Jan /69/

Nejen knihy, ale i filmy mají své příslovečné "osudy". V dubnu roku 2002 byl v depozitáři Národního filmového archivu objeven materiál natočený 25. ledna roku 1969 během pohřbu Jana Palacha. Šlo o osmiminutový snímek, pořízený na černobílý materiál formátu 35 mm širokoúhlým objektivem, střihově zpracovaný pouze na hudbu, bez jakéhokoliv komentáře a titulků. Pracovníci NFA začali pátrat po autorech a okolnostech vzniku této jedinečně působivé filmové eseje.

Jako jednoho z prvních oslovili kameramana Stanislava Milotu. Ten film zhlédl

a poznal v něm vlastní dílo, které před třiceti třemi lety realizoval společně

s produkčním Jaromírem Kallistou za morální a materiální podpory tehdejšího ředitele Filmového studia Barrandov Vlastimila Harnacha. Esej o Palachově pohřbu, spolu

s reportážemi ze srpna 1968, byly mimo jiné také důvodem, proč byli jejich autoři z FSB propuštěni.

Stanislav Milota se domníval, že snímek nenávratně zmizel díky "zájmu" StB, která filmové materiály z "krizového období" úspěšně likvidovala. Jan /69/, jak byl tento film po třiceti třech letech nakonec nazván, však přežil díky statečnosti barrandovských laborantů a zvláště pak díky filmovému historikovi a archiváři Myrtilu Frídovi, který ho úspěšně "potopil" do často nepřehledných fondů Filmotéky někdejšího Československého filmového ústavu.

Jan /69/ měl svou světovou premiéru paradoxně v Rusku, 12. prosince roku 2002

na moskevském festivalu filmů o lidských právech Stalker.