Glosa

Když se ohlédneme zpět do naší historie, budeme nuceni uznat, že jistě nejsme národem bojovníků, hrdinů ani vítězů. Nevrháme se bezhlavě do nerovných soubojů, neproléváme zbytečně vlastní krev, ale raději silnějšímu soupeři po racionální úvaze ustoupíme. V naší novodobé historii jsme se ale možná našli a dalo by se bez nadsázky říct, že jsme národem fanoušků. Konečně máme svoje bitvy, své vítěze a hrdiny. Nikdy jindy nestojí lidé tak blízko při sobě jako v čase velkých mezinárodních hokejových a fotbalových turnajů. Fandíme všichni. Najednou se každý cítí být Čechem, všichni někam patříme, máme společný motiv, sen a cíl. Někdy se podaří, že naši borci dosáhnou až na ty nejvyšší mety. To se pak atmosféra změní doslova v národní svátek a nejen samotní sportovci jsou vítězy a mistry, ale cítíme se tak všichni. Škoda je jen to, že nám taková euforie a uvědomění moc dlouho nevydrží, ale možná není čemu se divit, protože v běžném životě jednoduše nemáme komu fandit. Stupidní problémy hrdinů televizních realityshow nás brzy omrzí. Ani naši politici se nepodobají semknutému národnímu týmu. Když dávají góly, tak většinou jen do vlastní brány, a tak nezbývá než čekat na další mistrovství.