Madagaskar: Konec Světa
Madagaskar je někdy označován jako Konec Světa. Jeho izolace, přírodní krásy, moře a vzdálený horizont, vytvářející odrazy ve kterých se země zastaví a duch sestoupí. Monzunové deště, provoz, hliněné očazené ruiny domků, tak vypadá příjezd do hlavního města Antananariva- jinak Tany.
Pus pus pochází z anglického puš – tlačit. Tyto barevně pomalované dřevěné povozy jsou malgašskou verzí asijských rikší. Hlavním městem pus pus na Madagaskaru je Antsirabe. Už od brzkého rána se po jeho ulicích města pohybují dročky s honosnými jmény Air france, Zidane nebo Messi. Ulice nejsou značeny, ale vy nezabloudíte. Rikšař zná město jako své boty (pokud nějaké vlastní). Zaveze vás do zastrčených ulic a na místa, která byste sami nikdy nenašli. Rikšař je na svůj vozík a na svůj náklad hrdý. Vozí do školy malé slečny, staré babky na trh nebo mečící a močící dobytek tamtéž. Jízda ve stínu kabiny, za stálé pomalé rychlosti, místy o kterých jste ani netušili že existují, je nezapomenutelná.
Dostat se z města do národních parků vyžaduje většinou terénní auto. Jedině takto lze dojet do aleje, mezi tisícileté, jako z vosku vymodelované stromy – baobaby. Malgašané věří, že se do těchto stromů, převtělují duše zemřelých. Podle jedné pověsti stvořil baobaby bůh, ale ďábel ze samé závisti otočil stromy vzhůru nohama, aby na ně mohl z pekla vidět i on. A baobaby rostou od té doby dál – kořeny k nebesům. Prokletím Madagaskaru, byl a je, jeho prales a vzácné dřevo. Jeho kácení je na mnoha místech zakázané, fady – tabu. Přesto se, díky neuvěřitelné korupci, madagaskarské lesy ztrácí jako sníh na slunci. To co z primárního lesa zůstalo je chráněno v národních parcích.
Říkám si, že nevyzkoušet taxi browser – nejpopulárnější lokální dopravu, by bylo jako nepoznat Madagaskar. Je to levná doprava, která jezdí všude – tedy pokud vůbec stroj jede, nemá poruchu nebo nenapršelo a není průjezdná komunikace, anebo už nemáte ani floka. Z výchozí stanice, se vyjede až se auto zaplní – že existují jízdní řády jsou jen falešné pomluvy. Zaplněné auto znamená, že jsme natřískáni až po střechu a střecha je natřískána až kam až dosáhnou špagáty na upevnění šlapacího kola, různých beden, krabic a tašek s dobytkem. Cestou se nabírají další pasažéři. Tam kde nás ještě včera sedělo 8 (Hyundai mini van) s řidičem, je nás najednou 15. Zajistil jsem si místo na sedadle pro 3, ale za chvíli jsme tu seděli 4. Už teď jsem seděl jednou půlkou na jakési tyči. Tyč nepříjemně tlačila. Browser stále zastavuje a nabírá další domorodce. Po další kodině nás v autě už sedí 25. Na mém sedadle sedíme už po 5ti a proti nám do uličky se vměstnali další 3. Už tu není k hnutí – nohy se tlačí ze všech stran, pokud se jen kousek pohnu, přijdu natrvalo o zbytek svýho místa. V kabině pro řidiče sedí 4. Řidič nemůže přes haksny pasažérů (rozuměj – nohy) pořádně řadit. Raději se pouští do žvýkaní listů katy – místní měkké drogy. Řídí rychle a docela dobře. Je poznat, že cestu nejede poprvé. Zná i policajty, kteří jej nechávají projíždět za malý úplatek s pozdravným gestem. Na zadních – otevřených dveřích visí obrovská petlice a na ní závozník a další 3 pasažéři.
O hodinu později sedím v jiným taxi browseru, v Peugeotu 407 pick up. Je nás tu 27. Začínám chápat, že jakékoliv předsudky tu neexistují. Cestu si krátím pohledem na ostatní cestující. Přestože se neznáme a vidíme se poprvé, jsme jako staří známí. V autě se všichni smějí, jedí liči, které se zrovna sklízí nebo žvíkaj katy (listy obsahují amfetamin a mají povzbudivý účinek). Ti, kterým to pohyb v autě dovolí, se snaží kvalitu listů katy posoudit jejím osaháním – prolnutím mezi prsty. Teď už nesedíme jen vedle sebe, ale někteří na sobě. „Vyfasoval“ jsem snad největší krasavici v autě. Její váha určitě není nad 45 kg a to mi dávalo šanci přežít. Vše má ale svůj konec. Po hodině jízdy i tato „lehká droga“ přestává tlumit bolest. Naznačuji to dívce, ta se ale jen nádherně usměje a řekne „ mora mora“ – pomalu pomalu. Muj kamarád říka že správný cestovatel musí splňovat 3 podmínky: musí mít betonový žaludek, ocelový nervy a plechovou prdel. A tak ze zabejčím ještě více a vydržím až do cílové stanice. Plechová prdel je ale „na hadry“. Ta vskutku úmorná cesta, na kterou jsem se tolik těšil, stála nakonec to za to. Docením to ale až teď, po celodenním odpočinku a koupání v hotelovém bazénu. Jako bonus potkávám krásku na pláži.
Madagaskar je čtvrtý největší ostrov Světa. Dokonale izolovaný od všech kontinentů. Od Afriky se oddělil už před 120 miliony lety. To je důvod, proč zde najdeme neobyčejné množství endemitů. Žije zde polovina z celosvětových 150 druhů chameleónů. „Buď jako chameleon“, říká malgašské přísloví. „Jedním okem se dívej do budoucnosti a druhým do minulosti“. Někteří Malgašané se ale právě pro tuto schopnost chameleonů bojí a považují tyto tvory za čarodějné stvoření. Chameleon je studenokrevný. Jeho nestálá tělesná teplota, závislá na okolí, s sebou přináší problémy – třeba s rychlým pohybem. Naproti tomu ale poskytuje chameleonům jednou velkou výhodu: Umožňuje jim vystačit si s daleko menším množstvím potravy, než jak je tomu u savců. Savci totiž většinu energie z potravy použijí k udržení tělesné teploty. Chameleon má na končetinách srostlé prsty, vždy dva proti třem prstům sloužící k pohybu po větvích. Ke stejnému účelu slouží i chápavý ocas. Dalšími dovednostmi chameleona je změna barvy kůže a lovení kořisti na dálku díky „teleskopickému“ jazyku.
Lemures se souhrnně jmenují vývojově nejstarší poloopice, které v současnosti žijí pouze na Madagaskaru. Jak se dostaly lemuři na Madagaskar není známo. Jisté je, že před asi před 75 miliony let, v době prapředků lemurů, už byl ostrov dosti vzdálený od jakékoli pevniny. Je mnoho hypotéz, jak k osídlení došlo, avšak pro žádnou z nich doposud nebyl nalezen přesvědčivý a jednoznačný důkaz. Na Madagaskaru je 26 druhů lemurů a mohlo jich být ještě víc, ale dalších 15 druhů již prohrálo svůj boj s osudem a vyhynulo. Jejich silné nohy jim dovolují skoky až 7 m dlouhé.
Taky se dokážete dlouho dívat na krásnou pohlednici a představovat si, že exotická místa sami navštívíte? My vám v této chvíli doručíme televizní pohlednici z nádherného Madagaskaru. Kamery Objektivu ho zachytily tak věrně, že chvílemi budete mít pocit, že jste tam taky.
