Halina Pawlowská a její hosté herečka Markéta Hrubešová a skladatel Petr Ulrych o tom, „jak využít loučení“ (2005). Režie: H. Pawlowská, P. Ryšavý a K. Czaban
00:01:00 Dobrý večer.
00:01:01 Dnes mám pro vás velice ponurou báseň Miroslava Michálka:
00:01:07 Když přijde čas, tak každý z nás opravdu každý zmizí ... a navždy.
00:01:16 Téma dnešních Banánových rybiček je: Jak využít loučení.
00:01:22 Ty, Jacku, pár dní s tebou nebudu mluvit.
00:01:26 A proč ne?
00:01:28 Protože od tý doby, co děláme spolu
00:01:31 jsem byl zmlácenej, popálenej, střelenej, vyhozenej z okna
00:01:39 a všechen můj majetek shořel na popel.
00:01:42 Jsem bezdomovec.
00:01:45 Co se známe, nepotkalo mě nic dobrýho.
00:01:47 Ale poznal jsi účinek jeleního penisu a to stačí.
00:01:50 Nevolej mi! Nenechávej vzkazy! Nefaxuj mi!
00:01:54 Jak uvidím na svým okně ptáka se zprávou na noze,
00:01:57 shodím ho dolů! A neposílej mi kytky!
00:02:01 Zapomeň, že mě znáš!
00:02:07 Někdy se s někým loučíme upřímně,
00:02:10 někdy se s někým nedokážeme rozloučit,
00:02:13 někdy se loučíme velice rádi, občas si připadáme výluční
00:02:20 a někdy nás někdo, aniž to tušíme, odněkud vyloučí.
00:02:26 Já jsem si připadala nedávno taková vyloučená, vykořeněná,
00:02:30 protože jsem byla u kamarádky a její 10letá dcera
00:02:34 přišla z rytmiky - byla tam poprvé - a říkala,
00:02:38 že paní profesorka je nutila, aby stály na jedné noze
00:02:42 a tu druhou měly skrčenou a rozpřaženýma rukama
00:02:47 udržovaly rovnováhu.
00:02:49 Já jsem tak servilně tomu dítěti říkala:
00:02:52 "Takže jste vypadaly jako čápi, viď?"
00:02:55 A ona mi řekla: "Ne, vypadaly jsme jako debilové."
00:03:00 Moje rada je jasná a zní:
00:03:04 Chceš být děcku vhod, netvař se jak idiot!
00:03:09 Mým 1. hostem je Markéta Hrubešová.
00:03:21 -Dobrý večer.
-Dobrý večer. Dobrý večer.
00:03:24 Tak...
00:03:27 Markéto, já jsem nahodila takové dětské téma.
00:03:29 Ano, já jsem slyšela. To je dobře.
00:03:32 -Že jo?
-To se bude hodit.
00:03:33 Abych se vám přiblížila, že se budete loučit
00:03:37 -s takovou bezstarostností...
-Ano...
00:03:40 ...sólo ženy, že jo?
00:03:42 Já se, přesně jak říkáte, loučím každým dnem
00:03:44 s mnoha konstantami mého života, protože nejenom že se nevejdu
00:03:48 vůbec do ničeho... Takže si půjčuju...
00:03:52 čím dál volnější věci... partnerovy,
00:03:55 a už pomalu nevím, co budu nosit za 2 měsíce.
00:03:59 Taky se loučím s klidným spaním, protože v noci vyjídám ledničku.
00:04:06 Což se mi dřív nestávalo. Takže jdu ve 2 ráno,
00:04:10 nejsem líná se jít najíst, jak vy říkáte.
00:04:13 To je ale nutný, nutný.
00:04:16 Taky se loučím se slušným vychováním,
00:04:19 protože jak mám pořád hlad, tak si koupím něco v obchodě
00:04:24 a mezitím co platím, tak už si to cpu do pusy,
00:04:28 protože já to nevydržím až ven z obchodu.
00:04:31 Tak se tak chovám podivně, ale myslím,
00:04:33 že s mým stavem je to celkem omluvitelný.
00:04:36 Naprosto. A ještě si můžete říkat, že to skončí.
00:04:39 Třeba to taky nemusí skončit.
00:04:44 To je ta horší varianta, to je pravda.
00:04:47 Tak uvidíme. To si řekneme za půl roku.
00:04:51 Já ... ani si nevzpomínám, co ty děti, když byly
00:04:54 úplně malinký, jaké budou, ale dneska jsem mluvila
00:04:58 se svojí dospělou dcerou, která se tak neprojevuje.
00:05:01 Do telefonu na mě vychrlila několik vět, z kterých jsem
00:05:06 byla úplně vykořeněná.
00:05:10 Ona mi říkala, že právě jede do Plzně
00:05:13 a jede tam proto, že odtam je jeden její kamarád,
00:05:17 který tam teď ale není.
00:05:19 Ona přesto tam jede, aby se tam podívala
00:05:22 a chtěla si koupit zlatou rybičku, ale nemůže,
00:05:27 protože ona je v karanténě, ale koupí si ji za týden
00:05:30 a koupí si ji proto, aby ji mohla pustit do akvária
00:05:33 a přitom si něco přát, ale moc tomu nevěří,
00:05:36 protože ta ryba určitě chcípne.
00:05:41 Mým dalším hostem je Petr Ulrych.
00:05:53 Dobrý večer.
00:05:54 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:05:58 Petře, kdy jste se musel rozloučit s nějakou iluzí?
00:06:04 Zdá se mi, že můj život je spojitý tok
00:06:07 tohoto loučení se s iluzemi.
00:06:10 Já bych řekl, že to bylo už odmalička,
00:06:12 kdy jsem se poprvé rozloučil s iluzí,
00:06:15 že v centru Brna na Jaselské ulici, v činžovním,
00:06:19 takovém secesním domě, budu mít jezdeckého koně.
00:06:22 Moje matka to odmítala, já jsem to nedovedl pochopit.
00:06:26 Nakonec jsem se s tím musel rozloučit
00:06:28 a tak to šlo pořád.
00:06:30 -To je ale hrozně smutný.
-Hmmm ... je.
00:06:33 Pořád to pokračuje? Furt se loučíte s něčím, denně?
00:06:36 Ano, pořád se loučím s iluzemi a zvlášť teď
00:06:39 to nabývá na intenzitě po čtyřicítce a kolem šedesátky.
00:06:44 Fak je, že já se pořád loučím, každej den.
00:06:47 Já jsem šla předevčírem do kadeřnictví
00:06:51 a měla jsem takovou iluzi, že odejdu jako zářivá blondýna.
00:06:57 Já jsem odešla jako Mickey Mouse.
00:07:02 Mně vytvořila kadeřnice takovej nepochopitelně černej pruh,
00:07:06 jako kdyby nějakej úchyl mně tady nalepil takovou
00:07:10 čelenku z plastu. I tady jsem měla takovou špičičku.
00:07:15 Jen ty uši mně chyběly.
00:07:17 Tak jsem šla do jinýho kadeřnictví,
00:07:20 aby mi to předělali a tam zase nechápali,
00:07:22 proč vypadám jako Mickey Mouse. Co je k tomu vedlo?!
00:07:26 Tam mi to zase lili kysličníkem.
00:07:28 Já jsem vůbec ráda, že mám nějaký vlasy.
00:07:30 To byla hrozná deziluze.
00:07:32 -Nemusíš se zrovna dívat na mě.
-Ne, pardon.
00:07:36 Já s tím holičem jsem měl takové hrozně zajímavé zkušenosti.
00:07:41 Když jsem se kolem puberty koukal do zrcadla,
00:07:44 tak jsem pořád čekal, že se něco změní.
00:07:46 Pořád jsem dělal takový obličeje. Zvedal jsem si koutky úst,
00:07:51 přihlazoval jsem si... Tehdy jsem ještě měl vlasy.
00:07:54 Když jsem usedl do křesla k holičovi,
00:07:57 tak se mi stávala vždycky taková strašná věc.
00:07:59 Nebylo to ani jako král Vávra a jeho oslí uši.
00:08:04 Ale když mně dali takový bílý ručník,
00:08:08 tak mně automaticky naskákaly takový hektický skvrny.
00:08:11 Jak jsem se koukal na sebe do zrcadla,
00:08:13 tak s hrůzou jsem čekal a bojoval jsem,
00:08:15 aby mně ty hektické skvrny nenaskákaly.
00:08:18 A vždycky se to skoro stalo a naposledy to bylo na vojně,
00:08:22 když stříhali dohola chlapečka. Tak tam mě vzali teda dohola
00:08:26 a od té doby jsem ty hektické skvrny neměl.
00:08:29 Protože to jsem vypadal tak hrozně,
00:08:31 že když jsem šel po tom "buzerplacu",
00:08:34 tak mě tam potkali 2 mazáci a říkali mi:
00:08:36 "Tak ty teda vypadáš!"
00:08:38 Ještě mám tu fotku ve vojenské knížce.
00:08:41 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:08:45 Markéto, byla jste na tom někdy tak špatně,
00:08:48 že jste se loučila se životem?
00:08:50 Tak jak určitě sama víte, tak mateřství má
00:08:53 několik nesporných výhod a to je, že jste taková pořád optimistická.
00:08:58 Já budu spíš mluvit o tom opaku, než se loučit.
00:09:02 Jak teďka se připravuju a vítám nový život.
00:09:07 Tak dochází k takovým docela kuriózním situacím,
00:09:10 že my, když jsme to oznámili, tak jsme si říkali,
00:09:13 že si začneme psát ty reakce. Jedna z nejkrásnějších reakcí
00:09:18 byla moje maminka, když jsem řekla:
00:09:20 "Tak, maminko, já čekám miminko."
00:09:22 Maminka se na mě podívala a říkala: "A jak to víš?"
00:09:31 Tak to bylo první. Pak byla výborná naše kamarádka,
00:09:34 Simona, která přijela a taky jsme jí to řekli:
00:09:38 "Tak už to není tajemství, budeme mít miminko."
00:09:40 A ona: "Co budeme dělat?"
00:09:44 Takhle já vítám nový život.
00:09:48 HRAJE HUDBA
00:09:55 Jsem tvůj bratr, Dorien. Nevlastní bratr.
00:10:01 Úředně byl tvůj otec ženatý s mou matkou
00:10:05 a taky byl mým nevlastním otcem, tak myslím,
00:10:09 že v tomhle problém nemáme.
00:10:14 Tvá matka nebyla provdaná za tvého otce,
00:10:19 ale tvůj otec měl za ženu tvou babičku.
00:10:24 Jo ... hlavní je...
00:10:30 Hlavní ... hlavní je rodina a ty ji máš velkou.
00:10:40 Jak to je s tím loučením u vás? Kdy jste se, Petře,
00:10:43 my si tykáme. Kdy ses loučil se životem?
00:10:46 Protože jsem vášnivý kutil, tak jsem se snažil,
00:10:51 když jsme opravovali rodinný domek,
00:10:54 tam udělat maximum prací.
00:10:57 Stalo se mně, že jsem tam vybudoval
00:10:59 několik zajímavých věcí jako je třeba:
00:11:01 úzkokolejná dráha, kde tahám vozík s materiálem.
00:11:06 Potom jsem se na garážové střeše snažil cosi odstranit z něčeho,
00:11:14 a spadl jsem zádama, propadl jsem se asi 3 metry.
00:11:19 To není moc, ale spadl jsem na ty kolejnice zádama.
00:11:22 Tak se mi stal dost velikej úraz a já jsem asi 5 dnů bojoval s tím,
00:11:28 že nepůjdu na operaci, jestli ta slezina se utrhla
00:11:32 nebo neutrhla. A najednou mně bylo
00:11:34 tak hrozně špatně a oni říkali: "Slezina krvácí. Je to utržený.
00:11:39 Budeme to muset otevřít. Jdete na operaci."
00:11:42 Mně se tak ulevilo, říkal jsem: Tak jdu na tu operaci.
00:11:47 Asi to nebude jednoduchý, to jsem si uvědomoval.
00:11:50 Oni mě obvázali a vezli mě na operační sál.
00:11:54 Rozsvítilo se tam obrovský světlo nade mnou
00:11:58 a nejednou se tam vynořil chlapík s injekční stříkačkou -
00:12:01 anesteziolog - a říká:
00:12:04 "Pane Ulrych, než se nám začnete vznášet, než nám tady odletíte,
00:12:09 nemohl byste se nám pro jistotu podepsat do těchto tří památníků?"
00:12:16 Já jsem se tomu z posledních sil zasmál,
00:12:19 než do mě vrazil injekci.
00:12:20 Usnul jsem a pak to bylo celkem v pohodě.
00:12:24 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:12:29 Ještě se zeptám, Markéto, nezažila jste nějaký večírek
00:12:32 na rozloučenou?
00:12:34 Maturitní, nebo něco takovýho?
00:12:38 Ono to většinou dopadá špatně, tahle ta plánovaná zábava.
00:12:42 Většinou nedopadá. Já mám s tím špatné zkušenosti,
00:12:45 protože buď se všichni opijou, nebo jsou všichni hrozně znudění.
00:12:50 Takový plánovaný Silvestry, večírky, maturity jsou většinou
00:12:54 strašně špatný. Mně ještě napadla...
00:12:57 jak jste říkal, že za váma přiběhl lékař,
00:13:01 tak mně to asociovalo a trošku to souvisí
00:13:04 s tou ztrátou iluzí.
00:13:06 Já jsem měla opačnou příhodu, že jsem byla někde pozvána
00:13:10 na nějakou akci a tam byla spousta známých lidí,
00:13:13 kapely a já nevím... zpěváci a herci...
00:13:18 Skončila akce, tudíž se všichni loučili
00:13:22 a po skončení vidím jednoho člověka z té kapely,
00:13:26 jak ke mně utíká, má v ruce aparát - fotoaparát.
00:13:32 Byla jsem povznesená, blahosklonná, už jsem čekala,
00:13:37 co po mně bude chtít a on říká: "Slečno Hrubešová,
00:13:41 já mám takovou prosbu." Já: "Samozřejmě, samozřejmě."
00:13:45 On: "Mohla by jste mě vyfotit tamhle s paní Zagorovou?"
00:13:53 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:14:01 Petře, s jakým zlozvykem ses nedokázal rozloučit?
00:14:10 Já nemůžu odpovědět jedním slovem nebo jedním výrazem.
00:14:13 Těch zlozvyků je tolik, to by to museli říct
00:14:15 moji blízcí a nejbližší. Já praktikuju takovou metodu,
00:14:19 a všem to doporučuju, takových malých krůčků.
00:14:22 Třeba jednou nebo týden se s tím zlozvykem rozloučit.
00:14:26 Pak si toho zlozvyku člověk víc váží, když přijde.
00:14:30 Ty si vytváříš v podstatě kontinuální program.
00:14:33 -Loučím, vítám.
-Loučím, vítám.
00:14:36 Zanedbávám zlozvyky a opět je obnovuji.
00:14:40 Jak jste na tom, Markéto, se zlozvykem?
00:14:42 Já mám na to... já jsem se odnaučila kouřit.
00:14:47 Teda kouřit... já jsem byla takový většinou
00:14:49 sváteční kuřák, ale kouřila jsem.
00:14:51 Byl to ošklivej zlozvyk, musím se přiznat.
00:14:54 Jeden z důvodů, proč jsem toho taky nechala bylo,
00:14:56 že jsem jednou hlídala jednou svoji tehdy 2letou neteř.
00:15:01 To znamená před sedmi lety.
00:15:05 A znáte to jak 2letý dítě, takovej neposeda,
00:15:08 lezounek, všechno všude, každej ... aby neshodila...
00:15:12 Takže jsem byla po celým tom dni hrozně unavená.
00:15:16 Teď teprve mě všechno čeká, ale tenkrát jsem byla
00:15:20 hrozně unavená a řekla jsem si, že si musím dát tu jednu cigaretu
00:15:24 na balkoně. Takže jsem vyšla na balkon,
00:15:26 tam jsem viděla, že Sylvinka si hraje.
00:15:28 Byla zrovna zabavená, tak jsem s úlevou si zapálila
00:15:33 a dala jsem si tu cigaretku, načež se vedle mě objevilo
00:15:38 to bezelstný dítě s těma očima a koukala na mě a říkala:
00:15:43 "Koužíš? Umžeš!"
00:15:51 A bylo. Takže jsem s tím sekla.
00:15:54 Markéto, to by se nám mohlo hodit.
00:15:56 Minule se to neprosadilo, nikoho to nezajímalo.
00:15:59 Já mám kamaráda, který je předsedou klubu
00:16:02 a ten klub se jmenuje "Bezsil".
00:16:05 -Bezsil.
-Bez sil nebo...
00:16:08 Ono je to dohromady Bezsil, ale je to správně bez sil.
00:16:13 A ten klub sdružuje rodiče hyperaktivních malých dětí.
00:16:19 Úkolem toho klubu je vymýšlet aktivity pro ty děti,
00:16:23 aby byly zcela bez sil a byl od nich pokoj.
00:16:27 -Tak to si pak vezmu číslo.
-Já dám spojení.
00:16:32 Já mám zlozvyk, že chodím pozdě. A někdy mě to mrzí.
00:16:37 Já jsem na to prakticky zvyklá, že chodím pozdě,
00:16:40 takže mi to ani zas tak nevadí, když se to tak vezme kolem.
00:16:44 Já dokonce s mým mužem, když máme schůzku,
00:16:50 tak já mám někdy takovou zvrácenou radost,
00:16:54 tak se na něj zlomyslně koukám, protože jak on na mě čeká, že jo?
00:16:59 Tak si říkám: No vidíš, chodíš přesně celej život
00:17:03 a co z toho máš?
00:17:09 To jsi dopadl!
00:17:12 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:17:16 Já si vzpomínám... můžu hodit trošku zpátečku?
00:17:19 Já si vzpomínám ještě na jeden svůj nešvar a souvisí to trošku
00:17:23 s hyperaktivitou, s tím spolkem Bezsil.
00:17:26 To mně vždycky sestra říká, že takový spolek
00:17:29 by na mě potřebovala.
00:17:34 Já jsem byl svýho času hrozně vášnivý zemědělec
00:17:38 a milovník zvířat. Hrozně jsem to s tím přeháněl.
00:17:44 Já to zkrátím, celou tuhle tu story obrovskou.
00:17:47 Výsledkem toho bylo, že my jsme z města,
00:17:51 a když jsme jeli na tu chalupu na Beskydy,
00:17:53 tak jsme jezdili asi tak... Bylo auto, to byl Vaz 1500,
00:17:58 nebo něco takovýho, a on utáhl veliký vozík
00:18:01 a v tom vozíku byly slepice, kohout.
00:18:05 Ten kohout to byl tzv. brojler a brojler nemá mít rád slepice.
00:18:11 Já nevím ... brojleři nemůžou mít nic s těma slepicema.
00:18:16 Tenhle náš brojler měl nějakým způsobem
00:18:19 něco s jednou slepicí a ta slepice snesla vajíčka
00:18:22 a vyseděla nám kuřátka před prázdninami.
00:18:24 Takže jsme vezli ještě ta kuřátka.
00:18:27 Potom jsme vezli kočku, 3 koťata, křečka a našeho psa,
00:18:32 středního knírače "pepř a sůl", Ogara.
00:18:35 Takhle jsme vyrazili do Velkých Karlovic, do Beskyd.
00:18:40 Tam jsme to všechno přeložili do terénního automobilu Gaz.
00:18:45 To bylo takové staré monstrum vojenské
00:18:49 a vyznačovalo se to tím, že z toho odpárali všechny dveře
00:18:53 a bylo to bez ničeho. Jenom taková korbička,
00:18:56 kde byla všechny zvířata. Mezi tím jsme zjistili,
00:18:58 že brojler už má na mále, protože bylo hrozný vedro.
00:19:03 Kohout vypadal, že asi nevydrží.
00:19:05 Říkali jsme: "Nahoru ho vyvezeme, když tak ho tam pohřbíme."
00:19:08 Křeček nám umřel v tom vedru a já jsem začal startovat Gaz.
00:19:15 Startoval jsem ho takovou klikou a ten Gaz neměl brzdu.
00:19:18 Jel asi tak čtvrt hodiny a jak se zahřál, tak přestal.
00:19:23 To je do takového obrovského kopce, a žena už to věděla...
00:19:26 Ten Ogar, pes, střední knírač "pepř a sůl",
00:19:30 běžel za tím autem a ostatní zvířectvo
00:19:33 bylo všechno na té korbičce.
00:19:36 Shodou okolností asi před vrcholem toho kopce se Gaz zastavil
00:19:41 a manželka už to věděla.
00:19:42 Rychle seskočila, jak to začalo jet pomalu
00:19:45 a hledala nějaký velký balvan, kterým by to podložila.
00:19:49 Šla, podložila mně to, já jsem zastavil.
00:19:52 Počkal jsem až to vychladne, znova jsem to nakopnul
00:19:55 a teď jsem si říkal: Teď musím rychle nahoru vyjet.
00:19:58 Tak jsem pustil spojku, vyjel jsem tam,
00:20:01 šup byl jsem nahoře.
00:20:03 Najednou za mnou vidím zdrcený obličej mé ženy,
00:20:06 která mně říká: "Zabils vlastního psa!
00:20:10 Tys ho přejel!" Já: "Proboha, jak to bylo?"
00:20:13 Manželka: "Tys ho přejel, on začal šíleně řvát
00:20:16 a utekl do lesa a tam někde umřel."
00:20:19 V tom momentě najednou vidíme, jak se rozhrne křoví
00:20:23 a knírač "pepř a sůl" přichází, vrtí ocáskem.
00:20:27 Jak ho měl prázdninově ostříhaný, tak měl na hřbetě otisk pneumatiky
00:20:32 toho džípu, takový ten stromeček.
00:20:35 On se tam přimáčkl a vydržel ještě 10 roků, ten pes.
00:20:40 Petře, já jsem se na tebe úplně omráčeně dívala,
00:20:43 protože já mám hrozný neznalosti v oblasti zemědělství.
00:20:48 Já jsem si myslela, že brojler je kastrovanej krocan.
00:20:57 Já si myslím, že to může být i krocan.
00:21:00 Myslíš?
00:21:05 Já jsem měl brojlery jako kohouty.
00:21:09 -Ano, je to kohout, určitě.
-Jo? Je to kohout?
00:21:13 A kastrovanej. Asi se jim to nějak nepovedlo,
00:21:16 protože ten náš brojler... ta kuřata...
00:21:18 tam jinej nebyl - brojler - s těma slepicema.
00:21:22 Tak je to teda kohout a není kastrovanej?
00:21:26 No je brojler...
00:21:28 Nevím jestli existuje krůtí brojler. Nevím.
00:21:35 Já chodím do jednoho malinkýho kosmetickýho salonu
00:21:40 a teď jsem tam - v činžáku - zvonila na tu kosmetičku
00:21:46 a jak to trvalo, tak jsem si četla
00:21:49 jména na zvoncích a teď: Jan Mareš, Vlasta Vránová,
00:21:59 Hanka Mojžíšková a najednou...
00:22:05 To jsem blázen: Krůta Zoubková.
00:22:10 Říkám si: To jsem ještě neslyšela Krůta.
00:22:14 Pak mně až za strašně dlouhou dobu došlo,
00:22:16 že v tom bytě zřejmě bydlí pan Krůta a paní Zoubková.
00:22:23 Ale Krůta Zoubková?!
00:22:27 Ještě z tý kosmetiky mám jedno...
00:22:30 A nebylo by to zase špatný mít vlastní jméno...
00:22:33 Nakonec jsem si říkala: Kunhuta, že jo?
00:22:36 Jestli to není zkratka Kunhuty - Krůta - ale přišlo mi to blbý.
00:22:50 -Já jsem strážník Hemen.
-Strážník Ex.
00:22:53 -Hemenex? -Jo. To nám říkají pořád.
00:22:59 -To jsou jména?
-Hmmm...
00:23:06 Máte radu, jak se hezky třeba partnersky rozloučit?
00:23:20 Nemáte?!
00:23:22 Máš ty něco na přátelský rozloučení?
00:23:27 Přátelské rozloučení? Jak s kým...
00:23:30 Ale většinou se loučím přátelsky i se svými nepřáteli.
00:23:35 Jaká je tvoje rada na loučení?
00:23:40 Já si myslím, že když se člověk loučí
00:23:42 s čímkoli, že je hrozně dobrý, pokud je ranní ptáče,
00:23:46 tak myslet na 2. den na ráno, a když je sůva,
00:23:49 tak myslet na 2. den na noc.
00:23:52 Já bych souhlasila tady s panem Ulrychem,
00:23:55 protože si myslím, jak říká básník:
00:23:58 Když něco krásného končí, něco krásného se začíná.
00:24:01 Takže asi tak.
00:24:04 Jak říká básník. tak já řeknu takhle...
00:24:08 Já jsem nikdy nevěděla... teď Petr je tady odborník,
00:24:11 tak by mi to mohl vysvětlit.
00:24:13 Já jsem celý dětství nevěděla, co je to mněkoň.
00:24:18 Existuje taková úžasná nostalgická píseň o loučení a tam jsou slova:
00:24:24 Přestaňte mně koně sedlat, přestaňte mně troubiti,
00:24:29 já se musím loučiti. Přestaňte mně koně...
00:24:32 -A mněkoň je kde?
-Přestaňte mně koně sedlat.
00:24:35 -A mně koně, mně koně sedlat.
-Mněkoň. Sedlali mně koně
00:24:40 a já jsem vůbec netušila, co sedlají, že jo?
00:24:45 Já nevím, jestli je zrovna mněkoň
00:24:47 -ideální na ježdění?
-Mněkoň, to je normální, že jo?
00:24:53 Já znám několik těch věcí. Jedna členka našeho souboru...
00:24:59 My jsme zpívali písničku Zbojnická svoboda
00:25:02 je jako z hor voda. A ona se pak zeptala:
00:25:04 "Co je to ten horvod?"
00:25:07 -No naprosto...
-Průvodce po horách.
00:25:10 -No jistě.
-Horvod, nové slovo.
00:25:12 No jistě.
00:25:13 -To je jako podkoní.
-Horvod na mněkoně.
00:25:20 Kdo vás vedl? Horvod a já přidávám mněkoň.
00:25:23 Mně to přijde naprosto logický.
00:25:25 Ještě tam byl u toho... ještě tam ... voní podkoní.
00:25:30 Já jsem si myslela chlap - podkoní.
00:25:33 Smrdí podkoní.
00:25:35 Že tam smrdí podkoní jsem si říkala
00:25:37 a přišlo mi to taky v pořádku.
00:25:40 Tvrdá mez jsem si myslela, že je kámen.
00:25:43 Tvrdá mez netlačí. I ten balvan tvrdá mez...
00:25:51 Mně bylo asi 5 let, můj otec se rozhodl,
00:25:53 že se stane operním pěvcem a zpíval z Prodané nevěsty:
00:25:57 Ty tvr-do-šíj-ná dív-ko jsi, že nechceš prav-du zvě-dět.
00:26:05 Já jako dítě jsem měl hrozně rád nádivku.
00:26:08 -To dělala moje babička.
-Já ji umím.
00:26:11 Já jsem si říkal: Proč ten otec pořád
00:26:13 zpívá o té nádivce?
00:26:15 Říkal jsem si, že je to nějaký zamotaný.
00:26:17 Ať to zazpívá normálně.
00:26:19 Jak je to s tou nádivkou?
00:26:21 Ty tvrdošíjná dívko jsi - nádivko jsi.
00:26:27 Posedlost...
00:26:31 -Tím mněkoněm jsem...
-Mněkoň je hezký.
00:26:35 Skončila bych básnicky, řekla bych přímo Nezvalovsky:
00:26:43 Loučení to je vážná věc, kdo dá sbohem lásce,
00:26:49 ten je pitomec!
00:26:51 Dobrou noc.
00:26:53 Skryté titulky: Alena Kmentová.
00:26:54 .
Jednou takhle dopoledne volala spisovatelka Halina Pawlowská své dceři a dověděla se, že ta právě jede do Plzně, kde si chce kromě jiného koupit zlatou rybku? Chcete vědět, jak tahle příhoda souvisí s tak smutnou situací, jakou obecně bývá loučení. Zajímá vás, jak s ní souvisí nejen ona zlatá rybka a výlet do Plzně, ale třeba i zážitek z rytmiky, kterou nedávno poprvé absolvovala malá dceruška jedné s četných přítelkyň a kamarádek oné Haliny Pawlowské, o které už byla řeč? Zajímá vás to stejně jako třeba to, jaké mají právě s loučením zkušenosti herečka Markéta Hrubešová či zpěvák a skladatel Petr Ulrych? Pak vám nezbývá než věnovat svou pozornost repríze 270. vydání Banánových rybiček. Tam totiž bude řeč především o tom, „jak využít loučení“.
