Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Nadační fond irský vlkodav

Nejčastější činností Nadačního fondu je péče o psy, především irské vlkodavy a hledání nového domova pro ně. „Jedná se o psy, kterým současní majitelé nemohou zabezpečit domov, kterých se majitelé z různých důvodů zbavují nebo jde o psy nalezené, zanedbané, případně týrané a odebrané na základě úředního rozhodnutí. Nejsme útulek a psy si u nás nemůže zájemce vybrat. Hledáme lidi pro psy, ne naopak. Nenahrazujeme chov a nedodáváme štěňata ani potencionálně chovná zvířata, tito psi nejsou určeni k další reprodukci,“ říká Zuzana Málková, předsedkyně Nadačního fondu irský vlkodav a dodává: „Hledáme lidi trpělivé, laskavé a příznivce plemene, kteří vědí, že si psa neberou na zkoušku, že pes možná má za sebou nějaké ošklivé zkušenosti, nemusí být zdravý a mladý. Nabízíme spolupráci a pomoc při řešení všech problémů spojených se soužitím se psem po celý jeho život. Snažíme se spolu s novými majiteli psovi zajistit co nejlepší kvalitu života. Rozhodně nechceme, aby pes byl zavřený sám v kotci nebo uvázaný. Zpravidla se jedná o psy se zvýšenou potřebou kontaktu. Všechna zvířata, která projdou naší péčí, jsou klinicky vyšetřená, podle potřeby i jiným způsobem. Jsou odčervená, očkovaná a načipovaná. Psy zaopatříme po všech ostatních stránkách, sledujeme, jak se chovají k lidem a ostatním psům. Do nového domova předáváme psy v dobré kondici odpovídající jejich věku. Poskytneme jim přiměřené ubytování a krmení do té doby, než se pro ně najde nový trvalý domov.“ Nadační fond irský vlkodav je nezisková organizace.

Více na stránkách www.irskyvlkodav.cz

Opravník biologických omylů

Opice si vybírají blechy

Ač se jedná o naše nejbližší příbuzné, a možná právě proto, vnímají někteří lidé opice trošku jako špindíry. Jedním z důvodů, proč se takovéhoto ústrku vůči naším příbuzným dopouštějí, je fakt, že opice si vybírají blechy. Pravdou ale je, že důvod, proč mnoho druhů primátů tráví většinu svého času probíráním srsti svých soudruhů, je mnohem méně prozaický. Většina vyšších primátů žije bohatým společenským životem a probírání srsti je hlavním projevem náklonnosti mezi jedinci. Velmi často si srst probírají partneři, respektive samice se svým dominantním samcem. Pokud si jedna opice chce naklonit jinou opici, tak jí pečuje o srst a může očekávat, že jí to druhá opice oplatí. Nebo jí za péči o srst může nabídnout jiné služby, potravu, nebo třeba sex. Péče o srst se pak ve větších společenstvech primátů stává určitou komoditou, kterou se dá platit, podobně jako našimi penězi.

Otázkou nicméně stále zůstává, zda si opravdu opice při této činnosti vybírají „blechy“. Jisté je, že velice často opice při péči o srst nic nenacházejí a jde pouze o příjemné dotýkání. Když něco najdou, jedná se spíše o lupy, či suchou kůži a čistící opice tyto hned pozře. Na druhou stranu je nutné přiznat, že opice, které se této péči oddávají mají nápadně méně vnějších parazitů, jako jsou klíšťata, vši, všenky nebo právě blechy než opice, které o svou srst nepečují.

Autor textu: RNDr. Petr Veselý, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Cestování se zvířetem

V létě se zvířaty, především se psy, cestujeme mnohem častěji než po zbytek roku. Někteří majitelé se se svými zvířecími kamarády vydávají i za hranice. Na co při cestování nezapomenout, jak zabezpečit zvířeti veškeré náležitosti pro cestu do zahraničí a jak cestovat bezpečně a pohodlně? V reportáži vám poradí veterinární lékař MVDr. Lukáš Duchek s tím, na co nezapomenout nejen po stránce veterinární a zmíní třeba i pravidla pro cestování letadlem. Jarmila Pávková ze společnosti Psí život se s vámi podělí o praktické zkušenosti při cestování se zvířaty. Jezdí totiž po celé republice a běžně i na Slovensko a někdy ještě dál. Zkušená chovatelka Daniela Duchková pak poradí s tím, jak zajistit zvířeti o sobě přicestování co největší bezpečí i pohodlí. Šťastnou cestu!

Cirkusy bez zvířat

Svobodě zvířat se v r. 2004 podařilo prosadit do zákona na ochranu zvířat zákaz využívání některých nově narozených druhů volně žijících zvířat (primátů, ploutvonožců, kytovců, vyjma delfínovitých, nosorožců, hrochů nebo žiraf) v cirkusech.

Za druhy volně žijících zvířat se přitom považují takové, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Cíl kampaně Cirkusy bez zvířat je jasný – prosadit zákaz využívání všech druhů divokých zvířat v cirkusech, tedy rozšířit jej na zvířata jako je např. slon, tygr, lev.

V ČR existuje nerovný přístup v hodnocení podmínek pro zvířata v soukromých chovech a zoologických zahradách na straně jedné a cirkusech na straně druhé. Po cirkusech se vyžadují méně přísné podmínky pro chov volně žijících zvířat. Chov zvířat v cirkuse upravuje Vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat, kdežto Ministerstvo životního prostředí při udělování licencí ZOO a Státní veterinární správa při hodnocení stavu chovů vychází z Doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat – Podmínky chovu savců volně žijících druhů v zajetí z r. 2006.

Již 15 států v Evropě má úplný zákaz využívání divokých (či všech) druhů zvířat v cirkusech: Belgie, Bosna a Hercegovina, Estonsko, Chorvatsko, Irsko, Kypr, Lucembursko, Makedonie, Malta, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko a Srbsko.

Vyslovte svůj názor na využívání zvířat pro zábavu. Připojte se ke kampani Cirkusy bez zvířat a podepište výzvu https://www.cirkusybezzvirat.cz/vyzva-poslancum.

Více na: www.svobodazvirat.cz

Nabídka koček z OS Podbrdsko

Spolek OS PODBRDSKO
tel. č.: 603 828 229, 721 868 406
č. účtu: 152 335 352 / 0600
www.podbrdsko.kocky-online.cz
https://www.facebook.com/OS-Podbrdsko-195819678013

Duffy

Duffy je asi dvouletá mourinka, milá, hravá, zvědavá a přítulná. Jako urousané koťátko bloumala po průmyslové zóně nedaleko Prahy a hledala, u koho se ukrýt. Jakmile se jí podařilo upoutat pozornost toho správného člověka a byla přinesena domů, hned věděla, jak se má chovat správná domácí kočka. Ostatní kočky má ráda, a jelikož nebylo zbytí, zvykla si i na pejsky. Jejich přítomnost ale novém domově zřejmě vyžadovat nebude. Duffy miluje běhání po zahradě. Spát chodí ale domů ke svým lidem na klín, na gauč, do postele. Této vymoženosti se rozhodně vzdát nehodlá.

Klementýnka

Dvouletá Klementýnka se narodila na kladenských haldách a musela se hodně ohánět, aby přežila. Lidí se zpočátku bojí, ale v depozitu už si pěkně zvykla. Ráda si nechá hladit kožíšek. Povahou je klidnější, líbí se jí vysedávat na okně. V bytě si zvykla bez problému, čistotu udržuje vzorně.

Gawain

Majestátní rezavobílý kocour Gawain je rozporuplná osobnost. Zdánlivě klidný, nechá se pohladit i pochovat, ale někdy jako by mu přeletěl před nosem skřítek a kocour začne hysterčit a prchá se schovat. Vsaďte u něj na cituplný a trpělivý přístup. Gawain je čistotný, v bytě si pěkně zvykl. Je nekonfliktní. Gawainovi by se možná časem líbil výběh ven na bezpečnou zahrádku. Jsou mu dva roky.

Mojžíš

Mojžíš je asi tříletý krasavec. Na svět přišel nedopatřením. Když se paní se svým čistokrevným kocourem odstěhovala na venkov, držela svého aristokrata pěkně doma. Jenže v ohradě u ovcí se objevilo maličké mourátko, a všichni říkali: „Paní, klidně ho vemte domů, je to kocourek.“ Nebyl. A tak se narodil Mojžíš. Mojžíš je zvyklý jen v bytě, čistotný, se svou původní paní se rád mazlil. Po mourovaté plaché mamince je trochu hysterka, po aristokratickém otci trochu dominantní. Vládne silným hlasem a je hodně upovídaný. Chováním trochu pejsek, následuje svého člověka a má snahu mu do všeho kecat. Vyhovovalo by mu, kdyby mohl být sólo kočka a opečovávat si své lidi. Nový domov by byl zřejmě ochoten sdílet např s klidnější kočičí dámou, ale kdo ví, ten kocour je studna překvapení.

Neplaš

Bílorezavý roční kocourek Neplaš pochází z kočičího hnízda nedaleko Prahy. Je čistotný, zvyklý na život v bytě. Hned vám vyleze na klín, mazlí se, přede a hraje si. Je velmi podnikavý, při lovu na mouchy už potrhal okenní síť. Doma se mu očividně líbí, ale možná by časem rád vyběhl na bezpečnou zahrádku. Určitě ale bude trvat na zázemí doma na gauči, kdy se něžně přitulí a bude vám vroucně příst do ucha.

Fletcher zvaný Lištík

Fletcher zvaný Lištík je dvouletý kocourek. Pochází z berounské party takzvaných babiččiných koček, o které se naštěstí nakonec postarala vnučka. Fletcher připomínal žebřiňák potažený špinavou, vypelichanou kůží, měl rýmu a vyražené horní zuby. Teď je z Fletchera hravý, veselý a nesmírně mazlivý kocourek. Je zcela nekonfliktní a je zvyklý na pejsky. Žil původně pouze venku, ale doma se mu moc líbí. Před výběhem na zahradu dává jednoznačně přednost vyvalování se na klíně u člověka. Přezdívku Lištík dostal podle svého špičatého čumáčku.

Hlavička a Henrik

Představuji vám tříletou Hlavičku a ročního Henrika. Obětavá paní pečovala o kočičí partu v areálu opuštěné fabriky. Kočičky krmila, ochočovala a hledala jim nové domovy. Snažila se i o kastrace. Díky tomu rostl počet koček jen mírně a žilo se jim celkem dobře. Kvůli stavbě nového objektu se však kočky musely odchytit a přemístit. Jednou z koček, které se tehdy nepodařilo odchytit je Hlavička, černobílá kočička, na kterou se stačí podívat a každému je jasné, proč dostala své jméno. Do spolku Podbrdsko přišla spolu se svým synkem Henrikem. Oba dva potřebují vykrmit, a jelikož se s jídlem neodbývají, jistě jim to nebude dlouho trvat. Jinak jsou už zdraví, v bytě čistotní, s kočkami kamarádi. Hlavička a Henrik by rádi odešli do nového domova spolu, skoro se od sebe nehnou, otírají si o sebe hlavičky a jemně se ovíjejí svými ocásky.

Archibald

Archibald. Bílý kocourek s elegantní zrzavou patkou si došel pro pomoc k chalupě, správně vytušil, že ho přijmou. Byl v zoufalém stavu, kožich samou mastnou špínu, slepený, uválený, jak se schovával pod auty ve snaze se zahřát. Silné nachlazení se podařilo zvládnout celkem rychle, ale „bonus“ v podobě zhnisaného oka si vyžádal radikální zásah. Po operaci je Archibald sice jednooký, ale zdravý a nesmírně spokojený kocour. Aktivně se dožaduje pozornosti, snaží se o těsný kontakt a vyžaduje hlazení a drbání všeho druhu. Snad by ze sebe nechal uvázat uzel, jen když bude u člověka v náruči. V bytě je čistotný, do místní kočičí party se začlenil skvěle. Mohl by být i jedináčkem nebo kamarádem k další klidnější kočce. Archibaldovi jsou tři roky.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST AD HD