Peklo je tady dole, pravil Anděl
Uveřejněno se svolením redakce tydeníku Nový Prostor, čislo 33

Pavel Anděl. Narodil se, vyrůstal a dospěl v Chebu. V roce 1984 odjel do Prahy studovat herectví na DAMU, kde se zdržel až do roku 1988, kdy školu absolvoval. Na dráhu divadelního herce nastoupil v příbramském divadle, po roce získal angažmá v ústeckém Činoherním studiu, kde zůstal téměř pět sezón. Poté si velmi krátce odskočil zpět do příbramského divadla, kde z dráhy divadelního herce vystoupil. Prozatím. Působil jako moderátor na Evropě 2, stál u zrodu hudebního pořadu S.O.S. na TV Prima, kde tři roky působil jako moderátor. Poté odešel do České televize, kde se podílel na vzniku vlastního hudebně-debatního pořadu Noc s Andělem, kde působí dodnes. Jako moderátor.

Dělat rozhovor s Pavlem Andělem je učiněná rozkoš. Zaprvé je to dáno právě tím, čím si získal sympatie diváků. On je totiž normální. Familiérní a přitom ne žoviální, žádné manýry, žádné mindráky. Za druhé: máte pocit, že ho ten rozhovor baví - odpoví vám na všechno a to celými větami. Ani vyloženě dotěrné dotazy jej neurazí. Za třetí: Kouří lulku. Až budete číst tento rozhovor, snažte se mít neustále před očima Pavla Anděla, toho moderátora, jak pěchuje tabák do dýmky, bafá z dýmky, opakovaně si připaluje sirkou, znovu bafá z dýmky... tato fáze trvá docela dlouho a není náročná na představivost. Pak jej pozorně sledujte, jak ťukáním o skleněný popelník vyklepává zbytky popela, rozšroubuje dýmku, sahá pod stůl pro nové filtry, pro štětky a šťouchadla, jimiž dýmku čistí. Pak ji sešroubuje, znovu pěchuje tabák, bafá z dýmky... Ustavičně jsem na to civěl, nemohl jsem si pomoct. Mám trochu dojem, že naše interview bylo neustále pod vlivem toho, co se zrovna dělo v Andělově lulce. A bylo mi hrozně líto, když ji ke konci sbalil a přešel na cigarety.

Zpočátku mluvíme o tom, jak začal pracovat na Evropě 2, "která tenkrát hrála úplně jinak než dnes," poznamenává Pavel. Byl jedním z autorů projektu klipového pořadu S.O.S., který Evropa 2 připravila pro TV Prima, a zůstal v něm i poté, co Evropa 2 od spolupráce s Primou odstoupila. Zároveň také z postu šéfdramaturga S.O.S. odešel Josef Vlček: "Od tý chvíle jsme to dělali úplně sami. Rozdělili jsme si s Bořkem Slezáčkem teritoria - já jsem pouštěl bigbít a on taneční muziku." Na spolupráci s Bořkem, který působí dojmem Pavlova protikladu, vzpomíná v dobrém: "S Bořkem to bylo strašně pěkný, protože, ač na to nevypadá, je to hrozně pracovitej člověk. On dře jako šroub."

Od roku 1999 má na ČT2 svůj vlastní pořad Noc s Andělem. Sám se vehementně brání označení "talkshow", nejlepší je prý říkat tomu "povídání s hosty". Hosty jsou nejčastěji hudebníci, kteří zde i vystupují, přičemž je třeba zmínit, že Noc je jedním z mála pořadů, kde se v živém vysílání hraje bez playbacku. Přenos ze studia střídají hudební klipy, prostřihy z filmů, atd... záleží na tématu a na hostech.

Leckoho možná překvapí, že moderátor Pavel Anděl svůj pořad navíc i připravuje, řídí a tvoří: "Ten pořad je zcela zásadně můj problém. Samozřejmě, že okolo toho funguje spousta dalších lidí, kteří se starají o věci jako je produkce a tak. Ale jinak jsem sám sobě dramaturgem. No, samozřejmě to není ideální stav, ale je to lepší, než kdybych vyfasoval nějakého trubku, který mi do toho bude kecat..." K tomu dodává, že mu televize důvěřuje. Ačkoliv... "Ona je to vlastně z části důvěra a částečně nevědomost."

Nevědomost...?
"Když v prosinci nastoupil Mr. Hodač, tak jsme chovali takový temný podezření, že on vůbec neví, že tenhle pořad existuje. Báli jsme se, aby nás taky nezačal vypínat, ale to nám začalo hrozit až v okamžiku, kdy zjistili, že jede jakási Ponorka - což byl náš živej silvestrovskej přenos. Přitom ale vůbec nezaregistrovali, že předchozí dvě soboty jsme normálně odvysílali naživo. Oni 14 dní hledali místo, odkud by vysílali svoje zprávy, ačkoliv na 'Kavkách' mají asi šest studií, které se kdykoliv můžou napojit do živého vysílání. To je jen důkaz jejich absolutní nekompetentnosti. Teprve na Silvestra za námi přišla Bobošíková, že prý bude vysílat zprávy z našeho studia, který jsme měli nachystaný na živej silvestrovskej přenos. Ona celou dobu jednoduše nevěděla která bije a teprve na Silvestra jí někdo řekl: proč furt lezeš někam do Primy, vždyť ty máš na těch Kavkách studio, který je připravený. Jenže my jsme ji vyfakovali, protože jsme měli nějaký technický problémy a kdyby tam vysílala zprávy, tak bysme tu Ponorku nestihli připravit."

Takže žádná reakce třeba na tu Noc s Andělem, kde jste měli jako hosta Jiřího Dienstbiera, ze strany paní Bobošíkové nepřišla? Co si vzpomínám, zaznívala tam dost otevřená kritika nového vedení ČT...
"Oni si nás jakoby zakroužkovali, že se ten náš silvestrovskej pořad nemá vysílat. Najednou zjistili, že tu existuje další živě vysílanej pořad, kterej nemaj pod kontrolou, takže by pro ně mohl být potenciálně nebezpečnej. Jenže my jsme byli v naprosto jiný situaci, než lidi z velína, protože jsme byli regulérně přihlášený do programu, na pořadu se nepodílel nikdo z lidí, kteří dostali výpověď, nikdo, kdo by mohl být spojován s takzvanými 'vzbouřenými redaktory'. A hlavně jsme měli schválený scénář a vůbec celý pořad probíhal naprosto v souladu se statutem ČT. Všechny ty věci, které přerušovali - s výjimkou onoho dne, kdy vysílání vypnuli úplně - je ještě jakž takž možný vidět ze dvou stran, jakkoliv je to diskutabilní. Třeba když se na obrazovce před filmem zničehonic objeví jeho režisér a začne něco říkat, tak je evidentní, že to nebylo původně přihlášený do programu, a z této pozice to tedy je napadnutelné. Ale v případě Ponorky se už dopředu vědělo, že tam přijde Ivan Hlas a Ladislav Smoljak, oni byli - stejně jako všichni ostatní hosti - pozvaní předem a podle všech pravidel. Neudělali jsme žádný nestandardní úkon. To znamená, že jakmile by to přerušili, tak už by to bylo o neoddiskutovatelný cenzuře a o žalobě. To jim zřejmě došlo."

Nicméně vyšly přitom najevo pozoruhodné věci. V tehdejší sobotní MF Dnes vyšel článek o tom, že Ponorka je ohrožená, s vloženou citací tiskové mluvčí Českých Radiokomunikací, která bez obalu prohlásila, že mají příkaz k cenzuře. "Když jsem jí pak volal, tak to samozřejmě popřela." Pracovník Českých Radiokomunikací, který má pravomoc 'odstřihnout' velín ČT od signálu, však Andělovi potvrdil, že jeho zásahy do vysílání se řídí pokyny paní Bobošíkové. Ta sama tomu prý nasadila korunu: "Poté přišel přímo bájný moment, kdy se paní Bobošíkové dovolali redaktoři z rádia Impuls a ptali se jí, jestli povolí odvysílat Ponorku, a ona namísto toho, aby řekla 'To není v mojí kompetenci, já jsem jen ředitelka zpravodajství,' jim opáčila, že to právě teď řeší..."

Podle Pavla Anděla je nejhorším důsledkem konfliktu v ČT skutečnost, že ji teď de facto nikdo neřídí...
"Ona se pohybuje kupředu jenom jakýmsi samospádem, protože Hodačovi lidi sice nastoupili do funkcí, ale vůbec je nevykonávaj a s nikým nekomunikujou. Dokonce si najali nějakou personalistickou agenturu, aby jim sehnala 30 lidí, místo těch, kterým dali výpověď. Nevím, jaká bude situace, až tenhle rozhovor vyjde, ale podle toho, jak se vyvíjí politická jednání o situaci v ČT a novým televizním zákoně, to vypadá, že oni je bohužel asi stihnou najmout, stihnou utratit spoustu peněz za personalistickou agenturu, stihnou s nimi podepsat smlouvy a tím udělat v celý ČT kolosální čurbes."

Takže 30 zaměstnanců, loajálních vůči Janě Bobošíkové, nastoupí proti 30 takzvaným vzbouřencům. Co podle tebe nastane? Čeká nás další zpravodajské schizma...?
"Já si nedovedu představit, co nastane. Klidně může nastat to, že těch 30 lidí nebude dělat nic... Stejně jako nedělá nic Valterová s Bobošíkovou. Ony nic nedělají. Nic neřídí, protože s nikým nemluví a nikdo nemluví s nima. Nic. Takže těch třicet lidí tam bude sedět a čekat, až jim někdo něco řekne. Ale pochopitelně budou brát prachy. Přitom Česká televize zatím funguje jenom díky určitýmu počtu 'dělníků', kteří stále ještě vyrábějí programy, ale v současný době tam není nikdo, kdo by byl ochotný cokoliv podepsat. A nikdo si nedokáže představit, jaký to má následky a o jaký peníze tím ČT přichází."

Můžeš uvést konkrétní příklad?
"Já třeba připravuju obrovskou anketu Český klip desetiletí, která vrcholí v červnu, ale nikdo nám na ni nechce dát peníze, protože se neví, co se bude v červnu dít. A když se obrátím zpátky na Českou televizi, aby mi ty prachy dala ona, tak mi řeknou: 'My vám ty peníze nemůžeme dát, protože máme rozpočtové provizorium do 31. března a nikdo neví, co bude v červnu.' Já vysílám Noc s Andělem jen díky tomu, že se nikoho na nic neptám... Jinak bych se prostě ničeho nedovolal. Já mám nad sebou Jana Kratochvíla, jako šéfa tvůrčí skupiny, a s ním jsme se dohodli, že pojedeme dál a uvidíme, kdo nakonec odejde, jestli já nebo oni. Samozřejmě, teď to vypadá, že spíš odejdou oni, ale kdy? A tohleto 'kdy?' může stát desítky miliónů korun, aby to ve finále dopadlo skutečně tak, že se ten druhý program bude muset prodat, protože už na něj nezbudou peníze. A jakmile by k tomu mělo dojít, komu ho asi prodají? Někomu, komu potřebují zacpat ústa. Třeba takovému panu Lauderovi, který se ještě nesmířil s tím, jak byl v Česku vyšachován z TV Nova. A komu to nahrává? Ovšemže panu Železnému, který se potřebuje Laudera zbavit, jinak sám pan Železný o nějakou ČT2 nestojí, protože ji nepotřebuje. A když se člověk začne o tyhle věci zajímat, najednou objeví všelijaký spodní proudy, jako například to, že se chystá digitalizace televizního vysílání, ale do toho je třeba nasypat spoustu peněz a Nova je momentálně nemá, takže má zájem to celé zdržet... Jistě, tohle jsou pouze dohady. Ale když pozorně sledujete, jak tyhle věci okolo televize probíhají, začne se vám to skládat dohromady."

Nebude ti vadit, když se vrátíme k Noci s Andělem?
"Ne, vůbec ne. Naopak, pojďme se už bavit o něčem normálním..."

Takže, říkal jsi, že Noc si připravuješ sám. Vážně na tebe nikdo ani trochu netlačí, abys tam zval lidi, kteří jsou momentálně "in"?
"Samozřejmě, že mi lidi posílaj cédéčka a všelijaký nahrávky, ozývají se firmy, který chtěj pomoct prosadit nějakou kapelu. Těch tlaků je spousta. Asi dvakrát se mi stalo, jsem si pozval muzikanty, kterým právě vyšlo album a oni u mě byli akorát v době, kdy jim vrcholily všechny ty aktivity ohledně PR promotion. A pokaždé se mi to vymstilo. V těch chvílích se totiž lidi nacházejí v takovým prazvláštním běsu, kdy nejsou schopný mluvit normálně a přeříkávají naučený formulace. Tudíž zpěváky, kapely a tak podobně si zvu do pořadu buď krátce před tím, než jim vyjde něco nového, nebo až určitou dobu potom. Prostě se snažím těm tlakům co nejvíc odolávat."

A klipy pro Velkou noční hudbu si vybíráš taky sám? Nebo ti je naservírují na playlistu?
"Sám jsem to dělal první čtyři měsíce na začátku roku 1999 a po těch čtyřech měsících jsem myslel, že umřu. Teď mám kolem sebe velmi úzkej tým lidí, na který se můžu spolehnout. Bloky klipů ve všech Velkých nočních a Malých ranních hudbách a zároveň anketu o Český klip desetiletí připravuje Markéta Turková, což je naprosto neuvěřitelná bytost, který absolutně důvěřuju. Takže já už jen namluvím spojováky. A pak mám dvě scénáristky, Lucku Konečnou a mojí ženu, který se mnou obě dvě Hudby spolutvoří. To je celý můj tým."

Normalizační hvězdy. Andělský prachy. Morální kocovina Vladimíra Michálka.

Noc s Andělem působí dojmem, že si dáváš pozor, abys nepřekročil určité hranice vkusu...
"...Jak to myslíš?"

No, že se to nezvrhne v prezentaci nějaké kapely nebo osobnosti, která se proti tomu vkusu, prostě... (nebezpečně se do toho zamotávám)
"Chceš říct, že si tam prostě nezvu sračky."

Tak...
"Mám jednu zásadu. Že si do Noci s Andělem nikdy nepozvu normalizační hvězdy. Ono by už samo o sobě stačilo, jakým způsobem se za starejch časů podepsali na kultuře v téhle zemi, jenomže oni teď znovu lezou z děr a 'tvoří', což považuju za něco nekonečně nechutnýho. Protože ty jejich hrůzy, který už nikdy nikdo neměl slyšet, hraje většina nejposlouchanějších rádií. Na Nově smažej Kotvalda s Hložkem a Michala Davida... jsou prostě všude. A znovu jsou s tím konfrontovaný mladý lidi a tím pádem se to stává součástí vkusu tohoto národa. Lidem, který se zasloužili o to, aby nám celý tohle obludárium znovu vtrhlo do života, a který tím zároveň zazdili cestu novým kapelám, co se pokoušej dělat něco novýho... tohle jim nikdy neodpustím."

A kam až jsi pro peníze ochotný zajít ty? V létě jsem zahlédl upoutávku na jakousi propagační akci Phillipa Morrise, která vypadala jako dost velkej cirkus a ty jsi tam vystupoval jako hlavní principál...
"To je jednoduchý. Tu velkou šestitýdenní akci pod širým nebem pro Philipa Morrise jsem dělal proto, že mi dali zcela volnou ruku co se týče náplně. Takže to bylo celý o bigbítu, přičemž celou akci se mnou jeli Walk-Choc-Ice, kteří tam hráli každý večer naživo. Akce, na kterých vystupuju, si vybírám podle jediný zásady: musí mě to bavit. I když je to občas čistě jenom 'kšeft'. Chodí to tak, že mi někdo zavolá a řekne třeba: klient si přeje, abyste pro něj moderoval otevření telehotelu - to jsem zrovna nedávno dělal. Na druhý straně třeba jedu do Rakovníka moderovat téměř zadarmo anketu Forte 2000, což je takovej okresní Zlatej slavík, v malým klubu pro asi šest set lidí, protože tam je báječná atmosféra, protože v Rakovníku existuje úplně úžasný hudební 'podhoubí' plný znamenitejch muzikantů, protože taková akce je jedním slovem zážitek."

Když jsem se díval na tu Noc s Andělem, kde jsi měl režiséra Vladimíra Michálka, tak mě napadlo, jestli někdy nechodíš s hosty před natáčením na pivo, abyste "prolomili ledy"?
"S Vladimírem se známe poměrně dlouho, takže tam nebylo třeba lámat ledy, šlo spíš o to, že Vladimír bohužel přijel do studia z Valašského Meziříčí a to je město, kterým se nedá projet bez úhony. Takže pak se mi druhej den hrozně omlouval, že mi to zkazil."

Ale nezkazil, vždyť byl tak roztomilý.
"No, on měl druhý den takovou tu strašlivou morální kocovinu. Já mu povídám: Vladimíre, to neřeš."

Řešil jsi někdy problém, že máš ve studiu hrozně zajímavého člověka, kterého jsi tam vždycky toužil mít, ale zároveň se ho vlastně nechceš na nic ptát?
"To se mi ještě nikdy nestalo. Tím pomyslným sítem, pomocí něhož si vybírám lidi, který si do pořadu pozvu, je mimo jiný i úvaha nad tím, jestli jsem schopnej s dotyčnou osobou 90 minut mluvit. Protože to je strašná doba, pokud ta naše debata má být na úrovni, aby zajímala mě... a ještě někoho dalšího :)"

Připadá mi, že to tvoje rozprávění s lidmi má dost volnou koncepci, že hodně improvizuješ...
"Scénář je připravenej tak, že je to v podstatě sled témat a otázek. A ty buď padnou... nebo nepadnou. Důležitý je, aby vznikla nějaká komunikace, pokud možno zajímavá. Pak je mi jedno, jestli se k dalším otázkám, co jsou ve scénáři, už nedostanem. Ty otázky mám vlastně připravený pro případ, že se ten člověk nechytí a pak jde o to naplnit těch 90 minut tak, aby bylo furt o čem mluvit. Takže ten scénář je vlastně takovej hrubej základ, výchozí rovina."

Smějící se Anděl a jiné spekulace.

Ty se při moderování velmi často a velmi dlouho směješ. Už jsem slyšel spoustu lidí, kteří rozvíjeli nejrůznější spekulace o tom, čím to je. Čím to je? (Smích)
"Ty spekulace jsou úplně na místě. V tom se totiž rozcházíme i s mojí ženou, a s Honzou Kratochvílem, tedy šéfem tvůrčí skupiny. Já tvrdím, že se nesměju kvůli tomu, že bych byl nervózní. Manželka tvrdí, že se směju přiblble, když jsem nervózní. A Kratochvíl tvrdí, že se směju pořád. Pravda je, že jedna věc mi na tom mým smíchu, kterej se snažím potlačit, vadí. Jde o to, že já tam ten smích někde cejtím, jako reakci na to, co třeba někdo zrovna řekl. Ale jelikož tam není žádný obecenstvo, tak ten smích nepřichází. Ale když se ve studiu nějakýmu vtipu zasměju já, tak tím principiálně beru smích divákům u televize."

Ale to nic není proti tomu, co se traduje o tvém působení letos na Silvestra v Ponorce. O tom kolují legendy. Já jsem to bohužel nesledoval...
"To je strašně zvláštní. Tam vlastně vůbec nikdo nechlastal. Právě proto, že jsme se báli, abychom nezavdali jedinou příčinu k tomu, aby nás někdo vypnul. Když jsem loni dělal Silvestra, to byl pořad Tisíc a jedna noc, tak to jsem měl už okolo půl druhý docela dost. Ale letos vůbec nic. Jestli jsme vypadali nějak zvláštně, tak za to mohl ten pekelnej kalup, ve kterým to celý probíhalo. Tam jsme třeba museli během 20 minut přestavět dvě scény, přemístit aparát dvou kapel a nazvučit je, protože nejdříve hrál Ivan Hlas a Snake Eaters, pak byl 20 minut pořad vysílanej z věže, a během něj jsme tam museli 'nainstalovat' -123 minut a Gotharty, který hráli po něm. Možná na nás byly znát zbytky odpolední hysterie, protože ještě ve čtyři jsme nevěděli, jestli nás budou vůbec vysílat. Ale přes tyhle všechno tohle se nám to podařilo udělat tak, abysme se u toho sami výborně bavili."

To vypadá, že ty se přitom spíš bavíš, než aby ses potil trémou?
"Trému samozřejmě mám, mám ji vždycky. Ale ne takovou, která ochromuje, já mám trému, která mě donutí se soustředit. Kdyby mě to nějak trápilo, nebo mě to nebavilo, tak to nebudu dělat. Mě nehryže potřeba bejt za každou cenu vidět v televizi."

Našla by se nějaká Noc, kterou bys hodnotil jako vyložený průšvih?
"Ono to vyplývá přímo ze samotnýho principu Noci, že to vlastně nikdy nemůže bejt průšvih. Protože ty lidi, co tam přijdou, já u nich už dopředu vím, co od nich můžu čekat. Navíc nepočítám s tím, že se vždycky chytěj, budou sršet vtipem a přihazovat humorný historky. Když to moc nejde, tak mám po ruce ten scénář. I když ti odpovídají jen ano, ano, ne, ne, tak za těch devadesát minut se o nich vždycky něco dozvíš."

Co bude dál? Živé slovo devalvuje. Bořek je třeba měl. Absolutní svoboda.

Máš s tímhle pořadem ještě nějaké plány? Změnit podobu, překopat koncepci, nebo rovnou začít něco zbrusu nového?
"V televizi je teď strašně moc 'povídacích pořadů'. Dá se říct, že celý ten žánr tak zvaného živého povídání silně devalvuje. Zřejmě někdo zjistil, že dělat takovej pořad je levný a na pohled to vypadá, že je to i hrozně jednoduchý. Z toho důvodu jsem asi před půl rokem měl takový vnitřní nutkání, že celou Noc úplně změním a přetavím do jiný formy. Ale přesvědčili mě, že teprve teď jsme se konečně etablovali a zároveň jsme se naučili tu vnitřní strukturu pořadu, aby nás to bavilo a byli jsme s tím spokojený. Došli jsme tedy k názoru, že to nezměníme. A to mě teď trochu mrzí a mám v plánu převést Noc během několika měsíců do tvaru s podstatně větším podílem živý hudby přímo ve studiu. Aby měl divák skutečně pocit, že sleduje hudební pořad. A pak samozřejmě připravuju již zmiňovaný Klip desetiletí."

Kdo vůbec vymyslel název Noc s Andělem? Zase ty sám?
"Ne. Já jsem s tímhle názvem nesouhlasil. Pak jsem se alespoň snažil prosadit, aby se to slovo Anděl psalo s malým 'a'. Z toho pak vzniknul hroznej čurbes, kdy to někde psali s malým 'a' a někde s velkým 'A', až nakonec zůstalo u 'Anděla' s velkým 'A' a mě už je to teď jedno. Protože si myslím, že diváci, co nás sledujou, dobře vědí, že tenhle pořad není o tom a od toho, abych si v něm honil svoje ego, ale že je především o lidech, který si tam zvu."

Máš nějaké fanynky?
"Člověče, ne. Ani mi nikdy masově nepsaly, i když jsem byl na S.O.S. To je zvláštní viď. Já jsem asi vždycky působil tak nějak... protože Bořek je třeba měl. Jistěže ti lidi píšou hezký dopisy a tak, ale že bych vzbuzoval nějaký davový šílenství to ne. Já asi nejsem ten typ."

Když už se bavíme o popularitě, jakou máš vlastně sledovanost?
"Na nás kouká standardně asi sto tisíc lidí. To je naše stálá divácká obec, kterou mám hrozně rád, protože nás sleduje ať je tam kdo je tam. Ale občas se u nás objeví lidé takzvaně všeobecně známí, jako Rudolf Hrušínský, kterýho jsme tam měli čtvrtýho ledna, kdy jsme dokonce převálcovali ČT1. Ten večer se na nás dívalo asi 400 tisíc lidí."

Klipové pořady v Čechách. Kde leží zakopaný pes. Možná přijde i Salava.

Slyšel jsem teorii, která tvrdí, že zatímco jinde ve světě se klip považuje za druh reklamního spotu, který propaguje tu kterou skupinu nebo zpěváka a z toho důvodu si třeba MTV nechává za odvysílání klipu zaplatit, v Česku to prý funguje úplně opačně, to znamená společnost, která vlastní nějaký klip, chce peníze po televizní stanici. To je prý hlavní důvod, proč tuzemský divák nemá možnost vidět slušný hudební pořad ve slušném vysílacím čase. Je to pravda?
"Tak to úplně není. I tady jsou klipy braný jako reklama a společnosti, který je vyrábějí, za ně žádný peníze nechtěj a samy nic za odvysílání neplatěj. Skutečnost je ale taková, že se musí platit práva a to je velmi neprůhledný a hodně drahý."

Kde teda leží zakopaný pes českých klipových pořadů? Proč skončilo S.O.S. a těch pár slušných hudebních magazínů na veřejnoprávní televizi se vysílá v tak nemožných časech?
"Zaprvé proto, že OSA a INTERGAM jsou hrozně drahý. A na Primě se o S.O.S. nikdo nestaral. Nikdo se nestaral o PR pořadu, o jeho 'ksicht' - my jsme prostě 3 roky bušili na dveře, připravili jsme nový logo, nové znělky, celou novou podobu pořadu, ale oni to nechtěli. Nechtěli do toho investovat peníze."

Proč? Že by zrovna hudební videoklipy byly tak divácky neatraktivní? Jak potom může ve světě existovat tak obrovská komerční stanice jako je MTV, která nevysílá takřka nic jiného...
"Prima měla prázdnou díru v programu a náš projekt s klipovým pořadem S.O.S. se jí hodil jako vycpávka. Od jeho vzniku se ale párkrát změnily paušály, který se platily právě OSE a INTERGRAMU za uvedení klipu. Ale S.O.S. jelo dál, jenomže bylo prostě pořád stejný, za ty tři roky se tam nedělo nic novýho, takže to lidi začínalo nudit a sledovanost šla dolů. A TV Prima došla k závěru, že tenhle pořad raději nechá být, než se o něj starat, aby si na sebe sám vydělával. A kde je ten zakopaný pes? Na to mám svůj subjektivní názor, kterým si nejspíš udělám spoustu nepřátel. Jestliže Česká televize umožní Martinovi Hrdinkovi stát nejenom u zrodu hudebního pořadu, ale de fakto i u zrodu názoru na hudbu, jestliže někdo pustí do vysílání Petru Černockou s Lexikonem, tak to je přesně ten případ, kdy vedení televize po roce zjistí, že se na to skoro nikdo nedívá. A dojde k logickému závěru, že 'o tu muziku není zájem'. To je celá moje teorie. Třeba S.O.S. se trefilo do času, kdy se náctiletí vracejí ze školy, trefilo se jim do vkusu a na počátku mělo nečekanej úspěch. Stejně tak Paskvil je navrženej a určenej pro specifickou skupinu lidí. A já nevím, komu je určený Začínáme a Lexikon."

Copak se v ČT nikdo nestará o něco jako průzkum trhu?
"Každej se pochopitelně obklopí lidma, kterým důvěřuje, na který je zvyklej, se kterýma spolupracoval. Já už se 'hrozně těším', až do ČT přijde Petr Salava."

Život v umění: Divadelní románek. Půjdu někam kamkoliv.

Jak zde již bylo zmíněno, po dokončení DAMU odešel Pavel Anděl na rok do Divadla Příbram. Pak mu zavolal režisér Petr Poledňák z Činoherního studia v Ústí nad Labem, že mu vypadl jeden herec v inscenaci Dürenmattova dramatu Meteor. Jestli by to nechtěl vzít:
"Hrál jsem tam takovou neuvěřitelnou roli kněze, který hned na začátku umře. V té hře je to hrozně důležitá role, protože oni tam umřou postupně všichni a já jsem hrál figuru, která to hned na začátku všechno rozkryje a definuje pravidla." Ten záskok se posléze změnil ve stálé angažmá, které trvalo téměř pět sezón. "Podle mě to bylo nejsilnější období Činoherního studia po období Rajmontově. To divadlo bylo silný a já jsem hrál nádherný role." Když se ho na ně zeptám, je zrovna zabrán do čištění dýmky a utrousí jen názvy tří inscenací: Marat/Sade, Bratři Karamazovi, a projekt Dvakrát Joe Orton. Předpokládám, že za těch pět sezón stihl nastudovat bohatší repertoár, ale víc detailů jsem z něho nedostal. "Nehrál jsem tam sice žádný zásadní role, ale Činoherní studio nebylo divadlo založené na velkých a malých rolích, ono fungovalo jako celek a to se mi líbilo nejvíc." Proč tedy nakonec odešel? "Protože se soubor vnitřně rozklížil, začaly tam vznikat konflikty a já jsem si to divadlo chtěl v sobě zachovat v té původní, skoro idylické podobě."

Následovala krátká epizoda (opět) v Příbrami:
"Tam mě pozval Petr Novotný, s nímž jsem tam nastudoval jednu inscenaci, jenže on pak odešel režírovat Les Miserables a tak jsem odešel taky. S tím, že půjdu někam kamkoliv. A náhodou to byla Evropa 2." K divadlu by se prý možná vrátil, ale nehrál už řadu let a tudíž nemá nic, čím by se prezentoval. Zeptám se ho, jestli by mu teď na divadle nepřekážela televizní vizáž? "Já mám pocit, že nemám vůbec žádnou vizáž. Já nejsem bavič, víš co, já nedělám ani Horoskopičiny ani Čundrcountryshow. Nemám pocit, že kdyby mě lidi viděli na jevišti, tak by si automaticky řekli: hele, to je ten šašek."

Život v umění: Srdeční kolaps. Vyhozen od táboráku. Multiinstrumentalista samouk.

Málokdo ví, že Pavel Anděl má za sebou i slušnou hudební kariéru. Na chebském gymnáziu hrál na kontrabas v kapele, kterou založil se svým bratrem:
"To byla prudce folková skupina. Písně psal brácha. Vždycky, když jsem něco napsal já, tak to byl moc velkej úlet a bratr to nechtěl hrát." Poté bratr odešel studovat medicínu a na Pavla Anděla přišlo punkové období: založil skupinu s názvem Srdeční kolaps. Vystoupili jen jednou, neboť přitom stihli zdemolovat veškerý aparát, takže už jim nikdo nikdy žádný jiný nepůjčil. A to byl konec kapely Srdeční kolaps. Později, to už bylo na DAMU, se seznámil s Bárou Hrzánovou, s níž založil kapelu Condurango. "Condurango bylo železitý víno, který se prodávalo v drogérce asi za 12 korun. A byla to první kapela, ve který jsem měl kolem sebe muzikanty, co skutečně uměli hrát."

Kapela nahrála několik demokazet ve stylu, který Pavel charakterizuje jako: "Na Rockfesty moc měkkej, na Portu moc tvrdej. Takže jsme třeba vyhráli pražský kolo Porty, jeli jsme do Plzně na celostátní kolo a tam nám řekli, že to jsou docela pěkný písničky, který maj jednu zásadní chybu: nedaj se hrát u táboráku." Pavel Anděl hrál v Condurangu podle vlasních slov na všechno. Na otázku, kde se naučil obsluhovat tak širokou paletu nástrojů, odpovídá, že sám. "No, základy jsem měl z lidušky, kde jsem vychodil flétnu a ságo. Jediný, co mě vzdoruje, je klavír..."

Čas stojí, to my se pohybujeme. Peklo je tady. Tady dole.

Chtěl bys žít v nějaké jiné době?
"Já jsem trošku karmický typ, takže věřím, že je jedno kdy se narodíš. Navíc si nemyslím, že čas běží, naopak, to my se pohybujeme nad ním, čas je konstanta. Tahle představa mě baví daleko víc. Že na konci tohoto života umřu a vpluju do nějakého kolektivního vědomí - je jedno, jak to kdo nazývá - a pokud je moje pouť ještě neukončená, tak se vrátím zpátky, ale není to nutně tak, že bych se musel narodit v roce 2060, mnohem víc mě baví představa, že se klidně můžeš narodit v 16. století."

Takže nemáš takový nějaký hluboce tragický pocit, že do své doby nepatříš.
"Já si myslím, že se nemůže stát, abys nepatřil do doby, ve který žiješ. A dál si myslím, že pokud máš pocit, že nepatříš do svojí doby, to jest - pokud se vrátíš do dalšího života jako tragik, rozpolcenej a zoufalej, tak to máš za něco. Ta moje karmická víra, dá-li se to tak nazvat, mě zkrátka přijde jako nejpřijatelnější vysvětlení určitých otázek. Že nad našimi životy je nějaké bezčasí a nějaké kolektivní vědomí, ve kterým zjistíme, o čem vlastně byly naše životy, a potom si to jdeme sem dolů srovnat. Nebo odčinit, protože se kloním k názoru, že Peklo je tady. Tady dole."

Rozhovory