12. srpna 2009

Ročně se v České republice ztratí tisíce dětí. Většina z nich se najde. Většina. Po ne nezanedbatelné části z nich se však dlouhodobě, usilovně a mnohdy především marně pátrá. Nejčastěji pohřešovanými jsou „útěkáři“ – většinou náctiletí - z ústavů a dětských domovů. Rádi opakovaně mizí za dobrodružstvím, aby mohli být znovu nalezeni. Vůbec nejzáhadnějšími a nejsmutnějšími jsou případy nevysvětlené. Rovnice, na jejíž jedné straně je jméno ztraceného dítěte a na straně druhé dvě neznámé, tedy „kam a proč“ se dítě ztratilo. Prověřovat musí policisté vše – i vize kartářek, psychotroniků či senzibilů. Tam, kde hledání nevede do cíle, musí policejní pátrači počítat s několika variantami, bohužel i těmi nejhoršími…

Duben 2006, Praha – Černý Most. Strážníci městské policie si všimli taxíku, jenž stál poněkud šikmo v zatáčce a šli ho proto zkontrolovat. Uvnitř vozu nalezli muže sedícího na sedadle řidiče s horní polovinou těla ležící na sedadle spolujezdce. Nejevil známky života. Vůz byl otevřený, klíčky v zapalování, autorádio hrálo… Muže, dvaapadesátiletého Jana P., někdo zavraždil. V následujících dnech došlo ve stejné lokalitě k dalším dvěma útokům na taxikáře…