Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Divocí koně v Ptačím parku Josefovské louky

Již přes sedm měsíců spásají divocí koně z Exmooru dvě přírodovědně cenné lokality Východních Čech. Na lokalitě Na Plachtě v Hradci Králové koně pomáhají pečovat o teplá písčitá stanoviště a rákosiny, v Ptačím parku Josefovské louky nedaleko Jaroměře spásají vlhké louky. Dosavadní výsledky jsou pro přírodu i její obyvatele přímo fantastické – pochvalují si ochránci přírody.

Dvě skupiny exmoorských koní pocházejících z pastevní rezervace v Milovicích se podařilo do Východních Čech dovézt v lednu letošního roku díky úzké spolupráci státní organizace – Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, vědců a nevládních organizací Česká krajina, Český svaz ochránců přírody JARO Jaroměř a České společnosti ornitologické. „Od našich kolegů z Milovic jsme věděli, že efekt přirozené pastvy původních druhů kopytníků se pozitivně projeví spíše až za několik let a proto naše očekávání v prvních měsících pastvy nebyla nikterak veliká“, vysvětluje David Číp z Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř, který byl jedním z hlavních strůjců návratu divokých koní zpět do Východních Čech. A s úsměvem doplňuje: „Ale to, co jsme zatím viděli, nám doslova vyrazilo dech, protože za první půlrok pastvy je pozitivních výsledků už celá sbírka!“

„Čím více rostla na jaře tráva, tím jasněji byly patrné rozdíly šetrně pasených a nepasených míst,“ vysvětluje správce Ptačího parku České společnosti ornitologické Břeněk Michálek, kterému se podařilo prosadit myšlenku kombinace pastvy divokých koní s ochranou ptáků. Pasená místa totiž doslova hýřila hejny ptáků. „První kdo

začal koně „pást“ byli konipasi, brzy se přidala hejna špačků, kteří se dokonce vozí na koňských hřbetech jako ptáci klubáci kdesi v Africe. To hlavní ale přišlo, když začal jarní ptačí tah. Na koňské pastvině jsme každý den mohli pozorovat někdy až stovky racků, spolu s hejny až desítek bahňáků různých druhů a mezi tím vším si důstojně vykračovali čápi bílí i černí, volavky, a dokonce i jeřábi popelaví. Nakonec to dopadlo tak, že když tráva ještě více povyrostla, byla naprostá většina ptáků právě na pastvině s divokými koňmi, a dokonce tam pak někteří vzácní bahňáci začali hnízdit,“ neskrývá velké nadšení Michálek.

Přirozená pastva probíhá jinak než klasická pastva hospodářských zvířat. První rozdíl je ve výběru plemene. Takzvaná primitivní plemena, jako třeba Exmoorský kůň na rozdíl od běžných plemen domácích zvířat ochotně spásají i hrubé a špatně stravitelné traviny, v zimě i loňskou stařinu, aniž by to ohrožovalo jejich zdraví. Druhý rozdíl je v hustotě zvířat na hektar. Je daleko menší, než bývá obvyklé. Díky tomu jsou pastviny s původními kopytníky i daleko členitější a pestřejší, protože kromě zdupaných a intenzivně spasených ploch kde ptáci rádi hledají potravu, je zde i dostatek míst pasených méně nebo vůbec. Tam ptáci nalézají bezpečně ukrytá hnízdiště.

Během léta se naplno projevil další pozitivní efekt přirozené pastvy nárůstem početnosti denních motýlů včetně vzácných druhů modrásků. Josef Rusňák – vedoucí Východočeského střediska Agentury ochrany přírody, které návrat koní v Královéhradeckém kraji pomáhá financovat, vysvětluje proč. „Celoplošné strojové kosení totiž decimuje hmyz, včetně tolik důležitých opylovačů, protože je v krátkém čase připraví o všechny zdroje nektaru, i rostlin pro kladení vajíček a vývoj larev. Právě proto se ochránci přírody snaží kosit louky takzvaným mozaikovitým způsobem, tedy postupně v pruzích či šachovnicích. Nebo nejlépe ještě složitěji, kdy se snaží cíleně s využitím ručních kos potlačovat agresivní druhy trav ve

prospěch kvetoucích bylin. Ale to, co dokáže pastva divokých koní z Exmooru, nedokáže ani parta nejschopnějších botaniků na malé ploše, natož pak aby to stejně kvalitně zvládli na plochách mnoha hektarů. Podobně jako v Milovicích se i na východě Čech potvrdilo, že divocí koně z Exmooru přednostně spásají právě agresivní druhy trav. Z hustého vysokého trávníku tak kvetoucí byliny, kterým se cíleně vyhýbají, doslova vykousají. Pastviny díky tomu nepřeroste agresivní vegetace a motýli i celá řada dalších opylovačů včetně včel, čmeláků nebo pestřenek má k dispozici neustále kvetoucí louky plné potravy.”

Zaujalo vás to? Chtěli byste se také podílet na záchraně kusu české přírody a přispět k ochraně volně žijících druhů zvířat? Pomozte vykoupit další pozemky, nebo se staňte dobrovolníky a přiložte ruku k dílu. Více informací najdete na www.josefovskelouky.cz.

Teriéři

Jack Russell teriér

Nepříliš staré plemeno má společnou historii s Parson Russell teriérem. Původně se jednalo o jedno plemeno Parson Jack Russell teriér. Vyšlechtil je v XIX. století sportovně založený a myslivostí se zabývající anglikánský farář Jack Russell. Hledal plemeno dobře využitelné pro myslivost a zbarvené tak, aby si jej lovci nepletli s liškou či jinou zvěří. Líbila se mu povaha foxteriérů, ale vadilo mu, že se plemeno začíná chovat víc na výstavy než praktickou myslivost, a tak si vyšlechtil plemeno vlastní. Původní russelové vypadali trochu jako voříšci a delší dobu trvalo, než se ustálili v jednotném plemenném typu. Stále se ale ukazovali ve dvou velikostech. A tak padlo rozhodnutí plemeno rozdělit na menší jack russell teriéry a větší parson russell teriér. Obě plemena si jsou podobná a to, že je jedno delší a druhé kratší a že je rozdíl v síle kostry nebo pigmentaci očních víček a rozložení barevných znaků laikovi unikne a nebude to považovat za podstatné. Jack Russell teriér je v současné době módním plemenem. Není na tom nic divného. Nevyžaduje žádnou péči, je sice hodně temperamentní, ale dobře se cvičí, je s ním legrace, nepere se s ostatními psy a má rád lidi. Srst se vyskytuje ve třech typech: hladká, středně dlouhá hrubá a tzv. broken (lámavá). U delších typů srsti je potřebné občasné trimování. Plemeno je zcela nenáročné na péči a bude vyhovovat aktivním lidem všech věkových kategorií. Dožívá se 13-15 let věku.

Autorka: Vladimíra Tichá

Příběh pejska Bubliny

Fenka Bublina patřila lidem bez domova, ale po vážném úrazu se dostala do péče spolku Psí život. Na Bublinu upozornili spolek shodou okolností v ten samý den hned dva lidé. Viděli v centru Prahy skupinku lidí bez domova se štěnětem, které nemohlo chodit na přední packu. „Ještě ten den jsme vyrazili do města, a nakonec se nám je podařilo najít. Bublina měla nohu velmi oteklou. Bylo jasné, že bude zlomená. Dozvěděli jsme se, že fenku před pár dny porazilo auto a po srážce nechodila nejdříve vůbec. Zdálo se, že by mohla být vážně poškozena i páteř a mícha. Ve chvíli, kdy jsme majitele s fenkou našli, Bublina už sice chodila, ale bylo vidět, že jí vůbec není dobře. Po dlouhém rozhovoru a s ohledem na vážnost stavu se nám nakonec majitele podařilo přesvědčit a Bublinu nám darovali, abychom se o ni mohli postarat a zajistit jí adekvátní péči,“ vypráví příběh zachráněného štěněte Jarmila Pávková.

Na veterinární klinice zjistili, že páteř i mícha jsou naštěstí v pořádku, ale že Bublina má přední nohu zlomenou, a to hned na dvou místech. Bublina úspěšně absolvovala operaci, při které bylo v jednom místě kost potřeba zpevnit drátem. Šest týdnů pak musela nosit na noze bandáž (místo sádry), aby vše hezky srostlo. A to se podařilo. Po sundání bandáže však Bublina stále kulhala, takže ji čekala rehabilitaci, která jí moc pomáhá.

„Bublina je za poslední měsíce jeden z těch "větších případů", na které se nikdy nezapomíná. Největší část naší práce však tvoří činnost, která není na první pohled tolik vidět, ale zabere nejvíce času. Jedná se o kastraci psů a koček, která má pro zvířata na ulici velký význam. Denně proto vyrážíme do terénu - do nových lokalit a každý týden vykastrujeme 2-3 nová zvířata. Hlavně u koček je tato práce náročná, jsou polodivoké a jejich odchyt zabere mnoho času. Kastrace je také příležitostí k důkladné veterinární prohlídce a případnému ošetření. Zejména kočky často mívají svrab v uších, shnilé zuby nebo jiná hnisající poranění,“ vypráví Jarmila Pávková a hovoří o tom, že příběhů zvířat, kterým se podařilo pomoci, především díky lidem, kteří nezištně pomáhají a spolek Psí život podporují, je za posledních pár měsíců opravdu mnoho. Většinou mají dobrý konec. Podívejte se na webové stránky spolku Psí život například na to, jak to bylo se zadredovaným malézáčkem Olafem, voříškem Jumbem, zachráněnou kočičí rodinkou a nebo s pokousaným kocourem Zrzkem. Vše najdete také na facebookovém profilu.

www.psizivot.com

Nabídka koček z Dolních Měcholup

Městská policie hl. m. Prahy
Útulek pro opuštěná zvířata
Dolnoměcholupská 27/58, Praha 10
tel. č.: 222 025 929
www.upozpraha.cz/utulek-mecholupy

Florián

Florián je přibližně pětiletý, kastrovaný a velmi mazlivý kocourek, který je ale bohužel skoro slepý. Vzhledem ke svému zrakovému hendikepu není vhodný ven ani k jiným zvířatům. Ocenil by menší byt, ve kterém se může jednoduše orientovat a vřelou náruč někoho, kdo na něj bude mít dostatek času.

Stela

Stela je přibližně dvouletá, kastrovaná kočička bílé barvy. Pravděpodobně vypadla z okna a do útulku se dostala v kritickém stavu. Dnes už její smutný osud připomíná jen přední tlapka, na kterou stále kulhá, ale to jí nebrání v cestě do nového domova. Je to hravá kočička, která nemá problém s ostatními kamarády ve výběhu.

Leon

Leon se našel začátkem srpna v přepravce ve Vršovicích a byl již kastrovaný. Leo je statný šestiletý kocour, který by byl šťastný jako jedináček, protože společnost ostatních koček příliš nevyhledává. K lidem je ale velmi přítulný a mazlivý. Je vhodný do většího bytu, ideálně s výběhem na zahrádku.

Fousek

Fousek je desetiměsíční kocourek nalezený na dětském hřišti v Letňanech. Je velmi přítulný a hravý. Fousek rád vyhledává společnost lidí, dětí i zvířat. Do nového domova odejde plně očkovaný, odčervený a již vykastrovaný.

Márinka

Márinka byla nalezená začátkem léta v Letňanech. Měla na sobě dva obojky, ale ani přes to se majitel nenašel. Márince jsou přibližně 2 roky. Je to přítulná a milá kočička, která se těší na nový domov, ve kterém bude mít přístup na zahrádku.

Kulík, Dulík a Bubík

Kulík, Dulík a Bubík jsou bratři. Narodili se 10. června v útulku kočičce, kterou sem přivezli již březí. Dnes jsou tito tři kluci samostatní, očkovaní a odčervení a nic jim nebrání v cestě za novým domovem.

Skiny

Skiny je asi 3 měsíce staré koťátko. Do útulku přišel kompletně oholený, dnes už ale krásně zarůstá zrzavým kožíškem. Skiny je zdravé, hravé a velmi přítulné kotě, které se těší na nový domov.

Sofinka

Kočička Sofinka žila v jednom pražském sklepě. Do útulku se dostala ve velmi špatném stavu, ale už se zotavuje. Sofinka je zpočátku trochu nedůvěřivá, ale po chvilce si zvykne, zvlášť na hodné lidi, kteří jí poskytnou bezpečný domov.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST AD HD