Halina Pawlowská a její hosté horozelec Miroslav Caban a zpěvačka Linda Finková na téma nouze. Režie K. Czaban
00:00:39 Dobrý večer.
00:00:41 Zpívá: Klokan je divné zvíře, a strašně naivní,
00:00:46 je furt bez halíře, má kapsu, a nic v ní.
00:00:50 Rozhodně líp to dělá například třeba pes,
00:00:54 že nevydělává, tak je bez kapes.
00:00:59 Tuto báseň napsal Emanuel Frynta.
00:01:03 Úplně jinak ji zhudebnil skladatel Skoumal.
00:01:08 A mé téma dnešních Banánových rybiček je: Jak přežít nouzi.
00:01:15 ZNÍ HUDBA
00:01:31 Drahá maminko, do New Yorku jsem dorazil v pořádku.
00:01:34 Ruce vzhůru!
00:01:52 Drahá maminko, do New Yorku jsem dorazil...
00:01:54 Ruce vzhůru!
00:02:04 Drahá maminko...
00:02:05 -Hochu, ruce vzhůru!
-...pošli mi peníze.
00:02:20 Nouze naučila Dalibora housti.
00:02:23 Někdo dokáže udělat z nouze ctnost.
00:02:27 A vesnička Nouze dopadla tak, že ji přelila Slapská přehrada.
00:02:31 Mě absolutně vždycky děsí, když vidím v letadle nápis:
00:02:36 Nouzový východ.
00:02:38 Zrovna nedávno mě děsil, když jsem letěla přes oceán
00:02:43 a napadla mě tahle rada:
00:02:47 Pravá dáma nehne okem, když má rande se žralokem.
00:02:53 Mým 1. hostem je dáma, která miluje vaření, šití,
00:02:59 pletení, háčkování a střílení. A chtěla by, kdyby byla mužem,
00:03:07 vypadat jako její muž Richard Genzer.
00:03:12 Zpěvačka Linda Finková.
00:03:23 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:03:26 -Krásně ladíte s křeslem.
-Děkuji.
00:03:29 Lindo, kdy jste byla v nějaké nouzové situaci?
00:03:33 -Krizový, katastrofální.
-Ještě jsem chtěla říct k tomu:
00:03:37 -Pravá dáme nehne okem...
-Ano.
00:03:39 Vedle mě může spadnout cihla a já se neleknu. To je výhoda.
00:03:43 -Na mě kdokoliv bafne...
-Vy jste hluchá?
00:03:46 To je dobrý, to se mě ještě nikdo nezeptal.
00:03:49 -Já myslím že ne, zatím.
-Tak se to zkouší,
00:03:52 že se bafá u nemluvňat a oni se taky nelekají,
00:03:57 ale pak jsou hluchý.
00:03:58 Já jsem celý život s radostí na někoho bafala
00:04:00 a měla jsem největší radost, když upadl.
00:04:03 Mohl sice dostat infarkt, ale to mě hrozně bavilo.
00:04:07 Já to potom zkusím. Vy jste mě vyprovokovala,
00:04:09 -že se neleknete.
-Ne, ne, ne.
00:04:11 Možná, když se na vás podívám hodně zblízka...
00:04:14 Možná moje zrcadlo by mi stačilo.
00:04:18 -Situace taková...
-Krizová situace?
00:04:21 To se mi stalo nedávno. Já jsem šla v klídku
00:04:23 na procházku s pejskem, na vodítku, vyštramákovaná,
00:04:27 nalíčená. Měla jsem za půl hodiny představení
00:04:30 a objevil se utrženej ovčák.
00:04:33 Jedna otočka, 2. otočka, šup, už byli v sobě.
00:04:36 -A vy máte jak velkýho?
-Já mám dalmatina,
00:04:38 ale 12letý trdlo. Moc se nerve.
00:04:44 Vlčák ho zpracoval. Já jsem pak zpracovala vlčáka,
00:04:47 i když se říká, že se do toho nemá zasahovat.
00:04:50 Dala jsem mu "kravatu", pak jsem ho párkrát kopla
00:04:53 a pak jsem toho frajera pěkně podržela mezi nohama,
00:04:57 aby už nemohl nic dělat.
00:04:59 Ono se říká, že se mají polít kbelíkem vody.
00:05:03 Já si neumím představit, jak venčím, a ještě s kbelíkama.
00:05:07 2 psi a ještě kbelíky, to už mně přijde moc.
00:05:11 Zpracovala jsem ho, dostal "kravatu" a dobrý.
00:05:15 O těch zvířatech ... možná to je krizová situace.
00:05:18 Moje kamarádka na chalupě volala hasiče,
00:05:24 že kočka vylezla na strom a že neumí slézt dolů.
00:05:30 Hasiči jí řekli, že ke kočkám nevyjíždějí.
00:05:34 Ona po dost dlouhý době neochotně přiznala,
00:05:39 že na tom stromě je taky její matka.
00:05:43 Neřeknu radu, já řeknu povzdych. Ten by mohl znít:
00:05:50 I větev stará je šelmou z jara.
00:05:56 Teď přijde muž, který má vinný sklípek,
00:06:01 vstává v pět hodin ráno, má dneska narozeniny a který,
00:06:08 když byl na vrcholku Mount Everestu,
00:06:11 tak chtěl fotografovat, ale ve foťáku mu došel film.
00:06:16 On ho musel vyměnit a přitom mu omrzly všechny prsty:
00:06:23 horolezec Miroslav Caban.
00:06:34 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:06:36 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:06:39 -Blahopřeju k narozeninám.
-Děkuji.
00:06:41 Krásné. Vy jste musel být často v dramatických, katastrofálních,
00:06:48 nouzových situacích, že jo?
00:06:52 V těch výškách, které lezu, tak to není vůbec náhoda.
00:06:55 Tam těch krizových situací je hodně.
00:06:58 Můžete mi vysvětlit jednu věc: Když tam není kyslík...
00:07:02 -30 % zhruba.
-Hrozně málo.
00:07:05 V 8 tisících nebo nad 8 a půl tisíc metrů.
00:07:08 Málokdo vůbec to dokáže bez kyslíku, že jo?
00:07:13 Většina horolezců leze s kyslíkem. Když jsem byl na Everestu,
00:07:17 tak ten den vyráželo 20 lidí nahoru
00:07:20 a z toho 19 lidí s kyslíkem. Já jsem byl bez kyslíku.
00:07:24 Jak jsem šel nahoru, tak mě plácali po rameni -
00:07:26 když byli s kyslíkem - tak jsem nevěděl, co říkají.
00:07:31 Říkám si: Plácají mě, proč? Plácají mě, protože si říkají,
00:07:34 jak jsem hloupej nebo dělám dobrej výkon?
00:07:37 Možná, že vás vidí naposledy. Možná se s vámi loučili.
00:07:40 -Mě by zajímalo: Proč tam lezete?
-Já nevím.
00:07:47 Mně se vždycky líbili horolezci. Já je obdivuju.
00:07:52 Ten nadhled a tak... To je tak strašně nebezpečný.
00:07:57 Jak si to člověk vezme, protože statistika říká,
00:08:01 že na horách zahyne méně horolezců,
00:08:04 jak lidí na naší dálnici do Prahy. Jak se to vezme.
00:08:09 Na tu koncentraci lidí na horách, tak to procento je dobrý
00:08:12 vůči naší dálnici. Nevím, jak je to na Západě.
00:08:15 Je to úměrný, odpovídá to trojčlence, úměře?
00:08:19 Nevím, matematikou jsem se moc nezabýval.
00:08:22 -Proto lezete na hory.
-Nějak se mi to nezdá.
00:08:25 Já jsem nastudovala příručku skauta...
00:08:32 Čemu musí člověk v nouzi čelit, ve vypjatý situaci.
00:08:38 To říkají skauti. Skaut tomu musí čelit.
00:08:42 Musí čelit: stresu, úzkosti, hladu, žízni, vedru, zimě,
00:08:56 bolesti, zranění, nemoci, nudě a samotě.
00:09:07 Já jsem si to představovala na vás, na vrcholcích.
00:09:10 Pak jsem si říkala: Dobrý, dobrý!
00:09:12 Ale já mám úplně stejný pocity, když sedím doma.
00:09:19 Všechno jsem tam našla. Všemu musím čelit.
00:09:23 -I tomu počasí?
-Podívejte, co nás obklopuje?!
00:09:28 Stačí vyjít na balkon.
00:09:31 Těch faktorů je milion na těch horách,
00:09:33 stejně jako doma, že? Stejně je to i v businessu.
00:09:36 Ovlivňuje vás hodně faktorů, které v tom hrají na ten výsledek.
00:09:41 Kdy vám šlo o život? Řekněte mi to tak rovnou.
00:09:44 Poprvé na Čo Oju, kdy jsme chytli hurikán v zóně smrti.
00:09:50 To je taková ta výška, kde člověk do sebe nemůže dát
00:09:53 žádnou kapičku vody...
00:09:55 -Od kdy to...
-Zhruba od 7200 až 7500 metrů.
00:10:01 Je tam tak málo kyslíku, že náš mozek vysílá signál,
00:10:08 že tělo má červené krvinky s kyslíkem poslat
00:10:11 jenom do srdce a do mozku. Žaludek se zmenší
00:10:15 -a všechny orgány jsou malé.
-Všechny orgány se zmenší?!
00:10:21 Pro někoho ten sport není, ale mně by se to docela líbilo.
00:10:27 Mně ne.
00:10:34 Všechny orgány se zmenší.
00:10:38 Potom dochází k tomu, že člověk do sebe nic nedá
00:10:41 a to je zóna smrti. Od té výšky začíná tělo
00:10:45 zpracovávat to nejlepší, co tělo na sobě má.
00:10:48 Tělo začne požírat vlastní tělo.
00:10:51 -To zní dobře.
-To je úžasný.
00:10:56 Takhle jsem se na to nikdy nedívala, na to horolezectví.
00:10:59 To je pro mě úplně novej obzor. To je nádherný.
00:11:01 Nejhorší je, že požírá to nejlepší,
00:11:03 co člověk na sobě má a to je svalová tkáň.
00:11:07 My horolezci ubydeme na svalové hmotě
00:11:09 a takhle nám zůstane galuska kolem břicha.
00:11:12 Ježíš, ještě tohle!
00:11:14 Právě v téhle výšce, na Čo Oju, tak došlo k takové zajímavé věci,
00:11:18 že jsme chytli hurikán na 4 dny. Byli jsme 4 dny ve stanu.
00:11:23 Jak nám stále trhal stan, tak jsme si ho šli uplácat,
00:11:26 aby nám neodletěl. Ve sněhu, v hurikánu,
00:11:29 po kolenách, úplně drastický. Tak jsme si to tak pěkně uplácali,
00:11:34 zavřeli jsme si stan, zapnuli až k vrchu.
00:11:37 Teď jsme seděli, leželi. Potom můj kamarád zaspal
00:11:41 i s šerpou a já najednou jsem začal upadávat do bezvědomí.
00:11:45 Říkal jsem si: Co se děje? Najednou přišla spásná myšlenka -
00:11:50 otevřít stan. Jak jsme si to krásně uplácali kolem stanu
00:11:54 a zavřeli stan, tak jsme si najednou vydýchali
00:11:57 všechen kyslík a to byla životu nebezpečná situace.
00:12:01 Můžu se zeptat: Co tam děláte ve stanu ty 4 dny?
00:12:05 To si povídáte nebo máte knížku, hrajete hry?
00:12:08 Spíš držíme stan, aby ho vítr neodfoukl.
00:12:12 -Hurikán má 200 km/hod.
-To je, jak vzdorujete nudě.
00:12:17 Lindo, kdyby jste si měla vybrat ze všech těch faktorů.
00:12:20 Jestli si je pamatujete všechny? Úzkost, počasí, hlad, žízeň...
00:12:26 Kdy vy máte nejvyšší stav nouze?
00:12:32 -Hrozně málokdy.
-Jo.
00:12:35 -Zima mi docela vadí.
-To mně léto. Mně horko v noci.
00:12:40 Jo? To se nezmenšujou orgány.
00:12:47 -Můžu na tom lpět, na té otázce?
-Ano.
00:12:49 Mohla byste to vyjmenovat.
00:12:53 -Úzkost?
-Nemám úzkosti.
00:12:56 -Ne?
-Ne.
00:12:58 To ještě asi přijde.
00:13:01 Počasí, dobře, to jsme říkali. Hlad? Žízeň?
00:13:05 Když mám hlad, tak někdy dokážu být nepříjemná
00:13:09 jako chlap. Jsem nepříjemná.
00:13:12 Většina ženských má ráda pocit, že hubne.
00:13:17 Většina žen má dobrej pocit, když hubne,
00:13:20 -ale nesnáší, když má hlad.
-Jasně.
00:13:23 Já neznám šťastnou hladovou ženu.
00:13:27 To si všimněte, že často ty hubený ženy...
00:13:30 -Jsou nepříjemný.
-...mají staženej obličej
00:13:35 takovým sebeovládáním, jak ta ústa často nepoužívají.
00:13:41 -To se nám na horách nestává.
-Úplně je zatnou.
00:13:45 To já mívám někdy zaťatý. Hlad to mě štve.
00:13:50 -Co tam ještě bylo?
-Nuda?
00:13:53 Já se nenudím vůbec, ani sama se sebou.
00:13:55 Samota? Ta vůbec. Já se mám celkem ráda.
00:14:00 Do vašeho manželství bych chtěla proniknout, chápete?
00:14:03 -Tam se dostaneme.
-Samota, to asi ne?
00:14:06 -Ne, ne, ne.
-Co tam ještě máme? Bolest?
00:14:10 Já mám docela vysokej práh bolesti.
00:14:14 To mě tady celkem nesrazí.
00:14:17 -Zranění?
-Ani ne.
00:14:20 Co tam ještě bylo?
00:14:21 Kdyby mi někdo utrhl nohu, tak asi se s tím nesrovnám
00:14:24 jen tak, ale takový malý oděrky...
00:14:28 Co by vám tak ten váš muž mohl udělat,
00:14:31 aby to šlo do rizikových faktorů?
00:14:34 Stačí, že přijde pozdě. Hned jsem vytočená.
00:14:39 Nechává vás volně dýchat? To souvisí s těma horama.
00:14:44 -Jo, nechává.
-Nedává vám masku?
00:14:47 Ne, vůbec. On mě trápí akorát, že přijde odněkud pozdě.
00:14:54 Když někdy nedodrží slovo, ale to v "bobříkách" nebylo.
00:14:58 Přemýšlím, na co by jsme to napasovali.
00:15:01 Samota! Čekáte na něj. Ne?
00:15:05 Čekám, jsem naštvaná, ale ne proto, že jsem sama,
00:15:07 ale protože on není doma. Já jsem sama celkem ráda,
00:15:10 když on odjede z domova, tak všichni mi říkají:
00:15:14 "Tak teď někam vyrazíš, do nějakýho baru a budeš se mít."
00:15:17 Já: "Ne, vůbec naopak, já budu doma,
00:15:20 protože tam nikdo není, tak já to musím vybydlet.
00:15:22 Musím si to užít, že tam nikdo není."
00:15:24 To se mi stává taky. Manželka mi říká:
00:15:25 "Kdy konečně půjdeš do těch hor? Už abys byl pryč, chci si užít."
00:15:30 -A schovává vám kyslík.
-Schovává mi kyslík.
00:15:33 Já lezu bez kyslíku.
00:15:36 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:15:46 Já mám krásný příklad pro stav nouze.
00:15:49 My jsme byli pod K2, mezi těma horolezcema,
00:15:52 jak jsou 2 měsíce pod horou, tak dochází k ponorkové nemoci.
00:15:59 Byli jsme tam 1 a půl měsíce. Ponorka jak blázen.
00:16:04 Teď jsme čekali na pěkné počasí. 10 dní trvalo to,
00:16:07 než bylo pěkné počasí. Den předtím...
00:16:11 my jsme těch 10 dní hráli Člověče, nezlob se!
00:16:14 Ve čtyřech, horolezci. Umíte si to představit?!
00:16:18 To je ten stav nouze, kdy musíte něco dělat.
00:16:22 Perlička byla, že jsme hráli dvě dvojice ze stanu
00:16:26 a jak jsme hráli... hráli jsme tzv. žravou.
00:16:30 Teď jsme vyhazovali jeden druhýho a končila
00:16:33 ponorková nemoc tím, že jeden z našich horolezců
00:16:36 zvedl ten stůl, kopl do něho, panáčci se rozletěli
00:16:39 a říká: "Ty seš takovej... Tys mně vyhodil 4krát panáčka
00:16:44 před barákem! A nemluvím s tebou."
00:16:49 Oni spali spolu ve stanu a týden nemluvili.
00:16:53 Teď si umíte představit stav nouze,
00:16:55 že jste ve stanu s někým a teď musíte komunikovat.
00:16:59 My jsme se ptali: "Jak jste se domlouvali?"
00:17:02 Kamarád: "Normálně. Hm ... hm..."
00:17:09 To byla týdenní komunikace horolezců. Totální stav nouze,
00:17:14 kdy si museli podat předmět. Takhle to skončilo.
00:17:17 Nehrát Člověče, nezlob se!
00:17:19 Myslím si, takhle jak jste to předváděl...
00:17:22 Můj otec asi rok s mojí matkou nemluvil.
00:17:25 -Taky hráli Člověče, nezlob se?
-Oni hráli šachy.
00:17:30 Hádali se o to, kdo má jakou barvu figurek.
00:17:33 Můj otec vždycky dospěl k přesvědčení, že je bílej.
00:17:40 Můj otec, když hrál šachy, tak se hádal s každým.
00:17:43 Přitom šachy je takovej sport...
00:17:46 -Klidnej celkem.
-Teoreticky.
00:17:49 On se vždycky rozčiloval. On se nerozčiloval,
00:17:52 že by chtěl vyhrát. On se rozčiloval,
00:17:54 že každej, kdo s ním hraje je idiot.
00:17:56 Že dělá úplně debilní tahy. Já jsem byla největší idiot.
00:18:01 A měl pravdu.
00:18:04 -Nouze o pochvalu.
-Nouze o pochvalu.
00:18:08 Já jsem si asi před čtyřmi dny řekla:
00:18:11 Pučí pupeny, musím ořezat hrušku.
00:18:14 -My máme takovou hodně starou...
-Košatou.
00:18:18 Hodně košatou hrušku, která potřebuje každý rok ořezat.
00:18:22 Je to práce. Musíte po hrušce lézt, po plotě, štaflích.
00:18:27 Říkala jsem si: Manžel s dcerou Viktorkou
00:18:30 jsou na 2 hodiny pryč, já jim udělám radost,
00:18:32 nebo manželovi udělám radost. Já tu hrušku ořežu.
00:18:35 Tak jsem si našla takhle velkou pilku, štafle.
00:18:39 Vzala jsem si tepláky, udělala jsem si drdol
00:18:42 a vylezla jsem nahoru.
00:18:43 Teď jsem tu hrušku 2 hodiny řezala.
00:18:46 Byla jsem poškrábaná, všude jsem měla piliny.
00:18:50 Chodili lidi okolo: "Paničko, vás bych si měl vyfotit."
00:18:54 Takový řeči, co mám nejradši, když stojíte na hrušce, řežete ji.
00:18:58 Nezažila jsem to, ale věřím vám.
00:19:01 Přišla jsem domů, osprchovala jsem se
00:19:04 a přijížděl manžel. Já jsem si říkala: Ten se zblázní!
00:19:06 Bude mě líbat, objímat. Bude mi říkat, jak jsem úžasná.
00:19:10 Přišel domů a nic. Tak jsem minutu vydržela a pak říkám:
00:19:14 "No, tak co...?" Pod tou hruškou se válela metrová hromada větví,
00:19:19 tak to nemohl přehlídnout. Ta hruška je před vchodem,
00:19:23 takže to není možný. Já: "Co hruška?"
00:19:27 Manžel: "No, je omlazená."
00:19:32 Já: "Já jsem ji teď 2 hodiny omlazovala, tak řekni,
00:19:37 že jsem dobrá nebo úžasná, že mě miluješ nebo něco."
00:19:41 Manžel: "Já myslel, že to udělal soused?!
00:19:44 No tak dobrý, dobrý."
00:19:46 A bylo to vyřešený. Já byla tak naštvaná.
00:19:50 -Nouze o pochvalu.
-Já jsem si taky vzpomněl, pardon.
00:19:54 Já jsem si vzpomněl na nouzi. To nebyla ani pochvala.
00:19:58 Jak se s někým přitulit. Je zajímavé, že jsem to zažil
00:20:03 na samotném vrcholu Mount Everestu.
00:20:06 Já jsem tam došel sám. Můj kamarád zkolaboval v 8200 metrech.
00:20:10 Já jsem došel na vrchol Mount Everestu.
00:20:13 Teď jsem se díval. Přišla jedna dvojice -
00:20:17 Němka s Němcem, samozřejmě kyslík.
00:20:19 Já jim říkám kyslíkáči. Přišli jedni kyslíkáči ve dvojici,
00:20:24 začali se objímat. Já si tak říkám: Já chci taky!
00:20:31 Potřepali jsme si rukou a oni se začali zase objímat.
00:20:36 Přišla další dvojice, to byli Francouzi.
00:20:38 Zase se objímali. Já: Já chci taky!
00:20:43 Nakonec tam přišla další dvojice a to už byla katastrofa.
00:20:48 Všichni se tam objímali, já jsem tam takhle stál
00:20:51 a říkám si: Dobrý, jsem na vrcholu Mount Everestu,
00:20:54 ale nemám se s kým podělit. To byla totální nouze
00:20:58 o takové vřelé obětí, ale dokázal jsem to a jsem tady.
00:21:03 To bylo hodně deprimující.
00:21:04 Jet dál?! Zmrzli by jsme na kost.
00:21:09 Ne, stačí jedna.
00:21:12 Dělej!
00:21:15 Pojď sem!
00:21:18 Blíž!
00:21:22 -Hej, děláme tohle kvůli zahřátí, že jo? -Hm.
00:21:28 V tom případě mě můžeš taky obejmout.
00:21:33 Pojď sem, drahý.
00:21:38 Je to lepší.
00:21:44 Lindo, vy jste trošku narazila na tu pochvalu,
00:21:47 ono to s tím souvisí. Co nouze o lásku?
00:21:50 Nebo o ctitele, nebo tak něco?
00:21:55 Já si nemůžu stěžovat. To je blbý.
00:21:58 To je krásný, to přiznejte. To víte že jo,
00:22:01 ale nikdy byste nenarazila...
00:22:04 Já se zatím, ne zatím... to je blbý.
00:22:07 Já si nemůžu ztěžovat. Mně se vždycky podařilo,
00:22:12 když se mi nějakej chlap líbil, tak jsem se mu naštěstí
00:22:17 líbila i já. Těm dvěma!
00:22:22 Můj manžel říká: "Já nejsem tvůj první?!"
00:22:26 To tak příroda zařizuje, že to...
00:22:30 -...to jsou feromony.
-Asi jo. V tomhle tom ne.
00:22:37 No, dobře. Nemyslím, že by to musel být jinej,
00:22:40 ale když jste s Geňou, tak někdy necítíte,
00:22:44 že by se mohl nějak více milostně projevovat?
00:22:47 On si ze mě spíš dělá takový jelito.
00:22:51 My jsme třeba na nějaký oslavě... On se projevuje hrozně moc.
00:22:55 My jsme na nějaký oslavě, na mejdanu, party.
00:22:58 Já se tam začnu bavit a nějakým chlapem,
00:23:00 kterej je třeba hezkej, v mým věku, by mohlo něco...
00:23:05 Manžel je na 2. konci místnosti, najednou přeruší hovor a ozve se:
00:23:11 "Liduško! Liduško!" Před všema. Všichni ztichnou.
00:23:15 My taky s tím frajerem ztichneme.
00:23:17 Bavíme se o úplně banálních věcech.
00:23:20 Já se na něj otočím a on řekne: "Bavíš se?" Já: "No, bavím."
00:23:26 -A je všechno úplně v háji.
-No jistě.
00:23:29 Tak si vás hlídá, to je projev lásky. To je pěkný.
00:23:33 To není nouze, to je přebytek, přemíra.
00:23:37 Já jsem teď zaskočená, jak jste to hezky řekla,
00:23:41 že jste neměla nikdy nedostatek lásky.
00:23:44 Já mockrát za ním přijdu a řeknu: "Máš mě rád?
00:23:47 Řekni mi, že mě máš rád nebo řekni mi, že jsem krásná
00:23:49 nebo mi něco řekni. Já to potřebuju slyšet."
00:23:52 Manžel: "Jo, dobrý. Ukaž se! Otoč se!
00:23:53 No dobrý, tak zase jdi." A je to vyřešený.
00:23:58 Já na něm žadoním, ať mi říká, že jsem nejlepší, nejkrásnější,
00:24:01 nejchytřejší, že se mnou bude do smrti.
00:24:04 On vždycky řekne: "Jo, do tvý."
00:24:07 Do smrti... Já jsem šla kolem pohřební služby
00:24:11 a tam bylo napsáno: Přejímka zboží.
00:24:15 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:24:24 Jak byste uzavřeli téma nouze? Jak přežít nouzi
00:24:29 nebo jak žít v nouzi? To ne, to vy nežijete.
00:24:32 Jak přežít nouzi?
00:24:35 Já bych se s tím moc netrápila, já bych se na ní vykašlala.
00:24:39 To je dobrý, to se vám říká, když nemáte nouzi,
00:24:44 tak se vykašlete na nouzi.
00:24:46 Co by vám na to řekl někdo v nouzi?
00:24:49 Já jsem takovej typ člověka, kterej si to moc nepřipouští.
00:24:53 Já jsem mockrát byla v nouzi pro jiný lidi,
00:24:56 z pohledu jiných lidí jsem byla v nouzi
00:24:59 jak citový, peníze trochu, různý vztahy,
00:25:05 ale mně to nepřišlo nikdy až tak smrtelný, tak těžký,
00:25:09 -abych se tím tak trápila.
-Cizí nouze?
00:25:12 Cizí nouze mě trápí víc. Když vidím, že se někdo trápí
00:25:15 a je v nouzi, tak mě to trápí víc než vlastní nouze.
00:25:18 Já jsem optimista. Já se z ní nějak vyhrabu.
00:25:20 Nemám jistotu, že ten druhý se z ní vyhrabe.
00:25:22 -Co s cizí nouzí?
-Pomáhám.
00:25:26 Vyrovnat se s nouzí, že pomáhat, co můžu.
00:25:29 Já bych řekl, že nouze je něco negativního.
00:25:33 Já mám takový příklad z čínské filozofie,
00:25:38 to je takzvané jin-jang. Nevím jestli to znáte?
00:25:43 V tom se říká, že každá negativní situace
00:25:47 má své pozitivní řešení. Já říkám:
00:25:50 Ano, když jste v nouzi, tak myslete na to,
00:25:52 že z té nouze je vždycky nějaký ústup do kladné pozice
00:25:58 v té dané situaci. A to je jin-jang.
00:26:01 Já jsem myslela, že to je nouzový východ.
00:26:07 To je takový zajímavý talisman - to jin-jang.
00:26:12 Máte takový kruh rozdělený na bílé a černé pole,
00:26:15 přesně na půl, ale ne přímo, takovou vlnovkou.
00:26:20 V bílém poli je černá tečka a v černém poli je bílá tečka.
00:26:24 Má to přesné vysvětlení. To černé pole je stav nouze
00:26:29 a ta bílá tečka v něm znamená, že je tam něco bílého,
00:26:33 co se dá rozvinout a najednou je z toho pozitivní situace.
00:26:37 Já jsem byla u jedný jogínky a ona mi řekla,
00:26:43 že abych byla vnitřně víc zharmonizovaná a vyrovnanější,
00:26:52 že bych měla vždycky důsledně dbát na to,
00:26:54 že všechno, co začnu, ukončím. Že to dokončím.
00:27:02 Tak já jsem šla domů, tam jsem dopila víno,
00:27:05 dojedla jsem pochoutkovej salát a fakt mně bylo líp.
00:27:13 Já bych na závěr použila radu básníka Michala Michálka
00:27:20 a ten řekl: Ve stavu nouze, líbej dlouze.
00:27:25 Dobrou noc.
00:27:50 Skryté titulky: Alena Kmentová.
00:27:53 .
Miroslav Caban žije na jižní Moravě a je to horolezec, kterého nám mohou závidět leckteré země, v níž má horolezectví daleko větší a delší tradice, než u nás. Miroslav Caban totiž postupně slezl nejvyšší vrcholy všech světadílů. Od svých kolegů se navíc liší tím, že zásadně nepoužívá kyslíkové dýchací přístroje, které jsou při zdolávání „osmitisícovek“ obvyklé. Linda Finková je zpěvačka, která se v poslední době věnuje především muzikálům. Kromě toho má zajímavého manžela a spoustu neméně zajímavých přátel. Takže – úspěšná muzikálová hvězda a světově proslulý horolezec budou dalšími hosty Haliny Pawlowské v pořadí už 298. vydání její pravidelné televizní talk show Banánové rybičky. Vydání, v němž bude řeč především o tom, jak se vypořádat s nouzí.
