Co se děje, když se panika objevuje bez zjevné příčiny? Německý dokument z cyklu TeleMed
00:00:14 Česká televize uvádí německý dokument z cyklu
00:00:18 TeleMed
00:00:24 Často jsme konfrontováni s hrozivými situacemi
00:00:27 a ty v nás vyvolávají strach.
00:00:33 Strach může být lehký.
00:00:35 Nebo může přerůst do vyložené paniky,
00:00:38 trvalou úzkost z války, teroru nebo nedostatku bezpečí.
00:00:43 Ale co se děje, když se strach objeví bez zřejmé příčiny?
00:00:47 Kdy je tato reakce patologická?
00:00:50 -Patologický strach vám nedává na výběr.
00:00:56 -Úzkostné poruchy způsobují ohromnou míru utrpení
00:00:59 po celém světě.
00:01:00 A v moderní společnosti jsou stále hojnější.
00:01:05 Jaká léčba může pomoct? Co věda o úzkosti zjistila?
00:01:09 Co mohou pacienti dělat,
00:01:10 když se jejich strach stane chorobným?
00:01:15 -Nejste bezmocní, vydáni na milost jednou dané genetice.
00:01:20 Biologickému nebezpečí můžete čelit na biologické úrovni.
00:01:26 Když se strach promění v nemoc Boj s úzkostnými poruchami
00:01:39 Nicholas Muller má v trevírském kulturním centru
00:01:42 zvukovou zkoušku.
00:01:43 V tomto malém západoněmeckém městě je docela známý.
00:01:48 Zpěvák a kytarista Muller vyrostl v nedaleké vesnici.
00:01:52 Před 15 lety trevírské kulturní centrum
00:01:55 nabídlo Nicholasovi možnost živého vystoupení.
00:02:02 To byl start slibné kariéry.
00:02:07 Rok 2011 znamenal pro Mullerovu tehdejší kapelu Jupiter Jones
00:02:12 velký průlom.
00:02:16 Jejich skladba Still (Potichu) upoutala pozornost celé země.
00:02:33 Po měsíce se držela v žebříčcích.
00:02:36 Jupiter Jones vyhrávali soutěže a sbírali ceny.
00:02:43 Život frontmana a kytaristy Nicholase Mullera
00:02:46 se od těch dob dramaticky proměnil.
00:02:51 Už po léta jej sužují úzkosti zjevující se zčistajasna.
00:02:56 Ataky strachu mohou být prudké a přicházejí stále častěji.
00:03:03 -Došlo to až tak daleko, že mi lidé říkali:
00:03:06 To musí přestat. Opravdu s tím musíš něco dělat.
00:03:10 Nemysleli to jako kritiku.
00:03:14 Říkali mi to, protože mě měli rádi.
00:03:21 -Nicholas cítil, že není schopen dál vystupovat,
00:03:24 a tak Jupiter Jones musel v roce 2014 zrušit turné.
00:03:28 Hudebníkova kariéra se ocitla v sázce,
00:03:30 proto se rozhodl podstoupit léčení.
00:03:35 -Je těžké to přijmout.
00:03:39 Protože když se rozhodnete navštívit takovou kliniku,
00:03:43 musíte si také něco připustit.
00:03:49 Jako že si konečně přiznáte, že už sám sebe nezvládáte.
00:03:59 -Nicholas se dlouho snažil držet si své démony od těla.
00:04:03 Nadměrně jedl, a tak jednu dobu vážil přes 150 kilogramů.
00:04:12 Strach, který se stává patologickým, paralyzuje
00:04:16 a omezuje každodenní život, ať už to je strach z lidí,
00:04:19 ze zvířat, z výšek nebo mlhavý strach bez jasného spouštěče.
00:04:24 Proč mysl a tělo čas od času upadají do úzkostné propasti?
00:04:28 Dá se to léčit? Co je normální? Kde se strach bere?
00:04:33 Těmito otázkami se zabývá
00:04:35 psychiatr a psycholog Borwin Bandelow.
00:04:38 Jeden z předních německých výzkumníků v oboru.
00:04:43 -Strach nás elegantně vede každodenním životem.
00:04:46 Kdybychom ho neznali, nežili bychom dlouho.
00:04:49 Ve vývoji živých bytostí a člověka
00:04:51 to byla jednoduchá rovnice:
00:04:53 ti, kdo nepociťují strach, tu a tam hynou.
00:04:58 -Strach sehrál významnou roli v lidské evoluci.
00:05:01 První příslušníci druhu homo sapiens,
00:05:04 kteří se dost neobávali predátorů a nezkoušeli před nimi utéct,
00:05:07 byli vybiti a nemohli se rozmnožit.
00:05:10 -Jsme tedy potomky bázlivých lidí minulosti.
00:05:15 -Strach skutečně sehrál konstruktivní roli.
00:05:21 Ale kdy se konstruktivní pocit změní v destruktivní?
00:05:25 Kdy se stane patologickým?
00:05:29 Christophe André pracuje v pařížské Nemocnici Svaté Anny.
00:05:33 Patří k nejrenomovanějším badatelům,
00:05:36 co se týče strachu a úzkosti.
00:05:43 -Obava a strach jsou dvě odlišné věci,
00:05:46 třebaže v mnoha ohledech spolu souvisejí.
00:05:50 Obava je předjímání strachu.
00:05:52 Máme-li obavu, nebezpečí vlastně ještě nehrozí,
00:05:55 ale vy věříte, že je na cestě.
00:05:58 Může přijít, ale ještě tu není.
00:06:04 Patologický strach vám nedá na výběr.
00:06:07 Mění váš pohled na věci.
00:06:08 Myslíte si: Už to nezkrotím.
00:06:12 Máte nutkání poslechnout a prchnout,
00:06:15 jinak vás to paralyzuje.
00:06:19 To je přehnaný strach.
00:06:23 -Při patologické úzkosti je mozek,
00:06:25 který se snaží pochopit fyzickou tíseň,
00:06:28 lapen do jakési smyčky zpětné vazby.
00:06:31 Je to sestupná spirála do paniky bez konkrétní příčiny.
00:06:35 Srdce začíná závodit, člověk se třese, má závratě,
00:06:38 krátí se mu dech a začne se potit.
00:06:40 Pohltí ho smrtelný strach.
00:06:43 -Několikrát jsem musel zavolat pohotovost.
00:06:48 Lékaři vyšli po schodech a nasadili elektrody.
00:06:52 Měřili mi puls, krevní tlak, udělali EKG.
00:06:58 V případě pochybností mě prostě vzali do sanitky
00:07:01 a skončil jsem na pohotovosti.
00:07:11 Máloco je víc frustrující
00:07:16 než ty stavy bezmoci a smrtelné úzkosti.
00:07:24 A pak řekli: Ale my nemůžeme nic najít!
00:07:29 Je to hloupý pocit,
00:07:30 jako by se vám propadla půda pod nohama.
00:07:34 Protože se v tu chvíli opravdu cítíte jako blázen.
00:07:38 Ale vy blázen nejste!
00:07:46 -Berlínská Škola experimentální psychologie
00:07:49 připravuje psychology zítřka na budoucí klinickou praxi.
00:07:53 Podle zdejších expertů úzkostnými stavy
00:07:55 trpí okolo 15 procent Evropanů.
00:07:58 Ženy jsou postiženy asi dvakrát častěji než muži.
00:08:07 Psycholog Franz Jacobi doporučuje léčbu,
00:08:10 pokud se svým strachem stále zaobíráte,
00:08:13 pokud vám začal zasahovat do každého dne a vy máte pocit,
00:08:17 že normální život už není možný.
00:08:21 -Musíme předpokládat,
00:08:23 že někteří lidé zvládnou dostat své úzkostné zmatky pod kontrolu.
00:08:28 Že se dokáží vzpamatovat.
00:08:30 Ale někteří ne.
00:08:39 Výkyvy emocí jsou normální,
00:08:42 ale v psychoterapii se můžeme naučit, jak je regulovat,
00:08:46 v souvislosti s tím, jak myslíme a jak si formujeme svá očekávání.
00:08:51 Je velký rozdíl,
00:08:53 jestli jdu životem a vidím nezvladatelná nebezpečí všude,
00:08:56 kam se podívám, nebo, ačkoli svět není vždycky krásný a bezpečný,
00:09:00 jestli rozpoznám, že se s tím mohu vypořádat.
00:09:04 Pak se nebudu celou dobu jen užírat.
00:09:08 -Diana Reuscherová trpí jednou z nejběžnějších
00:09:11 a nejnebezpečnějších úzkostných poruch.
00:09:14 Již dvacet let má pravidelné ataky paniky.
00:09:17 Zpočátku její život neomezovaly příliš vážně.
00:09:22 -Na začátku ne, protože přicházely celkem zřídka.
00:09:26 Sklony k úzkosti jsem měla vždycky,
00:09:29 ale ještě mě neomezovaly.
00:09:31 Ale časem to bylo pořád horší.
00:09:33 Potom, po třech či čtyřech letech jsem poprvé vyhledala pomoc.
00:09:37 Ale psycholog se mi vůbec nevěnoval,
00:09:40 viděla jsem, že mi to vůbec nepomáhá,
00:09:42 a tak jsem terapii ukončila.
00:09:44 A před šesti lety jsem začala chodit do centra
00:09:48 a po čtyřech týdnech
00:09:50 jsem se vracívala domů zcela bez symptomů
00:09:52 a rok mi bylo dobře.
00:09:54 Pak se však ataky vrátily a sužovaly mě stále víc.
00:09:59 -Diana má hlavně problém se společenskými styky.
00:10:02 Když ji někam pozvou, obvykle si vymyslí omluvu,
00:10:05 jen aby se nemusela připojit.
00:10:07 Když se přece jen rozhodne někam jít,
00:10:10 je to pro ni příliš stresující.
00:10:13 Psycholog André Pitig
00:10:15 je výzkumníkem na univerzitě ve Wurzburgu.
00:10:18 Říká, že může být velmi obtížné
00:10:20 zapojit úzkostné pacienty do terapie.
00:10:24 -Cílem mého výzkumu je najít faktory,
00:10:27 které mohou ovlivnit rozhodování pacientů tak,
00:10:30 aby si častěji zvolili terapii.
00:10:32 Zajímá nás, jestli jsou schopni si klást otázky:
00:10:35 Jsou připraveni čelit strachu? Jsou ochotni nastoupit terapii?
00:10:39 Mají pocit, že budou schopni na sobě dál pracovat
00:10:41 i po skončení terapie?
00:10:43 Zejména tedy zkoumáme, jaké pozitivní účinky,
00:10:46 jaké dlouhodobé cíle
00:10:47 a jaké motivy je mohou pobídnout k tomu, aby čelili situacím,
00:10:51 které jsou příčinou úzkosti.
00:10:57 -Lidé trpící sociálními fobiemi se mohou obávat např. večírků,
00:11:02 protože se bojí,
00:11:03 že se tam ztrapní a že ostatní je pak nepřijmou.
00:11:09 -Současně může mít společenský styk pozitivní stránku.
00:11:12 Pokud přece jen půjdu, mohu poznat nové lidi,
00:11:15 mohu najít přátele,
00:11:17 pacienti by mohli tyto výhody ocenit.
00:11:20 Ale ve studii vyvozujeme,
00:11:22 že když prožívají vnitřní konflikt,
00:11:24 věnují méně pozornosti možným pozitivním stránkám
00:11:27 účasti na večírku.
00:11:33 -Úzkostní pacienti trpí v průměru asi sedm let,
00:11:36 než se odhodlají podstoupit léčení.
00:11:40 Diana se nakonec rozhodla, že se do výzkumu zapojí.
00:11:44 Kognitivně-behaviorální terapie
00:11:47 se u úzkostných poruch osvědčila jako obzvlášť účinná.
00:11:50 Terapeutické pohovory pacienty učí analyzovat
00:11:53 jejich vlastní chování.
00:11:56 Při expoziční terapii jsou pacienti konfrontováni
00:12:00 s věcmi a situacemi, kterých se obávají.
00:12:06 Léčba farmaky má nejrychlejší efekt.
00:12:09 Přistupuje se k ní v těžkých případech,
00:12:11 často v kombinaci s dalšími formami léčby.
00:12:18 Spolu s kognitivně-behaviorální terapií
00:12:21 Diana prochází i expoziční léčbou.
00:12:27 -Vstupujete do situace, která vás k smrti děsí.
00:12:32 -Expoziční trénink vedený terapeutem
00:12:34 představuje velkou zátěž.
00:12:38 -Poprvé jsme trénovaly v obchodním centru.
00:12:40 Musela jsem projít od vchodu až k eskalátoru naproti.
00:12:44 Dokud byla průvodkyně se mnou, měla jsem v ní aspoň malou oporu.
00:12:47 Pak mě opustila a vrátila se až za čtvrt hodiny.
00:12:51 A právě to jsem musela zvládnout.
00:12:53 Nebo jsem měla koupit zboží a pak je vrátit.
00:12:56 V minulosti býval se mnou v obchodech vždy někdo z rodiny.
00:12:59 Také jsme nastoupily do vlaku.
00:13:01 Ale pak vystoupila a nechala mě jet samotnou.
00:13:04 Jindy jsme šly do kavárny a pak mě opustila
00:13:06 a já jsem měla jíst a pít zády k ostatním.
00:13:09 Takové situace byly mnohem lepší.
00:13:14 -Pacienti musí pokračovat i po terapii.
00:13:16 Musí se rozhodnout čelit strachu zas a znovu.
00:13:24 -Psychologové ve Wurzburgu také pracují se simulacemi.
00:13:30 Bývalou tělocvičnu proměnili ve virtuální laboratoř.
00:13:38 Zde se v realistických podmínkách měří strach a úzkostné reakce
00:13:43 jak u pacientů, tak u zdravých lidí.
00:13:51 V laboratorně řízených podmínkách psycholožka Marta Andreattaová
00:13:56 sleduje tělesné funkce na podněty,
00:13:59 které u pacientů spouštějí úzkost.
00:14:03 S 3D brýlemi se mohou volně pohybovat prostorem.
00:14:07 Na obří skleněné stěny
00:14:09 se promítají vysoce realistické scény.
00:14:12 Počítač vypočítává správné perspektivy.
00:14:15 Virtuální expoziční terapie je přímočará.
00:14:18 Pacient trpící strachem z výšek stoupá na vysokou virtuální věž.
00:14:23 Příprava ve virtuálním prostředí
00:14:25 je prvním krokem ke zvládnutí strachu v realitě.
00:14:30 -Řekla bych, že virtuální realita funguje jako jakýsi mezistupeň,
00:14:34 předchází expozici v reálném prostředí.
00:14:37 Má pacienta postupně navyknout
00:14:39 a připravit na situace v reálném životě.
00:14:45 To proto, že v tomto virtuálním světě
00:14:47 jsou pacienti v bezpečném prostředí
00:14:50 a oni si toho jsou vždy trochu vědomi.
00:14:53 I když se současně trochu cítí jako v reálném světě.
00:15:08 -Pokud je úzkostná porucha rozpoznána a léčena včas,
00:15:12 může se pacientovi kvalita života výrazně zlepšit.
00:15:15 Za jakých okolností však úzkosti především vznikají?
00:15:22 K propuknutí mohou přispívat traumatické zážitky.
00:15:26 Když bylo Nicholasi Mullerovi čtyřiadvacet,
00:15:29 ztratil babičku i matku.
00:15:35 -První panický záchvat
00:15:37 a první skutečné pocity strachu jsem zažil,
00:15:40 když mi zemřela matka.
00:15:42 První skutečný panický záchvat přišel během matčina pohřbu.
00:15:54 Moje symptomy zahrnovaly bušení srdce, bolesti
00:15:58 a zdrcující pocit, že umírám.
00:16:04 Šel jsem k lékaři, dopadlo to tak,
00:16:07 že jsem chodil ke všem možným doktorům.
00:16:11 Až teprve v určité fázi náš rodinný lékař z vesnice,
00:16:15 která má 600 obyvatel, řekl:
00:16:18 V pokoji je růžový slon a jeho jméno je úzkostná porucha.
00:16:26 -Když si netroufáte pobývat mezi lidmi,
00:16:29 strach vás zahání do izolace a osamělosti.
00:16:32 Sociální fobie patří
00:16:34 k nejběžnějším a nejvážnějším úzkostným poruchám.
00:16:38 V neziskové organizaci Deutsche Angstselbsthilfe lidé,
00:16:43 kteří jsou sami postiženi, radí ostatním.
00:16:46 Sociální pracovník Christian Zottl říká,
00:16:49 že pacientům pomáhají rozmluvy v malých skupinách.
00:16:54 -Připojit se ke skupině, jako je tahle,
00:16:56 je pro mnohé velmi obtížný krok, protože si musí připustit,
00:17:00 že mají problém, úzkostnou poruchu.
00:17:02 Nikoho tam neznají a předpokládá se,
00:17:05 že budou mluvit o svém strachu, možná se ostýchají natolik,
00:17:08 že o tom nemluví ani se svými partnery
00:17:11 nebo nejbližšími přáteli.
00:17:13 Mají se připojit ke skupině
00:17:15 a otevřeně to probírat s ostatními.
00:17:18 -Skupinová interakce je otevřená a ohleduplná,
00:17:21 a tak se většina pacientů
00:17:23 o svých osobních zkušenostech rychle rozpovídá.
00:17:26 Mnoho lidí s úzkostnou poruchou preferuje svépomocnou skupinu
00:17:29 dokonce před osobním pohovorem s terapeutem,
00:17:32 vysvětluje pacient s úzkostí Ulrich Schnippert.
00:17:36 -To vědomí, že jste součástí skupiny, to je klíčové.
00:17:40 Myslím, že žádná jiná forma terapie vám to nedá.
00:17:46 -Také Simone Bauerová tady našla oporu.
00:17:51 -Už v první hodině jsem si říkala:
00:17:54 No teda! Každý chápe, s čím přicházím,
00:17:57 a také vědí, jak se z toho můžu dostat.
00:18:01 To bylo poprvé, co jsem opravdu s úlevou vydechla.
00:18:07 -Je to něco jiného, než sedět proti profesionálovi,
00:18:10 který má medicinské znalosti, ale chybí mu osobní zkušenost.
00:18:15 Na cestě vás vždy provázejí překážky a selhání,
00:18:18 ale skupina je tu pořád.
00:18:20 Pořád vám poskytuje laskavou podporu
00:18:23 a to vás může provést obtížnými fázemi.
00:18:34 -Nicholas Muller má za sebou mnoho těžkých let
00:18:39 a vyzkoušel řadu různých terapií.
00:18:42 V dobách, kdy jej úzkosti týraly nejvíc,
00:18:45 užíval i psychoaktivní léky.
00:18:49 -Některé léky jsem snášel velmi dobře,
00:18:53 po jiných jsem tloustl a byl malátný.
00:18:59 Paradoxně jsem byl ještě smutnější.
00:19:02 Některé z nich pomohly, jiné ne.
00:19:04 Vyzkoušel jsem snad 4 nebo 5.
00:19:09 -Medikace může s úzkostnými poruchami pomoct.
00:19:12 Například benzodiazepiny
00:19:16 mohou úzkost zredukovat velmi výrazně.
00:19:18 Podle nás je problém,
00:19:20 že lidé se na těch lécích stávají závislými
00:19:22 a to následně brání pokroku v léčbě.
00:19:24 Takže je třeba zacházet s benzodiazepiny obezřetně.
00:19:28 Měly by se předepisovat
00:19:30 jen v případech silných záchvatů paniky.
00:19:41 -Ve fakultní nemocnici ve Freiburgu im Braisgau
00:19:44 se Katharina Domschkeová
00:19:46 zabývá vážně nemocnými pacienty každý den.
00:19:49 Kromě klinické praxe psychiatrička také učí
00:19:52 a vede zde výzkum.
00:19:54 Je úzkost osvojená? Nebo je to vrozený reflex?
00:19:58 Domschkeová se pokouší tajemství rozluštit
00:20:01 a studuje genetické i epigenetické faktory.
00:20:05 -Genetika a epigenetika
00:20:07 působí společně jako hardware a software počítače.
00:20:11 Genetika se týká vaší DNA, tu jste zdědili.
00:20:15 Máte ji od narození a během života zůstane nezměněna.
00:20:18 Jinými slovy, to je ten hardware. Epigenetika je software.
00:20:24 Popisuje chemické procesy
00:20:26 probíhající nad geny o stupeň výš.
00:20:29 Odtud její jméno: řecká předpona "epi" znamená "nad".
00:20:33 Takže epigenetika znamená nadgenetiku.
00:20:40 -I když je genetická informace
00:20:42 v genomu živého organismu od počátku neměnná,
00:20:45 nechová se vždycky stejně.
00:20:49 -Naše geny nejsou vždy stejnoměrně aktivní.
00:20:53 Existují mechanismy,
00:20:55 které mohou aktivitu DNA tlumit jako stínítko lampu.
00:20:59 Jednou z nich je metylace DNA.
00:21:03 -Při metylaci DNA se na DNA chemicky váže skupina CH3.
00:21:09 Pokud k tomu dochází v řídicí oblasti genu,
00:21:12 jeho aktivita se utlumuje.
00:21:16 -To znamená, že gen je utlumen.
00:21:18 Jako by si, lidově řečeno, nasadil noční čepec metylace.
00:21:24 -Studie na dvojčatech ukázaly, že v závislosti na druhu poruchy
00:21:27 za třiceti až šedesáti procenty
00:21:29 případů úzkosti stojí genetické faktory.
00:21:33 Zbytek je důsledkem životních zkušeností, to je epigenetika.
00:21:38 Negativní prožitky, odloučení, smrt nebo nehoda,
00:21:41 mohou k úzkostné poruše podstatně přispět.
00:21:44 Mohou opakovaně vypuknout,
00:21:46 když si pacient traumatizující zážitek vybaví.
00:21:50 A svou roli hrají biochemické faktory.
00:21:54 -Je známo, že stres aktivuje činnost adrenokortikální,
00:21:58 neboli stresové osy našeho těla.
00:22:01 Na dráze hypotalamus, hypofýza,
00:22:04 nadledvinky se uvolňuje kortizol, hormon nadledvinek.
00:22:10 Kortizol má schopnost pronikat do buněčného jádra
00:22:13 a aktivovat demetylační proces tím,
00:22:16 že jakoby nadzvedává
00:22:18 a uvolňuje noční čepec rizikových spících genů.
00:22:21 To znamená, že kortizol může geny demetylovat
00:22:24 a dřímající riziko dostane konkrétní podobu.
00:22:28 Demetylovaný gen se stane aktivnějším
00:22:30 a to může vyvolat v organismu úzkost.
00:22:36 -Je možné účinek genu potlačit psychoterapií,
00:22:39 nebo to dokážeme biochemicky?
00:22:42 Takové otázky si klade tým Kathariny Domschkeové.
00:22:46 Její pacientka Anna líčí, jak na ni poprvé dolehla úzkost.
00:22:51 -Přišlo to na mě, když jsem jela autem přes most.
00:22:54 Najednou jsem pocítila hrozný tlak v hrudníku,
00:22:58 všechno se ve mně v tu chvíli smrštilo
00:23:00 a srdce mi začalo bušit tak prudce,
00:23:03 jako by chtělo explodovat.
00:23:05 Pocítila jsem závrať a měla jsem strach,
00:23:08 že přestávám auto ovládat.
00:23:12 -Léčení? Šestitýdenní behaviorální a expoziční terapie.
00:23:16 Pacientku bylo nutno konfrontovat s jejími děsy.
00:23:22 -Lidé se u nás dozvědí,
00:23:24 že mají biologickou náchylnost k úzkostným reakcím,
00:23:28 že se s ní prostě narodili.
00:23:30 Pacientům radíme, jak mají své epigenetické sklony tlumit.
00:23:36 Člověk není bezmocný a vydaný napospas dědičnosti.
00:23:40 Biologickému riziku číhajícímu uvnitř
00:23:43 je nutno čelit na biologické úrovni. Jak?
00:23:47 Zdravou výživou, jógou, meditací, racionálním cvičením
00:23:50 a je nutno vzdát se kouření a alkoholu.
00:23:53 A samozřejmě také velmi pomáhají psychoterapie
00:23:56 a podpůrná psychofarmaka.
00:24:03 -Před započetím terapie se pacientům odebírá vzorek krve,
00:24:07 aby bylo možno zjistit,
00:24:09 zda se účinky léčby projeví i na biochemické úrovni.
00:24:20 Po šesti týdnech je nutno vyhodnotit léčebný přínos.
00:24:26 Terapeutka chce vědět,
00:24:28 jak se pacientka cítí subjektivně.
00:24:30 -Je mi o hodně lépe.
00:24:33 Už jen příležitostně mívám pocit,
00:24:35 jako by se ve mně něco cizího vzdouvalo,
00:24:38 a v těch chvílích se trochu bojím,
00:24:40 aby se to všechno nevrátilo.
00:24:42 Nyní však již vím mnohem líp, jak se s tím vyrovnávat.
00:24:47 -Jak se v průběhu terapie měnila intenzita úzkosti?
00:24:52 Zeslábly její pocity strachu?
00:24:56 -Jak jsme zas a znova opakovali cvičení,
00:24:59 strach pomalu přestal růst.
00:25:01 A pak klesl.
00:25:03 Během posledního cvičení byl strach mnohem snesitelnější.
00:25:10 -Opětovné testy Anniny krve. Změnily se hodnoty?
00:25:14 Podařilo se skutečně znovu potlačit rizikové geny?
00:25:20 Šéfka laboratoře Miriam Schieleová má jasno.
00:25:25 -Tady vidíme sekvence pacientčiny DNA před terapií a po ní.
00:25:30 Na žlutých bodech můžeme vidět,
00:25:33 že metylace vzrostla z 23 na 41 procent.
00:25:36 Terapie byla tedy úspěšná.
00:25:40 -Můžeme shrnout, že psychoterapie zabírá.
00:25:44 A nové je to,
00:25:46 že psychoterapie funguje nejen na mentálně-kognitivní úrovni.
00:25:50 Dokonce se zdá, že působí i na jádra buněk,
00:25:53 tedy na úrovni biologické, přesněji řečeno, epigenetické.
00:25:57 Patrně se nám podařilo nasadit noční čepec rizikovým genům
00:26:02 a to je pro naše pacienty skvělá zpráva.
00:26:09 -Nicholas Muller se už vrátil na pódia.
00:26:13 Se svou skupinou Von Brucken připravuje nové album.
00:26:18 -Nežiji v očekávání, že strach zmizel navždy.
00:26:23 Protože bych si vlastně připravoval zklamání.
00:26:27 Stalo se to několikrát, dokonce i po terapii,
00:26:32 dokonce i po odchodu z Jupiter Jonese,
00:26:38 také po zotavení.
00:26:40 Vím, že jsem si připravoval pád.
00:26:42 Ale uvažuju tak, že pokud se to stane nyní,
00:26:45 je to trochu jako když začne svědit jizva.
00:26:50 Ale to neznamená, že se zítra slunce nevrátí
00:26:54 a že se nebudu cítit mnohem lépe.
00:27:03 -Mám dojem, že někdy si pleteme strach s nedostatkem odvahy.
00:27:09 Ve skutečnosti není odvahou nepřítomnost strachu.
00:27:13 Odvaha je to, čeho se nevzdáte, i když máte obavy.
00:27:17 Když se bojíte, ale čelíte situaci.
00:27:20 To je skutečná odvaha.
00:27:25 -Moc dlouho mi trvalo, než jsem se z toho dostal,
00:27:28 a byla to vyčerpávající cesta.
00:27:30 Nechci to nijak přikrašlovat.
00:27:32 Musíte se naučit, že strach není šéfem,
00:27:35 ale že vy šéfujete svému strachu.
00:27:40 České znění připravili:
00:27:42 Aleš Jurda, Miroslav Přibyl, Luboš Ondráček, Petr Pokorný,
00:27:44 Hana Bílá, Markéta Grossmannová,
00:27:46 Marcel Nevín a Petr Lokaj
00:27:48 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2020
Úzkostné poruchy a záchvaty paniky jsou rozšířeným jevem, který může postiženým způsobit životní mučení. U nemocných se projevují náhlé duševní a fyzické příznaky úzkosti bez jakéhokoli vnějšího spouštěče. Mezi běžné příznaky patří bušení srdce, pocení a náhlá obava, že byste mohli zemřít. Vážným problémem tohoto stavu je, že se mnozí začnou stahovat, místo aby vyhledali pomoc, protože se často obávají jakýchkoli setkání s jinými lidmi. V současnosti existuje řada léčebných strategií, které jsou přizpůsobeny různým formám takových poruch. Zvláště slibné jsou expoziční a behaviorální terapie, při nichž se pacienti učí čelit svým obavám a překonávat sociální fobie. Úlevu v mnoha případech poskytují také svépomocné skupiny, v nichž mohou mít pacienti prospěch z výměny se spolutrpiteli. Ve zvláště závažných případech odborníci kombinují psychoterapii s léky zmírňujícími úzkost. Výzkum v posledních letech odhalil, že dědičné faktory hrají roli v úzkostných poruchách, které by neměly být podceňovány. Studie však také ukazují, že dobře přizpůsobená terapie může pomoci potlačit biochemickou roli, kterou tyto genetické faktory při poruchách hrají.