Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová
00:00:16 Dobrý den.
00:00:17 Moc mě potěšil Gustave Flaubert, snad jeho slova potěší i vás:
00:00:23 Není hlupáka, aby nesnil, že je velkým mužem.
00:00:26 Není osla, aby shlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí,
00:00:30 nehleděl na sebe s potěšením a neshledal, že se podobá koni.
00:00:35 Pan Flaubert si uměl bodnout. Vítám vás u Kalendária.
00:00:44 Nikdy slunce nezašlo, aby opět nevyšlo.
00:00:47 To bylo životní krédo spisovatele Adolfa Branalda.
00:00:51 Převzal je od svého pradědečka a řídil se jím po celý svůj život.
00:00:56 A mám pocit, že je vtělil i do svých knih.
00:01:19 Román Dědeček automobil,
00:01:21 podle kterého Alfred Radok natočil stejnojmenný film,
00:01:24 Adolf Branald napsal v roce 1955.
00:01:28 Patřil k průkopníkům profesního románu u nás.
00:01:35 Branald psal nejen historické romány,
00:01:38 ale především o tom, co prožil. A toho nebylo málo.
00:01:42 Pocházel z kočovné herecké rodiny.
00:01:44 Už v roce 1918, to mu bylo 8 let,
00:01:47 hrál v němém filmu svého tatínka Lojza vyhrál los.
00:01:52 Byl také naší první dětskou hereckou hvězdičkou.
00:01:55 V roce 1922, ve 12 letech, hrál ve filmu Venoušek a Stázička.
00:02:02 Po maturitě na obchodní akademii se ale živil jako bankovní úředník,
00:02:06 knihkupec, agent s automobilovým olejem Speedwell, správce autodílny
00:02:12 či pianista v kině.
00:02:14 Přes 20 let pracoval na železnici.
00:02:17 Jako výpravčí a tiskový mluvčí prezidenta drah.
00:02:23 V roce 1947, to už mu bylo 37,
00:02:27 napsal první román Stříbrná paruka.
00:02:31 Do konce života přidal dalších 32.
00:02:34 Vzala jsem životopis toho úžasného člověka trochu hopem. Mám důvod.
00:02:40 Chtěla jsem získat čas vám ukázat,
00:02:42 jaký byl a jak uměl krásně vyprávět.
00:02:47 Plzeň, 1856. Ano, Josef Kajetán Tyl.
00:02:56 Herec Šamberk, který v té době byl u Tyla
00:02:59 o tom ve svých vzpomínkách píše.
00:03:03 Když dovolíte.
00:03:06 Ale ty oči, strašlivé ty oči, otevřené, skleněné, ploché.
00:03:12 Jako by na špičku ostrého nosu se dívaly,
00:03:15 byly plny žalu, plny strachu a smrtelné hrůzy.
00:03:21 Jelikož paní Tylová nepřestala se domnívati,
00:03:24 že Tyl snad omdlel bolestmi, ale ještě žije,
00:03:28 vyňal Čížek peří a držel je panu Tylovi u úst.
00:03:33 Peří se ovšem ani nepohnulo.
00:03:36 Zato herec Svoboda pravil,
00:03:38 že se pokusí, aby oči Tylovy se uzavřely navždy.
00:03:43 Zvoneček divadelní, který stál na stolku při loži Tylově
00:03:48 mezi lahvičkami a hrnečky,
00:03:50 vzal a položil plochou na klapku oka Tylova.
00:03:56 Načež odeběhl do divadla a přinesl zvoneček z budky nápovědovy
00:04:00 a položil ho na druhé oko Tylovo.
00:04:04 Tím se stalo, že za nějakou hodinu obě oči utuženy se zamkly.
00:04:12 Ten zvoneček se předával generaci po generaci,
00:04:15 až doputoval k Adolfu Branaldovi.
00:04:17 Věřím, že jako správný zvoneček z nápovědní budky
00:04:21 v září roku 2008 jemně zacinkal,
00:04:24 aby upozornil všechny ty báječné lidi,
00:04:27 o kterých Adolf Branald psal a kteří ho tam nahoru předešli,
00:04:32 že přichází ten, který je udělal nesmrtelnými.
00:04:41 Režisér Ján Roháč se narodil na Slovensku,
00:04:44 v Nitrianském Pravnu u Prievidzi.
00:04:46 Kdy, to není jisté.
00:04:48 Některé prameny uvádějí 1. červen, jiné 18. červen a další 29. únor,
00:04:55 shodují se jen v roce narození, vždy 1932.
00:04:59 Co na tom. Hlavně, že se narodil.
00:05:02 Bez něho by totiž byl svět chudší a hlavně smutnější.
00:05:06 Zpěv: Je hrozná potíž,
00:05:09 říci dámě větu, která vedla by jí přímo k rozhodnutí.
00:05:15 Neprskám na tebe Miluško?
00:05:17 Čím víc se potí...
00:05:20 Ján Roháč začínal v divadlech,
00:05:22 ale velmi brzy si našel cestičku do televize
00:05:26 a dnes je považován, abych citovala,
00:05:28 za zakladatelskou osobnost
00:05:30 moderní československé divadelní a televizní zábavy.
00:05:34 Pomáhal vytvořit tvář Divadla Semafor,
00:05:37 stál u zrodu filmových písniček
00:05:39 a povznesl televizní estrády na nebývalou úroveň.
00:05:46 A seriál Byli jednou dva písaři by bez něho nebyl takový, jaký byl.
00:05:51 Pane kolego, jaký choroby může mít kuře?
00:05:55 Nemám tušení, příteli.
00:05:57 Slyšel jste něco o slepičím moru?
00:05:59 Ovšem v tom případě by nevěšelo hlavu.
00:06:01 Ona říkala, že klopilo hlavu.
00:06:03 Že by bylo stydlivý? To je nesmysl.
00:06:06 Nebo melancholické?
00:06:07 Melancholické kuře.
00:06:09 Nesmysl taky.
00:06:11 A nebo závrať.
00:06:12 Nedejte se vysmát, kuře a závrať. Celý život tak nízko nad zemí.
00:06:17 To je pravda.
00:06:18 V žádném případě ve statku,
00:06:19 za který jsem dal 120 tisíc franků nehodlám jíst pochybná kuřata.
00:06:24 Genius loci v latině znamená duch místa.
00:06:27 Vyzařovala z něj neopakovatelná atmosféra,
00:06:30 jakou byste jinde nenašli ani při sebedelším pátrání.
00:06:33 Byla zkrátka jen tam a nikde jinde.
00:06:36 Nedivím se, že kolegové z branže Janko Roháčovi říkali stejně.
00:06:41 Genius-loci.
00:06:43 Ján Roháč zemřel rychle a nečekaně v pouhých 48 letech.
00:06:53 Už starověcí Číňané a Peršané chladili potraviny.
00:06:57 Pod zemí blízko jezer stavěli chladírny.
00:07:00 Místnosti, plněné sněhem a ledem.
00:07:03 Ta metoda se osvědčila a vydržela velmi dlouho.
00:07:07 Jenže spoléhejte se na rozmary počasí.
00:07:10 Byla teplá zima, nebyl led.
00:07:13 Co pak?
00:07:14 V roce 1834 obdržel Jacob Perkins patent na chladicí stroj
00:07:19 využívající odpařování éteru, s chladicím hadem a výparníkem.
00:07:25 V roce 1869 si Francouz Charles Tellier
00:07:29 postavil loď Le Frigorifique,
00:07:31 vybavil ji čpavkovým chladicím strojem
00:07:34 a přivezl z Buenos Aires do Rouenu v Normandii
00:07:38 báječné argentinské masíčko.
00:07:41 V roce 1873 Carl Paul Gottfried von Linde
00:07:46 postavil první přenosný kompresor
00:07:49 a 3 roky nato získal patent na ledničku pro domácí použití.
00:07:54 Chladila pomocí zkapalňování plynů.
00:07:57 Chlazení potravin se rozjelo naplno.
00:08:01 V roce 1930, právě před 80 lety,
00:08:04 se na trhu objevily balíčky zmrazených potravin.
00:08:08 V Americe, jak jinak.
00:08:15 Byl trochu jako slavík.
00:08:16 Nádherná hudba v nepřitažlivém zevnějšku.
00:08:20 Camille Saint-Saens byl maličký, měl klopýtavou chůzi,
00:08:24 obrovský zahnutý nos a nehezky šišlal.
00:08:28 Byl nevyrovnaný, zlostný a někdy se prý choval zákeřně.
00:08:32 Občas se nervově zhroutil
00:08:34 a pak vždy na nějaký čas tajemně zmizel.
00:08:49 Ale jeho hudba byla překrásná.
00:08:52 Saint-Saens byl zázračné dítě.
00:08:55 Své první klavírní dílko složil ve 3 letech.
00:09:03 Saint-Saens zůstal až do 40 let starým mládencem.
00:09:07 Pak se oženil s mladičkou sestrou svého přítele.
00:09:11 Měli spolu dva syny, ale oba tragicky zahynuli.
00:09:14 První z nich pádem z okna.
00:09:17 Saint-Saens své ženě smrt chlapců kladl za vinu.
00:09:21 Po 6 letech manželství, když spolu právě byli na dovolené,
00:09:25 se náhle zvedl a odešel. Už nikdy ho nespatřila.
00:09:29 Poslední léta života prožil na cestách.
00:09:32 Putoval po světě většinou pod falešným jménem.
00:09:37 Šuškalo se, že exotická místa vyhledává proto,
00:09:41 aby se mohl bez nebezpečí odhalení těšit z přízně mladých hochů.
00:09:48 Zemřel v Alžíru.
00:09:55 Muž, jehož jméno dnes chceme znát, byl Němec.
00:09:58 Narodil se v Kolíně nad Rýnem jako Jacob Eberst
00:10:01 a byl synem židovského kantora,
00:10:04 knihkupce a učitele hudby Isaaca Judy Ebersta.
00:10:08 Přesto je pokládán za ryze francouzského skladatele.
00:10:12 Bodejť by ne, když dal světu kankán.
00:10:14 A koneckonců, od 14 let v Paříži žil.
00:10:29 Kankán nevymyslel, ten vznikl kolem roku 1830 v Paříži,
00:10:34 kdy bylo našemu muži 12 let.
00:10:36 Odpůrci kankánu tvrdili, že tanečníci napodobují reje opic.
00:10:41 Náš muž tohle třeštění proslavil.
00:10:44 Začlenil je do své operety Orfeus v podsvětí.
00:10:48 Skládat uměl, i když na jeho svěží a svižnou hudbu
00:10:52 zpočátku kritika hleděla s podezřením.
00:10:55 Když ho divadla odmítala, založil si své vlastní.
00:10:59 A s operetou Orfeus v podsvětí prorazil.
00:11:05 Na jeho operety se brzy pěly ódy nejen v Paříži,
00:11:09 ale i ve Vídni, v Berlíně, v Londýně a dokonce i v New Yorku.
00:11:13 Bylo mu to málo, chtěl prorazit jako autor vážné hudby.
00:11:17 Velkou operu Hoffmannovy povídky však dokončit už nestačil.
00:11:22 Zemřel v roce 1890.
00:11:25 Víte, kdo to byl? Kdo byl ten skladatel?
00:11:28 Pod jakým jménem se Kolíňan Jacob Eberst v Paříži proslavil?
00:11:33 Pokud ano, volejte na telefonní číslo 2 6113 7777.
00:11:40 3 vylosovaní diváci získají roční předplatné časopisu Epocha.
00:11:45 A na koho jsme se ptali minule?
00:11:47 Chtěli jsme znát jméno občasného herce, scenáristy
00:11:51 a velmi obchodně zdatného filmového režiséra.
00:11:55 Tvůrce takových filmů, jako Falešná kočička,
00:11:59 Madla z cihelny, Poslední mohykán či To byl český muzikant.
00:12:04 Samozřejmě, byl to Vladimír Slavínský.
00:12:23 A jsme ve finále dnešního pořadu.
00:12:26 Děkuji, že jste se dívali na Kalendárium.
00:12:29 Snad vás aspoň trošku obohatilo o nové informace.
00:12:33 Přeji vám vše dobré a pamatujte:
00:12:35 Život není tak krátký, aby nestačil na zdvořilost.
00:12:39 Mějte se krásně a brzy na shledanou.
00:12:49 Skryté titulky: Hana Riedlová, Česká televize 2010
„Není hlupáka, aby nesnil, že je velkým mužem. Není osla, aby shlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí, nehleděl na sebe s potěšením a neshledal, že se podobá koni.“ Pan Flaubert si uměl bodnout. Vítejte u Kalendária.
Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?
Výherci soutěže z předchozího týdne:
Ladislav Strouhal, Napajedla
Alena Šenková, Vratimov
Jindra Čechová, Votice
