Velké objevy, nedozírná krása a těžké výzvy čekají nejen ve fantazijních dobrodružstvích, ale i ve světě kolem nás. Japonský animovaný film od věhlasného studia Ghibli (1995). Režie Jošifumi Kondó
00:00:06Česká televize uvádí japonský film
00:00:25ŠEPOT SRDCE
00:01:55-Dobrý večer!
-To je vedro, co?
00:02:01-Jsem zpátky.
00:02:06-Děkuju. Zase sis vzala igelitku? Byla jsi jen pro mléko.
00:02:10-Nemůžu za to, že mi ji dali.
00:02:13-Tak to máš odmítnout. Nalij mi taky čaj.
00:02:16-Chceš taky, tati? Dáš si čaj?
-Hm. Ano, dám. Jdu ke stolu.
00:02:21-Díky. Můžu k počítači?
-Ještě tisknu.
00:02:26-Asi si přece jen koupím laptop. Je tu nakouřeno.
00:02:31-Šizuku, měla ses přihlásit na Kašiwazaki.
00:02:34-Ne. Do týhle školy chodila ségra.
-Jo, zítra musím do práce.
00:02:39-Mám ti udělat svačinu?
-Skočím si někam na oběd.
00:02:43Naše knihovna přechází na čárové kódy. Je s tím dost práce
00:02:47-Takže na ně přejdete? Mám radši výpůjční lístky.
00:02:50-Já je mám taky radši. (máma) -Ten text je nějakej divnej.
00:02:54-Co? Proč?
00:02:57-Nechybí ti tu jeden řádek? Tady.
-Máš pravdu. -Oprav si to pak.
00:03:02Já teď musím rychle dodělat referát na zítra.
00:03:06-Seidži Amasawa. Zase on.
00:03:11-Šizuku, jsem rád, že si čteš, ale neponocuj.
00:03:14-Dobrou noc!
00:03:23Věděla jsem, že jsem to jméno už někde viděla.
00:03:29Tady je taky. Seidži Amasawa.
00:03:37Neuvěřitelné. Všechny knížky si půjčil přede mnou.
00:03:48Seidži Amasawa.
00:03:51Kdo to asi je? Jestlipak je pěknej?
00:03:57Seidži Amasawa.
00:04:11(odvedle, matka) -Šizuku! Koukej vstávat! Já už musím odejít.
00:04:18Cože, ty ses ani nepřevlíkla? Uvař rýži na večer!
00:04:22-Tak ahoj!
00:04:26To už je tolik? Mám sraz s Júko! (cvaknutí dveří)
00:04:32-Zapomněla jsem peněženku!
00:04:35-To sis zase vzpomněla až dole?
-Jo. To je tedy divný.
00:04:40-Není u telefonu?-Jo!
-Včera si ji tam položila.
00:04:45-Jé! Přijdu pozdě! Nezapomeň zamknout!
00:04:49-Od tebe to sedí.
00:04:58Jéé, letí tak nízko!
00:05:05Dnes něco zažiju.
00:05:30To je ale vedro.
00:05:39(štěkot) Ahoj! Měj se hezky!
00:06:02(chlapec) -Už to konečně odpal! (dívka) -Ahoj! Šizuku!
00:06:07-Ahoj! Ať ti to jde dneska dobře!
00:06:13Paní učitelko, dobrý den!
00:06:16-Co tu děláš, Šizuku? Stalo se něco?
00:06:19-Mohla bych vás o něco požádat?
-Doufám, že to není žádná rošťárna.
00:06:23-Pustíte mě do knihovny?
-Do knihovny?
00:06:27Nemohlo to počkat, až bude otevřeno
00:06:29-Všechno jsem přečetla. A městská knihovna má dnes zavřeno.
00:06:34Chci přes prázdniny přečíst dvacet knížek.
00:06:37-Dvacet knížek? Neměla by ses radši učit na přijímačky? Tak ale rychle!
00:06:42-No... Tady je!
-Pospěš si!
00:06:46Čtenářský průkaz a výpůjční lístek.
00:06:50-Tady, prosím.
00:06:53-Je tohle možné? Ještě si ji nikdo nepůjčil.
00:06:57-Je to moc vzácná kniha. Nemají ji ani v městské knihovně.
00:07:08-Amasawa. Paní učitelko, nevíte, kdo je tenhle Amasawa?
00:07:14-Teď jsem udělala chybu.
00:07:17Nejspíš ten, kdo nám tu knihu daroval.
00:07:21Zeptej se někoho ze starších učitelů.
00:07:23-Šizuku! No konečně, tak tady jsi! Dohodli jsme se v jedenáct u školy!
00:07:29Čekala jsem 15 minut na slunci! Určitě mi zase přibydou pihy!
00:07:32-Tak promiň.-Přestaň tu křičet. Příliš se svým pihám věnuješ, Júko.
00:07:37-Paní učitelko! Ty pihy mě vážně trápí!
00:07:40-No dobrá, dobrá. Tak už radši jděte, holky!
00:07:49(chlapec) -Dělej, tak hraj!
00:07:52-Zkusila jsem to, ale není to moc dobrý.
00:07:56Nezazpíváme to v originále?
00:07:59(zpěv) -Velkou horu mrak mine, ke vsi ve stráni cestička se vine.
00:08:07Tam mě čeká skromné stavení,
00:08:10(obě) které je vždycky dobrým znamením.
00:08:14Venkovská cesta má,
00:08:18mě drahá, tak vzdálená.
00:08:22Až se vrátím,
00:08:25zůstane pro mne největším bohatstvím.
00:08:32-To není špatný.
-Je to na nic. Obyčejný.-Myslíš?
00:08:39-Mám ještě tohleto.
00:08:42(zpěv) -Z betonu cesta má,
00:08:45přírodu protíná.
00:08:51Tam v Tokiu na hoře Tama
00:08:55(obě) z betonu cesta má.
00:09:01-Co to má bejt?
00:09:04-S čím jsi vlastně chtěla poradit? Ten překlad tolik nespěchá.
00:09:09-Hm. Šizuku, jsi zamilovaná?
-Co?
00:09:13-Chtěla bych, aby mě měl někdo rád.
00:09:16Čekají nás přijímačky. Mohli bychom si držet palce.
00:09:20-Júko, ty ses zamilovala? (šepot)
00:09:23-Dostala jsi milostný dopis?
-Pšt. Ne tak nahlas.
00:09:27-Kdy? Od koho? Je hezkej?
-Z vedlejší třídy, docela pohlednej
00:09:32-Zkus s ním chodit. Rozejít se můžeš kdykoli.
00:09:36-Jenže...
-Takže, ty máš ještě někoho jinýho?
00:09:42Přede mnou nic neutajíš. No tak, přiznej se.
00:09:47-Ach. Je to Su...
-Šizuku! Můžeš mi hodit mou tašku?
00:09:53-Sugimura.-Slyšíš? Tu modrou sportovní tašku!
00:09:58Prosím tě, Šizuku, je tamhle! Hoď mi ji!
00:10:02-Přestaň hulákat! Stejně jenom sbíráš míčky.
00:10:06-To ne! Patřím mezi hlavní hráče. Jsem ve čtvrtým kole!
00:10:10-Júko?
-Áááá!
00:10:22-Takže ty máš ráda Sugimuru, je to tak?
00:10:26-Co budu dělat? Možná, že si toho všiml. Já jsem jenom...
00:10:29-Neboj se.
00:10:32Tomu to jen tak nedojde. Ale co uděláš s tím dopisem?
00:10:36-Hm. Ještě o tom zkusím přemýšlet.
-Dobře.
00:10:43Ale stejně ti závidím, že tě doma nikdo nenutí do učení.
00:10:47-Občas mě mrzí, že mě nenutí.
-No, já nevím. A sakra!
00:10:52-Co je?-Nechala jsem tam knížku. Musím se vrátit!
00:10:56-Mám tě tam vzít?
-Ne! Nestihla bys doučování!
00:11:00-Zavolám ti, jo?
-Jo!
00:11:39-Ta... Ta kniha.
-Aha. Ta je tvoje?
00:11:49-Tady je, Šizuku Cukušimo.
-Ty víš, jak se jmenuju?
00:11:53-Uvažuj, proč asi?
-Z výpůjčního lístku.
00:11:59-Hele, na tu Betonovou cestu se radši možná vykašli.
00:12:08-Ty sis to přečetl!
00:12:11Je to mizera, mizera, mizera!
00:12:14Mizera, mizera, mizera!
00:12:20Mizera!
00:12:31"Na Betonovou cestu se radši vykašli."
00:12:35Co si to dovoluje!
00:12:54-Víš, co udělal? Strčil do mě.
-To je strašný!
00:13:13-Tak jsem doma!
00:13:17-Ségro? Měla jsi přijet zítra.
-Jsem unavená.
00:13:21Naštěstí mě jeden člověk svezl až k nám domů. Kde je máma?
00:13:27-Na letním intenzivním kurzu. A táta je v práci.
00:13:32-Šizuku, uklízej trochu. A co večeře?-Uvařím rejži.
00:13:37-Co je tohle? Šizuku, je tu hroznej binec!
00:13:41-Zrovna jsem to chtěla uklidit.
00:13:45-Máma to teď má těžký, tak jí musíme pomáhat.
00:13:53Uvař rýži a seber prádlo. Až se vysprchuju, udělám večeři.
00:14:00Teta říkala, že až budeš na střední můžeš u ní bydlet.
00:14:04Učíš se pořádně? Naši jsou pohodáři,
00:14:07ale jestli polevíš, dopadne to s tebou špatně.
00:14:10-Jo, to vím taky!
00:14:13(sestra) -A pak chtěla, abych jí došla i pro sójovku.
00:14:17(matka) -No, to je celá teta. Minulý rok se stalo přece to samý.
00:14:21(sestra) -Chtěla donést sójovou pastu, byla hrozně těžká.
00:14:25(matka) -Měla dvacet kilo, co? Jsem ráda, že jsi zase doma.
00:14:40-Šizuku, koukej už vstávat! A taky si u sebe vyluxuj.
00:14:45Budu prát povlečení, tak ho svlékni.
00:14:48A dej vyvětrat peřinu!
00:14:51-Kdepak je máma?
-Šla dávno do školy.
00:14:57Skliď po sobě nádobí a dones tátovi oběd.
00:15:00-Cože?
00:15:02-Co se tak divíš? Jdeš přece do knihovny.
00:15:06Nebo mám jít místo tebe?
00:15:08Ty můžeš zatím umýt záchod, koupelnu a předsíň.
00:15:12A pak skočit nakoupit.
00:15:15Potom uklidíš peřiny a uvaříš nějakou večeři.
00:15:19-Tak já už jdu!
00:15:28-Šizuku! Hoď tohle do poštovní schránky!
00:15:32-Co je to?
-No přece pošta.-Aha.
00:15:40-A neotevírej to! Ne, abys to poslala rozlepený!
00:15:45-Je pro tvýho kluka?
-Nech toho!
00:15:53(chlapci) -Dostáváš kapesné?
-Jo, dostávám.
00:16:02(zapískání)
00:16:21(muž) -Další zastávka Suginomija. Východ bude na levé straně.
00:16:41-Kocourku, jedeš sám?
00:16:48Kam až jedeš?
00:16:53Je to venku zajímavý? Aha! Nemluvíš se mnou.
00:17:11Já tady vystupuju. Co ty?
00:17:17Ahoj, kocourku.
00:17:26No teda.
00:17:31-Jé, kočička!
00:17:52-Běží ke knihovně!
00:18:16Ach jo. Zrovna, když to začínalo být tak zajímavý.
00:18:55Tamhle je!
00:19:48Je to hrozně do kopce. Kam to asi vede?
00:20:10Kocourku? Kocourku?
00:20:18Že by bydlel někde tady?
00:20:35(štěkot)
00:20:51Kocourku! Kam to běžíš? Bydlíš tady někde v okolí?
00:21:14Nevěděla jsem, že na kopci je taková spousta domů.
00:21:18(štěkot)
00:21:36To je od tebe ošklivé, běháš tady kolem a zlobíš psy.
00:21:52Hm, možná, že zkouší pozlobit i mě.
00:22:45To jsem netušila, že je na kopci takovýhle obchod.
00:23:15To je krásná figurka.
00:23:25Neutíkal jsi teď přede mnou?
00:23:39-Ó, vítej!
-Promiňte.
00:23:42-Jen klid, to je v pořádku. Pěkně si to tu prohlédni.
00:23:46Baron se jistě beztak nudí.
00:23:48-Baron? To myslíte tuhle tu figurku?
00:23:51-Ano. Je to baron Humbert von Jikingen.
00:23:55Není to úžasné jméno?
00:24:04Omlouvám se. Děkuju ti, už to bude dobré.
00:24:09-To jsou nádherné hodiny.
00:24:11-Ležely celou dobu v jednom zámku. Byly úplně zrezivělé. Podívej.
00:24:18-Jé, to je úžasné. Copak to je?
-Za chvilku to uvidíš.
00:24:41(melodie)
00:25:05-Bezvadný. To jsou permoníci.
-Vidím, že se vyznáš.
00:25:10No, to se podívejme, takže ty znáš permoníky.
00:25:14A teď se koukni na ciferník. Snad to bude fungovat.
00:25:28(odbíjení)
00:25:36-Elfka!-Ve skle se odráží světlo. Pojď sem ke mně.
00:25:40-Dobře.
00:25:45Je to princezna?
00:25:47-Přesně tak.
00:25:56-Takže ti dva se milují?
-Ale každý žije v jiném světě.
00:26:01On je totiž králem permoníků.
00:26:04A ona se může proměnit z ovečky, jen když odbije dvanáctá hodina.
00:26:09On se i přesto objevuje každou hodinu a čeká,
00:26:14až se princezna promění.
00:26:16Ty hodiny jistě vyrobil hodinář, který prožil neopětovanou lásku.
00:26:21-Proto oba vypadají tak smutně.
00:26:27Ty hodiny jdou napřed, viďte?
00:26:30-Ale jen asi o pět minut.
-To je průšvih!
00:26:34Musím do knihovny, na shledanou! Můžu k vám zase někdy přijít?
00:26:40-Jo. Do knihovny to máš kratší doleva!
00:26:55-Jsem přímo nad knihovnou!
00:27:01Našla jsem skvělé místo. Obchod jak z nějakého vyprávění.
00:27:06To je báječné! (skřípění brzd, troubení)
00:27:10(chlapec) -Šizuku! Šizuku, počkej!
00:27:15Tohle je tvoje, ne?
00:27:18-Co?
00:27:22-Zapomínáš věci často.
-Děkuju ti. Ale jak to?
00:27:26-Vždyť je to tak jasný.
-Počkej. Ten kocourek je tvůj?
00:27:32-Ty si k obědu dáváš pořádné porce!
-Hm? To není pro mě!
00:27:39(zpěv) -Z betonu cesta má...
-Říkám, že to není pro mě!
00:27:47-Tak jsi přece jen přišla? Proč se tváříš tak naštvaně?
00:27:54-To bys nepochopil.
-Co?
00:27:58-Přihodilo se mi něco úžasného, jako bych našla poklad.
00:28:02Ale pak jedna poznámka všechno zkazila.
00:28:05-To zní komplikovaně. Zase si dneska něco půjčíš?
00:28:11-Musím přečíst sedm knížek.
-Že se vůbec ptám. A co oběd?
00:28:15-Najím se ve městě.
-Vážně? Tak ještě jednou děkuju.
00:28:39-16. června. Já fakt žasnu, Amasawa četl i tuhle knihu.
00:28:45Co je to asi za člověka?
00:28:51Ty to rozhodně nejsi! (žena) -Co?
00:29:20(šumění listí)
00:29:45(žena) -Šizuku, pospěš si!
00:29:48Honem! Deštník. Podej mi deštník.
00:29:55Začíná nové pololetí a musí lejt.
00:29:59-Nevím, proč si stěžuješ. Studovat ses rozhodla dobrovolně.
00:30:03-Máš pravdu.-Pořádně se uč!
-To nech na mně!
00:30:14-Šizuku!-Ahoj!
-Pospěš, přijdeme pozdě!
00:30:18Čekají nás jen samý testy.
-Skoro na každé hodině.
00:30:28Odpověděla jsi mu?
00:30:31Nic dalšího nepsal?
00:30:33-Ne. Přece jen mu dám košem.
00:30:36-Aha. Možná to je tak lepší. Sugimuro!
00:30:40-Jdeme pozdě!
-No, to vím taky!
00:30:53-Končíme. Sesbírejte to. (hluk, šum, jeden přes druhého)
00:31:01Odpoledne pokračujeme.
00:31:04-Tanako! Jdeme se najíst, pojď s námi. Dělej.
00:31:07-Zajdeme za paní učitelkou Kósakou?
-Jen se stavím v kabinetu.-Jasně.
00:31:12-Šizuku, to budeš koukat! Trefil jsem úplně všechny odpovědi.
00:31:16-To se máš.-V testu bylo to, co jsem si o prázdninách procházel.
00:31:21-Nejsi jenom baseballovej prdlouš. Júko má taky čich na výběr příkladů
00:31:25To byste se mohli učit spolu.
00:31:28-S Júko?
-Sugimuro! Sugimuro! -Co je?
00:31:31-Viděls tohle?
-Jasně, že viděl. -Pojď!
00:31:38Nesnaž se nás dát dohromady!
-Došlo ti to?
00:31:41-Já odpovědi nikdy netrefuju!
-Promiň! Dobrý den.
00:31:50-Kdo daroval tuhle knihu? Tak to asi nebudu vědět.
00:31:54-Promiňte, že ruším při obědě. Je na ní tohle razítko.
00:31:59-Hm? Jo, počkej. Aha, to je pan Amasawa.
00:32:04Tu knihu jsem taky četl. Je dobrá, viď?
00:32:08-Ano, úžasná. A řekl byste mi, kdo je to ten pan Amasawa?
00:32:12-Před několika lety byl předsedou rodičovského sdružení
00:32:16-Rodičovského? A pamatujete si jeho celé jméno?
00:32:19-Celé jméno? Pane Kimuro,
00:32:22jaké bylo křestní jméno pana Amasawy z té kliniky?
00:32:26-Pana Amasawy? Myslím, že Kóiči. Kóiči Amasawa.
00:32:29-Kóiči Amasawa?
-Šizuku, ty zřejmě asi nevíš,
00:32:33že do stejného ročníku jako ty chodí jeho syn.
00:32:37-Cože? Aha, mockrát vám děkuji.
-Na shledanou!
00:32:43-Promiňte! (Júko) -Šizuku! Kam běžíš?
00:32:51-Úplně mě to rozhodilo.
-Rozhodilas ty mě!
00:32:55Doufám, že mi to alespoň vysvětlíš.
00:32:59-Promiň.
00:33:09-Šizuku, kam to zase jdeš?
00:33:27-Co to mělo bejt? Naprosto mě ignoroval!
00:33:30-Šizuku, kdo to byl? Kam chceš jít?
00:33:33-Je to mizera. Nebudu před ním utíkat.
00:33:36(smích) -To je roztomilý!
00:33:39-Běhala jsem za Šizuku s obědem všude možně.
00:33:42-Rozumím dobře? Šizuku má kluka?
00:33:45-Asi se v ní, paní učitelko, nakonec probudilo volání jara.
00:33:49-Říkám přece, že je to jinak!
-Nepotkala jsi prince ze svých knih
00:33:54-Je hezkej?
00:33:56-Opakuju, že jsem jen chtěla vědět, co je zač.
00:33:59-No tak, Júko, určitě víš, jak se jmenuje. Tak nám to prozraď.
00:34:02-Júko!
00:34:04Všechno se událo tak rychle, bylo to něco jako Masaki, asi.
00:34:08Nebo... Co myslíš, Šizuku?
-Nevím.
00:34:12-Ale tohle je celá Šizuku. Nikdy si nic nevyslechne do konce.
00:34:16-Chceš to vědět, a taky nechceš.
00:34:20Musí být radost zažít ten pocit rozechvění.
00:34:23-Tohle je vážně tak romantický.
-Děláte si ze mě legraci, co?
00:34:29A to jsem vám přeložila a zveršovala celý text.
00:34:32-Už to máš?
-Ukaž, ukaž! -Velectěná Šizuku,
00:34:37velká básnířko, ukažte nám to, už jsme hodné.
00:34:41-Nuže dobrá.
00:34:44Moc si ale nevěřím.
00:34:46Nejsem si jistá tou rodnou vískou. Napsala jsem to podle svých pocitů.
00:34:51-Je to úžasné, opravdu!
00:34:54(zpěv) -Cestou svou nyní se dám,
00:34:59vísku rodnou za sebou mám.
00:35:03Město mě vítá, náruč svou skýtá.
00:35:08Cestou svou už se dám.
00:35:14-Šizuku, to je skvělé, líbí se mi to.
00:35:17-Zpívá se to dobře?
-Jo, to určitě půjde.
00:35:20-Byla by škoda ji nepředvést. Co ji zazpívat na rozlučkovém dni?
00:35:24-Cože? Na rozlučce?
-Nepředbíháš trochu?
00:35:27-Tohle se mi líbí. Ať všechno zlé, špatné v tu chvíli zdá se,
00:35:32všechny trable rozplynou se v dobrých časech.
00:35:36-Děvčata, začíná hodina! (všechny najednou) -Ano!
00:35:45-Ach! Konečně se vyjasnilo!
00:35:48-Šizuku! Nezajdeš teď s námi do sboru? Ukážeme jim ten text.
00:35:53-To je dobrý. Musím do knihovny.
-Co? Zítra píšeme zase test.
00:35:58-Budu se učit tam.
-Tobě se tam nějak líbí.
00:36:01-Tak já jdu. Ahoj!
00:36:37(šum, hlasy)
-Júko!
00:36:40Promiň, mohli bychom si promluvit?
00:36:54-Mají zavřeno. Zalévají vůbec ty kytky?
00:37:10Baron tam není. Někdo si ho koupil?
00:37:20Zboží z celého světa. Širó Niši. Širó Niši.
00:37:24Jmenuje se ten kluk taky Niši? (skřípění brzd)
00:37:39(hudba ze sluchátek)
00:37:42-Šizuku. Šizuku!
00:37:48Máš telefon, volá Júko.
00:37:51-Zkazí se ti sluch, Šizuku.
-Júko? Co? Pořádně tě neslyším.
00:37:59Jo, hned tam budu. Tak zatím.
00:38:03-Kam jdeš?
-Jen dolů.
00:38:12-Co se stalo, Júko? (pláč) -Šizuku...
00:38:15-Co se stalo? Řekni mi, proč brečíš.
00:38:18-Šizuku, co mám dělat? Ten kluk požádal Sugimuru,
00:38:22ať mi řekne, že mě prosí o odpověď na ten dopis.
00:38:27-Cože? To ne.
00:38:31-Hele, proč mi to říkáš zrovna ty?
00:38:35-Hej!
00:38:39-Asi proto, že je tak natvrdlej.
00:38:43Jenže Sugimura vůbec netuší, co k němu cítíš, Júko.
00:38:48-Asi se mu omluvím. Ale ubrečená do školy jít nemůžu.
00:38:53Zítra zůstanu doma.
00:38:55-Nepůjdeš na test? Tak dobře.
00:39:18(šeptem) Pitomče.
00:39:22(šeptem) -Proč to říkáš?
-Prý to dobře dopadlo.
00:39:26-Šizuku, jdeš do knihovny?
-Zajdu za Júko.
00:39:30-Aha. Tak ji pozdravuj.
-Ahoj!-Ahoj!
00:39:40-Šizuku! Počkej!
00:39:50Chtěl bych ti něco říct o Júko.
00:39:59A potom se zničehonic rozbrečela.
00:40:02Šizuku, řekl jsem jí něco ošklivýho?
00:40:06-Poslyš, Sugimuro, neřekla ti snad Júko:
00:40:09"Proč mi to říkáš zrovna ty?"
00:40:12-Požádal mě kamarád z baseballu.
-Tobě to nedochází?
00:40:16Nechtěla něco takovýho slyšet zrovna od tebe! Ty to nechápeš?
00:40:20-Nechápu to! Řekni mi to rovnou!
-Ty jsi vážně natrvrdlej!
00:40:26Júko tě má ráda, ty hlavo dubová!
00:40:29-Co? To snad ne! Ale to nejde!
-Jak nejde? Víš, jak teď Júko trpí?
00:40:36Dneska kvůli tomu nebyla ani ve škole.
00:40:39-Ale já... Já mám rád tebe!
00:40:44-V takové chvíli si nemůžeš dělat legraci.
00:40:47-Nedělám si legraci! Mám tě rád už hrozně dlouho!
00:40:51-To by nešlo, víš, já totiž...
00:40:54-Ty mě nemáš ráda? Nebo už s někým chodíš?
00:40:57-Ne, s nikým nechodím. Ale... Promiň!
00:41:03-Počkej! Šizuku, řekni mi pravdu!
-Kamarádíme se hodně dlouho,
00:41:08mám tě ráda jako kamaráda, ale to není láska.
00:41:13Promiň. Neumím ti to vysvětlit.
00:41:22-Takže jsme jenom kamarádi?
00:41:28I po tomhle?
00:41:34Dobrá.
00:41:54(štěkot)
00:42:21(vzlykání)
-Blbá a natvrdlá jsem já.
00:42:34(žena) -Paní Cukišimo, počkejte, prosím, vzala jsem za vás balík.
00:42:38(matka) -Moc vám děkuju.
00:42:43(cvaknutí dveří)
00:42:53-Je mi trapně, pořád mi něco dáváte
00:42:56-My bychom to sami stejně všechno nesnědli.
00:42:59Ty jsi už doma? Šizuku?
00:43:54-Zavřeno.
00:44:19Ahojky. Taky se nemůžeš dostat dovnitř?
00:44:28Bydlíš v tomhle domě, kocourku? Poslyš, nemáš hlad?
00:44:35Taky nejsi moc roztomilej. Stejně jako já.
00:44:41Proč se tak dokážeme změnit?
00:44:43Já jsem dřív byla mnohem upřímnější a laskavější.
00:44:47Ani číst knížky mě už tolik nebaví jako předtím.
00:44:51Jako kdyby mi nějaký hlas v srdci šeptal:
00:44:54"Takhle to už dál nepůjde." Jsem fakt hrozná.
00:45:00(hekání)
00:45:16(vrnění)
00:45:21-No ne, ty, Šizuku?
00:45:25Měsíc se jen tak hladit nenechá. Měsíci, nechceš jít k nám?
00:45:29-On se jmenuje Měsíc?
00:45:31-Jo. Je bílej jako úplněk. Tak proto mu říkám Měsíc.
00:45:35(štěkot)
00:45:40-Měsíc není váš kocour?
00:45:42-Toho by nikdo neudržel na jednom místě.
00:45:45Viděl jsem, jak mu jinde říkali Kulička.
00:45:48Ten má určitě spoustu jmen.
00:45:50-Takže chodí od domu k domu. No jasně!
00:45:54A taky ještě k tomu jezdí vlakem.
00:45:56-Vlakem?
-Přesně tak, jel úplně sám vlakem.
00:46:00Šla jsem tehdy za ním a došla až sem.
00:46:03Našla jsem pak tenhle úžasný obchod.
00:46:06Úplně se mi z toho rozbušilo srdce.
00:46:09Řekla jsem Měsíci něco ošklivýho, že není vůbec roztomilej.
00:46:13Že je stejný jako já.
00:46:15-Měsíc, že je jako ty? To teda ani náhodou!
00:46:19Měsíc je už napůl přízrak.
00:46:28(oba najednou) -Hele...
-Ty...
00:46:32-Jak se má dědeček? Má pořád zavřeno, je v pořádku?
00:46:36-Zdravý jako rybička!
00:46:39Tohle je zvláštní obchod, většinou má zavřeno.
00:46:41-Skutečně? To jsem ráda.
00:46:44Když jsem koukala dovnitř oknem, nikde jsem neviděla Barona.
00:46:48-Myslíš figurku kocoura? Chceš ho vidět? Pojď.
00:46:59Zavři dveře!
00:47:17Tudy.
00:47:20-Jako bych byla v oblacích.
00:47:30-Máš strach z výšek?
-Výšky mám ráda. Je to krása.
00:47:40-V tuhle dobu je výhled nejhezčí. Pojď dál.
00:48:05Skvělé načasování. Posaď se tady.
00:48:10-Kde jsou ty hodiny?
00:48:13-Myslíš ty, co byly tady? Děda je dnes odvezl. Pojď sem.
00:48:17-Prodal je?
-Byly tady jen v opravě.
00:48:21-Aha. Chtěla jsem je ještě jednou vidět.
00:48:24-Trvalo to tři roky. Dokončil je ten den, cos tu zapomněla oběd.
00:48:28-Ten oběd!
-Uklidni se, vím, že nebyl pro tebe
00:48:32Pojď se odsud podívat kocourovi do očí.
00:48:36Pospěš si! Brzy sem přestane svítit.
00:48:50Říká se tomu Engels Zimmer, Andělský pokoj.
00:48:54Je to poškození vzniklé náhodou během přišívání textilie.
00:48:58-Je to krásný.
00:49:00-Baron odtud nikdy nezmizí. Pro dědu to je poklad.-Poklad?
00:49:05-Má s ním spojené nějaké vzpomínky. Ale nemluví o tom.
00:49:09Můžeš si ho v klidu prohlížet. Já budu dole.
00:49:16Tady je vypínač, kdybys chtěla rozsvítit.
00:49:30-To je divné.
00:49:32Mám takový zvláštní pocit, jako bych tě znala odjakživa.
00:49:36Občas na tebe musím hrozně myslet.
00:49:42Dneska vypadáš tak nějak posmutněle.
00:50:45-A! Už ses dokoukala?
00:50:47-Děkuju ti. Jé, no tohle. Ty vyrábíš housle?
00:50:51-No... Jo.
-Můžu to vidět?
00:51:00-To patří sem.
00:51:03-Tos všechno vyrobil sám? Vlastnoručně?-Jasně, že jo.
00:51:07-Neuvěřitelné.
00:51:10-Tvar houslí se ustálil před třemi sty lety.
00:51:13Ale jejich zvuk závisí na houslařově zručnosti.
00:51:17-Všechny tyhle jsi vyrobil?
00:51:20-Kdepak. Pořádáme tady kurzy výroby houslí.
00:51:23-Ale jsou tam i housle od tebe.
-Hm.-A které to jsou?
00:51:28-Tamty.
00:51:30-Jů. Tyhle? To je úžasné. Jsi fakt opravdu dobrej.
00:51:35Je to jako nějaké kouzlo.
00:51:37-Ty tedy dokážeš člověka bezostyšně přivést do rozpaků.
00:51:41-A vadí to snad? Říkám jen to, co si myslím.
00:51:44-Takové housle vyrobí kdekdo. Musím se ještě hodně učit.
00:51:56-Určitě umíš na housle hrát.
-Docela jo.
00:52:00-Prosím, mohl bys mi trochu zahrát?
00:52:03-Šizuku!
-Prosím, prosím! Moc tě prosím!
00:52:06-Dobře, ale ty mi k tomu zazpíváš!
00:52:09-Ne, to nejde! Mám hudební hluch.
-To je ideální.
00:52:29Zpívej! Tuhle písničku znáš.
00:52:54(zpěv) -Sen se mi zdává, po cestě kráčím,
00:52:59někdo z dálky šátkem mi mává.
00:53:05Strach se ztrácí, cesta zůstává,
00:53:10v mysli roste krásná má nová představa.
00:53:15Cestou svou nyní se dám,
00:53:19chci se hnout, sílu mám!
00:53:25Srdce se trápí, svět ale vábí.
00:53:31Cestou svou teď se dám.
00:53:37Ať vše zlé, špatné v tu chvíli zdá se.
00:53:42Všechny trable rozplynou se v dobrých časech.
00:53:47To pak máš bitvu vyhranou, slzy už ti neskanou,
00:53:52vzpomínky zůstanou.
00:53:57Cestou svou nyní se dám,
00:54:01vísku rodnou za sebou mám.
00:54:08Město mě vítá, náruč svou skýtá.
00:54:13Cestou svou už se dám.
00:54:19Cestou svou nyní se dám,
00:54:23chci se pohnout, sílu mám!
00:54:29Srdce se trápí, svět ale vábí.
00:54:34Cestu svou
00:54:41teď už znám.
00:55:12-Výborně! -To tedy bylo něco!
-Ano, úžasné!
00:55:18-Já jsem Šizuku. Děkuju, že jsem si to tu mohla prohlédnout.
00:55:24-Nemáš zač.
00:55:26Chtěl jsem tě ještě jednou vidět. Tohle jsou moji kamarádi hudebníci.
00:55:31-Nádherný hlas.
00:55:33Tak to je ta dívka, která viděla dokončení vzácných hodin?
00:55:37-Nevěděl jsem, že má Seidži tak milou kamarádku.
00:55:41-Seidži? Nejsi náhodou Seidži Amasawa?
00:55:44-Jo. Počkej, já jsem ti neřekl, jak se jmenuju?
00:55:48-Neřekl! Na ceduli máte přece napsáno Niši.
00:55:52-To je dědečkovo jméno. Já jsem Amasawa.
00:55:55-Ne, tak to je podlý! Jako bych byla zavalená v jeskyni.
00:56:00-Co to říkáš za nesmysly? Je snad jedno, jak se jmenuju.
00:56:04-To teda není! Mně říkáš jménem, jako by se nechumelilo!
00:56:08-Nikdy ses na moje jméno nezeptala.
-Neměla jsem k tomu příležitost!
00:56:12Moje představa Seidžiho Amasawy je fuč.
00:56:15-Představa?
-Že jsi hodný a tichý kluk.
00:56:19-Asi bys neměla tolik číst.
-Ty taky pořád jen čteš!
00:56:37Moc se mi u vás líbilo. Všichni jsou tak hodní.
00:56:41-Zase se zastav. Děda bude mít radost.
00:56:44-Ale zpívat už nebudu, je to pro mě těžký.
00:56:47Zato ty umíš skvěle hrát na housle. Chceš být houslista?
00:56:51-Takhle umí hrát spousta lidí. Já bych se chtěl stát houslařem.
00:56:57-No jo vlastně, už teď ti to jde moc dobře.
00:57:00-V Cremoně v Itálii je známá houslařská škola.
00:57:04Chtěl bych tam jít, až vyjdu základku.
00:57:07-Tak ty nepůjdeš na střední?
00:57:10-Naši jsou proti tomu, takže ještě nevím, jak to dopadne.
00:57:13Jenom děda je na mojí straně.
00:57:27-Je bezva, že víš, čím se chceš stát.
00:57:30Já nemám vůbec žádnou představu. Každý den uplyne jen tak.
00:57:35-Taky ještě nemám jistý, že tam budu moct jet.
00:57:38Hádám se s našima každý večer.
00:57:41Zatím nemám jistotu, že mám opravdu talent.
00:57:45Musím to prostě zkusit.
00:57:48Fakt už půjdeš sama?
00:57:50-Bydlím kousek odsud. Tak ahoj.
-A... Šizuku!-Hm, copak?
00:57:56-Máš talent na psaní písniček. Ta verze, co jsi zpívala,
00:58:01byla fajn, ale já mám radši Betonovou cestu.
00:58:04Posledně jsi říkal, ať se na ni vykašlu!
00:58:07-To, že jsem řekl?
-Jistě!-Skutečně?
00:58:13-Za dnešek moc díky. Ahoj!
00:58:34-Nezapomeň zhasnout lampičku. Včera svítila celou noc.
00:58:44-Kdy jsi rozhodla o svý budoucnosti?-Co?
00:58:49-Co budeš dělat!
-Ty přece půjdeš na střední školu.
00:58:53-Tak to nemyslím.
00:58:56-Právě proto chodím na vejšku, abych to zjistila. Dobrou!
00:59:01-Dobrou noc.
00:59:16Mámě odpadla škola, tak nevstala a neprobudila mě.
00:59:28-Ahoj!-Ahoj!
-Poběž rychleji!
00:59:33-Můžeš běžet napřed.
00:59:467. října. První hodina: Samostudium.
00:59:50(hluk, šum, jeden přes druhého)
00:59:53-Alespoň, že tak.
-Šizuku, Šizuku, vypadáš splaveně.
00:59:57-Zato ty ses oklepala nějak rychle.
01:00:00-Večer ses prý procházela s nějakým klukem.
01:00:03-Co? Kdo to roztrubuje?-Všichni Prý jste vypadali jako milenci.
01:00:08-Jenže nejsme.
01:00:17-Júko, vyřídím tomu klukovi, že s ním chodit nechceš. A promiň.
01:00:22-Hm. To nic, to já se omlouvám.
-Tak jo.
01:00:30-Koukal ses včera na Sasukeho? Ten mě vážně dostal.
01:00:40-Tenhle vzorec si dobře zapamatujte bude v pololetní písemce.
01:00:45(všichni) -Né! (učitelka) -Konec hodiny!
01:00:48(hluk, jeden přes druhého)
01:00:57-Vážně? A nezkoušel jsi ho hledat?
01:01:01-Šel jsem si radši koupit novej.
01:01:07-Kluci, je tady Šizuku?
01:01:10-Amasawo? Co se děje?
-Chodí k vám do třídy Šizuku?
01:01:14-Šizuku? Aha, je tady. Hej, Šizuku! Máš tu návštěvu!
01:01:20Nějakej kluk!
01:01:25Vidíš? Tamhle je.
01:01:29-Seidži!
-Šizuku, můžeš na chvíli?-Jo!
01:01:34(všichni, smích, křik)
01:01:37-Jóoo! Cukišima má kluka! Juhú! Kluka, kluka, kluka, kluka!
01:01:41-Tak to není! To, sakra, není můj kluk!
01:01:50Copak se stalo?
01:01:53-Nakonec do Itálie přece jen pojedu
-Co? Pojď za mnou!-Tak jo.
01:02:01-Kam jdeme?
-Na střechu!
01:02:07-Ach!
01:02:11-To je ale slejvák.
01:02:13-Hele. Proč sis mě nechal zavolat před tolika lidma?
01:02:18-Promiň. Chtěl jsem, abys tu novinu věděla první.
01:02:24-Mně nevadí, že si to budou vykládat jinak.
01:02:27-Táta to konečně vzdal. Ale stanovil si jednu podmínku.
01:02:32-Jakou?
01:02:34-Zkusím pracovat 2 měsíce v dílně, kterou mu doporučil dědův kamarád.
01:02:38-Opravdu?
01:02:40-Mistr v té dílně je prý hrozně přísný.
01:02:44Pozná, jestli mám vůbec talent. A i já zjistím, jestli mám výdrž.
01:02:48Jestli mi to nepůjde, tak mám prý jít na střední.
01:02:52Nelíbí se mi, že budu mít otevřená dvířka k útěku
01:02:55Je to příležitost, tak tam pojedu.
-Kdy? Kdy odjíždíš?
01:02:59-Hned jak mi vystaví pas.
01:03:02Ve škole to půjdeme s tátou domluvit ještě dneska.
01:03:05-Takže už brzy. To je fajn, že se ti splní sen.
01:03:08-Jo. Budu se snažit co nejvíc.
01:03:13(oba najednou) -Ale...
-Já...
01:03:17Už přestává pršet.
01:03:20-Máš pravdu. Jé! Koukni se tamhle!
01:03:28Možná se objeví duha.
01:03:41-Jaká asi Cremona je? Doufám, že je to pěkné město.
01:03:45-Je to starobylé město.
01:03:48A žije v něm obrovské množství houslařů.
01:03:52-Úžasný, jdeš si dál vytrvale za svým snem.
01:03:56Připadám si teď hloupě.
01:03:58Toužila jsem jít na stejnou střední školu jako ty.
01:04:02Asi jsem toho chtěla opravdu moc.
01:04:06-Tak co? Jsou tam? Chci to vidět.
-Pšt! -Jsou tam. Jsou na střeše.
01:04:21-Víš, Šizuku, z výpůjčních lístků jsem o tobě věděl už hrozně dávno.
01:04:26V knihovně jsme kolem sebe mnohokrát prošli.
01:04:30Jednou jsme dokonce seděli vedle sebe.
01:04:33-Cože?
-Musel jsem přečíst stohy knížek,
01:04:37abych se na výpůjčních lístcích dostal před tebe.
01:04:41Já... Až budu v Itálii, budu si pořád zpívat tvoji písničku
01:04:47A budu se pořádně snažit.
01:04:51-Jo, já taky.
01:04:55(chlapec) -Nestrkejte do mě! (smích)
01:05:03-Mizerové!
01:05:06(křik, jeden přes druhého)
-Šizuku zuří! Pozor! Rychle! Bacha!
01:05:45-Prosím. -Děkuju.
-Já už mám dost.
01:05:48-Šizuku, ty už nechceš?
-Mám sraz s Júko.
01:05:54-Jestli jdeš na nádraží, kup mléko.
-Co?
01:05:59-Hele, stejně jsi ho vyzunkla ty. Poslední dobou je nějaká líná, co?
01:06:24-Díky, že jsi přišla.
-No jasně.
01:06:28-Už jsem z toho úplně hotová.
01:06:31(žena) -Ahoj, Šizuku, ráda tě vidím
-Dobrý večer!
01:06:35-Ahoj!-Dobrý večer!
-Zdravím.
01:06:39-Uvařím čaj, tak si pro něj dojdi.
-Dobře!
01:06:43S tátou jsem se pohádala, tak s ním nemluvím.
01:06:52Kluci mají větší odvahu.
01:06:56-I když se po dvou měsících vrátí, pak zas do Itálie odjede
01:07:00a bude se tam učit deset let.
01:07:02-To je jako by odjel nafurt.
01:07:05Ale jistě je mezi vámi pouto lásky. Není to krásný?
01:07:09-Je pro mě až moc dobrej.
01:07:11Četli jsme oba stejný knížky, ale já jenom četla,
01:07:15zatímco on se už rozhodl, co chce dělat, a jde si za tím.
01:07:18-No jo. Asi máš pravdu, Kinujo s ním dřív chodila do třídy.
01:07:23Říkala, že byl trochu nepřístupnej, ale je hezkej a dobře se učí.
01:07:28-No tak to vidíš.
01:07:30Nemusíš to říkat tak naplno. Jsem pak ještě zoufalejší.
01:07:34-Proč? Je fajn, že tě má rád. Řekl ti to.
01:07:37-Teď už si tím nejsem tak jistá.
-To nechápu.
01:07:43Kdybych byla na tvém místě,
01:07:46psala bych mu každý den a povzbuzovali bychom se.
01:07:49-Někomu, kdo se snaží víc než já, nedokážu říct, ať se snaží.
01:07:53-Když to tak vidíš.
01:07:55Z toho, co mi povídáš, nechápu, jaký s ním chceš mít vztah.
01:08:00I ten, kdo neví, čím bude, dokáže milovat.
01:08:04Vždyť ty máš přece taky talent!
01:08:07Děti ze sboru mají z tvého překladu písně velkou radost.
01:08:10Na rozdíl ode mě, dokážeš říct, co cítíš.
01:08:15-"Takový housle vyrobí kdekdo."
-Co?
01:08:19-Tohle mi řekl. Jede do Itálie zjistit své schopnosti.
01:08:23Tak já to zkusím taky.
01:08:26Rozhodnuto! Napíšu pěkný příběh. Vím, o čem bude.
01:08:30Když to může zkusit on, tak já taky.
01:08:34-Co pololetní zkoušky?
01:08:36-Nevadí. Děkuju ti, Júko. Vlilas mi do žil novou sílu.
01:08:40-Už jdeš?
01:08:45-Na shledanou!
-Pozdravuj ode mě maminku.-Budu.
01:08:52Taky to nevzdávej.
01:08:55Sugimura brzy pozná, že jsi skvělá. Ahoj!
01:08:59-Ahoj!
01:09:02-No jasně. Je to tak jednoduchý. Stačí, když to taky zkusím.
01:09:10Měsíci?
01:09:14-Muto? Muto? Mami, Muta zase utekl. Muto!
01:09:22-Takže Muta?
01:09:27Šepot srdce. Naslouchejme hlasům lesa.
01:09:31Vzpomínkám na vítr přicházející ze vzdálených souhvězdí.
01:09:36Naslouchejme vzpomínkám na svět, o kterém mraky vyprávějí.
01:09:56-Tak Baron bude hlavní postava?
-Dovolil byste mi to?
01:10:01Seidži mi totiž před časem říkal, že ta figurka je váš vzácný poklad.
01:10:07-Proto jsi tedy přišla? Jistě, že ti to dovolím.
01:10:11Ale pod jednou podmínkou.
01:10:14-Jakou?-Musíš mi slíbit, že si příběh přečtu jako první.
01:10:21-Ach, ale...
-Copak?
01:10:24-Vážně vám to musím ukázat?
01:10:27Vždyť nevím, jestli se mi to podaří napsat dobře
01:10:32-S námi řemeslníky to je stejné. Taky neočekáváme,
01:10:36že bude dílo hned dokonalé. Počkej, ukážu ti něco zajímavého.
01:10:47To je ono.
01:10:53Podívej se.
01:11:01Tenhle kámen se jmenuje slídová břidlice.
01:11:05Podívej se do té praskliny. Tak, přesně tam.
01:11:17-Jů! To je krása!
01:11:20-Tomuhle se říká beryl. Obsahuje neopracované smaragdy.
01:11:26-Smaragdy? Ty drahokamy?
-Ano.
01:11:29Ty i Seidži jste něco podobného jako tenhle kámen.
01:11:33Neopracované, nevybroušené kameny. Já mám i takové kameny moc rád.
01:11:39Ale s vyráběním houslí a psaním příběhů se to má trochu jinak.
01:11:44Musíš najít neopracovaný drahokam v sobě a po dlouhou dobu leštit.
01:11:49Chce to hodně času a úsilí.
01:11:52Vidíš v tom kameni ten největší drahokam?
01:11:56-Ano.-Když se ale vyleští, tak nakonec nebude vypadat nic moc.
01:12:01Ten malý vzadu je mnohem cennější.
01:12:06Ne. Možná, že uvnitř, kam není vidět,
01:12:10bude ještě cennější drahokam.
01:12:13Čím jsem starší, tím mám větší snahu poučovat.
01:12:17-Mám najednou strach, jestli ve mně takový drahokam vůbec je.
01:12:21Ale i tak to chci napsat. A vy budete první, komu to dám číst
01:12:26-Děkuju ti. Budu se moc těšit.
01:12:37-Drahokam. Lazuritová žíla.
01:12:44-Pojďte, doprovodím vás. Na cestě za lazuritovou žílou.
01:12:51Nemusíte se bát. Za novoluní je prostor zakřiven.
01:12:59Vzdálené věci vypadají velké, blízké se jeví malé.
01:13:06Poletíme! Využijeme stoupavého vzdušného proudu!
01:13:14Musíme si pospíšit. Planetky se k nám přibližují.
01:13:23-Áááá!
01:13:29-Nese nás vzdušný proud! Brzy proletíme kolem tamté věže!
01:13:34-Tak vysoko?
01:13:37-Až budeme blíž, nebude to tak vysoko.
01:13:57-Není se čeho bát.
01:14:00Až se vzdušné proudy promísí, budeme mít i hvězdy na dosah!
01:14:04-No ne! To se jen tak nevidí,
01:14:08že by Šizuku hledala jiné knihy než beletrii.
01:14:31-Drahokamy.
01:14:33Dějiny východní Evropy.
01:14:51-Tenhle člověk vyrábí housle ve vězení.
01:15:26Seidži! Myslela jsem, že už jsi odjel.
01:15:30-Děda mi řekl, že budeš nejspíš tady v knihovně.
01:15:34Jsem rád, že tě vidím. Zítra odjíždím.
01:15:37-Zítra?-Ale neboj. Počkám tady, dokud si to nedočteš.
01:16:10Nevadí, že tě nedoprovodím?
01:16:13-Udělalo mi radost, že tě vidím.
01:16:16Nemůžu přijít na letiště, ale budu na tebe čekat.
01:16:20-Hm, jsou to jen dva měsíce.
01:16:27-Promiň mi, že si pořád jenom naříkám.
01:16:31Taky se budu hodně snažit.
01:16:40-Tak já už jedu.
01:16:44-Šťastnou cestu!
01:17:04-Já a moje snoubenka Luiza jsme se narodili v daleké zemi.
01:17:13V tom městě byla kouzla ještě živá.
01:17:17Stály tam dílny řemeslníků,
01:17:20v jejichž žilách kolovala krev dávných čarodějů.
01:17:27Nás dva vytvořil jeden chudý chlapec,
01:17:31který se učil vyrábět figurky.
01:17:34Ale já s Luizou jsme byli velice šťastní.
01:17:38Protože nás vyrobil tak, abychom milovali druhé.
01:17:43Avšak...
01:17:51(dívčí hlas) -Šizuku. Šizuku. Šizuku?
01:17:59-Co je s tebou? Šizuku!
-Nevím. Neposlouchala jsem.
01:18:06-Dávej pozor! Máte před zkouškami! Promiňte.
01:18:10Júko! Přečti to ty!
-Dobře!
01:18:14Cože? Zase jsi byla vzhůru do čtyř?
01:18:17-Jsem v pohodě. Nejsem ani trochu ospalá.
01:18:20-Jo, jenže v poslední době jsi úplně mimo. Jako před chvílí.
01:18:24-Jenom jsem přemýšlela.
01:18:27Chci toho tolik napsat a nemám na to moc času.
01:18:31Nějak nemám hlad.
01:18:56(kroky)
01:18:59-Šizuku? Tak přece jsi doma. To si nemůžeš rozsvítit?
01:19:07Ach jo! Tos nemohla sklidit prádlo? Šizuku! Pojď sem na chvíli!
01:19:14-Šizuku jíst nebude? Je přece doma.
-Říkala, že nechce.
01:19:39(šum, hlasy)
01:19:43-Rád vás vidím.
-Děkuji, že jste mě zavolal.
01:19:47-Půjdeme jinam. Je ve vedlejší kanceláři volno? -Je.
01:19:51-Pojďte.
01:19:58(odvedle, matka) -Jsem doma!
01:20:02-Ahoj, mami.
01:20:05-Dneska jsi doma brzy, Šiho. Ach. Jsem unavená.
01:20:10-Dáš si kafe?
-Moc ráda.
01:20:15-Poslyš, mami, můžeme si o něčem promluvit? -O čem?
01:20:24-Chtěla bych se odsud odstěhovat.
01:20:27Už jsem si vyhlídla byt.
01:20:30-Ale to bude stát peníze, ne?
-Já mám něco naspořeno z brigád.
01:20:34A v jedné škole teď budu doučovat, takže to utáhnu.
01:20:38-Chápu. Pořád ses tu jenom starala o domácnost. Tak dobře.
01:20:43Řeknu to tatínkovi.
01:20:45-Vážně? Děkuju!
01:20:49-Do jara to bude náročné, ale až dostuduju a začnu pracovat,
01:20:54můžu ti pak nějak vypomoct.
01:20:56-Omlouvám se ti, že jsem s tím přišla zrovna,
01:21:00když píšeš diplomku.
01:21:02-Děkuju. Moc jsi mi to ulehčila tím žes mi uspořádala data.
01:21:06-Šizuku bude mít pokoj a může se soustředit na učení.
01:21:09Poslední dobou se chová divně.
01:21:12-Taky si to myslíš? Dnes mě zavolali do školy. Podívej se.
01:21:17-Copak je to? No to je hrůza! Tak strašně se jí zhoršil prospěch?
01:21:23-Co asi dělá u toho stolu celé dlouhé hodiny?
01:21:35-Dobrý večer.
-Dobrý večer.
01:21:39Promiňte.
01:21:47(Šiho) -Řekni mi, na jakou střední se chceš dostat s tímhle prospěchem
01:21:51-Tak na žádnou střední nepůjdu!
-Nepůjdeš na střední?
01:21:55Myslíš, že je to v životě tak jednoduché?
01:21:58-O své budoucnosti si rozhodnu sama
-Moc si nevyskakuj!
01:22:02Smiř se s realitou. Výsledky z druhého pololetí jsou rozhodující
01:22:07-To se celý svět točí jen kolem učení?
01:22:10Co jsi na vejšce, tak pořád chodíš po brigádách!
01:22:13-Já si svoje povinnosti plním. To ty utíkáš před tím,
01:22:17co máš opravdu dělat! Copak to nechápeš?
01:22:21-Před ničím neutíkám. Mám jenom něco důležitějšího!
01:22:24-Co máš tak důležitého? Tak mi to řekni!
01:22:27-Šiho, Šizuku, už toho nechte.
01:22:30-Jenže, tati, měl bys slyšet, co Šizuku říká.
01:22:34-Hm. Pojďte za mnou a povězte mi, proč se hádáte.
01:22:38Šizuku, ty se už konečně převleč.
01:22:42-Pospěš si.
01:22:56-Pane jo. Šizuku, je to tedy, jak říká Šiho?
01:23:00-Ne, že mi nezáleží na zkouškách!
-Říkala jsi, že na střední nepůjdeš
01:23:04-Protože jsi mi řekla, že se na žádnou nedostanu!
01:23:08-Šiho, chtěl bych si se Šizuku promluvit o samotě.
01:23:12-Jistě.
01:23:16-Kde je maminka? -U Tanaků. (odvedle) -Ahoj! -Ahoj, mami!
01:23:20(matka) -Tatínek je už doma? (Šiho) -Hm.
01:23:24(otec) -Asako, pojď sem k nám. Právě probíráme Šizučin prospěch.
01:23:29(matka) -Dobře.
01:23:35-Tak tedy, Šizuku.
01:23:38To, na čem teď pracuješ, je mnohem důležitější než učení?
01:23:44Můžeš nám tedy říct, co děláš?
01:23:47-Až budu moct, tak to povím.
01:23:50-Šizuku, musíš to dělat zrovna teď před zkouškami?
01:23:54-Nemám čas! Zbývají mi na to jen tři týdny.
01:23:58Rozhodla jsem se, že si vyzkouším, jestli to dokážu. Nesmím to vzdát.
01:24:03-Co si musíš vyzkoušet? Co vlastně zkoušíš?
01:24:08Mlčením tomu nepomůžeš.
01:24:11Je to něco, co nemůžeš říct ani nám dvěma?Tatínku!
01:24:17-Promiň. Já zapomněl.
01:24:28Sleduju, jak v knihovně celou dobu něco usilovně studuješ.
01:24:33To je hodné obdivu. Maminko, necháme ji tedy dělat,
01:24:38co chce? Je víc způsobů, jak naložit se životem.
01:24:44-Máš pravdu, to znám samozřejmě i z vlastní zkušenosti.
01:24:49-Dobrá, Šizuku, dělej to, v co sama věříš.
01:24:53Jenže jít vlastní cestou bývá častokrát obtížné.
01:24:59Za všechno budeš zodpovědná jen ty.
01:25:03-A začni s námi už konečně večeřet.
-Jo. Vždyť jsme přece rodina.
01:25:08-Dobře.
-Zavolej Šiho.
01:25:13-Uvařím čaj.
-Hm.
01:25:18-Šizuku? Táta ti to povolil, ale určitě by si moc přál,
01:25:23aby ses radši učila.
01:25:26-Já vím. Je mu to vidět na čele.
-Ještě něco.
01:25:29Já se příští neděli stěhuju. Celý pokoj bude jen tvůj.
01:25:34-Šiho, ty se odstěhuješ nafurt?
-Jo. Tak se koukej polepšit.
01:25:49(hekání, funění) (hlas Barona) -Rychle! Rychle!
01:25:53Pravý je pouze jeden.
01:25:56-Který? Který je pravý?
-Rychle! Rychle! Rychle!
01:26:21Áááááá!
01:27:37-Luizo, ty jsi přišla? Já už jsem tak hrozně starý.
01:28:08Šizuku. Jen pojď dál. Já jsem tu usnul.
01:28:15-Promiňte. Já jsem dopsala svůj příběh, tak vám ho nesu.
01:28:20-Oho. Skutečně? Takže jsi ho dokončila?
01:28:27-Jak jsem slíbila. Přečtěte si to jako první.
01:28:31-To je snad přímo román. Šepot srdce. Baronův příběh.
01:28:36-Prosím, mohl byste to přečíst teď hned?
01:28:39Můžu čekat jakkoli dlouho.
01:28:42-Ale, když sis s tím dala takovou práci,
01:28:45rád bych si to přečetl v klidu.
01:28:47-Kdyby vás to nebavilo, můžete přestat.
01:28:51Ale pokud by vám to nevadilo... Úplně mi z toho buší srdce.
01:28:55-Dobře. Přečtu si to tedy hned. Sedni si ke krbu. Dnes je chladno.
01:29:06Takhle nás nebude nikdo rušit.
01:29:13-Nevadilo by vám, kdybych počkala dole?-Hm?
01:29:17-Nebojte se. Nebude mi zima.
-No, nevadí, dobrá.
01:30:34Tak tady je. Šizuku! Už jsem si to přečetl.
01:30:41Děkuju ti. Moc se mi to líbilo.
01:30:43-To ne! To není pravda!
01:30:46Nedokázala jsem napsat přesně to, co jsem chtěla a cítila!
01:30:50Druhá půlka je úplně zmatená. Sama to dobře vím!
01:30:53-Ano. Je to neuhlazené, přímočaré, nedotažené.
01:30:57Stejně jako Seidžiho housle.
01:31:00Předvedla jsi mi svůj neopracovaný drahokam,
01:31:04který jsi oddělila od kamene.
01:31:07Opravdu ses snažila. Jsi skvělé děvče.
01:31:11Dej tomu čas a svůj drahokam pořádně vylešti.
01:31:16(pláč)
01:31:39No tak. Tady je zima. Pojď raději dovnitř.
01:31:43-Během... Během psaní jsem to pochopila.
01:31:48Že nestačí jenom chtít psát. Že se toho ještě musím hodně naučit
01:31:53Ale Seidži je pořád přede mnou, jde kupředu.
01:31:58Tak jsem za každou cenu psala dál. Měla jsem hrozný strach.
01:32:03Hrozný strach.
01:32:05-Ty máš Seidžiho opravdu ráda, viď?
01:32:17(srkání)
01:32:28-Jak ti chutná?
-Je výborná.
01:32:33-Když Seidži vyrobil první housle, taky jsem uvařil nudlovou polévku.
01:32:38A taky to byla tak velká porce.
01:32:45Děkuju ti. Nuže, kde jsme to skončili?
01:32:50-Při studiích v Německu jste v jedné kavárně našel Barona.
01:32:55-Ano, pravda. Vypadal tak melancholicky.
01:33:00Ten výraz mě zaujal.
01:33:03Požádal jsem majitele, jestli by mi ho neprodal.
01:33:07Ale nesouhlasil. Řekl mi, že Baron má snoubenku.
01:33:11A milence nelze oddělovat.
01:33:14Že prý Baron čeká, než se jeho kočičí dáma vrátí
01:33:18z menší opravy u výrobce figurek.
01:33:22-To je skoro stejné jako v mém příběhu, že ano?
01:33:26-Ano, to je. Velmi zvláštní shoda.
01:33:30Už jsem se měl vrátit do Japonska, tak jsem to chtěl vzdát.
01:33:34Tehdy se do toho vložila moje dívka která v té kavárně byla se mnou.
01:33:38Prý až se figurka kočičí dámy vrátí tak ji vyzvedne a zařídí,
01:33:43aby obě figurky byly spolu.
01:33:46Majitel se tedy nakonec nechal zlomit.
01:33:49A já odjel z Německa jen s Baronem.
01:33:52Slíbil jsem své dívce, že se pro ni vrátím,
01:33:56ať se o figurku kočičí dámy zatím postará.
01:33:59Až se ty dvě sošky znovu setkají, měli jsme se opět setkat i my dva.
01:34:07Pak ale začala válka a já svůj slib nedokázal splnit.
01:34:13Když jsem se pak do toho města zase vydal, hledal jsem úplně všude
01:34:19Ale ani svou dívku, ani Baronovu snoubenku
01:34:23jsem nikde nenašel.
01:34:26-Měl jste ji určitě moc rád, mám pravdu?
01:34:30-Tvůj pěkný příběh o naději dokázal tuhle zašlou vzpomínku
01:34:34znovu dokonale oživit. Něco pro tebe mám.
01:34:45Tady. Nastav dlaň.
01:34:54-Ale...-Ten kámen k tobě přesně sedí. Takže je tvůj.
01:34:59A teď ten svůj příběh pořádně dokonči.
01:35:03-Dokončím. (popotáhnutí)
01:35:19Moc vám děkuju.
01:35:24Na shledanou!
01:35:34(cvaknutí dveří) Jsem doma!
01:35:37-Ahoj!
-Kdepak je táta?
01:35:42-V koupelně. Kolik myslíš, že je hodin?
01:35:46-Omlouvám se za ty starosti.
01:35:49Ode dneška se učím na přijímačky. Už se nemusíte bát.
01:35:53-Aha. Takže ta tvá zkouška skončila?
01:35:56-No, prozatím.
-A co večeře? Dělala jsem kari.
01:36:01-Díky, nechci.
-Ach jo. Takže prozatím?
01:36:15-Šizuku, můžu dál? Běž se vykoupat.
01:36:36Konečně taky spíš. Alespoň tě přikryju.
01:37:42-To není pravda!
01:37:51Hned jsem dole!
01:38:07-Je to zázrak. Vážně tě vidím.
-To není sen, viď?
01:38:11-Přiletěl jsem o den dřív. Nasedni!
01:38:15Jo, počkej. Takhle by ti byla zima. Nasedni.
01:38:22-Skočím si pro kabát.
-Nemáme čas. Tak nasedej!
01:38:28Pořádně se drž.
01:38:35Chtěl jsem tě co nejdřív vidět.
01:38:38Několikrát jsem tě v duchu volal. "Šizuku!"
01:38:41A potom ses najednou objevila nahoře v okně. Není to úžasný?
01:38:46-Taky jsem tě chtěla vidět. Přijdu si jak ve snu.
01:38:56Jaká byla Cremona?
01:38:58-Úplně jiná, než jsem si myslel, ale stejně tam odjedu.
01:39:03Už se rozednívá.
01:39:12-Nemám slézt?
-To je dobrý.
01:39:15Rozhodl jsem se, že tenhle kopec, vyjedu s tebou.
01:39:20-To ale není fér. Nechci být jako nějaké zavazadlo.
01:39:30Chci ti taky nějak pomoct, rozumíš?
01:39:34-Dobře, tak mi pomoz. Už je to jen kousek. (hekání)
01:39:52Šizuku! Honem, nasedni si!
01:40:12Stihli jsme to.
01:40:17Chceš pomoct?
-To je dobrý.
01:40:23-Tady.
01:40:40-Nádhera! Ta ranní mlha vypadá jako moře.
01:40:44-Tady to je moje tajný místo. Brzy to přijde.
01:41:31Tohle jsem ti chtěl ukázat.
01:41:37Děda mi vyprávěl, jak ses natrápila s tím příběhem.
01:41:41A já ti nijak nepomohl. Myslel jsem jen na sebe.
01:41:45-Snažila jsem se jen díky tobě. Jsem ráda, že jsem to zkusila.
01:41:50Při tom psaní jsem se dost poznala. Budu se teď víc učit.
01:41:55Rozhodla jsem se proto jít i na střední.
01:41:59-Šizuku, poslouchej... Neříkám, že hned teď, ale...
01:42:05Nevzala by sis mě potom?
01:42:09Stanu se nejlepším houslařem na světě!
01:42:12A potom...
01:42:18Opravdu?
01:42:20-Mám radost. Taky jsem si to hodně přála.
01:42:23-Vážně? Hurá!
-Počkej. Fouká studený vítr.
01:42:29-Šizuku, miluju tě!
01:42:38(zpěv) -Sen se mi zdává,
01:42:41po cestě kráčím,
01:42:44někdo z dálky šátkem mi mává.
01:42:50Strach se ztrácí, cesta zůstává,
01:42:55v mysli roste krásná má nová představa.
01:43:01Cestou svou nyní se dám,
01:43:07chci se hnout, sílu mám!
01:43:13Srdce se trápí, svět ale vábí.
01:43:20Cestu svou teď už znám.
01:44:09České znění připravili:
01:44:12Překlad: Martin Tirala Úprava: Iva Valentová
01:44:17Dramaturgie: Jiří Flígl Vedoucí produkce: Hana Haladová
01:44:22Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
01:44:27Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
01:44:31Skryté titulky: Karel Vykusa Česká televize 2016
Čtrnáctiletá dívka Šizuku má sice zrovna napilno ve škole, protože výsledky závěrečných zkoušek už budou zohledňovány při přijímačkách na střední, ale nikterak nepolevuje ve svém hlavním koníčku, čtení. Jelikož její táta pracuje v knihovně, má navíc o pravidelný přísun čtiva postaráno. Poslední dobou si začala všímat, že na výpůjčních lístcích v knihách, které ji zajímají, se opakuje jméno Seidži Amasawa. Šizučina záliba ve čtení se také promítá do toho, že kamarádkám z hudebního kroužku překládá texty zahraničních písniček – zrovna pracuje na překladu slavné Take Me Home, Country Roads od Johna Denvera v podání Olivie Newton-John. Jednoho dne na cestě do knihovny Šizuku potká podivného kocoura a když se za ním vydá spletitými uličkami, objeví malý zapadlý antikvariát, který se pro ni stane místem okouzlení i inspirace a velké lásky.
Japonský animovaný film Šepot srdce vznikl v produkci uznávaného studia Ghibli podle komiksové předlohy od Aoi Hiiragi. Projekt inicioval ústřední tvůrce studia, nejvlivnějšího žijící animátor na světě Hajao Mijazaki, který napsal scénář a nakreslil storyboardy. Původní komiks decentně pozměnil a pro dobu, kdy po krachu ekonomiky japonská mládež propadala bezcílnosti, vytvořil nadčasové vyprávění, které je oslavou řemeslníků, tvůrčího zápalu i tvrdé práce, kterou si každý talent žádá. Režie se tentokrát chopil Jošifumi Kondó. Tento zasloužilý animátor a Mijazakiho dlouholetý spolupracovník měl být prvním z nástupců, kteří následně převezmou tvůrčí otěže ve studiu Ghibli po stárnoucích mistrech Mijazakim a druhém spoluzakladateli Isau Takahatovi. Kvůli Kondóově předčasnému úmrtí nakonec zůstal Šepot srdce jeho jediným režijním počinem, které ale značí ohromný talent a osobitý styl. Vizuální podoba fantaskního světa vyprávění, které Šizuku ve filmu píše, byla inspirována obrazy japonského surrealisticko-impresionistického malíře Naohisy Inoueho.
Šepot srdce se svého času stal velkým diváckým hitem a navázal na tradici, započatou roku 1989 Doručovací službou čarodějky Kiki, že snímky studia Ghibli se v Japonsku stávaly nejnavštěvovanějším filmy příslušného roku. O sedm let později studio Ghibli uvedlo film Království koček, kde se zdejší kocour Baron stává jednou z hlavních postav.
