Iva Hüttnerová: Ani jeden ztracený den

Klikněte pro větší obrázek Je herečka, mnohým je bližší jako naivní malířka a spisovatelka, která zálibně sbírá staré odložené věci. Ty pak čistí, opravuje a vrací je znovu do života. Možná i proto se stejnou vášní, láskou a zaujetím moderuje pořad Domácí štěstí, který se pro svou oblibu znovu vrátil na obrazovku. Navíc ji vídáte v Barvách života.

Iva Hüttnerová je také vášnivá zahrádkářka. I na zahradě nachází uplatnění pro předměty, které jiní už neshledali potřebnými, zatímco Iva jim dodává nové kouzlo. A právě tam jsme se za Ivou vypravili, abychom zjistili, jak prožívá poslední prázdninové dny.

„Mám „svobodné povolání“ a sama si určuji, kdy pracovat a kdy ne. A věřte mi, že jsem na sebe přísná. Teď právě je mou prací malování a to neodkládám ani v létě, protože mne pořád hodně baví. Den bez barviček se mi zdá trochu ztracený. Natáčení pořadu Barvy života mě čeká až v posledním týdnu srpna a to je také práce velmi příjemná.“

Jaké prostředí a činnosti vám v letním období dokáží vnést do žil pohodu a relaxaci?

Klikněte pro větší obrázek Nejšťastnější jsem na své zahradě, protože tam relaxuji prací. Povalovat se u moře vydržím tak dva dny, třetí už nevím, co by. Moc ráda chodím na houby do ranního lesa, miluji lesní potoky s obrovskými balvany, jako jsou v okolí Jevan či v Jizerských horách. Ráda jezdím na kole podle řeky a taky se vždycky zastavím na nějakém starém venkovském hřbitůvku s železnými kříži.

Když malujete v letních měsících, odrazí se energie těchto dnů ve vašem díle, nebo jednoduše přepnete a pracujete například na zimním tématu?

Často zjistím, že mám uprostřed léta chuť malovat zasněžené domky či bruslaře na řece a naopak v zimě maluji plovárny či zmrzlináře, ani nevím proč.

Jak by mělo nebo mohlo vypadat léto vašich snů?

Léto snů, to vlastně už řadu let prožívám. Díky své herecké profesi mám už od školních let dva měsíce prázdnin a za tu dobu stihnu všechno, na co se celý rok těším. Hlavně si užívám zahrady na vylidněném okraji Prahy. Každým rokem jezdím na kola se svými přáteli do Třeboně, pak týden jsem někde v přírodě se svými vnuky, letos už jsme byli na Orlíku. A na konci léta jedeme s kamarády na Sardinii, na kterou jsem zvědavá. Mezitím pár výletů a léto je pryč.

Jestli bych se chtěla vrátit v čase, tak možná do let, kdy jsme spávali ve stanu a u táboráku zpívali trampské odrhovačky. Ráda na to vzpomínám, ale už bych to nedokázala. Bolela by mě záda, lezli by tam pravděpodobně brouci a pít pivo z láhve už by mě taky netěšilo.

Co zásadního, intenzivního a vzrušujícího vás čeká v následujícím období?

Hlavně ten krásný týden v Třeboni. Jezdíme tam na kolech po rovině mezi rybníky s poetickými jmény, i tam už máme svá oblíbená místa, hospůdky a hlavně si užívám společnosti svých skvělých kamarádů, na které přes rok nemám čas.

A pak už budu myslet na prosinec, kdy mám v Novoměstské radnici v Praze takovou „jubilejní“ výstavu ke svým šedesátým narozeninám, takže toho chci ještě hodně namalovat.

Co by podle vás nemělo z léta chybět ve vzpomínkách, v prožitcích každého z nás?

Člověk by si měl ukládat do paměti všechny hezké chvíle, nejen ty letní. Aby měl ve stáří na co vzpomínat a taky co vyprávět vnoučatům.

Text Iveta Kováčová
Foto Petr Mändl a Zuzana Kovaříková
Převzato z týdeníku ČT+