12. srpna 2009

Ročně se v České republice ztratí tisíce dětí. Většina z nich se najde. Většina. Po ne nezanedbatelné části z nich se však dlouhodobě, usilovně a mnohdy především marně pátrá. Nejčastěji pohřešovanými jsou „útěkáři“ – většinou náctiletí - z ústavů a dětských domovů. Rádi opakovaně mizí za dobrodružstvím, aby mohli být znovu nalezeni. Vůbec nejzáhadnějšími a nejsmutnějšími jsou případy nevysvětlené. Rovnice, na jejíž jedné straně je jméno ztraceného dítěte a na straně druhé dvě neznámé, tedy „kam a proč“ se dítě ztratilo. Prověřovat musí policisté vše – i vize kartářek, psychotroniků či senzibilů. Tam, kde hledání nevede do cíle, musí policejní pátrači počítat s několika variantami, bohužel i těmi nejhoršími…