00:00:26 -Dobrý večer.
00:00:28 V dnešní PLOVÁRNĚ spojíme příjemné s užitečným.
00:00:31 Příjemný je ten host, kterého tu máme,
00:00:33 a užitečné je to, že jsme ho pozvali.
00:00:36 Protože podle jeho vlastních slov je zvyklý hrát 30krát měsíčně,
00:00:40 a když má volný večer, tak neví, co s ním.
00:00:43 Tak jsem rád, že jsme BOHUMILU KLEPLOVI zaplnili
00:00:46 aspoň jeden volný večer a umenšili jeho depresi z toho,
00:00:50 že nemá co dělat. Ahoj, dobrý večer.
00:00:53 -Ahoj, Marku, jsem rád, že jste mě pozvali.
00:00:56 -Jo? Fakt tě to pořád baví hrát tolik?
00:00:59 -Tolik mě nebaví tak hrát, ale já mám už závislost
00:01:03 na tom hraní, jako drogu to mám.
00:01:06 A já, když večer nehraju, tak nevím, co sám se sebou.
00:01:10 A nemusí tam být ani diváci.
00:01:12 Mně to je úplně jedno, já potřebuju jenom někde vylézt
00:01:16 a něco dělat. A pak jdu dobře spát.
00:01:18 A když nepracuju, tak koukám jenom na televizi,
00:01:21 na zprávy, to mám zakázaný,
00:01:24 ale já na ně furt koukám, a pak nespím.
00:01:26 Takže i tohle, že jsem dneska tady s tebou,
00:01:29 tak to je velký plus.
00:01:31 -Je teda pravda, že ten pohled do toho hlediště,
00:01:34 když se to povede, když to představení je pěkné
00:01:38 a teď koukáš na ty lidi, jak tam spokojeně sedí,
00:01:42 že se fakt dvě hodiny bavili, tak to je satisfakce docela velká.
00:01:47 -Je, to je krásný.
00:01:50 Já jsem kdysi hostoval v Divadle na Vinohradech,
00:01:53 ještě za studentských let na DAMU.
00:01:56 A pan Brodský a pan Kopecký občas měli ty moudra v šatně
00:02:01 a občas říkali, že je to nabíjí a takhle.
00:02:05 A já říkám, dědkové kecaj, to jsou takový kecy.
00:02:09 A najednou jsem já v jejich věku a omlouvám se jim tam nahoru,
00:02:14 že měli ve všem pravdu.
00:02:17 -Taky tak rád koukáš na ně, když se smějou?
00:02:20 -To poznáš hned, jestli jsou lidi naštvaní
00:02:22 nebo tě nepřijímaj.
00:02:25 Třeba v tom našem divadle je 600 lidí, a když vidíš,
00:02:28 jak září a dívají se na tebe, tak já nevím,
00:02:32 jestli to je nějaký narcismus nebo co to je?
00:02:35 Něco tam je.
-Já nevím, ale ono jim to sluší.
00:02:38 -Přesně tak. Jenomže moje cílová skupina
00:02:42 jsou většinou dámy v mém věku, takže to jsou...
00:02:46 -To jsme na tom stejně.
-No, to je moje cílovka.
00:02:50 Mně to nevadí, mně je to příjemný.
00:02:53 Protože ty dá se říct babičky tam seděj a čekaj na svýho Bouhouška.
00:02:59 Pro některý typy chlapů by to mohlo být urážlivý.
00:03:03 -No tak ono to vlastně není moc sexy, že jo, to jméno.
00:03:08 Bohoušek, když si představíš, že je to někdo milý, hodný...
00:03:12 -No, Bohoušek.
00:03:14 -Takového něco milého, co máš doma.
00:03:16 Není to žádný sexuální objekt většinou.
00:03:19 -Ano, to jsi řekl správně, Bohoušek není...
00:03:21 -Sexuální objekt je Alan třeba.
00:03:23 -Alan, anebo pak mně Jára Kretschmerová kdysi ještě
00:03:27 dala přejmenování na Bob. Bob Klepldze.
00:03:30 Abych tam měl ještě ty arménský, ty východní to...
00:03:35 -Když jsi to teda zmínil, tak ty jsi fakt asi jeden z mála
00:03:39 českých herců, kteří mají tu čest
00:03:42 být narozeni v Moskvě.
00:03:44 A teď pochopil jsem to správně, že babička byla Gruzínka,
00:03:50 maminka Arménka?
-Ano.
00:03:52 -Žijící v Moskvě...
00:03:54 -Ne, ne, ne.
00:03:56 Babička moje je Gruzínka, která si vzala Arména
00:04:00 a z toho vznikla moje maminka. A v Moskvě nežil nikdo.
00:04:05 Moje maminka jela studovat, to Stalin rozhodl v 50. letech,
00:04:11 že málo žen studuje leteckou navigaci
00:04:14 a letecký inženýrství.
00:04:17 Tak poslali tuhle tu Natalii Ogandžanan z Tbilisi
00:04:21 do Moskvy studovat na leteckou navigátorku.
00:04:25 A tatínek můj z Mlázovic od Jičína, ten zase jako svazák dostal úkol
00:04:31 jet studovat strojařinu do Moskvy.
00:04:34 A sovětský ženy, to ty, Marku, nevíš, sovětský ženy měly za úkol
00:04:39 se dostat do Evropy a vlastně se pokoušet
00:04:43 o tyhle chlapce z Česka nebo z Německa nebo z Polska,
00:04:48 ale u Čechů to šlo líp.
00:04:51 A moje maminka mi to doufám odpustí,
00:04:54 moje maminka často před Kleplem omdlívala.
00:05:00 A když přišel nějakej jinej student, tak zase řekla,
00:05:03 ať vypadne, že to není on.
00:05:06 A já jsem se tam narodil za studií v tý Moskvě.
00:05:10 Ale pak jsem v Moskvě nebyl, pak jsme žili v Pardubicích.
00:05:14 Takže to je takhle.
00:05:17 A já mám příbuzenstvo víceméně furt v tý Gruzii.
00:05:20 Když jsem byl na gymnáziu v Pardubicích,
00:05:23 tak jsem jezdil každý prázdniny za babičkou do Tbilisi.
00:05:26 Ona prodala jedny moje džíny, co jsem měl na sobě,
00:05:29 proto jsme měli peníze.
00:05:31 A odjeli jsme do Suchumi nebo Batumi,
00:05:34 to byly přímořský města, nebo jsou, v Gruzii.
00:05:37 A tam jsme za ty jedny džíny žili v nějaký vesnici u nějakých lidí.
00:05:41 A tam jsem právě zažil, když se ti Gruzínci sešli
00:05:45 a začali zpívat. Pili to víno z těch rohů
00:05:49 a začali až pětihlasně zpívat ty velice složitý vokální písně.
00:05:54 Ale nádherný to bylo.
00:05:56 Tak to si pamatuju, že jsem viděl naživo v Batumi třeba.
00:06:00 -Já si pamatuju film, který se jmenoval "Nebuď smutný".
00:06:03 -Ježiš, to je krása.
-Ten film úplně milujeme s bráchou.
00:06:07 A ten je plný těchhle těch písní gruzínských a je to teda nádhera.
00:06:12 -To je... UKÁZKA
00:06:14 A do toho hned jede zase...
-No, no, no, no.
00:06:18 -Ale mezi Arménama a Gruzíncema je neustále takový jako tlak.
00:06:23 -Jo?
-No jistě.
00:06:25 Protože Arméni tvrdí, že Arméni jsou chytřejší než Židi.
00:06:30 A zase Gruzínci, že dělají dobrý víno. Jenom.
00:06:34 Takže tam je třeba tenhle přístup Arménů ke Gruzii.
00:06:38 Ale já to nepociťoval, protože jsem se mezi tou Gruzií
00:06:41 a Arménií pohyboval.
00:06:44 Gruzínci, to jsou takoví, to mně neodpustí,
00:06:47 ale jižní Italové.
-No jo.-Gruzínci.
00:06:50 -O divadle jsi začal uvažovat už v Rusku, anebo až tady?
00:06:54 -V Rusku ne. Začal jsem uvažovat až tady, ale nejdřív jsem chtěl být
00:06:58 filmový režisér.
-Jo. A to bys mohl být.
00:07:01 -No nemoh. Marku, nemoh, zjistil jsem,
00:07:04 že na to nemám vůbec náturu, trpělivost.
00:07:07 Ale na gymnáziu v Pardubicích jsem začal točit umělecký filmy,
00:07:11 surrealistický.
00:07:14 Že třeba žena má v kočárku vajíčko, z toho se narodí člověk
00:07:19 a já pak chodím jako Puškin, rozháranej takovej,
00:07:23 a křičím, že to je moje dítě.
00:07:26 Takovýhle surrealistický věci jsem točil na 16mm kameru.
00:07:30 A moje maminka se znala, protože byla
00:07:33 z toho Sovětského svazu, s režisérem Gerasimovem.
00:07:37 A poprosila ho, jestli by si toho malýho Klepla
00:07:41 neprohlídl, jako jestli na to má.
00:07:45 Tak já v Moskvě bydlel u Gerasimova a on mě tak testoval.
00:07:49 A pak zavolal mámě a řekl: "Hele, Nataš, z něho režisér nebude."
00:07:55 -Jako v bytě jsi bydlel u něj?
00:07:57 -U něj jsem bydlel, ano.
-Prosím tě!
00:07:59 -No, vždyť já jsem měl šanci poznat tenkrát,
00:08:01 teď už to nikoho nezajímá, ale u něj v bytě jsem poznal
00:08:04 Vladimíra Vysockýho.
-Jo.
00:08:06 -Tabakova, Jefremova. Vysockij mně šel hrozně na nervy,
00:08:10 protože já jsem byl 16letý kluk a ten furt blebleble...
00:08:15 To jsem nechápal.
00:08:17 On mně říkal: "Čechu, ty to jednou pochopíš."
00:08:21 On mně neřekl ani jménem, on řekl: "Čechu, ty to jednou pochopíš."
00:08:25 Já jsem byl na Vysockým na představení "Hamleta"
00:08:28 Na Tagance. To mi zařídil Gerasimov.
00:08:31 Takže mě si tam Vysockij sám dovezl, seděl jsem u něj v šatně.
00:08:36 Vůbec jsem nechápal, proč kolem toho divadla je takovej humbuk.
00:08:40 Protože to bylo, jako když Beatles někam přijedou, ten Vysockij.
00:08:44 A pak začal hrát toho Hamleta.
00:08:46 A hrozně si rval ty hlasivky, on byl takový expresivní.
00:08:50 A po představení jsem na něj měl čekat,
00:08:53 že mě odveze zase ke Gerasimovi domů.
00:08:56 A jenom tak prohodil, když se tam odličoval:
00:08:58 "Tak co, Čechu?" A já říkám: "Hm...
00:09:01 Vy jste hrozně křičel, máte furt tady tohle."
00:09:05 A on říkal: "Ty durak, jiščo ničevo něpanimaješ."
00:09:10 To bylo hodnocení od Vysockýho. A vracím se k tomu Gerasimovi.
00:09:15 A ten mámě řekl, že si myslí, že ze mě režisér nebude.
00:09:19 Ale že by mohl v Česku - a to řekl ještě hanlivě, to je zvláštní,
00:09:24 že na český herectví bych možná mohl.
00:09:28 To takhle řekl Gerasimov: "Na to ruský ne, ale na to český,
00:09:33 že bych mohl."
-Oni na to takhle hledí.
00:09:36 -Ano. A já jsem pak šel zkusit teda zkoušky na DAMU.
00:09:40 A pak jsem se dostal, že jo.
00:09:43 Ale ten Gerasimovův přístup byl takovýhle natvrdo.
00:09:48 -No, oni to mají, že pořádný chudožnik musí být Rus.
00:09:52 -Ano a prožívat se.
00:09:54 Ale přitom si pamatuju, promiň, že takhle skáču,
00:09:57 když už jsme u toho herectví, mně se pak podařilo být
00:10:00 i s Milošem Formanem v New Yorku. A ten mi zase řekl,
00:10:05 protože to byl další pedagog, on mi povídá:
00:10:08 "Vy se furt prožíváte. Furt prožíváte,
00:10:10 pak z toho chlastáte, furt jste emotivní, persenzitivní.
00:10:15 To není ale herectví.
00:10:17 Herectví, to je řemeslo, to je profesionalita.
00:10:19 A vy tady budete všichni trpět jak koně."
00:10:22 A to měl taky pravdu.
-To měl, no, to měl.
00:10:25 -Takže to jsou takový dva pohledy, Gerasimov - Forman.
00:10:29 A jsem rád za to, že jsem je poznal oba dva.
00:10:33 -No jo. Já jsem tě viděl poprvé na Střeleckém ostrově
00:10:36 na Divadelní pouti, kde jsi měl svoje
00:10:39 Kleplovo loutkové divadlo. To teda byla velká legrace.
00:10:42 Neuvažuješ, že by ses k tomu vrátil?
00:10:44 -Uvažuju o tom teď, protože v téhle době se to nabízí.
00:10:49 Dokonce jsem to vytáh, to loutkový divadlo,
00:10:53 u nás ve Studiu DVA.
00:10:55 V tom našem divadle jsem ho postavil.
00:10:58 A teď budu vymýšlet nějaké večerníčky,
00:11:01 protože úplně klasický pohádky nechci dělat.
00:11:04 Mě to nikdy nebavilo.
00:11:06 A já jsem si i na tom Střeleckým ostrově vždycky vymýšlel svoje.
00:11:10 -No jo, a vy jste hlavně hráli ty dlouhé fláky
00:11:13 v krátkém provedení, že.
00:11:15 -Ano. Já jsem dělal "Revizora" za 10 minut.
00:11:18 L"Kronika ohlášený smrti", "La Muerte"
00:11:21 od García Márqueze za 7 minut.
00:11:24 Pak takový hamletovský příběh "The king si dead -
00:11:28 long live the king", to bylo 5 minut.
00:11:31 A to jsem hrál nejdýl všude.
00:11:33 To jsem hrál i v New Yorku v divadle pro tam ty
00:11:37 hvězdy herecký.
00:11:39 A pak jsem dělal i "West Side Story", tanečně.-Jo?
00:11:43 -No. To bylo asi 12 minut. To bylo nejdelší dílo.
00:11:46 Totiž to vzniklo tím, že já, jak jsem pak nebyl ukojenej
00:11:51 herecky v divadle a začali mě obsazovat do takových
00:11:55 pochopitelně jenom bohouškovských rolí,
00:11:58 komických nebo lítostivých, tak já jsem měl touhu hrát
00:12:02 něco velkého, dramatického.
00:12:04 Poněvadž ten Východ se ve mně projevoval, prožívat to.
00:12:07 Tak jsem si s těma loutkama začal dělat projekty,
00:12:12 které bych evidentně asi na divadle nikdy nedělal.
00:12:16 A tím to vzniklo.
00:12:18 A pak jsem zjistil, že jsem při tom stejnak legrační,
00:12:21 že to neprožívá nikdo se mnou.
00:12:23 A z toho vzniklo to Kleplovo loutkový rodinný divadlo.
00:12:26 -Když jsi zmínil "Revizora", tak to už je potřetí.
00:12:29 Ta hra tě pronásleduje.
00:12:32 -No na tom mě moje maminka učí, jak říká: "Já učím Bohouška,
00:12:36 jak hrát základní divadlo."
00:12:38 To ona takhle má jako základní, takže "Revizora"
00:12:42 jsem dělal Na zábradlí. Tam jsem hrál Chlestakova.
00:12:45 Teď pod vedením Evičky Holubové jsem hrál hejtmana.
00:12:50 A před tím vším jsem loutkově hrál všechny postavy,
00:12:53 trvalo to 12 minut.
00:12:56 A to jsem hrál v Divadle V Řeznický.
00:12:59 -Jak jsem se tak díval, tak ty jsi za svůj život prošel
00:13:03 asi 15 divadly, že?
00:13:05 -Já jsem na rozdíl od tebe nebyl u jednoho divadla, já jsem hledal.
00:13:10 Já jsem chtěl nejdřív na Vinohrady.
-Já byl ve Varech.
00:13:13 -Tys byl ve Varech? Tak to se ti omlouvám.
00:13:16 -Jistě, pak jsem byl v Kladně. Dlouho, 4 roky.
00:13:19 -Já myslel, že ty jsi byl rovnou...
00:13:21 -Kdepak, já jsem šel pěkně po oblastech.
00:13:24 -Tak to máme společný.
-Společný.
00:13:26 -Tak promiň.
-Já jsem byl od tebe kousek.
00:13:28 Ty jsi byl v Chebu, já byl ve Varech.
00:13:30 -Ten Cheb byl krásnej, ale nebyli tam lidi.
00:13:33 Ten Cheb byl krásnej.
-Ano.
00:13:35 -Ale sedělo tam deset lidí a reprízovalo se třikrát
00:13:38 a nová hra.
-Máme stejné zkušenosti.
00:13:40 -Strašný. A to jsem chtěl být slavnej herec,
00:13:44 když jsem hostoval na Vinohradech za dob studií.
00:13:47 Ale tehdejší ředitel Míka mi řekl: "Soudruhu Bohoušku,
00:13:51 ono by to šlo, ale musíš být kandidát strany."
00:13:56 A teď já se přiznám i před národem, já jsem o tom začal
00:14:00 strašně uvažovat.
00:14:02 Už končilo DAMU a já jsem říkal, já bych byl ale na Vinohradech.
00:14:07 Ale pak ve mně zvítězila nějaká prozřetelnost.
00:14:11 Já jsem říkal, to bych se ale nemoh podívat
00:14:13 sám na sebe, takže jsem to nevzal a šel jsem do toho Chebu.
00:14:17 A jsem za to rád.
-To víš, že jo.
00:14:19 -Protože to by byla velká ostuda.
00:14:21 A pak jsem se tak přes všechny divadla dostal až na to Zábradlí.
00:14:26 -Tys tam zažil na Zábradlí právě tu éru Petra Lébla.
00:14:29 -Ano.
-V čem byl jedinečný ten Petr?
00:14:32 Já jsem o tom vždycky slyšel jenom vyprávět, ale sám jsem to nezažil.
00:14:36 Tak jenom se ptám, když jsi to viděl zevnitř,
00:14:39 v čem byl ten jeho přístup tak mimořádný?
00:14:42 -On byl absolutně svobodný v myšlení.
00:14:46 Co ho napadlo, to se zrealizovalo. Jak výtvarně, tak herecky.
00:14:50 Neměl nic jiného, jenom to divadlo,
00:14:53 jenom tu režii, žádný soukromý život.
00:14:57 A byl hrozně odvážnej a zároveň... Já jsem si myslel,
00:15:01 že je jenom odvážnej, ale on byl i chytrej,
00:15:05 takže v těch podtextech nebo v těch stínech takových,
00:15:08 co tam vytvářel, vždycky to mělo nějaký záměr.
00:15:11 Nebylo nic jenom pro něco.
00:15:13 Nesvítila žárovka nebo nestála tady sklenička jenom pro něco.
00:15:18 Všechno mělo nějaký hlubší význam. A to já jsem objevoval až pozdějc.
00:15:23 Protože já jsem měl s Petrem Léblem komplikovanej vztah.
00:15:27 Já jsem ho někdy nemusel, protože jsem mu nerozuměl.
00:15:31 Pak mě ale začal obsazovat do velkých rolí
00:15:35 a konečně i rolí zásadních, což pro mě bylo velký překvapení.
00:15:40 A zjistil jsem, že to můžu dělat.
00:15:44 I když teda především prožívám, jsem hodně na tý emotivní stránce,
00:15:48 ne na tý, jak říkal Forman, řemeslný.
00:15:51 Tak mně Petr Lébl dal moje největší životní role
00:15:55 v Divadle Na zábradlí.
00:15:58 -Napadlo by tě, že si Petr Lébl sáhne na život?
00:16:01 -Já jsem počítal v určitým období jeho práce, že se zblázní úplně.
00:16:08 Protože on trošku blázen byl. A že se něco stane.
00:16:12 Proto když mi Doubravka Svobodová, tehdejší ředitelka
00:16:16 Divadla Na zábradlí, zavolala, co se stalo, tak ne,
00:16:20 že bych to přijal s nějakým, bylo to hrozný,
00:16:23 ale jako bych to věděl, že se něco takového stane.
00:16:27 Ale netušil jsem, že tak teatrálně.
00:16:31 Tam bylo vidět na něm, že i tu smrt měl promyšlenou.
00:16:35 Což je strašný.
00:16:37 Já jsem se pak bál chodit po divadle.
00:16:40 Protože jsem měl strach, že tam někde vykoukne a řekne:
00:16:43 "Já jsem naživu." To bylo hrozný období.
00:16:46 A tam skončila ta éra podle mě toho Zábradlí... Jako jeho.
00:16:50 -Ano, no, veselejší téma.
-Ano.
00:16:53 -Seriály. Protože to je něco, co jsem nikdy nezkusil
00:16:57 v téhle moderní podobě.
00:16:59 To znamená těch nekonečných seriálů.
00:17:02 A ty jsi hrál v několika a hrál jsi i v několika současně, viď?
00:17:06 -Víš, proč jsem ty seriály bral, to bylo takový zneuznání.
00:17:12 Já jako herec jsem najednou měl pocit, že netočím.
00:17:17 Ale já už vím proč, teď, jak jsem starší,
00:17:20 tak já nejsem dobrý filmový herec. Vlastně jsem trpěl tím,
00:17:24 že někteří kolegové hodně točili, já nic.
00:17:28 A najednou to bylo to období těch nekonečných seriálů,
00:17:32 plytkých často, tak jsem aspoň jako měl pocit,
00:17:37 že filmuju.
-Jo.
00:17:39 -Ale teď jsem v situaci, kdy seriály netočím,
00:17:43 protože už nemůžu.
-Ani nemusíš.
00:17:46 -Nemusím, ale nemůžu. Já už ani nepotřebuju ty... peníze,
00:17:52 protože... To říkám blbě, to se budou diváci divit,
00:17:56 ale já teď před důchodem nepotřebuju.
00:17:59 Já potřebuju jenom občas někde se exhibovat, zahrát si.
00:18:04 Aby se ty paní na Bohouška podívaly a pak s dobrým pocitem
00:18:08 jít domů a mít na tu elektriku, na chleba a tohle.
00:18:12 Já opravdu teď už takový nároky nemám.
00:18:15 A dokonce i s tím cestováním, já jsem kdysi cestoval hodně
00:18:19 po celém světě, takže nepotřebuju v pět ráno
00:18:23 vstávat a udělat 50 obrazů nebo 60 stránek nadrtit
00:18:27 a namluvit je.
00:18:29 -Tak do povědomí českého diváka jsi asi vstoupil
00:18:33 "Účastníky zájezdu"? To byl ten průlom, ne?
00:18:36 -To jsou "Tři oříšky pro Popelku".
-Jo.
00:18:39 -A je to teda díky Evě Holubový, protože Vejdělek, režisér,
00:18:44 do toho měl původně obsazené Hanzlíka a Šafránkovou.-Aha.
00:18:49 -A nevím, co se tam stalo, najednou zavolali nám,
00:18:53 jestli bychom nechtěli točit.
00:18:56 Tak Evička hned prozřetelně řekla, kdo to vzdal?
00:19:00 Tak jí režisér přiznal, že Jaromír Hanzlík a Libuška Šafránková.
00:19:06 A Holubka řekla: "Jo, takže nahradit "Tři oříšky pro Popelku?"
00:19:12 Tak do toho jdu.
00:19:14 A kdo mi hraje manžela?" A oni řekli: "Klepl."
00:19:16 "No tak to nemusíme ani točit, to je hotový."
00:19:19 Takže oni často ani nevěděli, jestli točíme,
00:19:22 nebo se hádáme skutečně.
00:19:24 Takže to bylo krásný natáčení pro mě.
00:19:27 Není to nějakej hlubokomyslnej film, ale je příjemnej.
00:19:32 A myslím, že český národ naplnil takovým tím,
00:19:36 co prožívaj sami, když jedou do toho Chorvatska.
00:19:40 A nakonec to došlo tak daleko, že nám nabízeli
00:19:45 s Evičkou Holubovou, že bychom mohli jako kšeft,
00:19:49 což je strašná představa, jezdit autobusem do Chorvatska,
00:19:53 normálně s českýma turistama.
00:19:57 Že bychom je tím bavili a že bychom každej dostali
00:20:00 za tu cestu tam a zpátky asi 5000 korun.
00:20:04 A že by to bylo dvakrát třikrát tejdně. No tak...
00:20:08 -To je úžasná představa.
-To je nádherná představa.
00:20:13 -Ty čím jsi starší, tím hraješ v představení,
00:20:16 kde je míň lidí.
00:20:18 Velmi často hraješ představení ve dvou.
00:20:21 S Evou máte "Líbánky na Jadranu".
-Jadranu, ano.
00:20:24 -Což je beznadějně vyprodané. Pak máš s Aničkou Šiškovou...
00:20:30 -"Polibek".
-To je ale závažná hra.
00:20:33 -To je závažná hra.
-A pak máš "Vysavač".
00:20:35 A tam už jsi úplně sám. Vždyť to je hrozná dřina.
00:20:39 -Já to mám takhle, že čím jsem starší,
00:20:42 tím jsem větší neurotik a jdou mi všichni na nervy.
00:20:46 To znamená, že mně je nejlíp, když si sám hraju představení
00:20:49 "Vysavač" a nikdo mi do toho nekecá.
00:20:52 -Údajně to stojí na tvé obsesi úklidem?
00:20:54 To máš opravdu?
-Ano, to je slavná věta mý maminky.
00:20:59 Musím to předvést, že maminka říkala,
00:21:02 RUSKÝ PŘÍZVUK že "to bude problém v tom,
00:21:05 že Bohoušek byl v dětství špatně kojenej,
00:21:09 proto musí furt nasávat".
00:21:12 Já mám opravdu úchylku, že miluju vysávat...
00:21:18 Vysávat. Mám to.
00:21:21 Mám to tak, že když vidím někde špínu,
00:21:23 a mám těch vysavačů víc, různý upotřebení, tak to dělám.
00:21:28 A dělá mi to hrozně dobře, když ty drobky a všechno zmizej.
00:21:32 -A že jich máš víc, tak jich máš kolik?
00:21:34 -Tři jenom.
-Tři.
00:21:36 -Tři, ale opravdu, to jsou Mercedesy
00:21:39 a Rolls Royce mezi vysavačema.
00:21:41 -Kdybys mohl něco vysát ze svého života,
00:21:44 co bys tak vysál, aby to tam nebylo?
00:21:47 -No... to je ten můj problém. Já mám totiž,
00:21:51 jak mi psychiatr řekl, problém závislosti.
00:21:56 A to je jedno, jaká závislost.
00:21:59 Když to bude závislost na tom, že budu vysávat,
00:22:02 tak vysávám a mám na tom závislost.
00:22:05 A měl jsem období závislosti na alkoholu.
00:22:07 A to bych chtěl mít pryč.
00:22:10 Ale tak už je to pár let, co to zvládám.
00:22:13 Ale alkoholik nesmí říkat, že už je to za tebou.
00:22:16 To je, jak říká nějakej alkoholik, mám to pod kontrolou,
00:22:20 já se směju, protože to je legrační.
00:22:23 Tak tohle bych chtěl vysát ze svého života.
00:22:27 A psychiatr mi dokonce řekl, že si myslí, že to vysávání je
00:22:30 spojený s tím alkoholismem.
00:22:33 Protože má člověk pocit, že to alkoholici maj, že se čistěj.
00:22:36 Že vyčistí něco, uklidí, že se v tý hlavě nějak daj do kupy.
00:22:41 Já jsem chodil na ty Anonymní alkoholiky,
00:22:44 což teda doporučuju vůbec hercům, ale v dobrým, si tam sednout.
00:22:49 Protože tam se sejdou lidi, kteří jsou anonymní
00:22:53 a vyprávěj svůj příběh, proč pili a proč nepijou.
00:22:57 A je to někdy teda...
00:22:59 To já patřím do okresního přeboru. Tam to je NHL.
00:23:03 To, co tam slyšíš, to jsou tak tragický a velký věci,
00:23:07 že to moje pití tenkrát, to bylo fakt jako okresní přebor.
00:23:12 -Bylo to pro tebe těžké to tam říct?-No, bylo.
00:23:16 -Protože přece jenom, když tam s tebou sedí lidi,
00:23:18 kteří jsou anonymní, tak je to něco jiného,
00:23:21 než když tam přijde známá osobnost.
00:23:23 -Ano, musel jsem říct: "Jsem Bohumil Klepl, alkoholik."
00:23:26 -Tím musíš začít.
-To jsem takhle řekl.
00:23:29 A musím říct ale, že tam sedělo 20 lidí,
00:23:32 nikoho to nezajímalo, že je to Bohumil Klepl.
00:23:36 Ne, tam byli všichni tak ponoření do sebe, v takový depresi
00:23:40 a v takovým stavu.
00:23:42 Každý tam byl se svým problémem a chtěl ho říct,
00:23:45 protože každej se tam potřeboval vypovídat, vyklidnit se.
00:23:48 -Pomůže to, když to řekneš?
00:23:51 -Pomůže, strašně. Já jsem chodil dost často.
00:23:53 Pak jsem začal zjišťovat, že tam chodím i kvůli tomu,
00:23:56 že mě to inspiruje k nějakým příběhům životním, tragickým.
00:24:00 Protože tam se občas objevovaly věci,
00:24:03 který se nedaj ani vyslovovat. To jsou strašný věci.
00:24:07 Ale tu závislost jsem nějakým způsobem teď pokořil.
00:24:11 A teď mám závislost zase na něčem jiným.
00:24:13 -Ty musíš mít dobrého psychiatra, protože ho často zmiňuješ.
00:24:17 -Měl jsem dva. Teda mám dva.
00:24:19 Jednoho už nemám, protože tam chodí všichni,
00:24:23 i někteří kolegové, herci, já jsem mu dohodil hodně kolegů
00:24:28 a tak jsem si říkal, že už tam nechci u toho být.
00:24:33 Tak jsem se omluvil a teď jsem u jiného, abych tam byl sám.
00:24:38 A ten mi připomíná hrozně Arnošta Goldflama.
00:24:42 To je přesně tenhle typ, to je jak dvojník.
00:24:46 Arnošta Goldflama, i s tímhle humorem.
00:24:49 A tenhle ten mě teď dává do kupy.
00:24:52 I když on tvrdí, že si to sám bájně vymýšlím,
00:24:56 že jsem úplně v pohodě.
00:24:58 Že on je větší neurotik, že on má větší závislosti.
00:25:01 -Je to možný.
00:25:03 -Ale sebekriticky na sebe říkám, že se příliš moc sleduju.
00:25:08 A to není dobrý.
00:25:10 Jak říká moje arménská maminka: "Bohoušku, neprožívej se."
00:25:15 -No tak maminku budem pozdravovat skrz obrazovku,
00:25:19 i osobně vyřiď pěkné pozdravení.
00:25:22 Je na tebe pyšná, ne, předpokládám.
00:25:25 -Je na mě pyšná, i když někdy říká:
00:25:27 "Bohouši, ty jsi zase tolik kecal, napovídal.
00:25:30 Dyť to není pravda, pusťte mě tam, já vám všechno řeknu." No.
00:25:34 -Budem o tom uvažovat. Tak děkuju moc,
00:25:37 že sis udělal čas NA PLOVÁRNU, díky.
00:25:39 -Já taky děkuju, žes mě pozval.
-Děkuju.
00:25:43 Dnes byl naším hostem BOHUMIL KLEPL.
00:25:47 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2020
Rozhovor Marka Ebena se známým českým hercem. Režie J. Hojtaš
V dnešní Plovárně spojíme příjemné s užitečným. Příjemný je ten host, kterého tu máme, a užitečné je to, že jsme ho pozvali, protože podle jeho vlastních slov je zvyklý hrát třicetkrát měsíčně, a když má volný večer, neví, co s ním. Jsem rád, že jsme Bohumilu Kleplovi zaplnili aspoň jeden volný večer a umenšili jeho depresi z toho, že nemá co dělat.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 2
