.

00:11:57-Dobře. Lepší. Zase další poupátko se otvírá.

00:12:17Pozor. Upadlo. Upadlo tady. Pozor.

00:12:23Nenenene. To teďko jdeš do extrému.

00:12:26Zahrát tišeji neznamená, že to tam tak nějak jako odbudeš.

00:12:30Vytvořit, víš? Vždycky musíš zavřít.

00:12:32Pamatuj si s každou frází.

00:12:35Každá fráze je jako příběh sám o sobě,

00:12:38který jak nějakou krabičku otevíráme a zavíráme.

00:12:43Otevíráme a zavíráme, jo?

00:12:46Představ si...týtátá... Chápeš?

00:12:51Pár not ti tam upadlo, jak z náklaďáku.

00:12:53Jak z korby náklaďáku. Něco vezeš, vezeš

00:12:55a padá ti z cesty... Tam gauč spadl, křeslo spadlo...

00:12:58-Dobře, budu si dávat větší pozor.

00:13:05-Paní učitelka by to taky přehnala,

00:13:07kdybys tam zazpíval tjadá... Ta by tě hnala.

00:13:12-Non omnia possumus omnes.

00:13:16-Sama bych to neřekla líp.

00:13:17Sice nevím, co to je, ale znělo to hezky.

00:13:20-Ne všichni můžeme všechno.

00:13:23-Přesně tak, Denisku. Přesně tak.

00:13:40-To má být tornádo-siréna. V Chicagu tornádo-siréna.

00:13:45To je tma. Hele na tu tmu.

00:13:48Hele, hele. Tam se to točilo.

00:13:52-Bouřky začínají.
-Tady se to točí.

00:13:56-A už začíná tornádo. Tohle je vír...

00:14:00-No, některý, tak třeba stromový víly,

00:14:04ty bydlej na stromech.

00:14:07Tam si zaříděj ty domečky v korunách,

00:14:10v těch kmenech a takhle.

00:14:12Vodní víly bydlej pod leknínama v bublinách,

00:14:17což je docela fascinující.

00:14:21Na zemi, ve vodě, na skalách, ve skalách, na stromech,

00:14:26ve stromech, i na obláčcích?

00:14:33Jo, i na obláčcích by to šlo. To je všechno.

00:15:07Takhle! Co je pro a proti u tohohle natáčení, že ano.

00:15:17Pro je to, že uvidím, jak se něco natáčí,

00:15:23což strašně rád sleduju.

00:15:25A proti je to, že pokud nakonec v tom dokumentu budu

00:15:30a uvidí mě někdo třeba ze školy, tak budu střed posměchu.

00:15:42Ale ještě pro je to, že vlastně je zajímavý sledovat -

00:15:46to už vlastně opakuju, ale tentokrát to zkouším

00:15:49z jinýho úhlu - sledovat, co zrovna se natáčí

00:15:53a jak se ten dokument bude směřovat.

00:15:56To je třeba zajímavý, což mě zajímá.

00:16:02-Takže tys tohle udělal jako návrh na plakát, že ano?

00:16:05-Třeba. Ano. Plakát by měl jako uvést film,

00:16:09mělo by tam být něco lákavého. No a celkově ten vzhled

00:16:12je takovej surrealistickej a ty takový blbosti děláš, ne?

00:16:17-No. To bylo dobrý.
-Já to neberu vážně,

00:16:21protože já jsem si to udělal jen tak z legrace.

00:16:24Já jsem chtěl ze sebe dostat nějakou věc,

00:16:26kterou normálně dělám. A tohle jsem dělal vždycky,

00:16:28když jsem se styděl a chtěl jsem se schovat před lidma.

00:16:30Tak jsem si takhle schoval oči a pusu

00:16:33a to byl vlastně takovej můj uzavřenej svět.

00:16:36Protože autisti mají často například přehlcení smyslů.

00:16:39A když je na ně strašně moc smyslů, tak se zhroutí.

00:16:42A člověk si zakrývá tu pusu taky hlavně kvůli tomu,

00:16:44aby na to nereagoval.

00:16:46Protože většinou já například mám problém s tím,

00:16:48že já reaguju vždycky.

00:16:54Dobře, tak nebezpečí je takový, že když uvidí,

00:16:57že já tady mám tuto zbraň, kterou, abyste se nebáli,

00:17:01je airsoftová zbraň, tak se budou bát,

00:17:04že autista vám potom přijde vystřílet školu!

00:17:16Maminka: A ke stolu! Ajšinko, přiveď všechny.

00:17:22Děkuju.

00:17:24-Co jsem? Aspík.
-A Marjam taky?

00:17:27-Oba dva.
-A já s Abdulem ne.

00:17:31-A proto se chová jak naprostý blbec.

00:17:33-Dva aspíkové, dva neaspíkové.

00:17:36-Hamídek je ještě větší blbec.

00:17:39A ty jsi ten největší debil. Ze všech na planetě.

00:17:46-Já nemám rád fazoli.

00:17:52-Tak když ji nemáš rád, tak ji tam nech.

00:17:55-Abdule, ještě nepočítej! Nepočítej!

00:18:03Takže Abdul to někam schoval.

00:18:07Mari, schováš to někam? Ale ne ať je to těžký.

00:18:13No tak to schovej! Abdule, mám to!

00:18:17-Cože?

00:18:19-Mari, ty hraješ nějakou hru? Nebo co děláš?

00:18:32(hovoří si pro sebe anglicky)

00:18:44Mari...

00:18:48(pokračuje v angličtině)

00:19:30Ona je totiž v podstatě hrozně veselej človíček.

00:19:34Ona je opravdu takovej

00:19:36radostnej, spokojenej, šťastnej človíček.

00:19:40Jí nic nechybí.

00:19:42Náš Hamid je takovej negativistickej.

00:19:45Ten taky často furt říká, že je k ničemu,

00:19:49že se neměl narodit, že by bylo lepší, kdyby umřel.

00:19:54Ale pak, když se na to téma přijde a on se baví o smrti,

00:19:58tak potom z toho má strach. Potom z toho má špatnej pocit.

00:20:03Pak se bojí a nemůže v noci spát.

00:20:08Pak na něj dopadaj chmury, že smrtí všechno končí.

00:20:20Často přemejšlej o takovýchhle věcech.

00:20:24To třeba Marjamku v životě nenapadne.

00:20:27Jí nic nechybí. Ještě kdyby nebyla ta fižoura.

00:20:32-Což je co?
-Fyzika.

00:20:35Tak by byla úplně nejspokojenější.

00:20:41A ještě třeba kdyby teda vybouchla ta škola.

00:20:47To se pak spojí s Hamidem. Hamid bude ten

00:20:49demoliční expert, a oni vyhodí školu do vzduchu.

00:20:59Tak a jsme zde.

00:21:06Já nejsem vůbec dobrý řidič. Já jsem takový autistický řidič.

00:21:10Stojím na stejných místech, parkuju na stejných místech

00:21:15a jezdím jenom do Novýho Boru.

00:21:19A jsem strašně rozmrzelá, když někdo stojí na mým místě.

00:21:23Nejsem schopná zaparkovat někde jinde.

00:21:27-Tak jsi to chytila od dětí.

00:21:29-No, myslím si, že přesně jako ten fenomén těch sourozenců -

00:21:33i rodiče se přizpůsoběj. I z rodičů se stávaj autisti.

00:21:41-Tak jdem do tý školy.

00:21:43-Ne, my budem čekat.
-Jo?

00:21:45-Hm. Marjamka tady tak hezky vyleze.

00:21:47-Fakt, jo?

00:21:49-U Marjamky jsem to věděla už v porodnici.

00:21:52Strašně brečela pořád,

00:21:54nelíbilo se jí, když jsem ji chovala.

00:21:56Nechtěla bejt v náručí. Všecko byl problém.

00:21:59Spaní byl problém, pak odstavování byl problém,

00:22:05to jsem říkala: Tak to bude nějaký výjimečný dítko.

00:22:18To nám taky vlastně jednou nějaká paní doktorka

00:22:21chtěla namluvit, že vlastně to je kvůli tomu,

00:22:24že Marjamka má v sobě tolik krví.

00:22:27Jako že já jsem napolovic Súdánka, manžel je Dagestánec,

00:22:32takže co se máme co divit, že máme takový dítě.

00:22:36No, to už jsou spolužáci.
-Jo? -Hm.

00:22:56-Ahoj. Hop!

00:23:13-Jedem do hospody!

00:23:16-Hurá! Ale to musím zaparkovat tady.

00:23:21-Před hospodou, ne?
-Tam je plno. Tady.

00:23:27My tě zveme na obídek.

00:23:39(hovoří anglicky) Co tím myslíš?

00:23:42-Že jsem ti odhlásila oběd a jdem na oběd. Na coca-colu...

00:23:57-O.K.
-Ty jsi z toho zmatená, viď?

00:24:03(odpovídá anglicky) Nerozumím!

00:24:20-Znám jednoho kluka, který si občas povzdechne a říká:

00:24:27Vraťte mě do mé doby.

00:25:09-Pampampam...

00:25:14Ne, vy hrajete jampampam...

00:25:16-Ukaž prsty! Ukaž prsty! Hele!

00:25:22-Vy hrajete tohle: Jampampam...

00:25:25-Jé, hele! Pojďme radši hrát na mechu.

00:25:31-To se hodí na Chopina, ale ne na Dvořáka,

00:25:37na takovou nějakou energickou skladbu, že?

00:26:21Normálně lituju Michelangela. Už teď mě bolí za krkem.

00:26:26Jak musel být takhle zakloněný, jak to tam maloval...

00:26:32ZPĚV: Caro mio ben

00:26:34Credimi almen Senza di te languisce il cor

00:26:50Caro mio ben

00:26:55Credimi almen

00:27:00Senza di te...

00:27:09-Haló. Dobrý den.

00:27:11Já jsem se chtěl zeptat, prosím vás, já jsem už...

00:27:14Teda včera jsem nevolal, to jsem to,

00:27:16ale chtěl jsem se zeptat,

00:27:18jestli bych mohl mluvit s panem prezidentem.

00:27:24Ne takhle, Já nemám jakoby... Já nemám důvod!

00:27:28Já nemám důvod volat s prezidentem.

00:27:31Ne, takhle. Nebylo to domluvený, já mu chci jen tak zavolat.

00:27:36A kde je?!

00:27:39Tak ale vy jste jako nějaká jeho sekretářka

00:27:42a nevíte, kde je?

00:27:43Jo, vy nejste sekretářka, vy jenom přepojujete.

00:27:46Jo takhle. Nebo víte co?

00:27:48Dejte mi prostě číslo na někoho, kterej s ním je

00:27:51a já bych si s ním chtěl zavolat. Šlo by to?

00:27:55Ano, dobře, tak počkejte, si to potřebuju zapsat. Dobře.

00:28:04Počkejte, počkejte, já si to jenom zapíšu.

00:28:08Takhle, dobře. Sedum, jo?

00:28:12Dva čtyry...dobře. Jak dál?

00:28:17Pět...ne šest, pardon.

00:28:21Dobře, šest...jak dál?

00:28:27Nula, sedum... a... Jak?

00:28:36Jo, devět osm...je to osum? Jo, osm a devět, jo?

00:28:46Tak děkuju. Na shledanou.

00:28:51Devět. Devět, dobrý.

00:28:54To by měl bejt nějakej jeho asistent.

00:29:04-Nechápu, proč by mělo mít léto tak smutnou píseň.

00:29:11-Jakou smutnou píseň?

00:29:13-My jsme byli na hodině hudební výchovy

00:29:18a tam jsme poslouchali takovou písničku

00:29:23od nějakýho skladatele. Oni si tam psali,

00:29:27kterej tam navrhl normálně hudby

00:29:31na každé roční období. Jaro bylo veselý...

00:29:35-Aha! Tak už vím, kdo to byl.

00:29:38-Jenomže léto bylo takový smutný a to ani nemá bejt.

00:29:44-Čtyři roční období.

00:29:46-Léto má být taky veselý, ale ne tak úplně jako jaro,

00:29:49tam je to úplně veselý, aspoň trošinku.

00:29:54Vždyť jsou prázdniny, vždyť je léto.

00:29:56Podzim byl veselý, což jsem nečekala, ale teď už vím proč.

00:30:00Vždyť je to barevný. Barevný podzim.

00:30:06-Jé, hele - kůň!

00:30:08On utekl.

00:30:13-To můžete zaznamenat.

00:30:16-To je dobrý, ty jo. Jaj, pomoc.

00:30:21-On ti neublíží. Si nás ani nevšímá.

00:30:26-Musím zavolat Burianom, že maj koně na silnici.

00:30:31Buď je to kráva, viď? Nebo naše ovce...

00:30:34-Jaká kráva?

00:30:36-Nebo něčí kůň... No, kdo tady chodí po silnici.

00:30:40-Žádný krávy jsem tady na silnici neviděla.

00:30:42-Jé a já kolikrát. A kočky a psy.

00:30:47-Jediný, co jsem na silnici viděla, je teď ten kůň,

00:30:50ale nejvíc tady jsme vídali naše ovce.

00:30:59-Marjamka říká našemu domku Růžová béžovka.

00:31:03A je rozhodnutá tady zůstat celej život.

00:31:10Bude tady s náma žít,

00:31:12s maminkou a s tatínkem a se všemi sourozenci.

00:31:39RAP: Jo, všude blbě, doma nejblbějc...

00:31:43nejblbějc!

00:31:46Nesnáším svou rodnou obec je to tady samej blbec

00:31:49Nemám ráda místo tam, kde bydlím

00:31:51Všechny bych tu nabodala vidlí

00:31:53Jó, vidlí, jó!!!

00:31:56Lidi, co potkávám v ulicích, se bavěj o sračkách

00:31:58Támhle zase někomu hučí na trávu sekačka

00:32:00Někde za plotem otravný rádio hraje

00:32:03Nemám ráda ani kousek svýho rodnýho kraje

00:32:05Zase hlásej hovna z rozhlasu tak to už nesnesu

00:32:08Zaškrtit jejich tlamy lany zasraný reklamy

00:32:11Nemám zájem o výstavu ani o zájezd

00:32:13Hlavy jim rozrazit o ostrý hrany a mozky nakrájet

00:32:17Jó, nakrájet!!!

00:32:20Všude, všude je to hnusný

00:32:24Ale jediná dobrá věc, co tu máme, je trať

00:32:26Když tě život nebaví, no tak si ho zkrať...

00:32:36-Budeme si třeba teď povídat o Aspergerově syndromu.

00:32:39Třeba co Aspergerův syndrom vlastně umí.

00:32:43Aspergerův syndrom, ten normální, vlastně ten lehký,

00:32:47co toho Aspergerova syndroma, co mám já, toho lehkýho,

00:32:50si dokáže najít ještě kamarády, ale ten těžší ne.

00:32:53Nemá kamarády. Prostě nemá.

00:32:57Chová se tak divně, že má sice nějaký...

00:33:02Třeba jednu kamarádku, ale moc s nima nebývá čas.

00:33:08A hlavně ten horší Aspergerův syndrom má těžší v tom,

00:33:12že až vyroste, tak má těžší ten život.

00:33:15Ten normální třeba, kterýho Aspergerova syndroma mám já,

00:33:18nemá tak moc těžší život.

00:33:21-Já si myslím, že vypadáš jako asperger.

00:33:23-A podle čeho poznáš aspergera? To se nedá říct.

00:33:25-Prostě podle pocitu, kterej z toho člověka máš.

00:33:28Promiň, já jenom Michal, že tady je.

00:33:31Čau.
-Ne, já jsem vás vyrušil.

00:33:35Já jenom vám tady nechám... Vodu jsem vám koupil.

00:33:38-Dobře. Tak ještě jednou.

00:33:40-Kolik ti je?
-14 let.

00:33:42-V kolika jsi dostal diagnózu ty?
-V sedmi.

00:33:45-Hm, to se máš. Já chci taky diagnózu v sedmi.

00:33:48-No tak to by ti moc nepomohlo, protože stejně bys byla divná.

00:33:52Ty seš nehorázně divná.

00:33:57-Vždycky, když jsem hodně naštvaná, tak říkám rodičům,

00:33:59že mě měli dát do děcáku, když se mnou byli nespokojený,

00:34:01že bych se tam měla líp.
-Ty vole.

00:34:03A k čemu si myslíš, že jsou kamarádi?

00:34:06-Já si myslím, že jakoby lidi vůbec...

00:34:08Nějaká komunikace je prostě potřeba,

00:34:10aby ty lidi mohli vůbec přežít. Nebo aby mohli vůbec fungovat.

00:34:13Mám pocit, že třeba v dnešní době není možný

00:34:15mít opravdický kamarády, že se s těma lidma

00:34:17jenom soutěží, kdo je lepší.

00:34:19Ale vím, že když s těma lidma ani nesoutěžím, ani se nebavím,

00:34:22tak pak prostě mi začne třeba hrabat.

00:34:24-A jak jako soutěžit? To moc nechápu.

00:34:26-Protože většina lidí se prostě nekamarádí, ale soutěží.

00:35:03Vzpomínám si na to, že když jsem dělala blbosti,

00:35:06ségra mě vždycky okřikla:

00:35:08Co si o tobě támhle ti lidé pomyslej?

00:35:11Jak ona ví, co si támhleten člověk myslí?

00:35:23Jednou jsem se bavila se ségrou o tom,

00:35:25jestli je trapný zout si boty v divadle.

00:35:28Ona tvrdila, že to vadí proto, že i když to nikomu z lidí

00:35:32fakticky vadit nebude, tak se to nesmí,

00:35:34protože by to mohlo působit dojmem, že to může někomu vadit.

00:35:41Co si on myslí.

00:35:43Co by si on mohl myslet.

00:35:46Co on chce, abych si myslela.

00:35:48Co on chce, aby si ten druhej myslel.

00:35:51Ale pak už ani nevíš, co si myslíš ty.

00:35:59"V dětství musíš poslouchat sračky a nesmíš mluvit.

00:36:02Proto v dospělosti mluvíš sračky a neposloucháš nikoho,

00:36:05kdo říká něco normálního."

00:36:13Ahoj.

00:36:15Ahoj, lidičky.

00:36:18Každý člověk se o něco zajímá.

00:36:22-A co tebe nejvíc zajímá?
-Vesmír.

00:36:25-Ne, já se tě neptám na vesmír.
-Záhady.

00:36:27-Záhady. Co tě zajímá? Proč tě to zajímá?

00:36:30-No protože nikdo to vlastně nevyřešil.

00:36:33-A teď si vem, že existuje spousta tajemství,

00:36:37který každej člověk má.
-Každej má svoje tajemství.

00:36:42-Každej má takový různý svoje malý tajnosti,

00:36:45který nechce nikomu říkat.

00:36:48-Míro, to vypadá, jak v tom jednom filmu.

00:36:51Jak se jmenuje?

00:36:53To přesně byl takovej jeden film jménem Válka světů.

00:36:56A to bylo přesně v tom, že tam se oni schovali do domu

00:37:00a takhle tam vyjela taková obrovitánská kamera

00:37:03a vlastně všechno tam kontrolovala.

00:37:05Přesně takhle se to chovalo, že se úplně najednou koukala

00:37:09a vlastně Válka světů je film o tom,

00:37:11že na náš svět zaútočili mimozemšťané,

00:37:14který měli tak vyspělou robotiku, že měli takový roboty...

00:37:17-A mozek mimozemšťanů taky by teda pracoval úplně jinak.

00:37:21-Ne, ten pracuje tak, že vlastně pořád jenom přemýšlí.

00:37:24Ale autisté taky pořád přemýšlí.
-No právě!

00:37:27-To je ten problém.

00:37:29-To skoro vypadá...
-Že jako mimozemšťané už tady

00:37:32před náma byli. Že u některých lidí přespali.

00:37:36Dali na naši Zemi nějakou svoji genetiku, inteligenci,

00:37:41která vstoupila do nějakých dětí

00:37:44a ty děti vlastně tak získaly tu svoji inteligenci.

00:37:49-Ty říkáš, že mimozemšťani a autisti

00:37:51jsou si v něčem podobný.
-Co?

00:37:54-Jsou inteligentní, jsou jiný, přemýšlejí...

00:37:59Pak je otázka, jestli náhodou autisti

00:38:01nejsou takoví mimozemšťani.
-Co když jsem mimozemšťan?

00:38:07-Pak je otázka, z který jsi planety.

00:38:09-Z Marsu. Mars má vlastně dva měsíce:

00:38:16Fobos a Deimos.

00:38:17A jsou to opravdu strašidelná jména.

00:38:20Prej to děsí opravdu lidi, když někdo řekne tyhle jména.

00:38:24-A víš proč?
-Proč?

00:38:26-Protože Mars samotnej je vlastně pojmenovanej po bohu války.

00:38:32Tak proto i ty měsíce...
-Podle římského boha.

00:38:43-Je tomu již 6 let, co můj přítel odešel s beránkem.

00:38:47Snažím-li se ho tu popsat, dělám to proto,

00:38:51abych na něho nezapomněl. Je smutné zapomenout na přítele.

00:38:57Každý nemá přítele.

00:39:00Mohu se stát jednou takovým jako dospělí,

00:39:04kteří se už nezajímají o nic jiného než o číslice.

00:39:08Proto jsem si tedy koupil krabici barev a tužky..."

00:39:40No, jsem trošku mimo, to máte pravdu, ano.

00:39:46Trošku ne normální.

00:39:51Ale já si ten svůj ne normální život docela užívám.

00:40:01Četl jsem ho už tisíckrát. Pořád, pořád, pořád.

00:40:08A vždycky, když ho čtu, tak ten příběh pochopím jinak.

00:40:14Jakože mám na něj vždycky jiný pohled.

00:40:17Je pro mě prostě vždycky takový jiný.

00:40:20Je pořád pěkný, ale nějak jinak.

00:40:29Ano, tady:

00:40:43"Vyprávěl jsem vám podrobnosti o planetce B 612

00:40:47a pověděl jsem vám její číslo jen a jen kvůli dospělým.

00:40:52Dospělí se vás nezeptají na věci podstatné, nikdy vám neřeknou:

00:40:56Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?

00:41:01Sbírá motýly?

00:41:03Místo toho se vás ptají: Jak je starý, kolik má bratrů,

00:41:10kolik váží, kolik vydělává jeho otec.

00:41:14Teprve potom myslí, že ho znají.

00:41:18Řeknete-li dospělým: Viděl jsem krásný dům

00:41:21z červených cihel, za okny muškáty a na střeše holuby,

00:41:26nedovedou si ho představit.

00:41:29Musíte jim říci: Viděl jsem dům za sto tisíc franků.

00:41:33Tu hned zvolají: Ach, to je krása!

00:41:37A tak řeknete jim: Důkazem, že Malý princ skutečně existoval

00:41:41je to, že byl rozkošný, že se smál, a že chtěl beránka.

00:41:47Chce-li někdo beránka, je to důkazem, že žije.

00:41:50Pokrčí rameny a budou s vámi jednat jako s dítětem.

00:41:55Řeknete-li jim však: Planeta, odkud pocházel,

00:41:58je asteroid B 612,

00:42:01tu je přesvědčíte a dají vám pokoj s otázkami.

00:42:04Jsou už takoví, nesmíte se na ně zlobit.

00:42:08Byl bych rád začal vyprávět tento příběh tak,

00:42:11jak začínají pohádky. Byl bych rád řekl:

00:42:15Byl jednou jeden Malý princ

00:42:17a ten Malý princ potřeboval přítele.

00:42:26-Ty jsi mi říkal, že si děláš seznam přátel a nepřátel.

00:42:30-Ano. To jsme tenkrát hádám řešili tu moji třídu,

00:42:34jestli tam mám nějaký kamarády.

00:42:36Je tam jenom jeden přítel a ostatní jsou nepřátelé.

00:42:39Podle toho, kolik z těch dětí, který tam jsou,

00:42:42byly ochotný někdy mi prominout něco, co jsem proved,

00:42:46ale vlastně tenhleten jeden kamarád,

00:42:49ten, když jsme se třeba v něčem nepohodli,

00:42:52tak ten se ihned usmířil a potom si to vyříkal.

00:42:54A ti ostatní zůstali se mnou v hádce permanentně už navždycky.

00:42:58-Zajímá mě, Jáchyme, jak ty vidíš ty konflikty,

00:43:02který tady tvůj kamarád má ve škole?

00:43:05-Takhle, ty Lukášovy konflikty vznikají, že...

00:43:08-Že jsem prostě chytřejší, než oni.

00:43:11-No, možná z tvýho pohledu, ale někdy to jsou...

00:43:15Kvůli úplnejm pitomostem.

00:43:18Někdy to je třeba to, že toho člověka prostě nemáš rád.

00:43:21-Řekni pana tělocvikáře.

00:43:24-Jo, jak jste se tenkrát porvali s tělocvikářem...

00:43:28-Nedávno, to myslím bylo asi před týdnem, jsem měl takovou...

00:43:32Že pan učitel byl zrovna hodně rozčilenej,

00:43:35tak já jsem mu řekl, že v tomhle stavu nemůže vyučovat,

00:43:37ať jde na chodbu.

00:43:44Ale abych furt neříkal, že to je nějakej jako zlej učitel.

00:43:49On je jakoby dobrej učitel,

00:43:50ale má takový svoje speciální chvilky.

00:43:58-Někdy i žáci se musej pokusit to s učitelem vydržet.

00:44:02-On je to hodnej pan učitel. On je super na literaturu.

00:44:09I když mě moc nemá rád.

00:44:21Vidíme nějakou postavu.

00:44:24Přichází, rozhlíží se a všimne si jiný postavy.

00:44:29Taky se rozhlíží. První na ni ukáže.

00:44:32Ona zakejvá hlavou, jako že ne.

00:44:34Ukáže na tu druhou. Ona ukáže, že taky ne.

00:44:36Bouchne do ní. Ne, ne, ne.

00:44:38Tady máš. Tu máš. Ne, ne, ne. Tu máš.

00:44:41Bouchne do něj. Ne, ne, ne. Tumáš.

00:44:43Já si to nenechám líbit. Víš co, tak já ti něco udělám.

00:44:47Nech mě bejt na pokoji. Nech mě na pokoji.

00:44:51Já tě zabiju. Já tě zabiju, ty zrůdo zrůďácká.

00:44:55Doufám, že shoříš v pekle a že tě znásilní Satan.

00:45:02Umírám...

00:45:08Vycházel jsem z toho, co se odehrává ve škole.

00:45:11Ale já prostě nejsem agresivní.

00:45:13Oni si různý lidi myslej, že já, když se třeba kouknu

00:45:17na nějakej krvavej film,

00:45:19tak že budu agresivní kvůli tomu filmu.

00:45:22To je přece strašná blbost.

00:45:23Nikdo není agresivní kvůli filmu. Lidi jsou agresivní kvůli sobě.

00:45:28-To je pravda, že dřív, když ses ještě víc mnohem...

00:45:32Opravdu, když jsi šel s tím Tarantinem do extrému...

00:45:36-Ne, protože když jsme se poprvý poznali

00:45:38a já jsem nevěděl, že máme víc zájmů,

00:45:40já jsem myslel, že máme jenom tohle to.

00:45:42-Když jsme jako se s Lukášem v tý šestce poznali,

00:45:45tak jsme mluvili jenom o tom Tarantinovi.

00:45:47-Protože my jsme se báli říct něco jinýho,

00:45:49abysme neměli jiný názory.

00:45:51My jsme třeba nechtěli říct, že máme rádi sci-fi,

00:45:53protože jsme se báli, že on nemá rád sci-fi.

00:45:56-No a právě že dřív tam měli ty některý učitelé teorii,

00:45:58že Lukáš je agresivní z těch filmů, což je podle mě nesmysl.

00:46:02Přitom Lukáš toho Tarantina sleduje jenom kvůli tomu,

00:46:05že Tarantino má ty scénáře opravdu propracovaný.

00:46:08-Já chtěl bych... Já jsem rád scénárista.

00:46:11Mě to baví.

00:46:13Ale já nemám rád jenom Tarantina, já mám rád spoustu jinejch.

00:46:15Mám třeba Miloše Formana, mám třeba Petera Jacksona,

00:46:17mám třeba Christophera Nolana, mám třeba Woodyho Allana -

00:46:20já jich mám víc. To není tak, že mám jenom jednoho.

00:46:23-Potom ještě s Lukášem právě že kamarádíme hodně přes to,

00:46:26že oba máme rádi jako filmy, ale i jako vytváření.

00:46:30Že někdy točíme takový jako krátký filmečky.

00:46:32-No, máme několik... Nějaký filmečky.

00:46:34-Právě, že tady na půdě jako u Lukáše...

00:46:37-Tam jsou takový ateliéry.

00:46:39-No tak to jsou takový naše ateliéry...

00:46:41-U něj je střižna.
-No a tam často natáčíme.

00:46:43-U něj je střižna.
-No, u mě je střižna. Na počítači.

00:46:48-Tak ne. Tak to zkusíme tady.

00:46:51Tak ale počkej, tak si to zkusíme rozto...

00:46:54První je to, že oni se sejdou.

00:46:56Ahoj.
-Ahoj. Rád tě vidím.

00:46:58-Já tebe taky, hele.
-A co rodina?

00:47:49-Ták.

00:47:54Když se víla narodí, tak je vílinka...

00:48:04A po pár dnech z ní vyroste víla. Hm.

00:48:09Z vílinky na vílu.

00:48:18Víly mají jinou životní kulturu.

00:48:22Jako že žijou úplně jiným stylem, než lidé.

00:48:26Bez automatiky, techniky a takhle. Normálně si všechno vyroběj

00:48:31z přírodních materiálů, které najdou.

00:48:37Každá z nich má magii a tu může použít kdykoli,

00:48:44kdy sama chce, protože to má v sobě.

00:48:50A žijou ve světě, kde je nikdo nenajde.

00:48:55Jako třeba Vílandie. Jo, Vílandie. Žijou ve Vílandii.

00:49:04Ups!

00:49:08Ona si pak vybere svůj talent a tím pádem jí vzniknou křídla.

00:49:17Nějak takhle. No, jí vzniknou křídla.

00:49:21Potom si zařídí byt... No a bude se snažit porozumět

00:49:30co nejvíce svýmu živlu. A až ho bude umět dobře ovládat,

00:49:39tak se z ní stane víla. Z vílinky se stane víla.

00:49:47-A ty už sis vybrala svůj talent?
-Můj talent?

00:49:56Já mám talent, no... Mám talent na malování také,

00:50:06na kompjůtrování...,

00:50:12ale hlavně mám talent na rozbíjení věcí.

00:50:17Jako třeba nabíječky.

00:51:01-Bylo nebylo, dávno nedávno jedno náboženství,

00:51:05které se jmenovalo křesťanství.

00:51:07A byl takovej kroužek, kterej se jmenoval náboženství,

00:51:10kam jsem jako já musel jako malý chodit...

00:51:14A... stalo se to...

00:51:18Oni nás tam učili normálně náboženství jeptišky.

00:51:22A my jsme se v jeden den učili o Adamovi a Evě.

00:51:25A já jsem nevěděl, že je rozdíl prostě nějak

00:51:29mezi historií náboženství, jako Adam a Eva,

00:51:32že byli úplně první lidi, a mezi evolucí.

00:51:34Já jsem si myslel, že to na sebe nějak navazuje.

00:51:36Tak jsem se zeptal tý paní učitelky, jestli v tý době,

00:51:42když tam byli Adam a Eva, jestli tam byli s nima dinosauři.

00:51:47Jestli tam s nima běhali dinosauři.

00:51:49Tak na mě paní ta... Tak na mě udělala:

00:51:51To je úplně nepodstatný jako, jestli tam byli nějaký dinosauři.

00:51:54Já říkám: Ale to není jedno, vždyť oni našli fosilie dinosaurů.

00:51:57A oni: To jsou výmysly. Jak výmysly? To našli.

00:51:59Ale, prosím tě, to jsou ty tvoje tohle to...

00:52:02To nesmíš všemu věřit.

00:52:03Počkejte, pokud nemám všemu věřit,

00:52:05tak proč mám zrovna věřit tomuhle, co říkáte vy?

00:52:07No protože prostě je Pánbůh. Já říkám:

00:52:11Ale vzhledem k tomu, že tam je mnohem míň důkazů,

00:52:13než s dinosaurama, tak proč bych měl věřit zrovna tomuhle?

00:52:15Ale prostě tomu musíš věřit...

00:52:18A takovýhle kecy, kecy, kecy, kecy, šáša Krusty, prostě kecy.

00:52:24-Vzpomínám si na to, jak jsme každou neděli

00:52:27jezdili s rodinou do kostela na mši.

00:52:29Nesnášela jsem to tam.

00:52:31Když jsem dělala blbosti, rodiče mě trestali.

00:52:35Nemají mě rádi.

00:52:37A tak když k nám přišli čerti, řekla jsem jim,

00:52:39že jsem zlobivá a že do pekla patřím a že chci jít s nima.

00:52:43V pekle u nich se budu mít líp, než doma.

00:52:46Ať si mě vezmou.

00:52:48A tak mě čert vzal za ruku a odtáhl v bačkorách ven.

00:52:52Za naším barákem u pole máme takovej hydrant nebo co to je.

00:52:55Šli jsme k němu a čert na mě: Tak co?

00:52:58Chceš hodit do horký vody nebo do studený?

00:53:01Nevěděla jsem, co mám odpovědět. Nedokázala jsem si vybrat.

00:53:05A navíc jsme si měli hrát na to, že mě odnesou do pekla,

00:53:09ne hoděj do hydrantu.

00:53:18Nakonec mě pustili a já se vrátila domů.

00:54:20-Proč jsi nás sem teda vzala? Sem?

00:54:24-No. Já nevím.

00:54:27-Chtěla jsi to ukázat?
-Jojo.

00:54:29Takový třeba zajímavý místo na natáčení.

00:54:33-To určitě.

00:54:37-A o čem to vlastně vůbec bude, ten dokument, až to bude?

00:54:58-Pojď! Rychle! Našel jsem tu pravou skálu!

00:55:06Támhle už ho vidím, to tlačítko!

00:55:09(povídá si anglicky)

00:55:17-Pojď. Jdeme na ně.
-Já nic nechápu.

00:55:20-Rychle! Hamide!
-Ne. Neotevřelo se.

00:55:23-Zkusme najít nové tlačítko!

00:55:25-Tak pojďme najít další.

00:55:27-Ach jo, Marjam, chápeš, že hraju s tebou?

00:55:30-Každý kámen má svý tlačítko a ten kámen může poznat pouze ten,

00:55:33kdo je kouzelník. Ať bílý nebo černý.

00:55:36-Já jsem černý kouzelník.

00:55:38-To znamená, že se nám staráš o magii.

00:55:40Jsi-li dobrý, jsi-li zlý, na tom nezáleží.

00:55:45Hodně štěstí!

00:55:48-Ale není to opravdová voda.

00:55:50-Je výborná! Je to opravdu naše krásná voda.

00:55:54-Není opravdová.
-Je opravdová! Já to věděla!

00:55:58-Ne, není to opravdová voda.
-Je opravdová.

00:56:02-Není.
-Je.

00:56:03-Ale jako v našem světě ano,

00:56:05ale v jiných dimenzích fakt není opravdová voda.

00:56:08-Ale pro někoho, kdo tam žije, je opravdová voda.

00:56:12-Kvůli tobě jsem se namočil.

00:56:14-Ne, Marjam, ona fakt není opravdová.

00:56:16-Je opravdová. Není kouzlo přírody fascinující?

00:56:22-Ale já říkám, že není.
-Je to opravdu naše krásná voda.

00:56:27-Ale jako teď, Marjam, musí být na týhle dimenzi něco jiného.

00:56:34Každá dimenze skrývá své tajemství!

00:56:49-V první třídě jsem měla samozřejmě problémy s chováním.

00:56:52Taky mně nešlo učení. A můj fotřík chtěl mít chytrý dítě,

00:56:56který všechno zvládne a ne žádnýho chcípáka.

00:56:59A tak se mě rodiče snažili předělat.

00:57:02Všechno zakázat a až teprve budeme mít dítě podle našich představ,

00:57:05pak teprve dovolit. Jenomže aspíka nepředěláte.

00:57:08Stejně tak, jako nenaučíte vozíčkáře chodit.

00:57:18Teď je mi 17.

00:57:19Chodím na střední, kde se učíme sračky jako na všech školách.

00:57:22Takže stejně nemám na výběr.

00:57:24Kamarády nemám, všechny lidi nesnáším

00:57:27a nevidím jedinej smysl života.

00:57:29Chápu, někdo může začít dělat nějakou věc,

00:57:32která ho bude bavit, věnovat se jí a žít pro to.

00:57:34Ale to stejně není pravej smysl života.

00:57:37Je to jenom imaginární smysl, kterej si ten člověk vymyslel,

00:57:40aby se nezbláznil.

00:58:10-Mně se tady líbí! Mně se tady líbí!

00:58:14Moje půda!
-Moje!

00:58:18-Jak se ti houpá na banáně?
-Jo, dobrý.

00:58:21-Jdeme tě očistit.
-Já jdu do očistce.

00:58:26-Tak jo.
-Já jdu do očistce.

00:58:29-Já zkusím autistický vtip, jestli si ho pamatuju:

00:58:32Přijde do vlaku pan průvodčí a říká: Pozor, kontrola jízdenek!

00:58:39Cestující autista však slyší: Pozor, kontrola jí Zdenek.

00:58:46A proto panu průvodčímu odpoví:

00:58:48Jestli jí Zdenek, to nevím, ale já už jsem jedl.

00:58:53Mně to moc vtipný nepřipadá, protože já nerozumím vtipům.

00:58:57-Já taky moc ne. Jsem to vůbec nepochopil.

00:59:03-No protože seš hloupej.
-A ty jsi Aspergerův syndrom.

00:59:06-Já jsem Asperger, ne Aspergerův syndrom.

00:59:08-Ty jsi Asperger a já jsem Aspergerův syndrom.

00:59:11-Rozzlobená kočka se líže.

00:59:14-Hele, prosím tě, řekni, proč se nesměješ vtipům?

00:59:16-Já právě ani nevím, proč nemám smysl pro humor na vtipy.

00:59:21-Protože jako malá jsi spadla do továrny s vtipama

00:59:24a od tý doby máš fobii?
-To bylo vtipný?

00:59:28-Já taky moc nechápu vtipy.
-No protože seš hloupej.

00:59:31-Ale zkusím třeba tohle s lékárnou: Lékárna brzy změní název - lekárna.

00:59:42Lidi se totiž leknou, kolik maj doplatit za léky.

00:59:46To asi taky nic. Já opravdu nevím, jak s těma vtipama.

00:59:51-On se směje, koukej. Nebo jak je ten vtip?

00:59:55Šek s vatou a svatoušek. Pomoc!

01:00:02Hamide, pojď taky.
-Ty pořád ještě nejseš dead?

01:00:08-Hamide, pojď taky.
-Musíte mě úplně škrtit.

01:00:12-Ty se chceš zabít?
-No jasně.

01:00:14-No tohle!

01:00:16-Já tě nechci zabít.

01:00:18-No tak dobře, tak jenom uškrtit.

01:00:20-Ale já tě ani nechci uškrtit, já nechci být sám jako Asperger.

01:00:24-Nejseš sám jako Asperger!

01:00:26-Kdo je ještě Asperger?
-Já!

01:00:28-Ne, ty jsi spíš nemocná.
-Seš nemocná.

01:00:34-Ale Marjam je fakt nemocná, máma už to říkala.

01:00:37-To je, že mám Aspergerův syndrom.
-To není nemoc, ne?

01:00:44-Máma jen tak říká, že jsem...

01:00:47To se jen tak říká, protože Aspergerův syndrom

01:00:50je tak trochu nemoc, kterou mám.

01:00:52Možná kvůli tomu nerozumím vtipům a možná se chovám...

01:00:57A je mi 12 a možná se někdy chovám jako tříletá.

01:01:01-Hamide, pojď sem!

01:01:04-Hele, on tě bude žrát! Kanibale!

01:01:07-Já jsem Andrej Čikatilo.
-Myslíš toho Rusa? -Jo.

01:01:49-U Hamida, tam se to ukázalo v těch rituálech.

01:01:53Nejvíc jsou vidět ty večerní, když jde spát.

01:01:56Vždycky počká, až všichni si lehnou,

01:01:59to znamená, že musíme jít spát dřív než on.

01:02:03Srovná bačkory všem a dá dobrou noc všem členům naší rodiny.

01:02:08Potom po všech zavře dveře, jde do svýho pokoje,

01:02:12pak se zase vrátí, zase dá dobrou noc všem, včetně koček.

01:02:17Zkontroluje opět všechny ty dveře a ještě z postele na nás volá,

01:02:21abysme mu dali dobrou noc.

01:02:24No a pak se stane, že třeba Marjam nebo Ajša vylezou z postele,

01:02:28jdou do koupelny, čímž mu narušej celej ten jeho rituál

01:02:33a on chudák musí jít a udělat všechno znovu. Od začátku.

01:02:42Jé, nákladní dokonce, ten už jsem tady dlouho neviděla.

01:02:48Hezký zvuk.

01:02:52-Mami, a jak budeme teda dělat toho 12. prosince,

01:02:56až tuhle zastávku zrušej?
-Oni ji nezrušej.

01:02:59-Tam je to napsáno, že ta zastávka končí 12. prosince.

01:03:04-Ale nezrušej.
-Uvidíme.

01:03:08Budoucnost se změnit nedá. Stejně i minulost.

01:03:13Nebo spíš budoucnost se změnit dá, ale nedá se změnit minulost.

01:03:20Třeba teď, když jedeme v autě, tak teď tady vidím tuhle značku

01:03:23a teď už to nemůžu změnit. Už je to minulost.

01:03:29Ale některé minulosti se opakují.

01:03:33-A proč jsi měl dneska zase rozsvícenou lampičku v noci?

01:03:36-Protože já jsem se probudil a víš, jak to chodí,

01:03:40když se probudím v jednu hodinu ráno.

01:03:43-Ty ses probudil v jednu?
-Hm.

01:03:46-Já teď každý den se probudím někdy pozdě, nevím kvůli čemu.

01:03:51-Tašku, bundu...

01:04:11-Není jenom minulost a budoucnost. Je i přítomnost.

01:04:16Třeba minulost je to, co se stalo.

01:04:18Minulost je třeba to, že jsme vystoupili z auta

01:04:22a já jsem šel třeba domů a vy jste ještě chvilku natáčeli.

01:04:27Přítomnost je teď, co se děje. A budoucnost je to, co se stane.

01:04:34Třeba vesmír je nekonečnej a každou sekundu

01:04:37se pořád zvětšuje, takže minulost je v tom,

01:04:40že třeba se zvětší a zvětšuje se pořád dál.

01:04:44Takže je vlastně nekonečný, takže nemá

01:04:46ani začátek, ani střed, ani konec.

01:04:48Ani čtvrt. Nemá vůbec nic z toho.

01:04:53Teď zase k tý budoucnosti.

01:04:55V budoucnosti se třeba může stát tohle:

01:04:59Můžete třeba jít a prostě si vymyslíte, že půjdete místo toho,

01:05:04abyste šli domů, tak si půjdete do KFC pro nějaké třeba...

01:05:09Někam na jídlo, třeba pro ten hamburger,

01:05:12co tam mají dobrej...

01:05:15A pak najednou zjistíte, že jste se ztratili.

01:05:19Pak jdete a nemůžete najít cestu domů.

01:05:23A pak vás třeba někdo najde a okradne vás.

01:05:27To se třeba může stát, to je vlastně součást budoucnosti.

01:05:31Ale budoucnost je tak divná. Budoucnost jde pořád dopředu.

01:05:35A vždycky budoucnost člověka končí jedinou věcí - umře.

01:05:41Prostě když člověk umře, tak už se nikdy neprobudí.

01:05:45To je konec prostě jeho budoucnosti a přítomnosti.

01:05:48Ale minulost je třeba to, že on umřel,

01:05:51takže to pořád nekončí, minulost prostě jde dál a dál a dál.

01:05:56Ta minulost se nevymaže. Ale ta budoucnost, ta se vymaže.

01:06:02Ta prostě už není.

01:06:05Minulost se nedá prostě změnit. Nedá.

01:06:20-Co teda myslíš, že to je?
-No skokan pod vlak.

01:06:23-A to ty víš? Nebo si jen myslíš?
-Já to nevím.

01:06:26Vůbec tohle nevím, kdo to je.

01:06:28Já jsem ho vůbec neznala, ani jsem o tom nevěděla.

01:06:31Ale asi to mohlo bejt.

01:06:41"Jednou jsem byla se spolužačkou venku

01:06:43a čekaly jsme u trati, než přejede vlak.

01:06:45Já se jí zeptala:

01:06:47Co kdybych skočila pod vlak a nechala se přejet?

01:06:49Vždyť mě tu nebaví žít. Musím chodit do školy.

01:06:52Ona mi řekla, že se mnou souhlasí a že opravdu skočí.

01:06:56A stoupla si na koleje. Dost mě to vyděsilo.

01:06:59Nevěděla jsem, co bych pak dělala s její mrtvolou..."

01:07:02To nepřečtu, ty jo! To bylo předtím trochu jinak.

01:07:08-Já jsem to neupravil.

01:07:09-Ne, tam bylo, že nevím, co bych...

01:07:12To tam fakt takhle bylo napsaný?
-Hm.

01:07:14-Že nevím, co bych dělala s její mrtvolou.

01:07:19"Ona si samozřejmě stoupla včas pryč

01:07:21a měla ze mě srandu, že jsem jí to fakt uvěřila.

01:07:24Já stejně nechápala, jak si tam mohla stoupnout.

01:07:27Já, pokud bych to nemyslela vážně, nestoupla bych si tam.

01:07:31Třesoucí se koleje mě vždycky děsily."

01:07:44To je od toho...od svízelu. Svízel se to jmenuje.

01:07:48Svízel přítula se to jmenuje a lepí se to na oblečení.

01:07:53-Jakže se to jmenuje?
-Svízel přítula.

01:07:56Já jsem chodila na turisťák a tam nás učili docela kytky.

01:07:59A něco málo si třeba ještě pamatuju.

01:08:02My jsme třeba jeli na tábor na 3 tejdny

01:08:04a já jsem byla vždycky ráda, že si jako odpočinu od rodičů.

01:08:06Že mám klid od rodičů.

01:08:08Sice tam byli vedoucí, který taky občas jako buzerovali,

01:08:11nebo něco jim vadilo, ale furt lepší prostě ty vedoucí,

01:08:13než ty rodiče. Protože jsem byla vždycky ráda,

01:08:16že můžu bejt na 3 tejdny pryč od rodičů.

01:08:19Že právě mně říkaly učitelky, že machruju,

01:08:21že se mně určitě stýská, že to je blbost,

01:08:24že se jenom jako předvádím.

01:08:26Ale já jsem fakt byla ráda, že ty rodiče jsou pryč.

01:08:29Že v tý škole v přírodě taky to nebylo,

01:08:32jak říkám, nic úžasnýho, ale jako nestýskalo se mně.

01:09:08Je tady divná nálada. Až mně umřo-u rodiče...

01:09:14-Cože?
-Říkám, že až mě umřou rodiče,

01:09:17až budu starý a nebudu mít kde bydlet,

01:09:19tak budu bydlet tady. Možná.

01:09:24Ale možná, že dřív chcípnu.

01:09:35Blbí lidi. Mindrák. Paranoia.

01:09:40Nesnáším školu. Nemám kamarády.

01:10:05Nesnáším oslavy.

01:10:09Nesnáším svou rodnou obec. Nesnáším svou rodinu.

01:10:15Nesnáším školu. Nesnáším všechny.

01:10:41Nesnáším sebe. Jdu se zabít.

01:10:55-A teď ještě řekni, co to vlastně je?

01:10:59-Seznam. Vybranej seznam názvů

01:11:03mejch básniček, který Míra vybral,

01:11:09že se mu to líbilo a seřadil to.

01:12:12-Jsem objevil nedávno jednu velice zajímavou skladbu.

01:12:18-A jakou?
-Od Stevea Reicha.

01:12:25Myslím, že se jmenuje Different Trains.

01:12:29A vlastně ta skladba je na první poslech

01:12:33celkem harmonická, teda mně se zdá,

01:12:37že tam jsou harmonie,

01:12:40ale že tam je nějaká melodie jakoby,

01:12:42jenom stále se opakující, ale já si myslím,

01:12:49že je tam vlastně nějaký určitý druh disharmonie.

01:12:53Jako že ten zmatek, ten..., ten... jakoby...

01:13:01Že ti lidé nevěděli, kam vlastně jedou

01:13:04a nevěděli, jestli se odtud vrátí.

01:13:10A bohužel se jich mnoho odtamtud nevrátilo.

01:13:17-A odkud?

01:13:25-Vám to asi nedošlo, že?

01:13:31Víte, já jsem takový zvláštní, že se vlastně

01:13:36ani neopovažuju vyslovit to jméno toho, kdo to způsobil.

01:13:40Neopovažuju se vyslovit, chápete, všechny pojmy, které s ním souvisí.

01:13:49Jako třeba ten režim, který onen zmiňovaný zavedl.

01:13:53A vidíte, jak se tomu vyhýbám, že jo?

01:14:04-Mari sednout!

01:14:06-Mami, existuje nějakej ruskej lidožrout?

01:14:08Jak se jmenuje?
-Už se nejmenuje.

01:14:10Už je mrtvej.

01:14:12-Néééé. Co ne?

01:14:17-Zítra je škola.
-Domácí úkoly, ano.

01:14:21-Néééé. No a co?

01:14:28-Jezte, nic jinýho nebude.

01:14:35-Až bude stůl uklizený, zavolat, přijdu i s tou hnusnou taškou.

01:14:41-Ano.

01:14:45A budeme počítat bez kalkulačky!

01:14:49Je tam 24 příkladů, takže všechny, kam jsem udělala tečku,

01:14:53ty se vypočítaj bez kalkulačky.

01:14:56-To jsi říkat neměla. To střihněte!

01:15:02To si snad děláte srandu.

01:15:05To střihněte, to střihněte, to střihněte, to střihněte...!

01:15:53-Tak vypočítej ještě nějakej příklad.

01:16:01Půjde to?

01:16:23Mari, pojď si to vypočítat tady na ten papír.

01:16:31To asi nebude správně. Márinko...

01:17:05-Volně, volně.

01:17:10Ne, ne, ne, pozor!

01:17:13Stop! Stop. Zas tě to bere.

01:17:15Pověsíme ruce na hřebíček a necháme je tam viset jak kabát.

01:17:20Jo, výborně. Dobře, tak jo. Pojď.

01:17:26Přímo toto místečko. Divočina!

01:17:29Ve slovanském stylu. A...

01:17:50-Tak, pane Horne...
-Kam si mám sednout?

01:17:55Prosím tě, pracuj. Neplatím tě za kecy, Jáchyme.

01:17:59-Jasně. Zaplatil sis operaci obličeje.

01:18:01-No jasně. Prosím vás, já mám doma strašný problémy.

01:18:06Já furt, furt, furt slyším někde kritiku.

01:18:09Jako v těch různých kadeřnictvích,

01:18:11jak si tam ty ženský přijdou zastěžovat.

01:18:14Znáte to, paní učitelko?
-Ne.

01:18:16-Já si tam chodím užívat.
-Já nemyslím vy,

01:18:19ale jak si tam v těch filmech choděj stěžovat.

01:18:21-Luky, máš to.
-Děkuju.

01:18:23A na obličej už šahat nebudem, jo, paní učitelko.

01:18:25Slibujete?
-Slibuju.

01:18:26Oskalpujeme hlavičku.

01:18:29A teď už moc nemluv, protože ten nos už se ti hýbe...

01:18:31-Přepážku?
-Udělám ti přepážku.

01:18:40A...J...otoč to ke mně... R...F....

01:18:51DO FI...J...to nevím, co je tohle...

01:18:57L...DO FIL...DO FILMU!

01:19:01-To je úplně úžasný, on se ani nehne.

01:19:04-Jak vydrží, viď? On je dobrej.

01:19:07Musím říct, že pro umění...
-Nasadí i život.

01:19:11-Tak Luky, co máme na zejtra?
-Hovno, paní učitelko.

01:19:15-Ne, hovno to nebylo. Co jsme se učili?

01:19:17-Občanku.
-Občanku, tak.

01:19:18Tak to budete muset s mamkou právě ještě vypilovat.

01:19:20-Ne. Nikdy! Maminka mě kritizuje.

01:19:23Ona mně vyhrožuje, že mě dá do diagnosťáku.

01:19:26Řekni to na kameru.

01:19:28-Ve chvíli, kdy budeš používat násilí...

01:19:31-Jo. A kdy třeba? Když jsem byl venku s tebou,

01:19:34na procházce jsem používal násilí, jo?

01:19:37Ona mě tam chtěla poslat. Maminka, ona mě chce takhle...

01:19:45Ona mně tím hodně ubližuje a myslí si, že to je legrace.

01:19:49-Lukáš potřebuje nastavit pravidla a musí vědět,

01:19:52kdy už se musí zastavit.

01:19:55-To jsou takový pohanský kecy. To je takový jako...

01:19:58-A ještě teda řekni v tý třídě, jak jsi se bránil.

01:20:00-Dan mluvil sprostě, tak jsem řekl,

01:20:02že jestli ještě bude mluvit sprostě,

01:20:04tak vezmu ručník a mejdlo a vydrhnu mu s tím pusu.

01:20:07A on mě jeden kluk zadržel, nechtěl pustit, byl to můj ručník,

01:20:10tak jsem mu plivl do obličeje a tím to skončilo.

01:20:13A nic jinýho se nestalo.

01:20:15Paní učitelko, nemůžete chtít obojí.

01:20:17Nemůžete chtít, abych se dobře učil

01:20:19a zároveň, abych měl dobrý chování.

01:20:20-Já si přeju, aby bylo všechno takhle.

01:20:22-Já jsem ho třeba vydrhnout už ani nechtěl,

01:20:24ale chtěl jsem ten ručník zpátky.

01:20:26Takže udělal jsem to nenásilně, ale abych ho omráčil,

01:20:29tak jsem mu plivl do obličeje.

01:20:32-A co se stalo potom?
-Pustil to.

01:20:34Pustil to, utřel si to a odešel. A už mě nechal bejt.

01:20:37A já jsem mu to vrátil zpátky

01:20:39a už jsem toho Dana nechal bejt.

01:20:41-A jinej nápad tě nenapadl v tý chvíli, jak se bránit?

01:20:43-Řekni mi, jak by ses bránila ty?
-Já se ptám, jestli...

01:20:46-Ne, řekni, jak by ses bránila ty?

01:20:48Mě to zajímá.

01:20:50Já jsem měl možnost mu dát do dršky, ale neudělal jsem to.

01:20:52Ani jsem nekopnul.
-On už jako neměl jinou možnost.

01:20:55-No vidíte. A vy mně nadáváte za něco,

01:20:59co byste udělaly taky.

01:21:01-My nenadáváme, my spíš chceme najít nějaký jiný metody,

01:21:03který bys mohl používat.
-Zkusíme zavést do školy lobotomii.

01:21:06Každej, kdo proti mně řekne něco křivýho

01:21:08nebo se bude chovat špatně, tak dostane lobotomii.

01:21:10-Co to je?

01:21:12-No, to je něco, co ti hrozilo, když jsi byla malá.

01:21:15-Tak jí to vysvětli.

01:21:17-Tady budeš mít takový jizvy a tím ti vytáhnou kousek mozku.

01:21:21Svým způsobem vyříznou.

01:21:24-A ty máš pocit, že ti oni dělaj něco tak hroznýho,

01:21:26že ty potřebuješ jim to až takhle vrátit, jo?

01:21:30-Já to nepotřebuju vrátit. Já jsem se bránil.

01:21:32-Potřebuješ se bránit...

01:21:34-Ty chceš, abych se nechal já sám sebe zbít.

01:21:36Dobře, já se příště nechám zbít, jak chceš.

01:21:38Ale paní učitelko, to není spravedlivý.

01:21:40Když mě zbili ty deváťáci, to se neřeší.

01:21:55-Jeden sedmnáctiletej kluk mně napsal:

01:21:57Můj nejhezčí zážitek z dětství byl,

01:22:00když jsem si zlomil nohu a měl ji v sádře,

01:22:04protože všichni chápali, co se mnou je

01:22:07a nikdo mi neříkal, ať se seberu a nefňukám a podobně.

01:22:20RAP: Baví mě se s lidma hádat, protože sem debil

01:22:22Nikoho ráda nemám, chci, aby tady nikdo nebyl

01:22:24Nesnáším všechny lidi, co sou okolo mě

01:22:27Všichni pořád sračky řešej furt jen mluvěj vo hovně

01:22:29Jak ses včera měl, cos dělal, tak to je mi u prdele

01:22:32Se mě na to neptej nebo se hned hádka semele

01:22:34O sračkách tu mluvit nechci neumím je správně podat

01:22:37Protože sem hroznej dement, co už víc k tomu dodat

01:22:40Nemluvte tu nikdo o tom jak je vám mě líto

01:22:41Stejně vám nic není po tom a každej dobře ví to

01:22:44Že jsem postižená, že v životě šanci nemam

01:22:46Pořád poslouchat ty žvásty: "všechno bude dobrý třeba"

01:22:49Třeba třeba bla blba sračky, falešný naděje

01:22:51Pořád si to všichni říkaj kam tenhle svět ale spěje

01:22:54Každej druhej člověk blbý pozitivní kecy mele

01:22:56Ostatní je chtěj slyšet, ale mně sou u prdele

01:22:59Žádný dobrý řešení už se nedá najít

01:23:01Sem úplnej debil a měla bych se jít zabít

01:23:04Co se bude dít, tak to už je mně dávno jedno

01:23:06Každej kdo mě pozdraví, tak mu odpovím že má zhebnout.

01:23:09Studuju teď střední školu, vím že na ni stejně nemám

01:23:12Každej učitel mně říká, ať si učňák hledám

01:23:14Až tam budu lidi co tam sou se budou smát

01:23:16Tomu že sem dement, že si mam morfium dát

01:23:19Jó že si mám morfium dát...

01:23:32-Takže: bylo to s váma moc hezký,

01:23:37nedrobte v kině, oni to totiž musí po vás uklízet.

01:23:41Nedrobte, prosím vás, užili jsme si to.

01:23:44Doufám teda i vy taky. No a asi to je všechno.

01:23:49Bylo to s váma hezký a až půjdete z kina,

01:23:51tak třeba zamávejte nahoru na promítačku, jo?

01:23:55Tak čau!

01:23:59ZPĚV: O Fortuna velut luna

01:24:05statu variabilis...

01:24:12Ó, Štěstěno, jak měsíc jsi proměnlivá.

01:24:19Jednou stoupáš, pak zas klesáš.

01:24:23Život hrozný.

01:24:25Nejdřív utěšuje, pak chlácholí, pak otupuje břit mysli.

01:24:33Moc a majetek pak tají jak led. Majetek a moc tají jako led.

01:24:46-Dobrou noc, vesmíre, dobrou noc, černá díro,

01:24:49dobrou noc, červí díro, dobrou noc...

01:24:53Dobrou noc Čiky.

01:24:55Dobrou noc mami, dobrou noc...,

01:24:58dobrou noc energie, dobrou noc dimenze,

01:25:04dobrou noc mikrofone, dobrou noc kočičky,

01:25:08dobrou noc Smooky, dobrou noc papíre,

01:25:12dobrou noc Ajšo, dobrou noc mami,

01:25:15dobrou noc tati, dobrou noc dome,

01:25:18dobrou noc Slunce, dobrou noc nekonečnej vesmíre,

01:25:23dobrou noc nekonečno, dobrou noc číslo 1200,

01:25:30dobrou noc číslo 1, dobrou noc číslo 2,

01:25:33dobrou noc Čiki.

01:25:36-Dobrou noc všechno, co je na Zemi.

01:25:39Dobrou noc všechno.

01:25:41-A v mysli přeju dobrou noc ostatním.

01:25:45Tak dobrou noc.

01:26:08-Jeden britský asperger napsal takový svoje krédo,

01:26:14který zní:

01:26:16Já nejsem odlišný, to jenom vy jste všichni příliš stejní.

01:26:56Skryté titulky: Tereza Fenclová 2017