21. října 2012

V Bílé Vodě bylo otevřeno Muzeum izolace, internace a integrace. Dokumentuje zajímavou historii obce od dob, kdy byla součástí Pruska, až po novodobé totality, kdy byla vysídlena většina německého obyvatelstva a kdy byly v roce 1950 do obce internovány řeholní sestry z celého Československa. Mnohé tu nedobrovolně prožily desítky let, stovky jich jsou pochovány na místním hřbitově. Dnes je klášter opuštěný, ale na otevření muzea řada sester z celé republiky i ze Slovenska přijela. Přijel také kardinál Dominik Duka, který sloužil mši v místním kostele. Setkání bylo nejen příležitostí ke vzpomínání, ale zejména pro mladší účastníky slavnosti bylo velmi inspirativní.

Aktuální zastavení u významných událostí v životě kardinála Tomáška, rodáka ze Studénky u Nového Jičína. Před pětadvaceti lety byl arcibiskup František Tomášek jmenován kardinálem a před dvaceti lety zemřel. 14. října 1949 byl tajně vysvěcen na biskupa a stal se součástí podzemní církve. Dva roky poté byl zatčen a bez soudu poslán na nucené práce. O desítky let později se jako arcibiskup a kardinál vzpíral komunistickým zásahům do života církve, mimo jiné spoluinicioval program Desetiletí duchovní obnovy a zasadil se o svatořečení Anežky České, které bylo výrazným impulsem ke svržení režimu. Zejména v posledních letech života byl kardinál Tomášek velkou morální autoritou nejen pro církev, ale v posledním období totality byl nositelem mnoha nadějí a duchovních hodnot. Letošní výročí úmrtí bylo příležitostí k připomenutí jeho odkazu. Na mši svaté sloužené při této příležitosti v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na něj u jeho hrobu vzpomínali ti, kteří mu byli dlouho nablízku.

Dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje na Hrčavě nemá tak dlouhou historii jako mnohé jiné. Přestože historická zmínka o Hrčavě pochází už z roku 1645, kostel byl postavený až v roce 1936 při staré cestě do polské Jaworzynky na vrcholu prudkého svahu. Hlavním důvodem bylo připojení Hrčavy k Československé republice ve dvacátých letech minulého století. Kostel je postaven z pečlivě otesaných trámů a stavbu završuje velmi strmá střecha s nevelkou věží. Do sakristie se nezvykle vstupuje za oltářem. Zajímavostí je také to, že výroba křtitelnice a další pozoruhodná dřevěná výzdoba byla svěřena místnímu hluchoněmému řezbáři Ondřeji Zogatovi.

Žáci Školičky základů umělecké práce z Malé Morávky při galerii U Šťastných bobtailů se rozhodli, že budou udělovat „Anděla pro lepší svět“. Své anděly děti posílají významným lidem, „prý proto, aby na zemi bylo lépe“. Jedním ze žáků školičky je také šestiletý Adrian Cejnk. Jeho vyřezávaného „Anděla lidických dětí“ převzala na tryzně v Terezíně starostka obce Lidice Veronika Kellerová a nejmladší lidické přeživší dítě Pavel Horešovský, což bylo pěkným symbolem úcty našich nejmenších občanů k obětem fašismu. Dalšího anděla si pak odvezli např. Poláci do památníku holocaustu v Osvětimi.