Rozhovor s režisérem dokončení Tomášem Kleinem

První klapka padla loni na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Jak zde probíhalo natáčení?

Jan Němec se vrátil do Cannes po mnoha letech s velkým nadhledem a myslím, že si velmi užíval natáčení, které probíhalo v subverzivním duchu. Přímo na místech činu, bez povolení a zbytečného váhání. Dokázal skvěle využít atmosféry a kulis festivalu, aby ukradl, co potřeboval pro svůj příběh.

Měl Jan Němec od začátku scénáře herce vybrané?

Záměr obsadit Jiřího Mádla měl Jan Němce už poměrně v počátku. Myslím, že to více souviselo s tím, jaký má obraz Jirka Mádl u českého obecenstva, než s tím, že by byl charakterově či vizuálně podobný Janu Němcovi. Záměr byl, aby se divák dobře ztotožnil s postavou Johna Jana, protože jde o fikci a ne o portrét autora. Záměr obsadit i Karla Rodena jako alter ego samotného režiséra přišel až ke sklonku natáčení. Karel Roden už několikrát reprezentoval alter ego Jan Němce a v tom filmu tím ještě umocňuje fabulaci autora. Za Mádlem, se skrývá vypravěč Roden jako alter ego samotného Němce.

Natáčení se uskutečnilo ve Spojených státech, kterého se Jan Němec již nemohl účastnit. Jak jste pojali režijně tuto část natáčení?

Jan Němec od počátku věděl, že nebude moct jet do Ameriky. Stejně tak počítal, že možná nebude v jeho fyzických silách film sám dokončit. Myslím, že se obklopil lidmi se stejným duchem. Od počátku jsme také měli dohodu, že pokud to bude potřeba, film režijně dokončím dle jeho instrukcí. Tak se nakonec i stalo a film jsme dokončovali se střihačem Josefem Krajbichem a dramaturgem Jakubem Felcmanem. Jan Němec byl velká režisérská osobnost a navíc měl silný a jasně srozumitelný příběh. Obojí nám bylo dobrým vodítkem, a proto si myslím, že jsme film dokončili v duchu, jaký by si on sám přál. Možná by se vztekal nad některými detaily, ale celek je myslím Němec v nejlepší formě. Navíc si myslím, že tento film je mimo jiné právě o tom, že když máte dobrý příběh a dostatečně silnou chuť ho vyprávět, tak se vždy najde cesta, jak ho vyprávět. Pokud teda máte odvahu ji hledat.

Příběh Johna Jana velmi dobře kopíruje osud naší země s jejími vrcholy i propady a může být dobrým návodem pro život. Když se člověk drží toho, co umí a dělá v těžkých chvílích, co je správné, tak může odejít s rovnou páteří a ještě o tom nechat silnou zprávu.