00:00:12 Dobrý bože, pane všech věcí, ty jsi stvořil svět

00:00:17 a ve světě člověka ke svému obrazu,

00:00:21 aby tě chválil, aby ti sloužil.

00:00:24 Aby spolupracoval s lidmi, aby prožil život šťastný.

00:00:30 Naše životní cesty jsou někdy klikaté.

00:00:36 Ne vždy se nám daří vše, jak bychom si přáli,

00:00:40 jak by sis přál ty.

00:00:43 Naše životní cesta je krátká a na jejím konci

00:00:47 se vracíme do země, ze které jsme vzešli.

00:00:50 Věříme a doufáme, že život pozemský

00:00:55 nekončí smrtí, ale že pokračuje u tebe.

00:01:00 Milý Bože, víme, že jsi nám nabídl spásu,

00:01:06 že si nás všechny chceš přivést do své blízkosti.

00:01:11 Proto tě prosíme, odpusť nám naše hříchy.

00:01:15 Odpočinutí věčné dej jim, pane, a ať odpočívají v pokoji.

00:01:28 Musím vám na začátek říci něco o Svatoboru.

00:01:32 Je to spolek, který založil F.Palacký v roce 1862

00:01:37 na podporu českých spisovatelů a k uctění jejich památky.

00:01:40 Na začátku se uctívalo formou pomníků

00:01:44 a vcholem toho byl tento Slavín,

00:01:47 který byl dokončen v roce 1893.

00:01:50 Za těmito deskami ve stěnách je uloženo 54 osobností naší kultury.

00:01:55 Všechny bychom nemohli jmenovat, prvním byl Zeyer

00:01:59 a posledním byl v roce 1996 R.Kubelík.

00:02:03 Řeknu vám, jaké je společné heslo, které je uvedeno na stěně:

00:02:09 "Svědomí ustlalo nám tu klidně,

00:02:14 ač chtěli jsme víc, než jsme zmohli.

00:02:18 Kéž tak i vám, co přijdete po nás

00:02:21 a lidskosti chrám vystavíte výš."

00:02:28 Je to krásné místo, miluji ho.

00:02:32 Je to místo vzpomínek na historii, ale i osobních.

00:02:37 Chodívali jsme tudy s tatínkem.

00:02:41 Vyprávěl nám o osobnostech, které jsou tady pochované.

00:02:47 Teď je tu pochovaný tatínek a já s tím mám problém.

00:02:57 Je pro mě do jisté míry zcizený.

00:03:02 Ta vzpomínka, kterou by normálně člověk u hrobu prožíval,

00:03:08 je mi tady tak nějak ukradená.

00:03:12 Tatínek miloval historii a Praha pro něj byla demonstrací,

00:03:18 jak nám historii přiblížit, říci nám o památkách a lidech.

00:03:26 Myslím, že by byl moc rád, že je právě tady.

00:03:38 Měl v sobě něco, co možná už není,

00:03:45 takový ten národní patos do slova a do písmene.

00:03:51 Bylo mi 12 let a já propadla víře.

00:03:58 Měla jsem s tím problém, protože Bůh pro mě byla hrůza.

00:04:06 Tatínek na mě koukal poměnkovýma očima,

00:04:11 chvilku mlčel a pak vytáhl knížku.

00:04:17 Byl to scénář, kde si připravoval Starý zákon do Violy.

00:04:24 Považuji to za rodičovský krok, protože jsem pochopila,

00:04:31 že problém je ve mně a ne v tom Bohu.

00:04:37 Toto místo má pro mě ještě jedno záporné.

00:04:46 Totiž že tatínek nemůže být s maminkou.

00:04:53 To by si zasloužili, protože to byl krásný vztah.

00:04:59 Maminku máme pochovanou na Šumavě.

00:05:06 Připadá mi nespravedlivé, když se milující pár musí oddělit.

00:05:17 Ale maminka na to byla pyšná, že je tu tatínek pochovaný.

00:05:24 Asi to cítím tak jen já, to je ten problém.

00:05:30 Věřím v posmrtný život.

00:05:36 Věřím v to, že se nemohou duchovní síly úplně ztratit.

00:05:45 Že tu s námi ti nejbližší jsou.

00:05:52 Že osobní genius tu je a je jen na nás,

00:06:00 jestli ho uchopíme a jestli ho vnímáme.

00:06:07 Občas si říkám, že jsou okamžiky v životě,

00:06:14 kdy je to něžné postrčení nebo tvrdý loket.

00:06:23 Dáte si to do souvislostí, že je to až ve smyslu znamení.

00:06:31 Tak je to v životě člověka, který chce vidět a vnímat.

00:06:39 Jak mu to pulsuje všemi póry.

00:06:45 Já to cítím hrozně moc.

00:06:57 V naší rodině je už mnoho Antonínů.

00:07:02 Byla to taková povinnost jméno Antonín udržet.

00:07:09 Zní to možná velkopansky, když se řekne,

00:07:15 že jsem Antonín Dvořák třetí.

00:07:20 Bylo to z praktických důvodů, aby se vědělo, o kom se mluví.

00:07:27 Dědeček byl Antonín první, strýc byl Antonín druhý

00:07:33 a já jsem Antonín třetí.

00:07:36 Mým životním posláním bylo udržet jméno.

00:07:42 Přičinil jsem se o to a mám dva syny.

00:07:49 První je samozřejmě Antonín a jeho syn je také Antonín.

00:07:59 Je mu dnes 17 let, takže jméno zůstává zachováno.

00:08:08 Je to Antonín pátý, doufejme, že budou další.

00:08:13 A toto je moje vnučka, prapravnučka velkého skladatele.

00:08:22 Je to anděl strážný a provází mě tam,

00:08:27 kde potřebuji morální podporu.

00:08:33 Studuji mezinárodní obchod.

00:08:37 Díky dědečkovi jsem podědila hudební sluch.

00:08:41 Věnuji se třem světovým jazykům.

00:08:45 Jak můj tatínek řekl, že radši bude dělat

00:08:49 3 jazyky než hudbu, tak já jsem po něm.

00:08:53 Hudba u nás přežívá pasivně.

00:08:56 Ale všichni ji vnímáme svým srdcem,

00:09:00 když ji nedokážeme podat tak jako náš prapradědeček.

00:09:05 Vytrvale jsem odmítal, zábly mě ruce, bolely mě oči.

00:09:11 Trpěl jsem všechno možné, jen abych nemusel hrát.

00:09:17 Nakonec to rodiče vzdali a podobně to dopadlo s mým synem.

00:09:24 Myslím, že další pokusy se vzdaly a v hudbě se nepokračuje.

00:09:33 Pokud jde o dědečkův vztah k hudbě,

00:09:39 byl jistě velice citlivý.

00:09:43 Ale není bez zajímavosti, že jeho vztah k technice,

00:09:48 k přírodě a Bohu byl zvláštní a hluboký.

00:09:54 Je znám jeho citát: "Všechny své symfonie

00:10:00 bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu."

00:10:14 My jsme tady za společnost Vlasty Buriana,

00:10:19 která vznikla v roce 1997, před 5-ti lety.

00:10:24 Hlavním cílem, když jsme ji zakládali,

00:10:32 bylo převezení ostatků V.Buriana na vyšehradský hřbitov.

00:10:37 Sehnat toto místo bylo téměř nemožné.

00:10:41 Nějakým zázrakem se nám to podařilo.

00:10:45 Tam, kde stojí hrob V.Buriana, stál odpadkový koš.

00:10:51 Má to historickou souvislost. V.Burian byl obviněn z kolaborace

00:10:57 a jako skvělý komik byl odhozen do koše na odpadky.

00:11:02 Když jsme zkoumali život V.Buriana,

00:11:08 nejzajímavější v jeho životě bylo období protektorátu.

00:11:14 Byl na špici úspěchů a úspěch se v této zemi nenosí.

00:11:19 Bylo mu to po válce vráceno.

00:11:23 Byl obviněn z něčeho, co bylo nesmyslné.

00:11:28 Je také důležité říct, že zaměstnával ve svém divadle

00:11:34 komunistického novináře Konráda, který mu redigoval program.

00:11:39 Hrálo tam mnoho herců, v té době neznámých.

00:11:43 Např. Lukavský, který tam byl prý jen evidovaný.

00:11:47 Tím chci říct, že měl přítele,

00:11:51 který mu posílal potravinové balíčky v době protektorátu.

00:11:56 Zásadně se nezúčastnil žádných pohřbů.

00:12:03 Asi by bylo zajímavé, jak on se na to dívá z onoho světa,

00:12:10 když je obklopen osobnostmi jako je A.Dvořák, K.Čapek atd.

00:12:19 Myslím, že osudy všech těchto lidí byly pohnuté.

00:12:27 Jestli se tu duchové scházejí, určitě si mají co říct.

00:12:37 Na světě jsou 3 druhy etnického humoru:

00:12:42 anglický, židovský a český.

00:12:46 Každý z nich má své zvláštnosti, a to i ten český.

00:12:51 A v něm byl králem komiků Vlasta Burian.

00:12:56 Co se týká posmrtného života, tak já věřím,

00:13:01 že lidská duše je nesmrtelná.

00:13:06 Pokud jde o V.Buriana, rád bych se s ním na onom světě setkal.

00:13:14 Je určitě v nebi a tam se možná nedostaneme.

00:13:18 Ale bylo by dobré se s ním setkat,

00:13:23 aby nám poděkoval, že jsme ho položili na toto posvátné místo.

00:13:34 Účelem Voršilek je výchova mládeže.

00:13:39 Z Itálie se rozšířily do všech států Evropy.

00:13:45 Máme opravdu ve všech státech školy,

00:13:49 a to od mateřské školky až po univerzity.

00:13:56 V Praze máme základní školu s rozšířenou výukou jazyků,

00:14:01 zvláště francouzštinu a angličtinu.

00:14:04 Teď bylo zažádáno, aby se učily ještě další.

00:14:09 Budova školy v Ostrovní ul. byla dostavěna v roce 1938

00:14:14 a byla tehdy nejmodernější v celé Evropě.

00:14:19 V hrobce, tam kde je kříž, se pochovávali kněží,

00:14:24 kteří nám sloužili Mši svatou nebo učili ve škole.

00:14:29 Ti, kteří si to přáli, tak tam byli pochováni.

00:14:33 Pamatuji si pátera Matěje Vlnaře,

00:14:38 který, když jsem byla děvče, u nás sloužil Mši svatou.

00:14:43 Vyučoval ve třídách, a přál si tu být pochovaný.

00:14:47 Podobně páter Zvěřina, který vyučoval teologie,

00:14:52 také k nám chodíval a je tu také pochovaný.

00:14:56 Paní Rosůlková se přátelila s některými sestrami.

00:15:03 Její bratr, kněz, pan Rosůlek tu je pochován a ona také.

00:15:10 Pravidelně sem chodíme, když neprší.

00:15:14 Ostříháme to a zameteme.

00:15:18 Teď, když padá listí, musíme chodit častěji.

00:15:23 Letos nám růžičky velice krásně kvetly.

00:15:28 Když jsem sem přišla a začala je počítat,

00:15:32 tak jich bylo kolem 200.

00:15:35 Na každém keři jich bylo nejméně 5.

00:15:38 Krásné barvy, většinou růžová.

00:15:42 Některé letos už vykopeme, protože jsou staré.

00:15:51 Na tomto místě je pohřben prof. Rudolf Jedlička,

00:15:56 lékař, rentgenolog a profesor Univerzity Karlovy.

00:16:00 Byl také zakladatelem Ústavu pro tělesně postižené děti.

00:16:05 V roce 1913 na Vyšehradě založil Ústav pro zmrzačelé děti.

00:16:13 Původně jich bylo 10, později k nim přibyly další 3.

00:16:26 Začínal s 13 dětmi, které nemohly být vzdělávány.

00:16:31 Bez založení tohoto ústavu by neměly šanci se uplatnit v životě.

00:16:36 V současné době má Jedličkův ústav 168 klientů,

00:16:40 kteří zde navštěvují školy a odborné třídy.

00:16:44 Máme zde školu základní, zvláštní, pomocnou,

00:16:48 obchodní, praktickou a gymnázium.

00:16:51 Někteří studenti u nás ubytovaní navštěvují vysoké školy.

00:16:56 Bezruký Frantík, který sem nastoupil v roce 1913,

00:16:59 by se bez prof. Jedličky v životě nemohl uplatnit.

00:17:04 Někteří naši klienti se dnes uplatňují velice dobře.

00:17:09 Jmenoval bych např. Dr. Marešovou, která vystudovala práva

00:17:14 a nyní se věnuje lidem s postižením.

00:17:18 Jmenovat bych mohl také Jiřího Trávu,

00:17:22 bývalého mluvčího České televize, který u nás chodil do zákl. školy.

00:17:27 Jmenovat bych mohl i V. Krásu, který nyní kandiduje do senátu.

00:17:39 Zde leží Josef Hora, náš strýc.

00:17:43 Už jeho babička pěstovala v rodině pocit sounáležitosti.

00:17:47 Psala svým dětem: "Drahé děti, až mě tady nebude,

00:17:51 předně vás prosím, abyste se milovaly.

00:17:55 A neříkejte, kde to mohla maminka tak a tak udělat.

00:17:59 Já jsem se napřemýšlela dost, ale z ničeho nic není.

00:18:03 Jsem jen slabá ženská. Emi, pamatuj na mě,

00:18:07 na sebe a na Máry.

00:18:10 Byt si zachovejte, abyste se nemuseli stěhovat.

00:18:14 To je těžké, když budete samy ženské.

00:18:20 Přijďte aspoň 2x týdně na můj hrob podívat.

00:18:28 Pak si někam vyjeď, abys zapomněla na mě.

00:18:34 Ale do té Prahy radši nejezdi.

00:18:38 Za tatínka se také modlete.

00:18:40 On se obětoval pro nás a sám si nic neužil."

00:18:44 Josef Hora miloval svoji babičku.

00:18:46 Napsal na ni báseň "Marie Aubková".

00:18:50 "Ležíš v hrobě svém, babičko,

00:18:53 jako klíč, jenž rezaví a v snu se leskne dál.

00:18:57 Aby nám dveře tmy, když vše to tam a pryč,

00:19:01 do hvězd a do času dokořán otvíral."

00:19:04 Josef Hora byl velice hodný člověk.

00:19:08 Pomáhal začínajícím autorům a ti na něj nikdy nezapomněli.

00:19:13 J.Hora byl výjimečný člověk a jeho výjimečnost spočívala v tom,

00:19:18 že se dokázal vcítit do života obyčejných lidí

00:19:22 a sám žil životem obyčejného člověka.

00:19:25 "Večerní ticho spřádající, tkanivo duší tkej a přeď.

00:19:30 Když ústa nemají co říci a mlčí nitro zápasící,

00:19:34 zrak v šeru píše odpověď. Zdi otevírají se, hleď!

00:19:40 Vzpomínka tančí, je, co bylo a dožívá, co nedožilo.

00:19:44 Dožitým snem zas táhne dech,

00:19:47 prach z mrtvých je, jak je to prosté.

00:19:50 Z úst prachu slovo k živým roste

00:19:53 a bzučí s včelou na tvých rtech".

00:19:57 Stojíme u hrobu jezuitů z pražské rezidence

00:20:05 tovarišstva ježíšova a čtu jména svých bratrů.

00:20:08 Ty starší znám z četby a z vyprávění,

00:20:11 ty 3 poslední jsem poznal osobně.

00:20:15 "Postuj, poutníče, u této tabulky,

00:20:18 kde odpočívají praví druhové Ježíše,

00:20:21 oběti lásky nakažení morem."

00:20:24 Tento krásný kříž stál původně v Košířích

00:20:28 a patří obětem morové nákazy.

00:20:31 V roce 1680 se 24 profesorů jezuitského řádu

00:20:36 přihlásilo jako dobrovolní ošetřovatelé.

00:20:41 Po skončení morové nákazy se vrátil domů jen jeden.

00:20:47 "Naplníš-li život dobrými činy, nemusíš se smrti bát.

00:20:53 Silnější než smrt je láska."

00:20:57 Jeden z našich velkých básníků si povzdechl,

00:21:00 že smrt je poselkyní nicoty a branou nikam.

00:21:04 Je to pochopitelné, ale viděno pozemskýma očima.

00:21:09 Jen z tohoto pohledu je smrt popřením tohoto smyslu.

00:21:15 Viděno očima víry a lásky, očima člověka,

00:21:20 který žije pro druhé, smrt dostává jiný nádeh.

00:21:26 Smrt se stává završením pozemských let

00:21:31 a mění se v poselkyni naděje a v bránu do věčnosti.

00:21:42 Tento hrob je jeden z těch, o které se stará Svatobor.

00:21:48 Stará se o řadu hrobů zde i na Olšanech.

00:21:52 Jeho vlastnictvím a správcem je i Slavín.

00:21:57 Tento se mi zdá jako nejpřednější.

00:22:01 Péče, která je mu věnována, pochází už od našich předků.

00:22:06 K.H.Borovský se zasloužil, že tento hrob vznikl.

00:22:12 Když německé vojsko začalo obsazovat Litoměřice,

00:22:19 čeští vojáci vyzvedli ostatky, naložili tento náhrobek

00:22:26 a vše odvezli do Prahy.

00:22:29 Po ošetření byl potom slavný pohřeb 7.5.1939.

00:22:36 Rakev byla uložena do tohoto hrobu,

00:22:42 ozdobena všemi emblémy a urnami,

00:22:48 ve kterých byla hlína z litoměřického hrobu.

00:22:53 Přikryta byla tkaninou, kterou nechalo utkat

00:22:57 Ministerstvo financí a byla přesnou kopií té,

00:23:01 do které je zahalen Karel IV.

00:23:05 Když pokládali rakev do hrobu,

00:23:09 jako zázrakem se rozezpívali ptáci na okolních stromech.

00:23:14 Jedna pěnkava vlétla do otevřeného hrobu a zase ven,

00:23:17 jako by se loučila s básníkem svým zpěvem.

00:23:22 Skryté titulky: Iveta Jůdlová