Snílci
Matthew je mladý Američan, který právě přijel studovat do Paříže. Správný, tak trochu prudérní a naivní hoch, okouzlený městem nad Seinou, tak odlišným od jeho rodného San Diega. Isabelle a Theo jsou dvojčata, spjatá zvláštním, neviditelným poutem něčeho víc než jen sourozenecké lásky. Těm třem bylo souzeno se potkat. Stalo se to ve vzrušené atmosféře květnových protestů mládeže před pařížskou filmotékou, z jejíhož čela byl odvolán známý "otec Nové vlny" Henri Langlois. Protestů, které měly za pár týdnů přerůst v pařížské jaro roku 1968. Ale tak daleko ještě Matthew, Isabelle a Theo v téhle chvíli nemyslí. Zatím jsou jen okouzleni svým seznámením, svým přátelstvím, svým naprostým duševním souzněním. Spojuje je láska k filmu a mladické nadšení pro změny, o nichž sní, pro změny, jimiž svět podle nich nutně musí projít. Pro společný boj proti zkostnatělému, zakonzervovanému světu rodičů. A spojuje (i rozděluje) je i vzájemná sexuální přitažlivost, vybičovaná několikatýdenním soužitím ve společném bytě až na samu hranici snesitelnosti...
Po více než třiceti letech se tvůrce dnes již legendárního Posledního tanga v Paříži vrátil do francouzské metropole, aby tu realizoval další komorní, eroticky laděný příběh, jímž se sám vrátil do doby svého mládí, do šedesátých let minulého století, která prožil mezi Římem, Paříží a Londýnem. Inspiroval jej k němu román generačně spřízněného anglického esejisty Gilberta Adaira Svatí nevinní (1988), odehrávající se na pozadí bouřlivých událostí pařížského jara.
"Není to ale ani tak o roce ´68, vzpourách a násilí," říká o něm Bertolucci, "je to spíš o duchu toho okamžiku. Na šedesátých letech bylo něco omamného. V tom, jak jsme snili. Míchali jsme filmy, politiku, jazz, rock´n´roll, sex, filozofii, drogy a já jsem to všechno absorboval," říká režisér, který miluje francouzskou kinematografii, v mládí byl zblázněný do Nové vlny a sám o sobě prohlašuje, že je frankofil...
A Gilbert Adair k tomu dodává: "Je to příběh o jaru - pařížském jaru, jaru politického prohlédnutí a jaru těch tří mladých těl. To, co se děje u nich v bytě, do jisté míry odráží události venku. Ale v tomhle filmu nejde o barikády nebo o pouliční boje. Je to spíš o té celkové zkušenosti. Byl jsem tam a nikdy na to nezapomenu. V těch mladých lidech bylo tolik naděje! Ten pokus o proniknutí do budoucnosti a svobody byl fantastický. Bylo to naposled, co se něco tak idealistického a utopického stalo."
Bertolucci měl mimořádně šťastnou ruku při výběru svých hlavních představitelů. Američan Michael Pitt (známý např. z kriminálního thrilleru Vzorec pro vraždu) v roli Matthewa, Eva Greenová, která zcela jistě zdědila herecké nadání po matce (jíž není nikdo jiný než Marlene Jobertová) jako Isabelle i Louis Garrel (syn filmového režiséra a divadelní režisérky) coby Theo naplnili jeho i Adairovy představy měrou vrchovatou.