Zábavná talk show Haliny Pawlowské, tentokrát na téma „jak využít ticho“ (2005). Spoluúčinkují H. Křížková a M. Nesvadba. Režie: H. Pawlowská, P. Ryšavý a K. Czaban
00:00:57Dobrý večer.
00:00:59Přednesu vám báseň Jiřího Slívy.
00:01:02Jeden pianista měl moc velké břicho.
00:01:05Tak obrovské břicho, že si nedosáhl na klávesy...
00:01:09Aspoň bylo ticho.
00:01:12Dnešní Banánové rybičky jsou na téma: Jak využít ticho.
00:01:17Teď půjdu a koupím nějaký koláčky.
00:01:19Ne, ne, ne... chci jít s tebou... já chci taky...
00:01:21Já půjdu sám a vy zůstanete tady!
00:01:24A jediné co od vás budu chtít po zbytek cesty slyšet je:
00:01:27Jak se cukr prodírá vaším krevním systémem.
00:01:31To nic! Roztomilé děti.
00:01:34Chcete je? Já vám je prodám levně.
00:01:41Když je někdo zticha, tak je jako myš v outrobách,
00:01:45jako puťka, má hubu na beton a kyjem by z něj slovo nevyrazil.
00:01:52Já jsem měla být radši zticha, když jsem se nedávno
00:01:56vrátila domu ze shoppingu a chlubila jsem se své dceři,
00:02:01že mám nový tričko. A ona říkala: "Hezký."
00:02:04Já jsem zpupně dodala: "A je to dětská velikost."
00:02:09Moje dcera řekla:
00:02:11"To je, ale otřes, jak jsou dneska ty děti vyžraný."
00:02:17Já mám jasnou radu na toto téma:
00:02:21Lepší malej svetr než potomek lotr!
00:02:26Mým 1. hostem je Hanka Křížková.
00:02:39-Dobrý večer. Ahoj.
-Dobrý večer.
00:02:43Hanko, kdy jsi měla být radši zticha?
00:02:47Tak já si myslím, že to mám docela dost často,
00:02:50protože jsem takový typický Lev, že sem tam něco řeknu,
00:02:54a potom si říkám: Sakra, měla jsem mlčet.
00:02:57I když to myslím vždycky dobře, pochopitelně.
00:02:59-Jak jinak?
-Jak jinak. Já taky.
00:03:01Vzpomínám si, že kdysi dávno v mých rodných Strakonicích
00:03:05jsem šla po ulici a potkala jsem kamarádku ze školy, z gymplu.
00:03:10A ona říkala: "Já bydlím kousíček. Nepůjdeš na kafe?"
00:03:12Já říkám: "Nakonec - proč ne." A jdeme kolem takové prodejny
00:03:18a za výlohou byly takové obrazy, jak se dřív dělaly z chemlonu,
00:03:23jak se pálily.
00:03:25Takové to byly příšerné vázy a květiny a já jsem říkala:
00:03:31"To je příšerný, vid?" Ona tak zmlkla
00:03:34a já jsem celou cestu k ní říkala:
00:03:37Jaký jsou to hrozný barvy a výjevy na tom.
00:03:41Vešla jsem do bytu a pochopitelně měla plný byt těchto výjevů.
00:03:45Já, kdybych aspoň mlčela, ale já jsem začala říkat:
00:03:48"Ale víš, že některý..."
00:03:51Takže to, kdybych radši mlčela, to by bylo lepší.
00:03:55-Přicházím tomu na chuť, že jo?
-Když se tak dívám...
00:04:00Potom ještě jednou jsem taky šla, to se mi stalo nedávno
00:04:03tady v Praze, šla přede mnou paní s kočárkem
00:04:06a já jsem si myslela, že je to moje kamarádka,
00:04:09tak jsem ji plácla do zad a říkám:
00:04:11"Tak, co se ti narodilo? Co máš?"
00:04:13Koukám do toho kočárku a říkám: "To je krásný dítě.
00:04:16Tak co je to? Chlapeček, nebo holčička?"
00:04:18Kouknu a paní úplně cizí, a kdybych aspoň řekla:
00:04:22Promiňte, já jsem si vás spletla. Je to vyřešený.
00:04:25Já: "No! Pěkný dítě máte. Na shledanou."
00:04:30-Takže jsem vypadala jak idiot.
-Taková bodrá zpěvačka?!
00:04:34A s těma dětma... Já jsem taky ... jak se člověk
00:04:39bahní potom v tý blbý situaci, tak mně se zase stalo,
00:04:44že jsem byla na chalupě a dívala jsem se z okna.
00:04:46Tam byly cizí děti. Já mám velký. To byly malý děti.
00:04:50A vytahovaly žížaly.
00:04:52Nevím co, ale něco s nima dělaly. Mně se to nezdálo.
00:04:56Najednou jsem to nevydržela, otevřela jsem okno
00:04:59a křičela jsem na ně. Úplně jsem byla taková
00:05:01Matka Tereza - dobro samo, vztah k přírodě...
00:05:05A říkala jsem: "Děti, nemučte ty žížaly,
00:05:08vždyť jsou to zvířata jako my."
00:05:14Na to jsem si vytvořila, takovou říkanku. To není rada.
00:05:19Lidstvo je pestré velmi, má své vši, osly i šelmy.
00:05:28Mým dalším hostem je Michal Nesvadba.
00:05:39Dobrý večer.
00:05:41-Ahoj.
-Dobrý večer.
00:05:43Můžu ti podat taky ruku? Nebo si tak zamáváme...
00:05:46Ahoj. Dobrý večer.
00:05:49Kdy jsi strnul v němém, tichém úžasu?
00:05:52Tak to se mi stává velmi často, ale možná,
00:05:56že se to stalo společně.
00:06:00Představ si, jak jsme točili... už je to 5, 6 let,
00:06:05takovej cestovní magazín...
00:06:06-Zanzibar.
-Zanzibar.
00:06:08Tak jsme se ocitli při jednom natáčení v Římě.
00:06:12A ty jsi byla u kamery a řekla jsi mně,
00:06:16abych stál uprostřed toho náměstí.
00:06:18To je takový legrační, protože si Halinka
00:06:21vymyslela pro mě takovou roli, aby diváci přemýšleli:
00:06:25Byl to ten Nesvadba, nebo nebyl to ten Nesvadba?!
00:06:28Tak mě zasunula do takových neobvyklých míst.
00:06:31Tady jsem stál, bylo brzy ráno...
00:06:33Řím ... náměstí a já jsem stál uprostřed.
00:06:36Halina něco povídala do kamery, já tam stál
00:06:38a teď jsem si koutkem oka všiml, že jde po náměstí
00:06:41nějakej bezdomovec, takovej ten:
00:06:44obalený ty nohy, ruksak, spacák umaštěnej...
00:06:49a teď tak vidím, že jde ke mně a já říkám: Jé!
00:06:51Tak tak stojím a říkám: Co bude? On ke mně přišel
00:06:55a říká mi italsky: "Rozumíš italsky?"
00:06:59Já: "No capito, no capito."
00:07:01On: Parlez-Vous Francais? Já: "Francouzsky neumím."
00:07:05On: "Sprechen Sie Deutsch?" Já: "Člověče neumím."
00:07:08On: "You speak English?" Já: Člověče takovej bezdomovec...
00:07:12Tak anglicky umím... tak jsem se s ním dal do řeči.
00:07:15Tak si představte, on uměl asi osm řečí?!
00:07:18Kecali jsme ... ta kamera tam jela a on tak: "Bye, bye."
00:07:22A odešel. Tak tam jsem opravdu žasnul,
00:07:25tam jsem opravdu byl udivenej, to mě překvapilo.
00:07:29To se nedalo komentovat.
00:07:30Chudák bezdomovec, ale sedm řečí umí.
00:07:32Oni cestujou ... oni to mění.
00:07:34Nemají závazky, nakonec - velký, že jo? Nikde.
00:07:38Neuvěřitelný zážitek.
00:07:40Tys mně připomněl, že tam jsme byli u slavné fontány.
00:07:43Ano.
00:07:44A tam teda čuměl bez dechu a bez pípnutí jeden Ital.
00:07:50Zřejmě nějakej deviovanej Ital, takovej mladej,
00:07:53protože já jsem tehdy měla přetrženou Achillovu šlachu
00:07:58-a byla jsem nemobilní.
-Ano.
00:07:59Ale tam mě opřeli o kraj tý fontány a točili.
00:08:02A já jsem měla šarm do tý kamery. A tenhle ten úchylnej Ital
00:08:06na mně visel očima. Pak se ptal: Odkud jsme?
00:08:10My jsme řekli: Z Čech.
00:08:12Ital: Jestli jsou tam všechny ženy tak krásný...?
00:08:18Oni mu řekli, že jo.
00:08:20A pak mě posadil na ten vozík a odvezli.
00:08:25HUDEBNÍ PREDĚL
00:08:32Co nerada slyšíš?
00:08:34-Tak kritiku.
-Ano.
00:08:36Pochopitelně kritiku, ale já nahlas říkám,
00:08:40že ji mám ráda. To říkáme všichni.
00:08:44-Myslím umělci.
-Ne, to neříkám.
00:08:46-To mě ani nenapadne.
-Ne?
00:08:48Ne!
00:08:49Tak, já teda říkám, že docela ... Podle toho od koho.
00:08:53Když mně to řekne pan Bednárik, režisér,
00:08:57tak od něj to beru úplně úžasně, protože ta kritika,
00:09:00to je vlastně pochvala... Že on se vlastně vůbec...
00:09:03-Když je to pochvala, tak jo.
-zaobírá tou kritikou...
00:09:07Kdo by rád slyšel kritiku?!
00:09:10Asi tu kritiku, tu mám nerada.
00:09:13Ale zase je pravda, když jsem doma v tom tichu,
00:09:16tak si to tak přeberu a někdy ty lidi mají i pravdu.
00:09:20-Fakt?
-Ale štve mě to.
00:09:23Jsem naštvaná a nemůžu spát.
00:09:27Já nerada slyším kritiku jakéhokoliv druhu a od kohokoliv
00:09:33a nejhorší pro mě je, když cítím, že ten člověk, co mně to říká,
00:09:38nemá postranní úmysly, že mi to říká s nejlepšími úmysly.
00:09:43-To je úplně odporný.
-To je nejhorší.
00:09:46To je nejhorší. Já jsem na to úplně alergická
00:09:49u mojí maminky, která se jenom podívá
00:09:51a já už se třesu. Tuhle jsem si uvědomila,
00:09:54jakej absurdní dialog vedeme, protože ona za mnou přišla
00:09:57do místnosti a řekla: "Víš?"
00:10:00Já jsem řekla: "Nevím!"
00:10:02Ona se na mě podívala a řekla: "Ty taky nevíš nic!"
00:10:07Dadaistická záležitost...
00:10:09Pak ještě chodím ke kamarádce a ta má 9letou dceru
00:10:12a to je taky velice nebezpečný, protože ta holčička
00:10:16v takový naivní prostořekosti občas skutečně raní.
00:10:22Nedávno v televizi narazila na problém: Co je to striptýz?
00:10:30Ptala se.
00:10:32Kamarádka říkala: "To je: kdyby najednou tady Halina a já
00:10:36jsme se pomalu začaly před lidma svlíkat,
00:10:42až bychom byly úplně nahý."
00:10:44Holčička úplně zcepeněla a pak říkala:
00:10:48"A myslíš mami, že by se to těm lidem líbilo?"
00:10:54ZPÍVAJÍ: Růže, růže, růžičko,
00:10:56růže červená. Řekni mi má holčičko...
00:11:01Já se z těch dětí asi zblázním!
00:11:04Nejradši bych je nechal postřílet!
00:11:06Pro nekonečné výlety autem si pořiďte -
00:11:08umlčovač jehňátek.
00:11:11Čeká vás nezapomenutelná cesta.
00:11:13Umlčovač jehňátek!
00:11:16Umlčovač zvířátek se prodává zvlášť.
00:11:21Michale, co ty nerad slyšíš?
00:11:24To je hodně podobný, ale já mám takovou pomůcku z mládí,
00:11:30protože jsem rád sledoval mezinárodní zápasy,
00:11:34hlavně v hokeji. Když jsme hráli třeba proti Rusku.
00:11:37A tehdy komentátoři v televizi, když se hlásily zprávy,
00:11:41třeba ten hokej šel ze záznamu až po těch zprávách,
00:11:44tak komentátoři vždycky řekli ten výsledek.
00:11:48Na to, na co člověk čekal celej den, jak to dopadlo
00:11:51a nechtěl nic slyšet.
00:11:53Tak já mám takovou pomůcku na všechno, co nerad slyším je:
00:11:55Dělat tohle.
00:11:58Můžete říkat co chcete, já vás neslyším.
00:12:01-To je vyzkoušený.
-To vypadá dobře.
00:12:05Tenhleten pohyb, to neslyšíte vůbec nic.
00:12:08Když už se blíží něco a možná nějaká kritika, tak...
00:12:13To mi připomnělo s těma zprávama...
00:12:15Že já hrozně nerada slyším špatný zprávy
00:12:19a nerada poslouchám o katastrofách,
00:12:22protože táta ten mě krmil tím každý ráno.
00:12:25Začínali jsme mrtvejma. Teď maminka převzala tu štafetu
00:12:30a tuhle mi volala a říkala mi: "Představ si,
00:12:33tady u nás před domem tramvaj vrazila do osobáku
00:12:39a pak přijeli policajti, ti dostali smyk,
00:12:43vrazili do toho auta. Byli tady hasiči,
00:12:46ale on vypukl požár od toho auta. Víš, a teď si představ,
00:12:50odváželi popálený hasiče. Ti policajti...
00:12:54z jednoho crčela krev."
00:12:56Já jsem říkala: "Mami, neříkej mi to!
00:12:59Nepopisuj mi to! Neříkej mi to!"
00:13:00Matka: "Halinko, ale lidem se nestalo nic!"
00:13:06To je otřesný.
00:13:07To mi připomíná - požárník, záchranka ... policajti.
00:13:14Kamarádka teď odjela do lázní, ona je astmatička.
00:13:19A důsledně si na internetu našla vše o těch lázních.
00:13:23Pak jsme opravdu řvaly smíchy, protože tam bylo napsáno:
00:13:26že pohled z okna sanatoria na neporušenou přírodu
00:13:29vám vezme dech.
00:13:37HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:13:51Hanko, kdy jsi musela udělat kravál, nebo dělala?
00:13:55Jak chceš?
00:13:56Abych řekla pravdu, já moc kravál nedělám,
00:13:59když si chci zanadávat, tak já naopak ztiším hlas,
00:14:05jsem vážná, artikuluji pomalu, důrazně. Mluvím teda pomalu.
00:14:12Tak to je takovej můj kravál.
00:14:16Ale pravda je to, že já někdy tak vybuchnu.
00:14:19Vybuchnu hodně a třeba i něco rozbiju.
00:14:23Já si pamatuju: Jednou jsme s přítelem slavili nějaký výročí
00:14:27a já jsem udělala takovou tabuli a uvařila jsem.
00:14:31Dokonce jsem udělala polévku, to já vůbec nedělám.
00:14:34Dala jsem ji do polévkové mísy, to já vůbec nedělám.
00:14:38-Ve filmu.
-To je jenom ve filmu, ano.
00:14:41On přišel a vůbec si na to výročí nevzpomněl,
00:14:44a když jsem mu ho připomněla, tak to tak vzal:
00:14:47Co blbneš! Ježíšmarja, to není žádný kulatý výročí.
00:14:51Já jsem popadla tu polévkovou mísu a šla jsem s ní na záchod:
00:14:57Já taky nemusím vařit pro nikoho! Nevylila jsem tu polévku,
00:15:01já jsem ji rovnou vyhodila do té toaletní mísy,
00:15:05ale ta polévková se nerozbila, ale rozbila se ta záchodová.
00:15:11Potom jsem byla, jak myška hodná,
00:15:15aby se to nějak spravilo, aby to opravil. Ale to je pech!
00:15:20Že to nemělo tu bodku, takovou tu tečku za tím mým vztekem.
00:15:24To mě štve!
00:15:26Pokud vím, tak jsme si kdysi slíbili,
00:15:28-že k sobě budeme upřímní.
-Zlato, my jsme k sobě upřímní.
00:15:34Říkáš, že se před každým zavírám, že si s tebou nedokážu promluvit,
00:15:39že jsem úplně mimo. Dobře, já ti tedy něco povím.
00:15:42Povím ti něco, co je zase pro mě moc důležitý
00:15:45a budu naprosto upřímnej.
00:15:47Nechci, aby jsi z toho byla špatná.
00:15:50Roy, tak to řekni, já přijmu cokoliv.
00:15:54Druhý poločas začíná.
00:15:58-Fajn! Tak se dívej!
-Díky, zlato. Mohla bys kousek...
00:16:04To se mi snad zdá?! Ty nic nedokážeš!
00:16:07Nedokážeš mi věnovat ani 2 minuty bez té nablblé televize.
00:16:11Když jsem si tě vzala, měl jsi plány
00:16:13a teď je z tebe jenom čumil.
00:16:17Z TELEVIZE ...teď přihrává...
00:16:18a na středové čáře právě probíhá ukrutný boj...
00:16:24-Roy?
-Hmmm...
00:16:28Nééé ... Šílí!!!
00:16:37Trapné ticho, to jsem zažil, je to neskutečný.
00:16:41Jel jsem na představení a jel jsem pozdě.
00:16:43Nestihal jsem to představení. Občas se nám to všem stává.
00:16:47Nestihám, bylo léto, horko, já jedu v tom autě, nestihám .
00:16:50Už jsem věděl, že za 10 minut mám být na jevišti.
00:16:53Přijedu před ten kulturák, parkuju rychle,
00:16:55za 3 minuty tam mám být, tam asi šíleli.
00:16:57Vběhl jsem do toho kulturáku a teď vidím
00:17:00po pravé straně toalety. Hned první dveře.
00:17:02Tak jsem si řekl: Já tam zaběhnu, opláchnu se,
00:17:04abych vypadal trochu svěže, protože to ze mě kapalo.
00:17:06Vběhl jsem tam... takhle, takhle...
00:17:10jak si mám usušit ty ruce. Já jsem zvyklej,
00:17:14když se nedá nikde usušit ruce, tak si je utřu takhle do vlasů.
00:17:18Teď jsem si je utřel a vyšel jsem ven
00:17:21a tam už stáli 4 organizátoři a říkali:
00:17:23"Jé, to jsme rádi, vy jste to stihl. Dobrý den."
00:17:26A takhle mi podali tu ruku. Já jsem měl mokrý ruce,
00:17:30teď jsem vyběhl z toho...
00:17:32Chtěl jsem říct: Já jsem si smočil vlasy.
00:17:36A řekl jsem: Já jsem si pomočil vlasy.
00:17:41Takhle jsem zůstal... oni taky...
00:17:47To se nedalo omlouvat.
00:17:50HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:17:57Teď za mnou přišel jeden kolega domů
00:18:00a maminka ho uvítala. Já jsem je představovala
00:18:05a on říká,
00:18:07ne servilně, ale velmi mile:
00:18:12"Dobrý den, já jsem toho o vás samozřejmě hodně slyšel."
00:18:17Matka: "Těší mě, já jsem o vás neslyšela nic."
00:18:25Já jsem zažila trapné ticho. Jednou jsem vystupovala
00:18:31v takovém klubu, byla módní přehlídka.
00:18:34Ten klub byl tak do elka, bylo to tak propojené,
00:18:38dvě místnosti. A já, aby mě to publikum nevidělo,
00:18:43nebo abych jim nebyla tak na očích, aby ty modelky...
00:18:47-Vynikly.
-Aby vynikly.
00:18:52Tak jsem si vybrala koutek, takovej malej stoleček
00:18:56a tam jsem si dala kávu.
00:18:58Zády k nim jsem seděla. Držím šálek v ruce,
00:19:02ten podšálek jsem měla na stole a najednou přistála
00:19:05na tom podšálku dvoukoruna. Já jsem seděla u záchodů.
00:19:12Na to jsem neřekla ani A ani B, ale tu dvoukorunu jsem nevrátila.
00:19:21HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:19:27Michale, kdy sis řekl, že ticho neléčí,
00:19:30nebo naopak, že léčí?
00:19:32Tak je pravda, že já se v tichu pohybuju
00:19:35možná víc než vy, protože dělám takovej obor -
00:19:38nebo nejraději dělám obor - kterému se říká pantomima.
00:19:42Takže v tom jsem doma a v tom se cítím dobře
00:19:45a to ticho při tý hře mám rád.
00:19:48Mám kamaráda, který navštívil, protože je takovej zvídavej,
00:19:52jeden ústav, kde studují, nebo zajímají se
00:19:55o ticho jako takové.
00:19:57Mají tam v podzemí místnost, která je opravdu odhlučněna.
00:20:01Kde skutečně není jedinej zvuk, ruch, nic tam neprochází.
00:20:06-To musí být příšerný.
-Je to právě příšerný.
00:20:09Je to příšerný, protože on si říkal:
00:20:11Tak teď opravdu se uklidním a ted uslyším to absolutní ticho
00:20:16a říká, že je to hrozný.
00:20:18To by člověk nevěřil v čem je to hrozný.
00:20:20V tom, že slyšíte to srdce, jak vám tam burácí, bouchá.
00:20:24Slyšíte to tady, jak vám to tam protejká.
00:20:27Slyšíte to tady. Absolutně slyšíte všechno to od sebe.
00:20:30Takže úplný ticho nikdy nikde není,
00:20:33protože jste tam vždycky vy. To je hroznej rámus.
00:20:36Nevím jestli úplný ticho někoho dokáže vyléčit.
00:20:40V Německu je Muzeum ticha, což mě zaujalo.
00:20:43Jak to tam vypadá, to musím ještě vyšmírovat, to nevím.
00:20:49Teď jsou nějaké léčebné pobyty pro lidi, kde anoncují,
00:20:55že budou uzavřeni v celách po dobu své dovolené
00:21:00v absolutním tichu a bez jakéhokoliv programu.
00:21:04-Tam bych zešílela.
-Tam budou nejlíp relaxovat.
00:21:06Možná, že to je účel té dovolené.
00:21:12Taky mě to zaujalo. Zase nějaký podnikatel...
00:21:16to je v Anglii, ale to je pochopitelné.
00:21:18Ten měl hospodu blízko hřbitova a pak si pronajal pole,
00:21:23nebo koupil to pole vedle. Tam založil hřbitov s tím,
00:21:28že těm štamgastům v tý hospodě nabídl,
00:21:30aby si tam koupili hrob. Ještě tam v té prodejní
00:21:35smlouvě bylo, že každý týden se tam ostatní
00:21:41štamgasti sejdou u jeho hrobu a popijou.
00:21:45A prej už je vyprodáno.
00:21:49Takže jsem vytvořila takový zhodnocení té situace:
00:21:53Mít vlastní cintorín, je velice in.
00:21:59Smrt je vážná věc. Každý se musí připravit, že zemře.
00:22:06A stále to prokleté zlato, a my ho tolik varovali.
00:22:10A přesto tu máme tak krásný obřad.
00:22:12-Ano, máme.
-On byl připraven zemřít.
00:22:16Byl připraven.
00:22:18Pane, pohlédni k nám k hříšníkům a ujmi se prosím Chrusta Speida.
00:22:27Chrust Speid? To není pohřeb Leistra Wilsona?
00:22:30Ne, madam. Ten to měl v devět.
00:22:33Počkejte, neodcházejte! Neodcházejte, prosím.
00:22:37Nechte toho! Slyšíte! Co to děláte?!
00:22:39Neberte ty květiny!
00:22:41Neberte to!
00:22:43Nechte to být, prosím!
00:22:49Kdy tebe neléčilo ticho, nebo vyléčilo?
00:22:54Já se v tom tichu, na rozdíl od Michala, moc nepohybuji.
00:22:59Já i sama jsem docela dost hlučná. Mám ráda společnost.
00:23:03Nejsem introvert. Opravdu ne, ale vím, kdy mě ticho naopak léčí
00:23:10a to je jenom jedna situace a to když se společensky unavím.
00:23:16Jednou si pamatuji, že jsem se hodně
00:23:20společensky unavila, protože jsme se s kapelou léčili.
00:23:24To bylo takové to chřipkové období, jako je teď.
00:23:28Léčili jsme se svařákem, já ho od té doby nesnáším.
00:23:31Ani ho nemůžu cítit. Bílým svařákem.
00:23:35Já jsem se nějak hodně léčila a přehnala jsem to.
00:23:39Nemohla jsem ani mluvit.
00:23:41Spali jsme na hotelu, kde kapela měla takový apartmán
00:23:45ze dvou místností se skládající.
00:23:47Já jsem se svým přítelem bydlela v jiné místnosti.
00:23:51A oni se ještě chtěli léčit, tak mě nechtěli nechat samotnou,
00:23:55tak mě vzali do té jedné místnosti, dali mě na postel.
00:23:58Já jim nemohla vysvětlit, protože jsem nemohla mluvit,
00:24:01že na posteli ležet nemůžu, protože se mi točí hlava.
00:24:04Když odešli do druhé místnosti, tak jsem se svalila na zem
00:24:07a oni tak dobrácky, vždycky jeden přišel a řekl:
00:24:10"Hanka zase spadla." Tak mě dali na postel.
00:24:14Já jsem si v duchu říkala: Ne, já chci na zem.
00:24:17Odešli, já jsem se zase svalila. To jsme dělali několikrát,
00:24:21až teda usoudili, že mě pořád zvedat nebudou
00:24:24a přikryli mě na zemi, tak potom jsem měla
00:24:27takový to ticho, kdy nemůžu slyšet ani budíka.
00:24:31To zná snad asi každý, ale už si na to dávám hodně pozor.
00:24:35Já jsem si toho strašně málo odnesla ze základní školy,
00:24:39ale pamatuji si něco z branné výchovy
00:24:42a to v kontaktu s člověkem, který utrpí šok.
00:24:46Tak vím, že mám uplatňovat pravidlo 3 TÉ:
00:24:51ticho, teplo a dostatek tekutin.
00:24:57Já si myslím, že to platí i pro život.
00:25:00Shrnula bych to trošku klopotně:
00:25:05Vždycky zachovejte klid, vždycky mějte s kým jít pít
00:25:14a všechny brouky nechte žít.
00:25:17To je vše. Dobrou noc.
00:25:21Skryté titulky: Alena Kmentová.
00:25:23.
Protagonistka Banánových rybiček Halina Pawlowská se onehdy chlubila své dceři novým svetříkem. Obě se shodly na tom, že jí sluší, a tak se jeho potěšená majitelka chtěla ještě pochlubit a řekla: „A to je dětská velikost.“ Zajímá vás, jak na tuhle informaci její nevypočitatelná dcera zareagovala? Pokud ano a pokud chcete strávit příjemnou půlhodinku u televizní obrazovky právě ve společnosti Haliny Pawlowské a jejich hostů – tentokrát jimi jsou zpěvačka Hana Křížková a mim Michal Nesvadba – věnujte svou pozornost dalšímu pořadu z cyklu pravidelných zábavných talk shows Banánové rybičky. Pořadu, ve kterém bude řeč především o tom, „jak využít ticho…“
