Dnes jezdí mladí Češi, i díky vzdělávacímu projektu Erasmus, do Paříže celkem běžně. V dokumentu se však setkáme i s lidmi, pro něž to tak jednoduché nebylo, např. s nakladatelem exilového časopisu Svědectví, panem Jaroslavem Vrzalou

Pavel Fischer, velvyslanec ČR ve Francii, hovoří v dokumentu o tom, že Francouzi vnímají Čechy dobře a některé naše rodáky, například Alfonse Muchu nebo Milana Kunderu, berou dokonce za své. Naproti tomu z ankety na pařížské ulici se dozvíme, že Česko leží asi v Sovětském svazu, někdo dokonce s odzbrojujícím úsměvem přiznává, že o jeho existenci nemá ponětí, nebo v lepším případě tápe: „To je v Evropě?“

Jak se tedy Čechům v Paříži daří? Režisérka Rozálie Kohoutová natáčela s představiteli několika generací. Jiří Švanda, syn emigrantů po roce 1948, už se v Paříži narodil a naučil se tam česky. Teď se tam na stará kolena stará o Sokol Paříž a o udržování českých tradic.

Jaroslav Vrzala, nakladatel exilového časopisu Svědectví, emigroval v roce 1948 a v dokumentu nás provází místy, kde časopis v Paříži působil.

Česká škola bez hranic je asociace, kam chodí děti těch, kteří přichází do Paříže za prací, nebo těch, kteří mají české kořeny a chybí jim styk s češtinou. Zakladatelkou tohoto projektu je Lucie Boucher, která se do Francie vdala.

Jitka Honajzrová, stážistka projektu Erasmus EU, je v Paříži na rok. Bydlí v Univerzitním městečku, což je kampus studentů z celého světa. V Městečku najdeme Mexický, Argentinský nebo Řecký dům… Ale čeští studenti bydlí společně s mnoha jinými národnostmi v Domě francouzských provincií.

Každý únor pořádá Sokol de Paris tradiční bál. Není lepší místo, kde by se mohly všechny postavy tohoto dokumentu v samotném jeho závěru setkat.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2010
 ST
ŽánrMagazín