Zábavná talk show Haliny Pawlowské, tentokrát na téma „jak si užít nárazy“ (2006). Spoluúčinkují K. Englichová a O. Konrád. Režie K. Czaban
00:00:40 Dobrý večer.
00:00:42 Jeden dobrodruh dostal nápad, že sjede na barelu Niagárské vodopády
00:00:47 a v zásadě se mu to povedlo, jenže si zlámal všechny kosti.
00:00:53 Pak když ty kosti srostly, tak odjel na Nový Zéland
00:00:58 a tam umřel, protože uklouz na banánové slupce.
00:01:03 Tématem dnešních Banánových rybiček je: Jak přežít náraz.
00:01:10 -Má nádherný prsa, že jo?
-Prosím?
00:01:14 Byla tak divoká, tak divoká.
00:01:17 Třeba jednou jsme málem zbořili celý hotelový...
00:01:21 Napáchali jsme škodu za 7 táců.
00:01:23 Přestaň mi vyprávět o sobě a mý ženě, buď tak laskavej.
00:01:26 4 dny jsme nevytáhli paty z pokoje, ale tobě to nemusím vykládat.
00:01:30 Vzal sis ji, ty šťastnej hajzle.
00:01:34 Co je to?
00:01:36 To jsme za několik hodin postavili.
00:01:38 -Vypadni!
-Proč?
00:01:40 Jsem tak smutnej.
00:01:44 Co je ti? Co děláš? Kam zase jdeš?
00:01:59 Platím.
00:02:08 Člověk si může narazit nos, může narazit na stopu,
00:02:14 může si narazit bouřku ještě víc do čela,
00:02:18 může narazit na drsnou realitu, může narazit na idiota.
00:02:24 Mně muž včera říkal: "Nechceš jet na dovolenou?"
00:02:30 Tak jsem na něj tak vytřeštila oči a říkala jsem:
00:02:33 "Jak nechceš jet na dovolenou, já jsem byla na dovolený."
00:02:38 A můj muž říkal: "Já jen, že je babí léto."
00:02:43 Mám prostou radu, která zní:
00:02:46 Když máš všeho dost, tak si naraž kost.
00:02:53 Mým prvním hostem je vynikající hráč na foukací harmoniku,
00:02:58 je to muž, který píše pro tisk, pro rádio, pro televizi,
00:03:04 má kapelu Gumbo.
00:03:08 Muzikant Ondřej Konrád.
00:03:19 -Ahoj.
-Ahoj.
00:03:23 Řekla jsem dobře Gumbo?
00:03:25 Řekla a neřekla, ono by se to správně mělo číst Gambo,
00:03:29 ale v Čechách lidi obyčejně říkají Gumbo,
00:03:34 já sám to taky tak někdy říkám.
00:03:36 Někdy si dělám legraci, že když můžou Francouzi říkat lžaz
00:03:40 místo jazz,
00:03:41 tak proč my bysme nemohli říkat Gumbo místo Gambo.
00:03:44 A co to znamená, víš, já už teď budu říkat Gumbo.
00:03:47 Ještě mi to připomíná tu opičku, jak se jmenovala, Jumbo?
00:03:52 Nebyla nějaká opice Jumbo?
00:03:54 Nevím, možná gumová, že by byla gumbo.
00:03:56 Nevím, proč mi to připomíná opici. Promiň, teď jsem se zarazila.
00:04:00 Není to opice, ale je to jídlo.
00:04:03 Je to jídlo, který se vaří v Louisianě v New Orleans,
00:04:07 je to takovej vrcholnej výkon tzv. kreolský gastronomie.
00:04:13 Tzn. že je to takovej eintopf.
00:04:15 Jeden velkej hrnec, ve kterým je spousta věcí,
00:04:18 ingrediencí, který my vůbec ani neznáme, některý druhy zeleniny.
00:04:22 Dusí se to velice dlouho.
00:04:24 Je to slavný hlavně proto, že když tam jsou ty velký masopusty
00:04:28 v New Orleans,
00:04:30 celej tejden ohromný férie únorový, kde se volí královna Zulukafrů
00:04:37 a všechno možný
00:04:39 a choděj tam ty dechový kapely, ze kterejch vlastně vznikl jazz,
00:04:43 po ulicích, za nima jsou...
00:04:45 Celej den je doprovází, tomu se říká second line - druhá linie,
00:04:49 takový děti, který tancujou jak ty kapely hrajou.
00:04:53 A aby měli dosti síly tihleti second lineisti,
00:04:57 tak ty panímámy černý vyjdou před barák,
00:05:01 tam postavěj na stůl ten hrnec toho gumba a rozdávaj jim to.
00:05:05 Taková jako polívka pro chudý, dalo by se říct,
00:05:08 ale je to hrozně dobrý.
00:05:10 A já jsem to použil jako takový synonymum,
00:05:12 protože v tom je spousta chutí a vůní,
00:05:15 což bych chtěl, aby v tý naší kapele bylo taky.
00:05:18 Já jsem viděla asi Gumbo, Gambo v nějakém dokumentu v televizi,
00:05:25 bylo to právě z období toho masopustu,
00:05:30 byl to hudební pořad, teď se mi to vybavilo.
00:05:33 A tam byl ještě jeden moment, že nosí tuhletu polévku na hřbitovy.
00:05:38 I to je možný, to nevím.
00:05:40 Nad hrobama o Dušičkách, že to je pojaté jako veselá záležitost
00:05:48 a vlastně tam hodujou.
00:05:50 Člověk, co se všechno nedozví.
00:05:53 Ostatně tam ti new orleanští černoši byli hrozně zábavní v tom,
00:05:57 že když někdo umřel a šlo se na ten pohřeb, tak hrála zase ta kapela,
00:06:01 hrála ty nejsmutnější písničky.
00:06:03 Ale pak byla pověra, že kdo bude vycházet těma hřbitovníma vratama
00:06:07 poslední, tak ten se tam příště vrátí, ale už v tý rakvi.
00:06:10 Takže jakmile byl nebožtík spuštěnej do země,
00:06:14 tak začal strašlivej úprk pryč, takový nedůstojný.
00:06:22 Mým dalším hostem je dáma, která má také přezdívku anděl,
00:06:30 která studovala v Americe, a která, dalo by se říci,
00:06:37 vděčí za svou kariéru Dádě Patrasové.
00:06:42 Kateřina Englichová.
00:06:58 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:07:00 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:07:02 Kateřino, všimla jste si, jak jsem neřekla ani harfenistka,
00:07:06 ani harfistka.
00:07:09 My jsme to řešili, než jsme sem šli,
00:07:11 jestli se říká správně česky harfistka nebo harfenistka
00:07:15 a vy jste mi řekla, že nesmím říct harfenice.
00:07:18 -To nesmíte.
-Ano, pro jistotu jsem neřekla nic.
00:07:20 Protože harfenice byly potulné a my se dneska tváříme,
00:07:24 že už jsme stálice.
00:07:27 Jak může bejt harfenice potulná, když si táhne harfu?
00:07:31 Dřív byly ty harfy mnohem menší, takže se daly...
00:07:34 Biologickej název, harfenice potulná,
00:07:36 to je jako nějaká květina třeba.
00:07:39 Jak by to bylo v té básni, že tam stojí ne Polednice,
00:07:42 ale Harfenice pod plachetkou.
00:07:46 Ale anděl se o vás říká, že jste.
00:07:48 Tak vůbec o harfistkách, to vždycky nám říkali,
00:07:51 že si vybírají harfistky na konzervatoř podle toho,
00:07:54 jestli jsou vysoké a mají dlouhé vlasy.
00:07:57 Nevím, myslím si, že ne.
00:08:00 Víly s těma blond... Koli váží ta harfa?
00:08:04 Už jsem se lekla, že se ptáte, kolik vážím.
00:08:07 Nevím, ale harfa váží kolem 40 kil.
00:08:11 Tak to není zas tak strašné.
00:08:14 Není, já jsem si taky myslel, že to je těžší.
00:08:17 Že ten kontrast těch křehkých bytostí s tím monstrózním nástrojem
00:08:21 je dramatičtější.
00:08:24 V podstatě to unesete, když na to přijde, nejhůř.
00:08:27 Tak 40 kilo je hodně, ale dá se to nadzvednout určitě.
00:08:30 Ona je spíš taková neuchopitelná.
00:08:33 Vy nosíte ten rudl, ne?
00:08:35 Rudlík a vždycky s ním někam přijedu.
00:08:38 Ale je to taková disproporce, vy máte...
00:08:40 Kolik váží foukací harmonika?
00:08:43 Asi čtvrt kila.
00:08:45 Takový nepoměrný mi to připadá.
00:08:47 Zas jich mám víc, mám k tomu aparaturu
00:08:51 a nakonec jsem dohromady na těch 40 kilech taky.
00:08:55 Kateřino, já jsem řekla, že za svou kariéru...
00:08:57 Já vím, že jsem to přehnala, to je nadsázka televizní,
00:09:00 vděčíte téměř Dádě Patrasové.
00:09:04 Víceméně se to dá tak říct,
00:09:07 protože ona skrze mé rodiče mě představila svému tatínkovi,
00:09:12 který byl profesor na akademii, harfista České filharmonie
00:09:17 Karel Patras.
00:09:19 Vy jste si myslela, že budete méně cvičit.
00:09:21 Vy jste hrála na...
00:09:22 Já jsem hrála na klavír a na flétnu.
00:09:24 Na klavír poměrně dobře a na flétnu hodně špatně.
00:09:28 A tak ti moji rodiče tenkrát celkem pragmaticky, když slyšeli o harfě,
00:09:32 tak si říkali, špatná flétnistka, to není dobrý, klavíristek je plno,
00:09:36 tak ať se podívá na harfu.
00:09:38 Tak jsem se šla podívat na harfu.
00:09:40 Oni měli pocit, že se to tam jako ztratí u tý harfy.
00:09:43 Oni si to tak nemyleli, ale já jsem si to tak představovala,
00:09:47 že to je takový romantický, což ono je to romantický,
00:09:51 a že nebudu muset tolik cvičit.
00:09:57 -Ty jsi vnuk spisovatele Karla...
-Ne vnuk, já jsem syn.
00:10:01 Syn, ježišmarjá, pardon. Ale vypadáš tak mladě, víš.
00:10:05 -Já jsem pozdní dítě.
-Karla Konráda.
00:10:11 A ty jsi nenarazil někdy s původem?
00:10:14 Byla to otrava trochu, když jsem byl malej, nebo ne malej,
00:10:18 když jsem chodil do školy, to zažila i moje sestra.
00:10:21 Tak se na nás přece jenom koukali jako na nějaký privilegovaný děti,
00:10:25 to je takový nepříjemný.
00:10:27 Ti učitelé, tatínek byl zasloužilej umělec a tak...
00:10:30 Byl jsi privilegovaný dítě.
00:10:32 Tak jsem tím pádem trochu byl privilegovanej,
00:10:34 a proto taky jsem utek z toho světa k těm muzikantům,
00:10:37 protože bubeník z Flamenga Šedivý fakt nevěděl,
00:10:42 že můj tatínek byl spisovatel.
00:10:44 A tím, že oni mě vzali mezi sebe, tak pro mě to byla největší čest,
00:10:49 protože jsem neměl najednou tenhleten begram, to bylo báječný.
00:10:53 -Ale náraz má zároveň často odraz.
-To je pravda, to byl možná odraz.
00:10:57 Výsledek nárazu byl ten odraz.
00:11:00 V takovým ještě dobrým úhlu právě docela.
00:11:03 Nárazy byly v jednom kuse v těch 50., 60. letech v tý škole,
00:11:07 to už si dneska skoro ani neumím představit,
00:11:09 co to bylo za denodenní nárazy na strašlivou pitomost
00:11:14 a na všechny ty ČSM a na ty ruštiny a na ty učitele,
00:11:18 ti učitelé byli hrozní.
00:11:20 -Ne všichni.
-Všichni ne samozřejmě.
00:11:23 Ale občas o tom vyprávím svýmu staršímu 18letýmu synovi,
00:11:27 tomu malýmu je 5 a půl, toho to teprv čeká, budu-li živ.
00:11:31 Tak ten si myslí, že si dělám srandu,
00:11:34 on tomu nevěří, že to je možný, co se všechno dělo.
00:11:38 Až jsem si říkal, já budu muset napsat nějakou knížku,
00:11:41 takovou jako, aby se to tam opravdu popsalo.
00:11:44 Jako popsal Škvorecký to plnění Fučíkova odznaku
00:11:47 v Tankovým praporu.
00:11:49 Taky si myslej, že to je nadsázka, ale ona to moc velká nadsázka není.
00:11:52 Já byl u tankovýho praporu 2 roky, vím, o čem mluvím.
00:11:56 Moc velká nadsázka to není, i když já jsem tam byl až v 70. letech,
00:11:59 ale to se to zase do značný míry pěkně vrátilo.
00:12:02 Dokonce se skutečně začal plnit Fučíkův odznak znova.
00:12:06 To teda mně připadalo jako hodně velká anachronická fraška.
00:12:09 S tím synem, jak ty říkáš, malým, to jsou takový ty vzpomínání,
00:12:12 že už tomu nevěří.
00:12:15 To je taková ta bájná doba, jak dítě říká otci:
00:12:19 "Táto, vyprávěj mi o tom, jak jsi kdysi,
00:12:24 když jsi chtěl vypnout televizi, musel jít přes celej pokoj."
00:12:36 Kateřino, vy jste s původem měla nějakej problém?
00:12:40 Já jsem problém s původem celkem neměla,
00:12:43 naopak jsem se docela ráda blejskla na konzervatoři a potom s tím,
00:12:48 že moje prababička byla subreta v Národním divadle
00:12:53 a je na Hynaisově oponě vyobrazena.
00:12:57 On mi to nikdo nevěřil,
00:12:59 vždycky jsem ukazovala támhleta paní v tom černým, to je ona,
00:13:02 jasně, to víš, že jo...
00:13:04 Tak opravdu je to tak.
00:13:06 Teď taky úplně na vás tak koukám, že skoro tomu nevěřím.
00:13:09 Která to tam je?
00:13:11 Johana Kavalárová.
00:13:13 Je na pravé straně dáma v černém, sklání se takhle.
00:13:15 -A jak se jmenovala?
-Johana Kavalárová.
00:13:18 To je krásný, Johana Kavalárová. Tak vaše jméno je taky pěkný.
00:13:22 Ale Johana Kavalárová...
00:13:24 Tam je ten anděl obsaženej.
00:13:25 No jistě a ještě zjev a dohromady to je úplně...
00:13:28 Ona byla italského původu, takže měla černý vlasy
00:13:32 a byla taková tmavá.
00:13:35 Jaksi snad ty geny nějak putují odtamtud.
00:13:38 A z té 2. strany zase, od tatínka, to byl Antonín Líman,
00:13:43 což byl 1. učitel Antonína Dvořáka.
00:13:48 Vy jste partie teda.
00:13:50 To až by byl úplně hřích to nějak nezúročit, tolik vkladů.
00:13:56 Takže tím se samozřejmě ráda pochlubím, je to tak.
00:14:01 Zní to výborně, já vám to úplně závidím.
00:14:04 Úplně už mám takovej ten křivej úsměv, že se tak někdo má,
00:14:08 ještě vám závidím předky, to je úplně nevhodný.
00:14:12 Kde jste narazila na nějaké zvláštní publikum?
00:14:16 Leckde.
00:14:17 Dneska jsme se zrovna bavili v autě, když jsme sem jeli,
00:14:22 o Latronce.
00:14:24 Tak zrovna v Latronce jsem hrála pro anarchisty,
00:14:27 tak to bylo poměrně zvláštní publikum.
00:14:29 To vysloveně bylo pro anarchisty anebo pro ty,
00:14:33 co bydleli v Latronce?
00:14:34 -Všímáte si mých znalostí?
-Vy jste tak informovaná.
00:14:40 Byla to směsice, já si akorát pamatuju,
00:14:43 že jsem jim strašně chválila guláš a z jakýho masa to je
00:14:46 a oni jsou vegetariáni, takže to bylo sójový maso.
00:14:53 Všichni nebyli, byli všichni vegetariáni?
00:14:55 No, tvářili se tak.
00:14:57 Tam jednu dobu bydlela moje dcera, takže právě...
00:15:00 Já jsem si říkal, že ty znalosti nebudou jen tak samo sebou.
00:15:03 A ta jednu dobu byla vegetariánka, ale vy také, ne?
00:15:05 Ne, ne.
00:15:07 -Vy jste nikdy nebyla vegetariánka?
-Ne, nikdy.
00:15:09 -Vypadáte, že nemůžete vůbec jíst.
-Ne, já naopak můžu jíst.
00:15:16 Můj muž říká, že by bylo jednodušší mě šatit než živit
00:15:21 a něco na tom je.
00:15:23 To ne, to já rozhodně nejsem vegetarián.
00:15:26 Tak to bylo takové publikum docela zajímavé, to musím říct,
00:15:29 ale strašně pozorné.
00:15:32 To bylo až neuvěřitelný a přitom jsme jim tam hráli od Hindemita,
00:15:35 přes...
00:15:37 Opravdu autory 20. století, leckdy pořadatelé křičí hrůzou,
00:15:42 tak to oni všechno snesli a velmi zaujatě poslouchali.
00:15:50 -A vy jste hrála ve vězení.
-Hrála jsem ve vězení.
00:15:53 To by mě zajímalo, taky byli posluchači dobrý?
00:15:56 Byly výborný, vězenkyně byly náramný.
00:15:58 Vězenkyně to byly.
00:16:00 To oni by mě nepustili do mužské.
00:16:02 Oni by vás nepustili, to by bylo moc pro ty vězně.
00:16:04 To nevím, ale nějak to je tak rozdělený,
00:16:10 že muži k mužům a ženy k ženám.
00:16:13 Takže jsem hrála ve vězení Sing singu.
00:16:24 Jak sis prosím tě narazil, to zní tak ošklivě, ale myslím to hezky,
00:16:29 tu pravou?
00:16:33 -Jestli je to ta pravá.
-Nebo ty pravé.
00:16:36 Teď zrovna nějak se rozhodla, že bude hledat identitu,
00:16:39 tak já bydlím trošku extra.
00:16:41 Aha, promiň, to jsem nevěděla.
00:16:46 Já to otočím, jako bych nic neřekla.
00:16:50 Ale vlastně to bylo takový mystický, to je pravda,
00:16:54 mělo to skoro mystickej nádech.
00:16:57 Já jsem procházel v redakční místnosti časopisu Rock and Pop,
00:17:00 kde jsem pracoval po roce 1990, šel jsem za šéfredaktorem
00:17:03 Jirkou Černým
00:17:05 a tam stála nějaká dívka v rohu.
00:17:08 Já jsem pak se zase vracel asi po 10 minutách
00:17:11 a vona tam pořád stála.
00:17:13 Pak jsem šel ještě asi za půl hodiny tam s nějakým jiným lejstrem
00:17:16 a vona tam pořád stála.
00:17:17 Zase jsem se vracel, pořád tam stála.
00:17:20 A nějak mě to zaujalo, ale vlastně jsem ji ani neviděl pořádně.
00:17:23 Pak jsem si vymyslel nějakou záminku,
00:17:25 že se půjdu podívat na ni, ale ona už tam nestála.
00:17:29 Tak jsem šel za naší sekretářkou, řekl jsem jí:
00:17:31 -"Co to tady byla ta holka?"
-"No, ona tady čekala někoho."
00:17:34 -"A co přinesla?"
-"Tady nějakej článek."
00:17:37 Tak jsem našel článek a on byl o jazzu.
00:17:39 Já jsem říkal:
00:17:40 "To jste ji měla poslat za mnou, já jsem tady přes jazz, hergot."
00:17:43 A udělal jsem scénu.
00:17:46 Tak to je moje žena současná, co teď právě hledá tu identitu.
00:17:50 Takhle se to odehrálo.
00:17:55 Kdy jste, Kateřino, nepochopila narážku?
00:17:59 Mockrát.
00:18:02 Já jsem většinou ta,
00:18:04 která nejen že se všechny drby dozví jako poslední,
00:18:08 ale reaguje na ně naprosto mimo.
00:18:13 Je pravda, že můj muž mě asi předčí.
00:18:15 Musím říct, že on je mistr naprostých trapasů úžasných.
00:18:19 Jakože nechápe narážky on tedy.
00:18:22 Nechápe narážky, nechápe absolutně mrkání - nedělej to,
00:18:27 ho ještě podpoří v tom,
00:18:30 aby do té bažiny se propadal víc a víc.
00:18:33 A máte nástupy? To taky si dávaj muzikanti?
00:18:37 To si dávaj nástupy.
00:18:41 V muzice s tím problém nemám, to je ale jiná sféra úplně,
00:18:44 to je jiná část mozku.
00:18:46 Báječná historka, je to historka, asi to není pravdivá příhoda.
00:18:52 Že Česká filharmonie letěla do Laponska,
00:18:55 kde hrála jeden kus, jednu symfonii,
00:18:59 v níž byl part pro triangl, ale někde uprostřed
00:19:02 a jenom takovej malinkej, 3x se cinkne a to je všechno.
00:19:06 Ale to nemůže udělat někdo,
00:19:08 kdo hraje přitom zároveň na jinej nástroj,
00:19:11 musí tam jet ten trianglista prostě.
00:19:14 Na ty 3 cinky letí letadlem,
00:19:18 bydlí tam asi 3 neděle s nima v tom hotelu.
00:19:22 Jak je to v tý partituře, v nějakým tom 998 taktu,
00:19:31 tak když to nepočítáte si od začátku, tak nic.
00:19:35 Přišlo to místo, on nevěděl, nic neudělal a hrálo se dál, konec
00:19:39 a on zase jel domů, nezahrál ty 3 cinky.
00:19:49 Hudební náraz mi ještě připomíná historku taky,
00:19:53 když jste zmiňoval Českou filharmonii
00:19:56 a to teda musel bejt velkej náraz.
00:19:59 To se zřejmě opravdu stalo ještě za hlubokého komunismu.
00:20:03 Byla Česká filharmonie v Sovětským svazu
00:20:07 a hráli v nějakým obrovským sále, nevím, kde už to bylo,
00:20:11 přišel dirigent, všichni seděli, zvedl taktovku a ozvalo se tadá
00:20:19 a všichni stali.
00:20:22 Slovanskej tanec začli hrát,
00:20:28 všichni ti lidi si začli sedat postupně.
00:20:31 Oni čekali, tak začíná hymna. Takže to muselo bejt docela dobrý.
00:20:44 Mimochodem, když jste mluvila o nejdivnějším publiku,
00:20:49 tak já jsem si vzpomněl,
00:20:52 kdy jsem narazil na nejstrašnější publikum právě bylo v této zemi,
00:20:56 kde včera znamená předevčírem.
00:20:59 V roce 1985 jsem tam byl na turné se zpěvákem Petrem Lipou
00:21:05 a naším kytaristou,
00:21:08 měli jsme kapelu.
00:21:11 Nejenom, že z tama mám krásnej plakát.
00:21:17 Geniální úplně, azbukou všechno, fantastický.
00:21:24 Hráli jsme hned ty první koncerty,
00:21:28 my jsme napřed byli asi 2 dny v Moskvě než začalo to turné.
00:21:31 Mimochodem to potom pokračovalo 5 neděl,
00:21:34 přičemž celejch těch 5 neděl bylo ve dne 25 a v noci 35 mínus.
00:21:39 Strašnýho něco.
00:21:42 Celý to bylo strašný, ale podivuhodný bylo,
00:21:46 že tam se hraje v takovejch...
00:21:48 Každý město má tzv. filharmonii, má takovej sál, kde se konaj,
00:21:51 oni tomu říkaj filharmonia.
00:21:54 A tam je nějaký ředitelství a mají vlastní auto a velkej sál.
00:21:57 Tam se hrajou všechny možný druhy koncertního umění od vážnýho
00:22:02 až po naprosto estrádní.
00:22:05 A tam jsme hráli.
00:22:07 A teď jsme došli na scénu, začali jsme hrát.
00:22:11 Člověk se napřed rozkoukává v rámci tý kapely
00:22:14 a pak se začne koukat na lidi.
00:22:17 A já jsem úplně strnul,
00:22:19 poněvadž tam seděli takoví stařečkové a starý paní,
00:22:23 všichni měli nějaký ty odznáčky, že byli vyznamenaný za války.
00:22:30 Samozřejmě reakce byly úplně mrazivý na tu hudbu, co jsme hráli.
00:22:36 To bylo horší než těch 35 venku.
00:22:39 A já jsem si říkal, no, dobře, já chápu,
00:22:42 že je to samozřejmě nemůže zajímat, ale co tam dělají, proč tam jsou?
00:22:46 Dostali to za odměnu nebo rozkazem nebo jak to jako je?
00:22:50 A pak jsem to pochopil o pauze.
00:22:53 Tam bylo obrovský bifé a v tom bifé byly věci,
00:22:56 který jinde neexistovaly, třeba smažený kuřata.
00:22:59 Takže oni skutečně měli za odměnu, že tam můžou jít na ten koncert,
00:23:03 museli přetrpět tu pro ně příšernou hudbu,
00:23:06 ale odměna veliká byla v tom,
00:23:10 že si koupili třeba 40 těch smaženejch kuřat do takovejch
00:23:13 obrovskejch pytlů a různý jiný pochutiny.
00:23:17 Tak to bylo hodně divný publikum, to jsem narazil asi na nejdivnější.
00:23:39 Máte radu, jak přežít...
00:23:42 Nebo možná by správně otázka byla, jestli máte radu, jak nenarazit.
00:23:46 Anebo jak přežít, náraz, úraz, odraz.
00:23:56 Ono to asi ani nejde nenarazit,
00:23:59 protože jinak by člověk musel pořád vlastně ustupovat lidem
00:24:03 a to taky nejde.
00:24:05 Ale já myslím, že když je člověk milej a vstřícnej,
00:24:09 tak těch možností toho nárazu je mnohem méně.
00:24:19 S tím já souhlasím, ale rozhodně to,
00:24:22 že by člověk byl milej a vstřícnej, tak že by to vylučovalo ty nárazy,
00:24:26 to teda asi ne.
00:24:27 Protože pak se právě narazí na někoho, kdo je tak zaseknutej,
00:24:31 že vám to stejně nepomůže.
00:24:33 Určitě jsem narazil v životě mockrát, ale já myslím,
00:24:37 že to je obohacující do značný míry.
00:24:41 Pokud to není nějakej náraz opravdu, kterej vás zlikviduje,
00:24:45 že potkáte někoho, kdo vám zkazí život, nějaká ženská třeba,
00:24:49 nebo tak.
00:24:52 Možná, že to spletu,
00:24:54 ale jedna velmi smutná dáma říká svý kamarádce:
00:24:57 "Promiň, že jdu pozdě, ale umřel mi muž, umřel mi v náručí."
00:25:05 "A poslední slova?"
00:25:09 "Ani moc nic neřek, ono se taky blbě mluví,
00:25:13 když máš ten polštář přitisknutej na obličeji."
00:25:18 Já si myslím, že je lepší narazit, než se nechat porazit.
00:25:25 Dobrou noc.
00:25:28 Skryté titulky: Jana Žákovská
00:25:31 .
„Roku 1911 se jistý dobrodruh rozhodl, že sjede na barelu Niagarské vodopády. V zásadě se mu kousek podařil. Až na to, že ho zpěněná voda otloukla tak, že měl zlámané skoro všechny kosti. Dobrodruh měl výdrž a dostal se z toho. Když kosti srostly, odjel na Nový Zéland. Tam zanedlouho zemřel. Po pádu na banánové slupce.“ Další díl Banánových rybiček je především o tom, „jak si užít nárazy“. Halina Pawlowská si do nich tentokrát pozvala světově proslulou koncertní umělkyni, harfistku Kateřinu Englichovou a jednoho z předních českých bluesmanů, hudebního publicistu Ondřeje Konráda.
