Karel Ančerl - opožděný portrét

O vynikajícím českém dirigentovi Karlu Ančerlovi (1908-1973) nevzniklo mnoho obrazových záznamů, rozhodně ne tolik, kolik by bylo možno v jeho době pořídit a kolik by si zasloužil. Jeho emigrace do Kanady v roce 1968 a následná léta sovětské okupace a "normalizace" tuto situaci jenom umocnily. A tak hlavním cílem tvůrců bylo najít a zdokumentovat co nejvíce dosud žijících svědků a pamětníků a vytvořit tak s odstupem doby co možná nejpravdivější pohled na výjimečný lidský a umělecký osud Karla Ančerla. Dílo je rozděleno na kapitoly, které jdou chronologicky za sebou a v nich tvůrci sbírají střípky informací o umělcově díle a životě, aby z nich tak sestavili nový ucelený obraz. Režisérovi Jaroslavu Hovorkovi se tak například podařilo najít Ančerlovu spolužačku z obecné školy v Tučapech Růženu Slunéčkovou, která vzpomíná na dirigentovo dětství a mládí až do doby nacistické perzekuce. Otřesné vzpomínky na protektorátní dobu a pobyt Karla Ančerla v koncentračních táborech přinášejí Zdena Fantlová, která pracovala s Ančerlem v terezínské kuchyni, či dr. Jana Renée Friesová a prof. Zuzana Růžičková. Ta byla v kontaktu s Karlem Ančerlem i po válce, až do jeho odchodu do emigrace v roce 1968. Na působení Karla Ančerla na scéně Opery 5. května zavzpomíná pěvec Jiří Joran, sbormistr Vladivoj Jankovský a dirigent Bohumil Gregor. Mimořádně cenné jsou však i další výpovědi, třeba prof. Miloše Sádla, Ivana Medka a Martina Turnovského, posledního žijícího Ančerlova žáka. V roce 1950 přichází Karel Ančerl do čela České filharmonie. Že začátky nebyly snadné, dosvědčí výpovědi tehdejších hráčů. Setkal s nevraživostí mnoha členů orchestru, ale také i s dobovým antisemitismem. Ale po několika letech nastala "zlatá éra." Pod jeho vedením orchestr rozšířil repertoár, zvýšila se instrumentální kvalita a orchestr začal jezdit za hranice. Nejprve do Německa, ale zlomovým zájezdem byla tříměsíční cesta po třech kontinentech - Nový Zéland a Austrálie, Japonsko, Indie, Čína a SSSR. Způsob Ančerlovy dirigentské práce osvětlí jak hráči orchestru, tak sólisté - v tomto případě např. Ivan Moravec a Zuzana Růžičková. Kanadské období, tedy závěr Ančerlova života, tvoří v pořadu jen jakýsi dodatek či epilog. Hovoří Jana Gondová, Milan Kymlička a Martin Turnovský. Dokument však hlavně přináší svědectví o tom, že Karel Ančerl byl výjimečný umělec, který dokázal přenést své představy o interpretaci hudebního díla na orchestr. Jeho skvělé nahrávky jsou dodnes v centru pozornosti - svědčí o tom nové vydání jeho nahrávek ve Zlaté edici Supraphonu, ale i zájem kritiků a především posluchačů na celém světě. Tvůrci věří, že se tímto pořadem alespoň trochu podařilo splatit část dluhu, který stále máme k tomuto velkému umělci.