21. února 2016

Magazín tentokrát netradičně zahájí svou glosou Daniel Raus. Přizná se k tomu, že již řadu let marně touží po zaměstnání v Božích mlýnech. Ty, jak známo, melou sice pomalu, ale jistě. Melou jak těm, kteří si svou životní mlýnicí plnou utrpení a ponížení prošli, tak i těm druhým, kteří s velkým gustem oněmi drtícími kameny pohybovali.

Publicistická glosa v mnohém předznamenává hlavní reportáž, která se tentokrát věnuje festivalu Mene Tekel. Ten začne už v neděli 21. února mší v Ostravě-Svinově. V průběhu uplynulých deseti let představili organizátoři festivalu šokující příběhy mnoha lidí, které nemilosrdně semlela nacistická a komunistická zvůle. Na webových stránkách festivalu se mimo jiné uvádí, že „v letech 1948 — 1989 bylo z politických důvodů v naší zemi odsouzeno k nepodmíněnému trestu odnětí svobody 248 tisíc nevinných lidí. Trpěly nejen oběti politických procesů, ale také rodiny vystavené perzekuci, pronásledování, diskriminaci; byly ukradeny rodové majetky, děti odloučeny od matek a otců, zpřetrhány tradiční společenské vazby a pošlapána lidská práva.“

V závěrečné reportáži Bedřicha Jeteliny se podíváme za malými církvemi, které mají rovněž místo ve vysílání televize veřejné služby. Ačkoliv tato společenství mají omezený počet členů, mají svou kvalitu a v mnohém mohou být inspirací církvím tak říkajíc zavedeným. Počet často nahrazují kvalitou, omezené možnosti vyvažují invencí a kreativitou. I proto jim patří naše okénko v aktuálním magazínu, který je určen nejen pro věřící.