20. března 2017

Samotářka, tajnůstkářka, podivínka - právě taková a podobná slova vytanou na mysli Lubomíru Hercíkovi, když vzpomíná na svou dceru Veroniku, o které už více než dva roky nemá žádné zprávy. A stejně dlouhou dobu po devětatřicetileté ženě pátrají děčínští kriminalisté. Zatím bezvýsledně...

Na to, že byly skoro tři odpoledne, si toho posledního lednového dne nevedl vůbec špatně. V autě mu zbývalo už jen pár zásilek, které měl zákazníkům doručit. Vypadalo to, že dnes se s manželkou a dětmi uvidí dřív než obvykle. Teď právě popojížděl po svém rodném Berouně a nastavovat na GPS ulici Šafaříkovu nemělo smysl, protože to zde důvěrně znal. Asi pět minut před třetí odpoledne zastavil před domem zákazníka. O muži, který postával opodál a který se měl zanedlouho stát lupičem, neměl řidič nejmenší tušení...

Po zkrvavené tváři jí stékaly slzy a hlavou jí znovu a znovu běžel film, v němž si před chvílí proti své vůli střihla jednu z hlavních rolí. Před očima měla tu baseballovou pálku a v uších jí zněly ty tupé rány, které dopadaly na její tělo. Když se podívala na opodál stojícího manžela, nebyl na tom o moc lépe. Také on byl od krve. Nebojácně se totiž postavil na obranu své ženy útočníkovi s nožem v ruce...