Velké objevy, nedozírná krása a těžké výzvy čekají nejen ve fantazijních dobrodružstvích, ale i ve světě kolem nás. Japonský animovaný film od věhlasného studia Ghibli (1995). Režie Jošifumi Kondó
00:00:06 Česká televize uvádí japonský film
00:00:25 ŠEPOT SRDCE
00:01:55 -Dobrý večer!
-To je vedro, co?
00:02:01 -Jsem zpátky.
00:02:06 -Děkuju. Zase sis vzala igelitku? Byla jsi jen pro mléko.
00:02:10 -Nemůžu za to, že mi ji dali.
00:02:13 -Tak to máš odmítnout. Nalij mi taky čaj.
00:02:16 -Chceš taky, tati? Dáš si čaj?
-Hm. Ano, dám. Jdu ke stolu.
00:02:21 -Díky. Můžu k počítači?
-Ještě tisknu.
00:02:26 -Asi si přece jen koupím laptop. Je tu nakouřeno.
00:02:31 -Šizuku, měla ses přihlásit na Kašiwazaki.
00:02:34 -Ne. Do týhle školy chodila ségra.
-Jo, zítra musím do práce.
00:02:39 -Mám ti udělat svačinu?
-Skočím si někam na oběd.
00:02:43 Naše knihovna přechází na čárové kódy. Je s tím dost práce
00:02:47 -Takže na ně přejdete? Mám radši výpůjční lístky.
00:02:50 -Já je mám taky radši. (máma) -Ten text je nějakej divnej.
00:02:54 -Co? Proč?
00:02:57 -Nechybí ti tu jeden řádek? Tady.
-Máš pravdu. -Oprav si to pak.
00:03:02 Já teď musím rychle dodělat referát na zítra.
00:03:06 -Seidži Amasawa. Zase on.
00:03:11 -Šizuku, jsem rád, že si čteš, ale neponocuj.
00:03:14 -Dobrou noc!
00:03:23 Věděla jsem, že jsem to jméno už někde viděla.
00:03:29 Tady je taky. Seidži Amasawa.
00:03:37 Neuvěřitelné. Všechny knížky si půjčil přede mnou.
00:03:48 Seidži Amasawa.
00:03:51 Kdo to asi je? Jestlipak je pěknej?
00:03:57 Seidži Amasawa.
00:04:11 (odvedle, matka) -Šizuku! Koukej vstávat! Já už musím odejít.
00:04:18 Cože, ty ses ani nepřevlíkla? Uvař rýži na večer!
00:04:22 -Tak ahoj!
00:04:26 To už je tolik? Mám sraz s Júko! (cvaknutí dveří)
00:04:32 -Zapomněla jsem peněženku!
00:04:35 -To sis zase vzpomněla až dole?
-Jo. To je tedy divný.
00:04:40 -Není u telefonu?-Jo!
-Včera si ji tam položila.
00:04:45 -Jé! Přijdu pozdě! Nezapomeň zamknout!
00:04:49 -Od tebe to sedí.
00:04:58 Jéé, letí tak nízko!
00:05:05 Dnes něco zažiju.
00:05:30 To je ale vedro.
00:05:39 (štěkot) Ahoj! Měj se hezky!
00:06:02 (chlapec) -Už to konečně odpal! (dívka) -Ahoj! Šizuku!
00:06:07 -Ahoj! Ať ti to jde dneska dobře!
00:06:13 Paní učitelko, dobrý den!
00:06:16 -Co tu děláš, Šizuku? Stalo se něco?
00:06:19 -Mohla bych vás o něco požádat?
-Doufám, že to není žádná rošťárna.
00:06:23 -Pustíte mě do knihovny?
-Do knihovny?
00:06:27 Nemohlo to počkat, až bude otevřeno
00:06:29 -Všechno jsem přečetla. A městská knihovna má dnes zavřeno.
00:06:34 Chci přes prázdniny přečíst dvacet knížek.
00:06:37 -Dvacet knížek? Neměla by ses radši učit na přijímačky? Tak ale rychle!
00:06:42 -No... Tady je!
-Pospěš si!
00:06:46 Čtenářský průkaz a výpůjční lístek.
00:06:50 -Tady, prosím.
00:06:53 -Je tohle možné? Ještě si ji nikdo nepůjčil.
00:06:57 -Je to moc vzácná kniha. Nemají ji ani v městské knihovně.
00:07:08 -Amasawa. Paní učitelko, nevíte, kdo je tenhle Amasawa?
00:07:14 -Teď jsem udělala chybu.
00:07:17 Nejspíš ten, kdo nám tu knihu daroval.
00:07:21 Zeptej se někoho ze starších učitelů.
00:07:23 -Šizuku! No konečně, tak tady jsi! Dohodli jsme se v jedenáct u školy!
00:07:29 Čekala jsem 15 minut na slunci! Určitě mi zase přibydou pihy!
00:07:32 -Tak promiň.-Přestaň tu křičet. Příliš se svým pihám věnuješ, Júko.
00:07:37 -Paní učitelko! Ty pihy mě vážně trápí!
00:07:40 -No dobrá, dobrá. Tak už radši jděte, holky!
00:07:49 (chlapec) -Dělej, tak hraj!
00:07:52 -Zkusila jsem to, ale není to moc dobrý.
00:07:56 Nezazpíváme to v originále?
00:07:59 (zpěv) -Velkou horu mrak mine, ke vsi ve stráni cestička se vine.
00:08:07 Tam mě čeká skromné stavení,
00:08:10 (obě) které je vždycky dobrým znamením.
00:08:14 Venkovská cesta má,
00:08:18 mě drahá, tak vzdálená.
00:08:22 Až se vrátím,
00:08:25 zůstane pro mne největším bohatstvím.
00:08:32 -To není špatný.
-Je to na nic. Obyčejný.-Myslíš?
00:08:39 -Mám ještě tohleto.
00:08:42 (zpěv) -Z betonu cesta má,
00:08:45 přírodu protíná.
00:08:51 Tam v Tokiu na hoře Tama
00:08:55 (obě) z betonu cesta má.
00:09:01 -Co to má bejt?
00:09:04 -S čím jsi vlastně chtěla poradit? Ten překlad tolik nespěchá.
00:09:09 -Hm. Šizuku, jsi zamilovaná?
-Co?
00:09:13 -Chtěla bych, aby mě měl někdo rád.
00:09:16 Čekají nás přijímačky. Mohli bychom si držet palce.
00:09:20 -Júko, ty ses zamilovala? (šepot)
00:09:23 -Dostala jsi milostný dopis?
-Pšt. Ne tak nahlas.
00:09:27 -Kdy? Od koho? Je hezkej?
-Z vedlejší třídy, docela pohlednej
00:09:32 -Zkus s ním chodit. Rozejít se můžeš kdykoli.
00:09:36 -Jenže...
-Takže, ty máš ještě někoho jinýho?
00:09:42 Přede mnou nic neutajíš. No tak, přiznej se.
00:09:47 -Ach. Je to Su...
-Šizuku! Můžeš mi hodit mou tašku?
00:09:53 -Sugimura.-Slyšíš? Tu modrou sportovní tašku!
00:09:58 Prosím tě, Šizuku, je tamhle! Hoď mi ji!
00:10:02 -Přestaň hulákat! Stejně jenom sbíráš míčky.
00:10:06 -To ne! Patřím mezi hlavní hráče. Jsem ve čtvrtým kole!
00:10:10 -Júko?
-Áááá!
00:10:22 -Takže ty máš ráda Sugimuru, je to tak?
00:10:26 -Co budu dělat? Možná, že si toho všiml. Já jsem jenom...
00:10:29 -Neboj se.
00:10:32 Tomu to jen tak nedojde. Ale co uděláš s tím dopisem?
00:10:36 -Hm. Ještě o tom zkusím přemýšlet.
-Dobře.
00:10:43 Ale stejně ti závidím, že tě doma nikdo nenutí do učení.
00:10:47 -Občas mě mrzí, že mě nenutí.
-No, já nevím. A sakra!
00:10:52 -Co je?-Nechala jsem tam knížku. Musím se vrátit!
00:10:56 -Mám tě tam vzít?
-Ne! Nestihla bys doučování!
00:11:00 -Zavolám ti, jo?
-Jo!
00:11:39 -Ta... Ta kniha.
-Aha. Ta je tvoje?
00:11:49 -Tady je, Šizuku Cukušimo.
-Ty víš, jak se jmenuju?
00:11:53 -Uvažuj, proč asi?
-Z výpůjčního lístku.
00:11:59 -Hele, na tu Betonovou cestu se radši možná vykašli.
00:12:08 -Ty sis to přečetl!
00:12:11 Je to mizera, mizera, mizera!
00:12:14 Mizera, mizera, mizera!
00:12:20 Mizera!
00:12:31 "Na Betonovou cestu se radši vykašli."
00:12:35 Co si to dovoluje!
00:12:54 -Víš, co udělal? Strčil do mě.
-To je strašný!
00:13:13 -Tak jsem doma!
00:13:17 -Ségro? Měla jsi přijet zítra.
-Jsem unavená.
00:13:21 Naštěstí mě jeden člověk svezl až k nám domů. Kde je máma?
00:13:27 -Na letním intenzivním kurzu. A táta je v práci.
00:13:32 -Šizuku, uklízej trochu. A co večeře?-Uvařím rejži.
00:13:37 -Co je tohle? Šizuku, je tu hroznej binec!
00:13:41 -Zrovna jsem to chtěla uklidit.
00:13:45 -Máma to teď má těžký, tak jí musíme pomáhat.
00:13:53 Uvař rýži a seber prádlo. Až se vysprchuju, udělám večeři.
00:14:00 Teta říkala, že až budeš na střední můžeš u ní bydlet.
00:14:04 Učíš se pořádně? Naši jsou pohodáři,
00:14:07 ale jestli polevíš, dopadne to s tebou špatně.
00:14:10 -Jo, to vím taky!
00:14:13 (sestra) -A pak chtěla, abych jí došla i pro sójovku.
00:14:17 (matka) -No, to je celá teta. Minulý rok se stalo přece to samý.
00:14:21 (sestra) -Chtěla donést sójovou pastu, byla hrozně těžká.
00:14:25 (matka) -Měla dvacet kilo, co? Jsem ráda, že jsi zase doma.
00:14:40 -Šizuku, koukej už vstávat! A taky si u sebe vyluxuj.
00:14:45 Budu prát povlečení, tak ho svlékni.
00:14:48 A dej vyvětrat peřinu!
00:14:51 -Kdepak je máma?
-Šla dávno do školy.
00:14:57 Skliď po sobě nádobí a dones tátovi oběd.
00:15:00 -Cože?
00:15:02 -Co se tak divíš? Jdeš přece do knihovny.
00:15:06 Nebo mám jít místo tebe?
00:15:08 Ty můžeš zatím umýt záchod, koupelnu a předsíň.
00:15:12 A pak skočit nakoupit.
00:15:15 Potom uklidíš peřiny a uvaříš nějakou večeři.
00:15:19 -Tak já už jdu!
00:15:28 -Šizuku! Hoď tohle do poštovní schránky!
00:15:32 -Co je to?
-No přece pošta.-Aha.
00:15:40 -A neotevírej to! Ne, abys to poslala rozlepený!
00:15:45 -Je pro tvýho kluka?
-Nech toho!
00:15:53 (chlapci) -Dostáváš kapesné?
-Jo, dostávám.
00:16:02 (zapískání)
00:16:21 (muž) -Další zastávka Suginomija. Východ bude na levé straně.
00:16:41 -Kocourku, jedeš sám?
00:16:48 Kam až jedeš?
00:16:53 Je to venku zajímavý? Aha! Nemluvíš se mnou.
00:17:11 Já tady vystupuju. Co ty?
00:17:17 Ahoj, kocourku.
00:17:26 No teda.
00:17:31 -Jé, kočička!
00:17:52 -Běží ke knihovně!
00:18:16 Ach jo. Zrovna, když to začínalo být tak zajímavý.
00:18:55 Tamhle je!
00:19:48 Je to hrozně do kopce. Kam to asi vede?
00:20:10 Kocourku? Kocourku?
00:20:18 Že by bydlel někde tady?
00:20:35 (štěkot)
00:20:51 Kocourku! Kam to běžíš? Bydlíš tady někde v okolí?
00:21:14 Nevěděla jsem, že na kopci je taková spousta domů.
00:21:18 (štěkot)
00:21:36 To je od tebe ošklivé, běháš tady kolem a zlobíš psy.
00:21:52 Hm, možná, že zkouší pozlobit i mě.
00:22:45 To jsem netušila, že je na kopci takovýhle obchod.
00:23:15 To je krásná figurka.
00:23:25 Neutíkal jsi teď přede mnou?
00:23:39 -Ó, vítej!
-Promiňte.
00:23:42 -Jen klid, to je v pořádku. Pěkně si to tu prohlédni.
00:23:46 Baron se jistě beztak nudí.
00:23:48 -Baron? To myslíte tuhle tu figurku?
00:23:51 -Ano. Je to baron Humbert von Jikingen.
00:23:55 Není to úžasné jméno?
00:24:04 Omlouvám se. Děkuju ti, už to bude dobré.
00:24:09 -To jsou nádherné hodiny.
00:24:11 -Ležely celou dobu v jednom zámku. Byly úplně zrezivělé. Podívej.
00:24:18 -Jé, to je úžasné. Copak to je?
-Za chvilku to uvidíš.
00:24:41 (melodie)
00:25:05 -Bezvadný. To jsou permoníci.
-Vidím, že se vyznáš.
00:25:10 No, to se podívejme, takže ty znáš permoníky.
00:25:14 A teď se koukni na ciferník. Snad to bude fungovat.
00:25:28 (odbíjení)
00:25:36 -Elfka!-Ve skle se odráží světlo. Pojď sem ke mně.
00:25:40 -Dobře.
00:25:45 Je to princezna?
00:25:47 -Přesně tak.
00:25:56 -Takže ti dva se milují?
-Ale každý žije v jiném světě.
00:26:01 On je totiž králem permoníků.
00:26:04 A ona se může proměnit z ovečky, jen když odbije dvanáctá hodina.
00:26:09 On se i přesto objevuje každou hodinu a čeká,
00:26:14 až se princezna promění.
00:26:16 Ty hodiny jistě vyrobil hodinář, který prožil neopětovanou lásku.
00:26:21 -Proto oba vypadají tak smutně.
00:26:27 Ty hodiny jdou napřed, viďte?
00:26:30 -Ale jen asi o pět minut.
-To je průšvih!
00:26:34 Musím do knihovny, na shledanou! Můžu k vám zase někdy přijít?
00:26:40 -Jo. Do knihovny to máš kratší doleva!
00:26:55 -Jsem přímo nad knihovnou!
00:27:01 Našla jsem skvělé místo. Obchod jak z nějakého vyprávění.
00:27:06 To je báječné! (skřípění brzd, troubení)
00:27:10 (chlapec) -Šizuku! Šizuku, počkej!
00:27:15 Tohle je tvoje, ne?
00:27:18 -Co?
00:27:22 -Zapomínáš věci často.
-Děkuju ti. Ale jak to?
00:27:26 -Vždyť je to tak jasný.
-Počkej. Ten kocourek je tvůj?
00:27:32 -Ty si k obědu dáváš pořádné porce!
-Hm? To není pro mě!
00:27:39 (zpěv) -Z betonu cesta má...
-Říkám, že to není pro mě!
00:27:47 -Tak jsi přece jen přišla? Proč se tváříš tak naštvaně?
00:27:54 -To bys nepochopil.
-Co?
00:27:58 -Přihodilo se mi něco úžasného, jako bych našla poklad.
00:28:02 Ale pak jedna poznámka všechno zkazila.
00:28:05 -To zní komplikovaně. Zase si dneska něco půjčíš?
00:28:11 -Musím přečíst sedm knížek.
-Že se vůbec ptám. A co oběd?
00:28:15 -Najím se ve městě.
-Vážně? Tak ještě jednou děkuju.
00:28:39 -16. června. Já fakt žasnu, Amasawa četl i tuhle knihu.
00:28:45 Co je to asi za člověka?
00:28:51 Ty to rozhodně nejsi! (žena) -Co?
00:29:20 (šumění listí)
00:29:45 (žena) -Šizuku, pospěš si!
00:29:48 Honem! Deštník. Podej mi deštník.
00:29:55 Začíná nové pololetí a musí lejt.
00:29:59 -Nevím, proč si stěžuješ. Studovat ses rozhodla dobrovolně.
00:30:03 -Máš pravdu.-Pořádně se uč!
-To nech na mně!
00:30:14 -Šizuku!-Ahoj!
-Pospěš, přijdeme pozdě!
00:30:18 Čekají nás jen samý testy.
-Skoro na každé hodině.
00:30:28 Odpověděla jsi mu?
00:30:31 Nic dalšího nepsal?
00:30:33 -Ne. Přece jen mu dám košem.
00:30:36 -Aha. Možná to je tak lepší. Sugimuro!
00:30:40 -Jdeme pozdě!
-No, to vím taky!
00:30:53 -Končíme. Sesbírejte to. (hluk, šum, jeden přes druhého)
00:31:01 Odpoledne pokračujeme.
00:31:04 -Tanako! Jdeme se najíst, pojď s námi. Dělej.
00:31:07 -Zajdeme za paní učitelkou Kósakou?
-Jen se stavím v kabinetu.-Jasně.
00:31:12 -Šizuku, to budeš koukat! Trefil jsem úplně všechny odpovědi.
00:31:16 -To se máš.-V testu bylo to, co jsem si o prázdninách procházel.
00:31:21 -Nejsi jenom baseballovej prdlouš. Júko má taky čich na výběr příkladů
00:31:25 To byste se mohli učit spolu.
00:31:28 -S Júko?
-Sugimuro! Sugimuro! -Co je?
00:31:31 -Viděls tohle?
-Jasně, že viděl. -Pojď!
00:31:38 Nesnaž se nás dát dohromady!
-Došlo ti to?
00:31:41 -Já odpovědi nikdy netrefuju!
-Promiň! Dobrý den.
00:31:50 -Kdo daroval tuhle knihu? Tak to asi nebudu vědět.
00:31:54 -Promiňte, že ruším při obědě. Je na ní tohle razítko.
00:31:59 -Hm? Jo, počkej. Aha, to je pan Amasawa.
00:32:04 Tu knihu jsem taky četl. Je dobrá, viď?
00:32:08 -Ano, úžasná. A řekl byste mi, kdo je to ten pan Amasawa?
00:32:12 -Před několika lety byl předsedou rodičovského sdružení
00:32:16 -Rodičovského? A pamatujete si jeho celé jméno?
00:32:19 -Celé jméno? Pane Kimuro,
00:32:22 jaké bylo křestní jméno pana Amasawy z té kliniky?
00:32:26 -Pana Amasawy? Myslím, že Kóiči. Kóiči Amasawa.
00:32:29 -Kóiči Amasawa?
-Šizuku, ty zřejmě asi nevíš,
00:32:33 že do stejného ročníku jako ty chodí jeho syn.
00:32:37 -Cože? Aha, mockrát vám děkuji.
-Na shledanou!
00:32:43 -Promiňte! (Júko) -Šizuku! Kam běžíš?
00:32:51 -Úplně mě to rozhodilo.
-Rozhodilas ty mě!
00:32:55 Doufám, že mi to alespoň vysvětlíš.
00:32:59 -Promiň.
00:33:09 -Šizuku, kam to zase jdeš?
00:33:27 -Co to mělo bejt? Naprosto mě ignoroval!
00:33:30 -Šizuku, kdo to byl? Kam chceš jít?
00:33:33 -Je to mizera. Nebudu před ním utíkat.
00:33:36 (smích) -To je roztomilý!
00:33:39 -Běhala jsem za Šizuku s obědem všude možně.
00:33:42 -Rozumím dobře? Šizuku má kluka?
00:33:45 -Asi se v ní, paní učitelko, nakonec probudilo volání jara.
00:33:49 -Říkám přece, že je to jinak!
-Nepotkala jsi prince ze svých knih
00:33:54 -Je hezkej?
00:33:56 -Opakuju, že jsem jen chtěla vědět, co je zač.
00:33:59 -No tak, Júko, určitě víš, jak se jmenuje. Tak nám to prozraď.
00:34:02 -Júko!
00:34:04 Všechno se událo tak rychle, bylo to něco jako Masaki, asi.
00:34:08 Nebo... Co myslíš, Šizuku?
-Nevím.
00:34:12 -Ale tohle je celá Šizuku. Nikdy si nic nevyslechne do konce.
00:34:16 -Chceš to vědět, a taky nechceš.
00:34:20 Musí být radost zažít ten pocit rozechvění.
00:34:23 -Tohle je vážně tak romantický.
-Děláte si ze mě legraci, co?
00:34:29 A to jsem vám přeložila a zveršovala celý text.
00:34:32 -Už to máš?
-Ukaž, ukaž! -Velectěná Šizuku,
00:34:37 velká básnířko, ukažte nám to, už jsme hodné.
00:34:41 -Nuže dobrá.
00:34:44 Moc si ale nevěřím.
00:34:46 Nejsem si jistá tou rodnou vískou. Napsala jsem to podle svých pocitů.
00:34:51 -Je to úžasné, opravdu!
00:34:54 (zpěv) -Cestou svou nyní se dám,
00:34:59 vísku rodnou za sebou mám.
00:35:03 Město mě vítá, náruč svou skýtá.
00:35:08 Cestou svou už se dám.
00:35:14 -Šizuku, to je skvělé, líbí se mi to.
00:35:17 -Zpívá se to dobře?
-Jo, to určitě půjde.
00:35:20 -Byla by škoda ji nepředvést. Co ji zazpívat na rozlučkovém dni?
00:35:24 -Cože? Na rozlučce?
-Nepředbíháš trochu?
00:35:27 -Tohle se mi líbí. Ať všechno zlé, špatné v tu chvíli zdá se,
00:35:32 všechny trable rozplynou se v dobrých časech.
00:35:36 -Děvčata, začíná hodina! (všechny najednou) -Ano!
00:35:45 -Ach! Konečně se vyjasnilo!
00:35:48 -Šizuku! Nezajdeš teď s námi do sboru? Ukážeme jim ten text.
00:35:53 -To je dobrý. Musím do knihovny.
-Co? Zítra píšeme zase test.
00:35:58 -Budu se učit tam.
-Tobě se tam nějak líbí.
00:36:01 -Tak já jdu. Ahoj!
00:36:37 (šum, hlasy)
-Júko!
00:36:40 Promiň, mohli bychom si promluvit?
00:36:54 -Mají zavřeno. Zalévají vůbec ty kytky?
00:37:10 Baron tam není. Někdo si ho koupil?
00:37:20 Zboží z celého světa. Širó Niši. Širó Niši.
00:37:24 Jmenuje se ten kluk taky Niši? (skřípění brzd)
00:37:39 (hudba ze sluchátek)
00:37:42 -Šizuku. Šizuku!
00:37:48 Máš telefon, volá Júko.
00:37:51 -Zkazí se ti sluch, Šizuku.
-Júko? Co? Pořádně tě neslyším.
00:37:59 Jo, hned tam budu. Tak zatím.
00:38:03 -Kam jdeš?
-Jen dolů.
00:38:12 -Co se stalo, Júko? (pláč) -Šizuku...
00:38:15 -Co se stalo? Řekni mi, proč brečíš.
00:38:18 -Šizuku, co mám dělat? Ten kluk požádal Sugimuru,
00:38:22 ať mi řekne, že mě prosí o odpověď na ten dopis.
00:38:27 -Cože? To ne.
00:38:31 -Hele, proč mi to říkáš zrovna ty?
00:38:35 -Hej!
00:38:39 -Asi proto, že je tak natvrdlej.
00:38:43 Jenže Sugimura vůbec netuší, co k němu cítíš, Júko.
00:38:48 -Asi se mu omluvím. Ale ubrečená do školy jít nemůžu.
00:38:53 Zítra zůstanu doma.
00:38:55 -Nepůjdeš na test? Tak dobře.
00:39:18 (šeptem) Pitomče.
00:39:22 (šeptem) -Proč to říkáš?
-Prý to dobře dopadlo.
00:39:26 -Šizuku, jdeš do knihovny?
-Zajdu za Júko.
00:39:30 -Aha. Tak ji pozdravuj.
-Ahoj!-Ahoj!
00:39:40 -Šizuku! Počkej!
00:39:50 Chtěl bych ti něco říct o Júko.
00:39:59 A potom se zničehonic rozbrečela.
00:40:02 Šizuku, řekl jsem jí něco ošklivýho?
00:40:06 -Poslyš, Sugimuro, neřekla ti snad Júko:
00:40:09 "Proč mi to říkáš zrovna ty?"
00:40:12 -Požádal mě kamarád z baseballu.
-Tobě to nedochází?
00:40:16 Nechtěla něco takovýho slyšet zrovna od tebe! Ty to nechápeš?
00:40:20 -Nechápu to! Řekni mi to rovnou!
-Ty jsi vážně natrvrdlej!
00:40:26 Júko tě má ráda, ty hlavo dubová!
00:40:29 -Co? To snad ne! Ale to nejde!
-Jak nejde? Víš, jak teď Júko trpí?
00:40:36 Dneska kvůli tomu nebyla ani ve škole.
00:40:39 -Ale já... Já mám rád tebe!
00:40:44 -V takové chvíli si nemůžeš dělat legraci.
00:40:47 -Nedělám si legraci! Mám tě rád už hrozně dlouho!
00:40:51 -To by nešlo, víš, já totiž...
00:40:54 -Ty mě nemáš ráda? Nebo už s někým chodíš?
00:40:57 -Ne, s nikým nechodím. Ale... Promiň!
00:41:03 -Počkej! Šizuku, řekni mi pravdu!
-Kamarádíme se hodně dlouho,
00:41:08 mám tě ráda jako kamaráda, ale to není láska.
00:41:13 Promiň. Neumím ti to vysvětlit.
00:41:22 -Takže jsme jenom kamarádi?
00:41:28 I po tomhle?
00:41:34 Dobrá.
00:41:54 (štěkot)
00:42:21 (vzlykání)
-Blbá a natvrdlá jsem já.
00:42:34 (žena) -Paní Cukišimo, počkejte, prosím, vzala jsem za vás balík.
00:42:38 (matka) -Moc vám děkuju.
00:42:43 (cvaknutí dveří)
00:42:53 -Je mi trapně, pořád mi něco dáváte
00:42:56 -My bychom to sami stejně všechno nesnědli.
00:42:59 Ty jsi už doma? Šizuku?
00:43:54 -Zavřeno.
00:44:19 Ahojky. Taky se nemůžeš dostat dovnitř?
00:44:28 Bydlíš v tomhle domě, kocourku? Poslyš, nemáš hlad?
00:44:35 Taky nejsi moc roztomilej. Stejně jako já.
00:44:41 Proč se tak dokážeme změnit?
00:44:43 Já jsem dřív byla mnohem upřímnější a laskavější.
00:44:47 Ani číst knížky mě už tolik nebaví jako předtím.
00:44:51 Jako kdyby mi nějaký hlas v srdci šeptal:
00:44:54 "Takhle to už dál nepůjde." Jsem fakt hrozná.
00:45:00 (hekání)
00:45:16 (vrnění)
00:45:21 -No ne, ty, Šizuku?
00:45:25 Měsíc se jen tak hladit nenechá. Měsíci, nechceš jít k nám?
00:45:29 -On se jmenuje Měsíc?
00:45:31 -Jo. Je bílej jako úplněk. Tak proto mu říkám Měsíc.
00:45:35 (štěkot)
00:45:40 -Měsíc není váš kocour?
00:45:42 -Toho by nikdo neudržel na jednom místě.
00:45:45 Viděl jsem, jak mu jinde říkali Kulička.
00:45:48 Ten má určitě spoustu jmen.
00:45:50 -Takže chodí od domu k domu. No jasně!
00:45:54 A taky ještě k tomu jezdí vlakem.
00:45:56 -Vlakem?
-Přesně tak, jel úplně sám vlakem.
00:46:00 Šla jsem tehdy za ním a došla až sem.
00:46:03 Našla jsem pak tenhle úžasný obchod.
00:46:06 Úplně se mi z toho rozbušilo srdce.
00:46:09 Řekla jsem Měsíci něco ošklivýho, že není vůbec roztomilej.
00:46:13 Že je stejný jako já.
00:46:15 -Měsíc, že je jako ty? To teda ani náhodou!
00:46:19 Měsíc je už napůl přízrak.
00:46:28 (oba najednou) -Hele...
-Ty...
00:46:32 -Jak se má dědeček? Má pořád zavřeno, je v pořádku?
00:46:36 -Zdravý jako rybička!
00:46:39 Tohle je zvláštní obchod, většinou má zavřeno.
00:46:41 -Skutečně? To jsem ráda.
00:46:44 Když jsem koukala dovnitř oknem, nikde jsem neviděla Barona.
00:46:48 -Myslíš figurku kocoura? Chceš ho vidět? Pojď.
00:46:59 Zavři dveře!
00:47:17 Tudy.
00:47:20 -Jako bych byla v oblacích.
00:47:30 -Máš strach z výšek?
-Výšky mám ráda. Je to krása.
00:47:40 -V tuhle dobu je výhled nejhezčí. Pojď dál.
00:48:05 Skvělé načasování. Posaď se tady.
00:48:10 -Kde jsou ty hodiny?
00:48:13 -Myslíš ty, co byly tady? Děda je dnes odvezl. Pojď sem.
00:48:17 -Prodal je?
-Byly tady jen v opravě.
00:48:21 -Aha. Chtěla jsem je ještě jednou vidět.
00:48:24 -Trvalo to tři roky. Dokončil je ten den, cos tu zapomněla oběd.
00:48:28 -Ten oběd!
-Uklidni se, vím, že nebyl pro tebe
00:48:32 Pojď se odsud podívat kocourovi do očí.
00:48:36 Pospěš si! Brzy sem přestane svítit.
00:48:50 Říká se tomu Engels Zimmer, Andělský pokoj.
00:48:54 Je to poškození vzniklé náhodou během přišívání textilie.
00:48:58 -Je to krásný.
00:49:00 -Baron odtud nikdy nezmizí. Pro dědu to je poklad.-Poklad?
00:49:05 -Má s ním spojené nějaké vzpomínky. Ale nemluví o tom.
00:49:09 Můžeš si ho v klidu prohlížet. Já budu dole.
00:49:16 Tady je vypínač, kdybys chtěla rozsvítit.
00:49:30 -To je divné.
00:49:32 Mám takový zvláštní pocit, jako bych tě znala odjakživa.
00:49:36 Občas na tebe musím hrozně myslet.
00:49:42 Dneska vypadáš tak nějak posmutněle.
00:50:45 -A! Už ses dokoukala?
00:50:47 -Děkuju ti. Jé, no tohle. Ty vyrábíš housle?
00:50:51 -No... Jo.
-Můžu to vidět?
00:51:00 -To patří sem.
00:51:03 -Tos všechno vyrobil sám? Vlastnoručně?-Jasně, že jo.
00:51:07 -Neuvěřitelné.
00:51:10 -Tvar houslí se ustálil před třemi sty lety.
00:51:13 Ale jejich zvuk závisí na houslařově zručnosti.
00:51:17 -Všechny tyhle jsi vyrobil?
00:51:20 -Kdepak. Pořádáme tady kurzy výroby houslí.
00:51:23 -Ale jsou tam i housle od tebe.
-Hm.-A které to jsou?
00:51:28 -Tamty.
00:51:30 -Jů. Tyhle? To je úžasné. Jsi fakt opravdu dobrej.
00:51:35 Je to jako nějaké kouzlo.
00:51:37 -Ty tedy dokážeš člověka bezostyšně přivést do rozpaků.
00:51:41 -A vadí to snad? Říkám jen to, co si myslím.
00:51:44 -Takové housle vyrobí kdekdo. Musím se ještě hodně učit.
00:51:56 -Určitě umíš na housle hrát.
-Docela jo.
00:52:00 -Prosím, mohl bys mi trochu zahrát?
00:52:03 -Šizuku!
-Prosím, prosím! Moc tě prosím!
00:52:06 -Dobře, ale ty mi k tomu zazpíváš!
00:52:09 -Ne, to nejde! Mám hudební hluch.
-To je ideální.
00:52:29 Zpívej! Tuhle písničku znáš.
00:52:54 (zpěv) -Sen se mi zdává, po cestě kráčím,
00:52:59 někdo z dálky šátkem mi mává.
00:53:05 Strach se ztrácí, cesta zůstává,
00:53:10 v mysli roste krásná má nová představa.
00:53:15 Cestou svou nyní se dám,
00:53:19 chci se hnout, sílu mám!
00:53:25 Srdce se trápí, svět ale vábí.
00:53:31 Cestou svou teď se dám.
00:53:37 Ať vše zlé, špatné v tu chvíli zdá se.
00:53:42 Všechny trable rozplynou se v dobrých časech.
00:53:47 To pak máš bitvu vyhranou, slzy už ti neskanou,
00:53:52 vzpomínky zůstanou.
00:53:57 Cestou svou nyní se dám,
00:54:01 vísku rodnou za sebou mám.
00:54:08 Město mě vítá, náruč svou skýtá.
00:54:13 Cestou svou už se dám.
00:54:19 Cestou svou nyní se dám,
00:54:23 chci se pohnout, sílu mám!
00:54:29 Srdce se trápí, svět ale vábí.
00:54:34 Cestu svou
00:54:41 teď už znám.
00:55:12 -Výborně! -To tedy bylo něco!
-Ano, úžasné!
00:55:18 -Já jsem Šizuku. Děkuju, že jsem si to tu mohla prohlédnout.
00:55:24 -Nemáš zač.
00:55:26 Chtěl jsem tě ještě jednou vidět. Tohle jsou moji kamarádi hudebníci.
00:55:31 -Nádherný hlas.
00:55:33 Tak to je ta dívka, která viděla dokončení vzácných hodin?
00:55:37 -Nevěděl jsem, že má Seidži tak milou kamarádku.
00:55:41 -Seidži? Nejsi náhodou Seidži Amasawa?
00:55:44 -Jo. Počkej, já jsem ti neřekl, jak se jmenuju?
00:55:48 -Neřekl! Na ceduli máte přece napsáno Niši.
00:55:52 -To je dědečkovo jméno. Já jsem Amasawa.
00:55:55 -Ne, tak to je podlý! Jako bych byla zavalená v jeskyni.
00:56:00 -Co to říkáš za nesmysly? Je snad jedno, jak se jmenuju.
00:56:04 -To teda není! Mně říkáš jménem, jako by se nechumelilo!
00:56:08 -Nikdy ses na moje jméno nezeptala.
-Neměla jsem k tomu příležitost!
00:56:12 Moje představa Seidžiho Amasawy je fuč.
00:56:15 -Představa?
-Že jsi hodný a tichý kluk.
00:56:19 -Asi bys neměla tolik číst.
-Ty taky pořád jen čteš!
00:56:37 Moc se mi u vás líbilo. Všichni jsou tak hodní.
00:56:41 -Zase se zastav. Děda bude mít radost.
00:56:44 -Ale zpívat už nebudu, je to pro mě těžký.
00:56:47 Zato ty umíš skvěle hrát na housle. Chceš být houslista?
00:56:51 -Takhle umí hrát spousta lidí. Já bych se chtěl stát houslařem.
00:56:57 -No jo vlastně, už teď ti to jde moc dobře.
00:57:00 -V Cremoně v Itálii je známá houslařská škola.
00:57:04 Chtěl bych tam jít, až vyjdu základku.
00:57:07 -Tak ty nepůjdeš na střední?
00:57:10 -Naši jsou proti tomu, takže ještě nevím, jak to dopadne.
00:57:13 Jenom děda je na mojí straně.
00:57:27 -Je bezva, že víš, čím se chceš stát.
00:57:30 Já nemám vůbec žádnou představu. Každý den uplyne jen tak.
00:57:35 -Taky ještě nemám jistý, že tam budu moct jet.
00:57:38 Hádám se s našima každý večer.
00:57:41 Zatím nemám jistotu, že mám opravdu talent.
00:57:45 Musím to prostě zkusit.
00:57:48 Fakt už půjdeš sama?
00:57:50 -Bydlím kousek odsud. Tak ahoj.
-A... Šizuku!-Hm, copak?
00:57:56 -Máš talent na psaní písniček. Ta verze, co jsi zpívala,
00:58:01 byla fajn, ale já mám radši Betonovou cestu.
00:58:04 Posledně jsi říkal, ať se na ni vykašlu!
00:58:07 -To, že jsem řekl?
-Jistě!-Skutečně?
00:58:13 -Za dnešek moc díky. Ahoj!
00:58:34 -Nezapomeň zhasnout lampičku. Včera svítila celou noc.
00:58:44 -Kdy jsi rozhodla o svý budoucnosti?-Co?
00:58:49 -Co budeš dělat!
-Ty přece půjdeš na střední školu.
00:58:53 -Tak to nemyslím.
00:58:56 -Právě proto chodím na vejšku, abych to zjistila. Dobrou!
00:59:01 -Dobrou noc.
00:59:16 Mámě odpadla škola, tak nevstala a neprobudila mě.
00:59:28 -Ahoj!-Ahoj!
-Poběž rychleji!
00:59:33 -Můžeš běžet napřed.
00:59:46 7. října. První hodina: Samostudium.
00:59:50 (hluk, šum, jeden přes druhého)
00:59:53 -Alespoň, že tak.
-Šizuku, Šizuku, vypadáš splaveně.
00:59:57 -Zato ty ses oklepala nějak rychle.
01:00:00 -Večer ses prý procházela s nějakým klukem.
01:00:03 -Co? Kdo to roztrubuje?-Všichni Prý jste vypadali jako milenci.
01:00:08 -Jenže nejsme.
01:00:17 -Júko, vyřídím tomu klukovi, že s ním chodit nechceš. A promiň.
01:00:22 -Hm. To nic, to já se omlouvám.
-Tak jo.
01:00:30 -Koukal ses včera na Sasukeho? Ten mě vážně dostal.
01:00:40 -Tenhle vzorec si dobře zapamatujte bude v pololetní písemce.
01:00:45 (všichni) -Né! (učitelka) -Konec hodiny!
01:00:48 (hluk, jeden přes druhého)
01:00:57 -Vážně? A nezkoušel jsi ho hledat?
01:01:01 -Šel jsem si radši koupit novej.
01:01:07 -Kluci, je tady Šizuku?
01:01:10 -Amasawo? Co se děje?
-Chodí k vám do třídy Šizuku?
01:01:14 -Šizuku? Aha, je tady. Hej, Šizuku! Máš tu návštěvu!
01:01:20 Nějakej kluk!
01:01:25 Vidíš? Tamhle je.
01:01:29 -Seidži!
-Šizuku, můžeš na chvíli?-Jo!
01:01:34 (všichni, smích, křik)
01:01:37 -Jóoo! Cukišima má kluka! Juhú! Kluka, kluka, kluka, kluka!
01:01:41 -Tak to není! To, sakra, není můj kluk!
01:01:50 Copak se stalo?
01:01:53 -Nakonec do Itálie přece jen pojedu
-Co? Pojď za mnou!-Tak jo.
01:02:01 -Kam jdeme?
-Na střechu!
01:02:07 -Ach!
01:02:11 -To je ale slejvák.
01:02:13 -Hele. Proč sis mě nechal zavolat před tolika lidma?
01:02:18 -Promiň. Chtěl jsem, abys tu novinu věděla první.
01:02:24 -Mně nevadí, že si to budou vykládat jinak.
01:02:27 -Táta to konečně vzdal. Ale stanovil si jednu podmínku.
01:02:32 -Jakou?
01:02:34 -Zkusím pracovat 2 měsíce v dílně, kterou mu doporučil dědův kamarád.
01:02:38 -Opravdu?
01:02:40 -Mistr v té dílně je prý hrozně přísný.
01:02:44 Pozná, jestli mám vůbec talent. A i já zjistím, jestli mám výdrž.
01:02:48 Jestli mi to nepůjde, tak mám prý jít na střední.
01:02:52 Nelíbí se mi, že budu mít otevřená dvířka k útěku
01:02:55 Je to příležitost, tak tam pojedu.
-Kdy? Kdy odjíždíš?
01:02:59 -Hned jak mi vystaví pas.
01:03:02 Ve škole to půjdeme s tátou domluvit ještě dneska.
01:03:05 -Takže už brzy. To je fajn, že se ti splní sen.
01:03:08 -Jo. Budu se snažit co nejvíc.
01:03:13 (oba najednou) -Ale...
-Já...
01:03:17 Už přestává pršet.
01:03:20 -Máš pravdu. Jé! Koukni se tamhle!
01:03:28 Možná se objeví duha.
01:03:41 -Jaká asi Cremona je? Doufám, že je to pěkné město.
01:03:45 -Je to starobylé město.
01:03:48 A žije v něm obrovské množství houslařů.
01:03:52 -Úžasný, jdeš si dál vytrvale za svým snem.
01:03:56 Připadám si teď hloupě.
01:03:58 Toužila jsem jít na stejnou střední školu jako ty.
01:04:02 Asi jsem toho chtěla opravdu moc.
01:04:06 -Tak co? Jsou tam? Chci to vidět.
-Pšt! -Jsou tam. Jsou na střeše.
01:04:21 -Víš, Šizuku, z výpůjčních lístků jsem o tobě věděl už hrozně dávno.
01:04:26 V knihovně jsme kolem sebe mnohokrát prošli.
01:04:30 Jednou jsme dokonce seděli vedle sebe.
01:04:33 -Cože?
-Musel jsem přečíst stohy knížek,
01:04:37 abych se na výpůjčních lístcích dostal před tebe.
01:04:41 Já... Až budu v Itálii, budu si pořád zpívat tvoji písničku
01:04:47 A budu se pořádně snažit.
01:04:51 -Jo, já taky.
01:04:55 (chlapec) -Nestrkejte do mě! (smích)
01:05:03 -Mizerové!
01:05:06 (křik, jeden přes druhého)
-Šizuku zuří! Pozor! Rychle! Bacha!
01:05:45 -Prosím. -Děkuju.
-Já už mám dost.
01:05:48 -Šizuku, ty už nechceš?
-Mám sraz s Júko.
01:05:54 -Jestli jdeš na nádraží, kup mléko.
-Co?
01:05:59 -Hele, stejně jsi ho vyzunkla ty. Poslední dobou je nějaká líná, co?
01:06:24 -Díky, že jsi přišla.
-No jasně.
01:06:28 -Už jsem z toho úplně hotová.
01:06:31 (žena) -Ahoj, Šizuku, ráda tě vidím
-Dobrý večer!
01:06:35 -Ahoj!-Dobrý večer!
-Zdravím.
01:06:39 -Uvařím čaj, tak si pro něj dojdi.
-Dobře!
01:06:43 S tátou jsem se pohádala, tak s ním nemluvím.
01:06:52 Kluci mají větší odvahu.
01:06:56 -I když se po dvou měsících vrátí, pak zas do Itálie odjede
01:07:00 a bude se tam učit deset let.
01:07:02 -To je jako by odjel nafurt.
01:07:05 Ale jistě je mezi vámi pouto lásky. Není to krásný?
01:07:09 -Je pro mě až moc dobrej.
01:07:11 Četli jsme oba stejný knížky, ale já jenom četla,
01:07:15 zatímco on se už rozhodl, co chce dělat, a jde si za tím.
01:07:18 -No jo. Asi máš pravdu, Kinujo s ním dřív chodila do třídy.
01:07:23 Říkala, že byl trochu nepřístupnej, ale je hezkej a dobře se učí.
01:07:28 -No tak to vidíš.
01:07:30 Nemusíš to říkat tak naplno. Jsem pak ještě zoufalejší.
01:07:34 -Proč? Je fajn, že tě má rád. Řekl ti to.
01:07:37 -Teď už si tím nejsem tak jistá.
-To nechápu.
01:07:43 Kdybych byla na tvém místě,
01:07:46 psala bych mu každý den a povzbuzovali bychom se.
01:07:49 -Někomu, kdo se snaží víc než já, nedokážu říct, ať se snaží.
01:07:53 -Když to tak vidíš.
01:07:55 Z toho, co mi povídáš, nechápu, jaký s ním chceš mít vztah.
01:08:00 I ten, kdo neví, čím bude, dokáže milovat.
01:08:04 Vždyť ty máš přece taky talent!
01:08:07 Děti ze sboru mají z tvého překladu písně velkou radost.
01:08:10 Na rozdíl ode mě, dokážeš říct, co cítíš.
01:08:15 -"Takový housle vyrobí kdekdo."
-Co?
01:08:19 -Tohle mi řekl. Jede do Itálie zjistit své schopnosti.
01:08:23 Tak já to zkusím taky.
01:08:26 Rozhodnuto! Napíšu pěkný příběh. Vím, o čem bude.
01:08:30 Když to může zkusit on, tak já taky.
01:08:34 -Co pololetní zkoušky?
01:08:36 -Nevadí. Děkuju ti, Júko. Vlilas mi do žil novou sílu.
01:08:40 -Už jdeš?
01:08:45 -Na shledanou!
-Pozdravuj ode mě maminku.-Budu.
01:08:52 Taky to nevzdávej.
01:08:55 Sugimura brzy pozná, že jsi skvělá. Ahoj!
01:08:59 -Ahoj!
01:09:02 -No jasně. Je to tak jednoduchý. Stačí, když to taky zkusím.
01:09:10 Měsíci?
01:09:14 -Muto? Muto? Mami, Muta zase utekl. Muto!
01:09:22 -Takže Muta?
01:09:27 Šepot srdce. Naslouchejme hlasům lesa.
01:09:31 Vzpomínkám na vítr přicházející ze vzdálených souhvězdí.
01:09:36 Naslouchejme vzpomínkám na svět, o kterém mraky vyprávějí.
01:09:56 -Tak Baron bude hlavní postava?
-Dovolil byste mi to?
01:10:01 Seidži mi totiž před časem říkal, že ta figurka je váš vzácný poklad.
01:10:07 -Proto jsi tedy přišla? Jistě, že ti to dovolím.
01:10:11 Ale pod jednou podmínkou.
01:10:14 -Jakou?-Musíš mi slíbit, že si příběh přečtu jako první.
01:10:21 -Ach, ale...
-Copak?
01:10:24 -Vážně vám to musím ukázat?
01:10:27 Vždyť nevím, jestli se mi to podaří napsat dobře
01:10:32 -S námi řemeslníky to je stejné. Taky neočekáváme,
01:10:36 že bude dílo hned dokonalé. Počkej, ukážu ti něco zajímavého.
01:10:47 To je ono.
01:10:53 Podívej se.
01:11:01 Tenhle kámen se jmenuje slídová břidlice.
01:11:05 Podívej se do té praskliny. Tak, přesně tam.
01:11:17 -Jů! To je krása!
01:11:20 -Tomuhle se říká beryl. Obsahuje neopracované smaragdy.
01:11:26 -Smaragdy? Ty drahokamy?
-Ano.
01:11:29 Ty i Seidži jste něco podobného jako tenhle kámen.
01:11:33 Neopracované, nevybroušené kameny. Já mám i takové kameny moc rád.
01:11:39 Ale s vyráběním houslí a psaním příběhů se to má trochu jinak.
01:11:44 Musíš najít neopracovaný drahokam v sobě a po dlouhou dobu leštit.
01:11:49 Chce to hodně času a úsilí.
01:11:52 Vidíš v tom kameni ten největší drahokam?
01:11:56 -Ano.-Když se ale vyleští, tak nakonec nebude vypadat nic moc.
01:12:01 Ten malý vzadu je mnohem cennější.
01:12:06 Ne. Možná, že uvnitř, kam není vidět,
01:12:10 bude ještě cennější drahokam.
01:12:13 Čím jsem starší, tím mám větší snahu poučovat.
01:12:17 -Mám najednou strach, jestli ve mně takový drahokam vůbec je.
01:12:21 Ale i tak to chci napsat. A vy budete první, komu to dám číst
01:12:26 -Děkuju ti. Budu se moc těšit.
01:12:37 -Drahokam. Lazuritová žíla.
01:12:44 -Pojďte, doprovodím vás. Na cestě za lazuritovou žílou.
01:12:51 Nemusíte se bát. Za novoluní je prostor zakřiven.
01:12:59 Vzdálené věci vypadají velké, blízké se jeví malé.
01:13:06 Poletíme! Využijeme stoupavého vzdušného proudu!
01:13:14 Musíme si pospíšit. Planetky se k nám přibližují.
01:13:23 -Áááá!
01:13:29 -Nese nás vzdušný proud! Brzy proletíme kolem tamté věže!
01:13:34 -Tak vysoko?
01:13:37 -Až budeme blíž, nebude to tak vysoko.
01:13:57 -Není se čeho bát.
01:14:00 Až se vzdušné proudy promísí, budeme mít i hvězdy na dosah!
01:14:04 -No ne! To se jen tak nevidí,
01:14:08 že by Šizuku hledala jiné knihy než beletrii.
01:14:31 -Drahokamy.
01:14:33 Dějiny východní Evropy.
01:14:51 -Tenhle člověk vyrábí housle ve vězení.
01:15:26 Seidži! Myslela jsem, že už jsi odjel.
01:15:30 -Děda mi řekl, že budeš nejspíš tady v knihovně.
01:15:34 Jsem rád, že tě vidím. Zítra odjíždím.
01:15:37 -Zítra?-Ale neboj. Počkám tady, dokud si to nedočteš.
01:16:10 Nevadí, že tě nedoprovodím?
01:16:13 -Udělalo mi radost, že tě vidím.
01:16:16 Nemůžu přijít na letiště, ale budu na tebe čekat.
01:16:20 -Hm, jsou to jen dva měsíce.
01:16:27 -Promiň mi, že si pořád jenom naříkám.
01:16:31 Taky se budu hodně snažit.
01:16:40 -Tak já už jedu.
01:16:44 -Šťastnou cestu!
01:17:04 -Já a moje snoubenka Luiza jsme se narodili v daleké zemi.
01:17:13 V tom městě byla kouzla ještě živá.
01:17:17 Stály tam dílny řemeslníků,
01:17:20 v jejichž žilách kolovala krev dávných čarodějů.
01:17:27 Nás dva vytvořil jeden chudý chlapec,
01:17:31 který se učil vyrábět figurky.
01:17:34 Ale já s Luizou jsme byli velice šťastní.
01:17:38 Protože nás vyrobil tak, abychom milovali druhé.
01:17:43 Avšak...
01:17:51 (dívčí hlas) -Šizuku. Šizuku. Šizuku?
01:17:59 -Co je s tebou? Šizuku!
-Nevím. Neposlouchala jsem.
01:18:06 -Dávej pozor! Máte před zkouškami! Promiňte.
01:18:10 Júko! Přečti to ty!
-Dobře!
01:18:14 Cože? Zase jsi byla vzhůru do čtyř?
01:18:17 -Jsem v pohodě. Nejsem ani trochu ospalá.
01:18:20 -Jo, jenže v poslední době jsi úplně mimo. Jako před chvílí.
01:18:24 -Jenom jsem přemýšlela.
01:18:27 Chci toho tolik napsat a nemám na to moc času.
01:18:31 Nějak nemám hlad.
01:18:56 (kroky)
01:18:59 -Šizuku? Tak přece jsi doma. To si nemůžeš rozsvítit?
01:19:07 Ach jo! Tos nemohla sklidit prádlo? Šizuku! Pojď sem na chvíli!
01:19:14 -Šizuku jíst nebude? Je přece doma.
-Říkala, že nechce.
01:19:39 (šum, hlasy)
01:19:43 -Rád vás vidím.
-Děkuji, že jste mě zavolal.
01:19:47 -Půjdeme jinam. Je ve vedlejší kanceláři volno? -Je.
01:19:51 -Pojďte.
01:19:58 (odvedle, matka) -Jsem doma!
01:20:02 -Ahoj, mami.
01:20:05 -Dneska jsi doma brzy, Šiho. Ach. Jsem unavená.
01:20:10 -Dáš si kafe?
-Moc ráda.
01:20:15 -Poslyš, mami, můžeme si o něčem promluvit? -O čem?
01:20:24 -Chtěla bych se odsud odstěhovat.
01:20:27 Už jsem si vyhlídla byt.
01:20:30 -Ale to bude stát peníze, ne?
-Já mám něco naspořeno z brigád.
01:20:34 A v jedné škole teď budu doučovat, takže to utáhnu.
01:20:38 -Chápu. Pořád ses tu jenom starala o domácnost. Tak dobře.
01:20:43 Řeknu to tatínkovi.
01:20:45 -Vážně? Děkuju!
01:20:49 -Do jara to bude náročné, ale až dostuduju a začnu pracovat,
01:20:54 můžu ti pak nějak vypomoct.
01:20:56 -Omlouvám se ti, že jsem s tím přišla zrovna,
01:21:00 když píšeš diplomku.
01:21:02 -Děkuju. Moc jsi mi to ulehčila tím žes mi uspořádala data.
01:21:06 -Šizuku bude mít pokoj a může se soustředit na učení.
01:21:09 Poslední dobou se chová divně.
01:21:12 -Taky si to myslíš? Dnes mě zavolali do školy. Podívej se.
01:21:17 -Copak je to? No to je hrůza! Tak strašně se jí zhoršil prospěch?
01:21:23 -Co asi dělá u toho stolu celé dlouhé hodiny?
01:21:35 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
01:21:39 Promiňte.
01:21:47 (Šiho) -Řekni mi, na jakou střední se chceš dostat s tímhle prospěchem
01:21:51 -Tak na žádnou střední nepůjdu!
-Nepůjdeš na střední?
01:21:55 Myslíš, že je to v životě tak jednoduché?
01:21:58 -O své budoucnosti si rozhodnu sama
-Moc si nevyskakuj!
01:22:02 Smiř se s realitou. Výsledky z druhého pololetí jsou rozhodující
01:22:07 -To se celý svět točí jen kolem učení?
01:22:10 Co jsi na vejšce, tak pořád chodíš po brigádách!
01:22:13 -Já si svoje povinnosti plním. To ty utíkáš před tím,
01:22:17 co máš opravdu dělat! Copak to nechápeš?
01:22:21 -Před ničím neutíkám. Mám jenom něco důležitějšího!
01:22:24 -Co máš tak důležitého? Tak mi to řekni!
01:22:27 -Šiho, Šizuku, už toho nechte.
01:22:30 -Jenže, tati, měl bys slyšet, co Šizuku říká.
01:22:34 -Hm. Pojďte za mnou a povězte mi, proč se hádáte.
01:22:38 Šizuku, ty se už konečně převleč.
01:22:42 -Pospěš si.
01:22:56 -Pane jo. Šizuku, je to tedy, jak říká Šiho?
01:23:00 -Ne, že mi nezáleží na zkouškách!
-Říkala jsi, že na střední nepůjdeš
01:23:04 -Protože jsi mi řekla, že se na žádnou nedostanu!
01:23:08 -Šiho, chtěl bych si se Šizuku promluvit o samotě.
01:23:12 -Jistě.
01:23:16 -Kde je maminka? -U Tanaků. (odvedle) -Ahoj! -Ahoj, mami!
01:23:20 (matka) -Tatínek je už doma? (Šiho) -Hm.
01:23:24 (otec) -Asako, pojď sem k nám. Právě probíráme Šizučin prospěch.
01:23:29 (matka) -Dobře.
01:23:35 -Tak tedy, Šizuku.
01:23:38 To, na čem teď pracuješ, je mnohem důležitější než učení?
01:23:44 Můžeš nám tedy říct, co děláš?
01:23:47 -Až budu moct, tak to povím.
01:23:50 -Šizuku, musíš to dělat zrovna teď před zkouškami?
01:23:54 -Nemám čas! Zbývají mi na to jen tři týdny.
01:23:58 Rozhodla jsem se, že si vyzkouším, jestli to dokážu. Nesmím to vzdát.
01:24:03 -Co si musíš vyzkoušet? Co vlastně zkoušíš?
01:24:08 Mlčením tomu nepomůžeš.
01:24:11 Je to něco, co nemůžeš říct ani nám dvěma?Tatínku!
01:24:17 -Promiň. Já zapomněl.
01:24:28 Sleduju, jak v knihovně celou dobu něco usilovně studuješ.
01:24:33 To je hodné obdivu. Maminko, necháme ji tedy dělat,
01:24:38 co chce? Je víc způsobů, jak naložit se životem.
01:24:44 -Máš pravdu, to znám samozřejmě i z vlastní zkušenosti.
01:24:49 -Dobrá, Šizuku, dělej to, v co sama věříš.
01:24:53 Jenže jít vlastní cestou bývá častokrát obtížné.
01:24:59 Za všechno budeš zodpovědná jen ty.
01:25:03 -A začni s námi už konečně večeřet.
-Jo. Vždyť jsme přece rodina.
01:25:08 -Dobře.
-Zavolej Šiho.
01:25:13 -Uvařím čaj.
-Hm.
01:25:18 -Šizuku? Táta ti to povolil, ale určitě by si moc přál,
01:25:23 aby ses radši učila.
01:25:26 -Já vím. Je mu to vidět na čele.
-Ještě něco.
01:25:29 Já se příští neděli stěhuju. Celý pokoj bude jen tvůj.
01:25:34 -Šiho, ty se odstěhuješ nafurt?
-Jo. Tak se koukej polepšit.
01:25:49 (hekání, funění) (hlas Barona) -Rychle! Rychle!
01:25:53 Pravý je pouze jeden.
01:25:56 -Který? Který je pravý?
-Rychle! Rychle! Rychle!
01:26:21 Áááááá!
01:27:37 -Luizo, ty jsi přišla? Já už jsem tak hrozně starý.
01:28:08 Šizuku. Jen pojď dál. Já jsem tu usnul.
01:28:15 -Promiňte. Já jsem dopsala svůj příběh, tak vám ho nesu.
01:28:20 -Oho. Skutečně? Takže jsi ho dokončila?
01:28:27 -Jak jsem slíbila. Přečtěte si to jako první.
01:28:31 -To je snad přímo román. Šepot srdce. Baronův příběh.
01:28:36 -Prosím, mohl byste to přečíst teď hned?
01:28:39 Můžu čekat jakkoli dlouho.
01:28:42 -Ale, když sis s tím dala takovou práci,
01:28:45 rád bych si to přečetl v klidu.
01:28:47 -Kdyby vás to nebavilo, můžete přestat.
01:28:51 Ale pokud by vám to nevadilo... Úplně mi z toho buší srdce.
01:28:55 -Dobře. Přečtu si to tedy hned. Sedni si ke krbu. Dnes je chladno.
01:29:06 Takhle nás nebude nikdo rušit.
01:29:13 -Nevadilo by vám, kdybych počkala dole?-Hm?
01:29:17 -Nebojte se. Nebude mi zima.
-No, nevadí, dobrá.
01:30:34 Tak tady je. Šizuku! Už jsem si to přečetl.
01:30:41 Děkuju ti. Moc se mi to líbilo.
01:30:43 -To ne! To není pravda!
01:30:46 Nedokázala jsem napsat přesně to, co jsem chtěla a cítila!
01:30:50 Druhá půlka je úplně zmatená. Sama to dobře vím!
01:30:53 -Ano. Je to neuhlazené, přímočaré, nedotažené.
01:30:57 Stejně jako Seidžiho housle.
01:31:00 Předvedla jsi mi svůj neopracovaný drahokam,
01:31:04 který jsi oddělila od kamene.
01:31:07 Opravdu ses snažila. Jsi skvělé děvče.
01:31:11 Dej tomu čas a svůj drahokam pořádně vylešti.
01:31:16 (pláč)
01:31:39 No tak. Tady je zima. Pojď raději dovnitř.
01:31:43 -Během... Během psaní jsem to pochopila.
01:31:48 Že nestačí jenom chtít psát. Že se toho ještě musím hodně naučit
01:31:53 Ale Seidži je pořád přede mnou, jde kupředu.
01:31:58 Tak jsem za každou cenu psala dál. Měla jsem hrozný strach.
01:32:03 Hrozný strach.
01:32:05 -Ty máš Seidžiho opravdu ráda, viď?
01:32:17 (srkání)
01:32:28 -Jak ti chutná?
-Je výborná.
01:32:33 -Když Seidži vyrobil první housle, taky jsem uvařil nudlovou polévku.
01:32:38 A taky to byla tak velká porce.
01:32:45 Děkuju ti. Nuže, kde jsme to skončili?
01:32:50 -Při studiích v Německu jste v jedné kavárně našel Barona.
01:32:55 -Ano, pravda. Vypadal tak melancholicky.
01:33:00 Ten výraz mě zaujal.
01:33:03 Požádal jsem majitele, jestli by mi ho neprodal.
01:33:07 Ale nesouhlasil. Řekl mi, že Baron má snoubenku.
01:33:11 A milence nelze oddělovat.
01:33:14 Že prý Baron čeká, než se jeho kočičí dáma vrátí
01:33:18 z menší opravy u výrobce figurek.
01:33:22 -To je skoro stejné jako v mém příběhu, že ano?
01:33:26 -Ano, to je. Velmi zvláštní shoda.
01:33:30 Už jsem se měl vrátit do Japonska, tak jsem to chtěl vzdát.
01:33:34 Tehdy se do toho vložila moje dívka která v té kavárně byla se mnou.
01:33:38 Prý až se figurka kočičí dámy vrátí tak ji vyzvedne a zařídí,
01:33:43 aby obě figurky byly spolu.
01:33:46 Majitel se tedy nakonec nechal zlomit.
01:33:49 A já odjel z Německa jen s Baronem.
01:33:52 Slíbil jsem své dívce, že se pro ni vrátím,
01:33:56 ať se o figurku kočičí dámy zatím postará.
01:33:59 Až se ty dvě sošky znovu setkají, měli jsme se opět setkat i my dva.
01:34:07 Pak ale začala válka a já svůj slib nedokázal splnit.
01:34:13 Když jsem se pak do toho města zase vydal, hledal jsem úplně všude
01:34:19 Ale ani svou dívku, ani Baronovu snoubenku
01:34:23 jsem nikde nenašel.
01:34:26 -Měl jste ji určitě moc rád, mám pravdu?
01:34:30 -Tvůj pěkný příběh o naději dokázal tuhle zašlou vzpomínku
01:34:34 znovu dokonale oživit. Něco pro tebe mám.
01:34:45 Tady. Nastav dlaň.
01:34:54 -Ale...-Ten kámen k tobě přesně sedí. Takže je tvůj.
01:34:59 A teď ten svůj příběh pořádně dokonči.
01:35:03 -Dokončím. (popotáhnutí)
01:35:19 Moc vám děkuju.
01:35:24 Na shledanou!
01:35:34 (cvaknutí dveří) Jsem doma!
01:35:37 -Ahoj!
-Kdepak je táta?
01:35:42 -V koupelně. Kolik myslíš, že je hodin?
01:35:46 -Omlouvám se za ty starosti.
01:35:49 Ode dneška se učím na přijímačky. Už se nemusíte bát.
01:35:53 -Aha. Takže ta tvá zkouška skončila?
01:35:56 -No, prozatím.
-A co večeře? Dělala jsem kari.
01:36:01 -Díky, nechci.
-Ach jo. Takže prozatím?
01:36:15 -Šizuku, můžu dál? Běž se vykoupat.
01:36:36 Konečně taky spíš. Alespoň tě přikryju.
01:37:42 -To není pravda!
01:37:51 Hned jsem dole!
01:38:07 -Je to zázrak. Vážně tě vidím.
-To není sen, viď?
01:38:11 -Přiletěl jsem o den dřív. Nasedni!
01:38:15 Jo, počkej. Takhle by ti byla zima. Nasedni.
01:38:22 -Skočím si pro kabát.
-Nemáme čas. Tak nasedej!
01:38:28 Pořádně se drž.
01:38:35 Chtěl jsem tě co nejdřív vidět.
01:38:38 Několikrát jsem tě v duchu volal. "Šizuku!"
01:38:41 A potom ses najednou objevila nahoře v okně. Není to úžasný?
01:38:46 -Taky jsem tě chtěla vidět. Přijdu si jak ve snu.
01:38:56 Jaká byla Cremona?
01:38:58 -Úplně jiná, než jsem si myslel, ale stejně tam odjedu.
01:39:03 Už se rozednívá.
01:39:12 -Nemám slézt?
-To je dobrý.
01:39:15 Rozhodl jsem se, že tenhle kopec, vyjedu s tebou.
01:39:20 -To ale není fér. Nechci být jako nějaké zavazadlo.
01:39:30 Chci ti taky nějak pomoct, rozumíš?
01:39:34 -Dobře, tak mi pomoz. Už je to jen kousek. (hekání)
01:39:52 Šizuku! Honem, nasedni si!
01:40:12 Stihli jsme to.
01:40:17 Chceš pomoct?
-To je dobrý.
01:40:23 -Tady.
01:40:40 -Nádhera! Ta ranní mlha vypadá jako moře.
01:40:44 -Tady to je moje tajný místo. Brzy to přijde.
01:41:31 Tohle jsem ti chtěl ukázat.
01:41:37 Děda mi vyprávěl, jak ses natrápila s tím příběhem.
01:41:41 A já ti nijak nepomohl. Myslel jsem jen na sebe.
01:41:45 -Snažila jsem se jen díky tobě. Jsem ráda, že jsem to zkusila.
01:41:50 Při tom psaní jsem se dost poznala. Budu se teď víc učit.
01:41:55 Rozhodla jsem se proto jít i na střední.
01:41:59 -Šizuku, poslouchej... Neříkám, že hned teď, ale...
01:42:05 Nevzala by sis mě potom?
01:42:09 Stanu se nejlepším houslařem na světě!
01:42:12 A potom...
01:42:18 Opravdu?
01:42:20 -Mám radost. Taky jsem si to hodně přála.
01:42:23 -Vážně? Hurá!
-Počkej. Fouká studený vítr.
01:42:29 -Šizuku, miluju tě!
01:42:38 (zpěv) -Sen se mi zdává,
01:42:41 po cestě kráčím,
01:42:44 někdo z dálky šátkem mi mává.
01:42:50 Strach se ztrácí, cesta zůstává,
01:42:55 v mysli roste krásná má nová představa.
01:43:01 Cestou svou nyní se dám,
01:43:07 chci se hnout, sílu mám!
01:43:13 Srdce se trápí, svět ale vábí.
01:43:20 Cestu svou teď už znám.
01:44:09 České znění připravili:
01:44:12 Překlad: Martin Tirala Úprava: Iva Valentová
01:44:17 Dramaturgie: Jiří Flígl Vedoucí produkce: Hana Haladová
01:44:22 Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
01:44:27 Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
01:44:31 Skryté titulky: Karel Vykusa Česká televize 2016
Čtrnáctiletá dívka Šizuku má sice zrovna napilno ve škole, protože výsledky závěrečných zkoušek už budou zohledňovány při přijímačkách na střední, ale nikterak nepolevuje ve svém hlavním koníčku, čtení. Jelikož její táta pracuje v knihovně, má navíc o pravidelný přísun čtiva postaráno. Poslední dobou si začala všímat, že na výpůjčních lístcích v knihách, které ji zajímají, se opakuje jméno Seidži Amasawa. Šizučina záliba ve čtení se také promítá do toho, že kamarádkám z hudebního kroužku překládá texty zahraničních písniček – zrovna pracuje na překladu slavné Take Me Home, Country Roads od Johna Denvera v podání Olivie Newton-John. Jednoho dne na cestě do knihovny Šizuku potká podivného kocoura a když se za ním vydá spletitými uličkami, objeví malý zapadlý antikvariát, který se pro ni stane místem okouzlení i inspirace a velké lásky.
Japonský animovaný film Šepot srdce vznikl v produkci uznávaného studia Ghibli podle komiksové předlohy od Aoi Hiiragi. Projekt inicioval ústřední tvůrce studia, nejvlivnějšího žijící animátor na světě Hajao Mijazaki, který napsal scénář a nakreslil storyboardy. Původní komiks decentně pozměnil a pro dobu, kdy po krachu ekonomiky japonská mládež propadala bezcílnosti, vytvořil nadčasové vyprávění, které je oslavou řemeslníků, tvůrčího zápalu i tvrdé práce, kterou si každý talent žádá. Režie se tentokrát chopil Jošifumi Kondó. Tento zasloužilý animátor a Mijazakiho dlouholetý spolupracovník měl být prvním z nástupců, kteří následně převezmou tvůrčí otěže ve studiu Ghibli po stárnoucích mistrech Mijazakim a druhém spoluzakladateli Isau Takahatovi. Kvůli Kondóově předčasnému úmrtí nakonec zůstal Šepot srdce jeho jediným režijním počinem, které ale značí ohromný talent a osobitý styl. Vizuální podoba fantaskního světa vyprávění, které Šizuku ve filmu píše, byla inspirována obrazy japonského surrealisticko-impresionistického malíře Naohisy Inoueho.
Šepot srdce se svého času stal velkým diváckým hitem a navázal na tradici, započatou roku 1989 Doručovací službou čarodějky Kiki, že snímky studia Ghibli se v Japonsku stávaly nejnavštěvovanějším filmy příslušného roku. O sedm let později studio Ghibli uvedlo film Království koček, kde se zdejší kocour Baron stává jednou z hlavních postav.
