00:00:26 -Dobrý večer.

00:00:28 Na dnešní PLOVÁRNU jsme si odskočili do Národní galerie,

00:00:32 abychom využili příležitosti natáčet našeho hosta uprostřed

00:00:37 jeho děl, která zde vystavuje.

00:00:40 Narodil se před 94 lety,

00:00:42 takže máme před kamerou opravdového doyena

00:00:46 české výtvarné tvorby.

00:00:48 Naším hostem je sochař a grafik pan STANISLAV KOLÍBAL.

00:00:53 Dobrý večer, pane profesore.
-Dobrý večer.

00:00:57 -Pane profesore, ve vašem díle hraje značnou roli

00:01:01 otázka lability nebo nejistoty.

00:01:04 Myslíte si, že je to částečně i kvůli tomu,

00:01:08 že ten váš život mnoho jistot nepřinesl?

00:01:12 -Já myslím, že to vychází z mého života.

00:01:16 Samozřejmě do toho se zapojily i zážitky třeba z dětství,

00:01:21 které bylo svým způsobem tak...

00:01:25 tak špatné. Tam to třeba nějak začíná.

00:01:29 Protože to jsem prožíval na Těšínsku,

00:01:32 ještě před okupací polské armády v roce 38.

00:01:39 Pak jsme museli utéct do Ostravy. Vlastně natrvalo,

00:01:43 protože když válka skončila, tak už se rodiče do Orlové

00:01:47 nevrátili a zůstali v Ostravě.

00:01:50 -A vy jste měli v té Ostravě nějaké bydlení?

00:01:52 -Bohužel ne.

00:01:55 14 měsíců jsme vlastně byli bez bytu.

00:01:58 -Bez bytu?
-Bez bytu.

00:02:00 Otec mohl spát v tělocvičně tamního Sokola,

00:02:03 protože byl velký sokol celý život.

00:02:07 A my jsme bydleli na jakési ubytovně pro uprchlíky.

00:02:11 Což byla vlastně bývalá škola.

00:02:14 V jedné místnosti, v bývalé třídě,

00:02:16 žilo třeba 11 rodin. Byla to hrozná doba.

00:02:20 A do toho si představte, že přijde německá armáda,

00:02:25 je založen Protektorát Böhmen und Möhren.

00:02:29 Rodiče si vzali domovnictví v Ostravě-Přívoze, ve 4. patře,

00:02:34 odkud já jsem měl pak možnost celou periferii kreslit z okna.

00:02:39 -A kreslil jste už od dětství? Byla to vášeň?

00:02:42 -No dá se to říct.

00:02:44 Třeba kresba náměstí v Orlové s neogotickým kostelem

00:02:49 a velikým schodištem k němu.

00:02:52 To jsem našel skutečně mezi svými prvními kresbami.

00:02:57 A pochází to z roku 36, tzn. mně bylo 11 let.

00:03:03 -Mně přijde takové příznačné,

00:03:06 že autor, který se zabývá labilitou

00:03:09 a nejistotou, má k tomu tak dokonale

00:03:13 padnoucí jméno.

00:03:15 -To mě nikdy ani nenapadlo.
-Ne?

00:03:17 Já jsem si říkal, to je úžasný.

00:03:20 -To jméno není ale slezské, to jméno je z Moravy.

00:03:24 Moji prarodiče pocházeli z Holešova.

00:03:27 Odešli na Těšínsko za prací, protože můj dědeček byl zámečník.

00:03:32 Pak můj otec byl taky zámečník atd.

00:03:35 A proto to jméno má takový moravský přízvuk.

00:03:39 -No jo.

00:03:41 Vy jste uznávaným sochařem, a nikdy jste sochařinu nestudoval.

00:03:46 A já se ptám, jestli to není vlastně

00:03:49 trošku výhoda. Že člověk není svázaný

00:03:52 nějakými pravidly a může se pohybovat

00:03:55 možná svobodněji, než kdyby to studoval.

00:03:58 -Když jsem začínal modelovat třeba ve svých studentských letech,

00:04:03 čili za války v Ostravě, kde žil taky slavný sochař

00:04:07 Augustin Handzel.

00:04:10 Ten tam zanechal po sobě velice mnoho plastik

00:04:14 i ve veřejném prostoru. A u něj jsem asi dvakrát zkoušel

00:04:19 modelovat pod jeho dozorem a radami.

00:04:23 Ale fakt je jeden.

00:04:26 Když jsem měl jít do Prahy začít studovat,

00:04:30 tak mně radili právě místní umělci, s nimiž já jsem měl tu možnost

00:04:36 poprvé jako student, 17letý student,

00:04:41 jako host vystavovat, tak ti mně říkali:

00:04:45 "Běž studovat grafiku, protože umíš výborně kreslit.

00:04:50 S tím sochařstvím by to možná nemuselo vyjít."

00:04:54 -Tak ono to taky není snadné se uživit jako sochař.

00:04:58 -Tak přesně oni to říkali, s tím se těžko člověk živí.

00:05:02 A tak jsem odešel studovat.

00:05:05 Navíc k Antonínu Strnadovi, což byl krajan z Frenštátu.

00:05:10 -Vy jste ale vystudoval taky scénografii.

00:05:13 -Ano.
-A to mě zaujalo,

00:05:16 protože jak jsem se tak díval, nemám pocit,

00:05:19 že by vám divadlo moc přirostlo k srdci.

00:05:23 -Ne, já jsem na tu scénografii odešel z toho důvodu,

00:05:27 aby člověk nemusel nastoupit na vojnu.

00:05:31 Já jsem také mohl skončit studium v tom 48. roce,

00:05:35 protože mě chtěli vyloučit ze studia.

00:05:38 Ale nakonec jsem tam zůstal díky svému proletářskému původu.

00:05:42 -Já jsem si všiml, že jste několik divadelních výprav

00:05:45 udělal.
-Ano.

00:05:47 -Ale evidentně to nebylo něco, v čem byste byl chtěl pokračovat.

00:05:51 -Ne.
-A z jakého důvodu?

00:05:53 -Je pravda, že jsem tam odešel velice rád,

00:05:57 protože František Strnad byl profesorem scénografie,

00:06:01 který byl opravdu velmi blízký mému cítění.

00:06:05 Jeho rady, jeho koncepce,

00:06:07 jeho myšlení, to bylo něco,

00:06:10 co jsem si odnesl do života.

00:06:13 Tak já jsem udělal řadu věcí pro divadlo Disk,

00:06:17 což bylo školní divadlo. Ale také pro Ostravu nebo Opavu.

00:06:22 Ale hlavně s ostravskou Operou jsem se sblížil.

00:06:26 Ale když jsem se potom dostal poprvé do Národního divadla,

00:06:30 na žádost Miloše Nedbala, s nímž jsem dělal "Romea a Julii"

00:06:36 v Disku, tak to byl ten bod, kdy jsem se rozhodl,

00:06:41 že s divadlem pokračovat nebudu.

00:06:46 -Já si myslím, že se vám ta scénografie

00:06:49 ale pak stejně musela trošku hodit, když jste začal dělat

00:06:53 instalace výstav.

00:06:55 -Nejenom to, ale když jsem začal vlastně takovou

00:06:59 vlastní linii svého sochařství.

00:07:02 Protože když jsem končil scénografii,

00:07:05 tak tehdy jsem už poznal svoji ženu,

00:07:09 sochařku Vlastu Prachatickou, se kterou jsme se vzali.

00:07:13 A dostali jsme ateliér na Letné.

00:07:16 Tehdy jsem začal pravidelně modelovat.

00:07:20 Od ní jsem se také naučil, jak ty věci odlévat.

00:07:26 I když to byly takové poloabstraktní sochy

00:07:30 s námětem figurálním, tak přesto lze toto období

00:07:35 považovat za jakýsi začátek toho sochařského díla.

00:07:46 Když jsem ho pak přerušil a začal spolupracovat s architekty,

00:07:51 tak tehdy se mně ta scénografie...
-Hodila.-...velice hodila.

00:07:57 Protože ty zkušenosti s tím i maličkým divadlem,

00:08:02 jakým bylo divadlo Disk v Karlově ulici,

00:08:06 a kdy jsem každý krok, každý metr vlastně...

00:08:12 zvažoval...
-No jo.

00:08:14 -Tak tehdy se to vlastně stalo

00:08:16 základem pro tu další tvorbu, od níž se moje dílo odvíjí.

00:08:23 -Ve vaší knížce jsem našel krásnou větu,

00:08:27 kdy říkáte, že "máte rád mládí umělců.

00:08:31 Ten moment, kdy se na to přijde,

00:08:34 a ještě se neví, že se na to přišlo".

00:08:37 -To ani nevím, že jsem napsal.

00:08:40 -Jo, to jste napsal. A mě zajímá,

00:08:43 jestli byste dokázal ve svém vlastním životě ten moment najít.

00:08:49 -No... taková překvapení jsou v životě všech umělců k nalezení.

00:08:55 Víte, já jsem nebyl příliš brán jako sochař,

00:09:00 právě proto, že jsem to sochařství nestudoval.

00:09:07 Takže to vedlo k tomu, že jsem nebyl uznáván.

00:09:13 Nebo dokonce někdo třeba shovívavě řekl "půvabný diletantismus".

00:09:20 Ale pak se stalo, že jednoho dne,

00:09:25 bylo to roku asi 65 nebo 6, pražské ateliéry obcházel

00:09:30 jeden kurátor slavného Guggenheimova muzea v New Yorku.

00:09:36 Měl k dispozici dvacet adres.

00:09:39 Já jsem se tedy dostal i mezi těch dvacet adres.

00:09:45 Ale byl jsem skutečně velmi překvapen,

00:09:49 že jsem potom já, a Karel Malich,

00:09:52 byl vybrán pro tu výstavu Sochařství 20 národů,

00:09:57 čili Současná situace ve světě.

00:10:03 -Mezi vaše oblíbené materiály patří sádra.-Ano.

00:10:06 -Jak je to možné, pane profesore,

00:10:09 že jste si vybral tak pomíjivý a zranitelný materiál?

00:10:13 Kdybyste to udělal z bronzu, tak se o to nemusíte starat

00:10:17 dalších 100 let, nebo kolik.

00:10:20 Ale ta sádra, to je hrozně pomíjivý materiál.

00:10:23 Nevadí vám to?

00:10:26 -Sádru si mohu zajít koupit, protože stála pár halířů.

00:10:30 A když ji člověk použil a věc se třeba nepovedla,

00:10:35 tak nebyla žádná škoda to třeba i zničit.

00:10:38 Řadu svých věcí jsem sám zničil.

00:10:42 -Jo?
-Ano.

00:10:46 A to zejména, když se štěpil ten můj vývoj.

00:10:49 Kdy končilo období figurálních soch a začínalo

00:10:55 abstraktně geometrické období.

00:10:59 -Pane profesore, to mě zajímá.

00:11:02 A když vy zničíte svoje dílo, uleví se vám?

00:11:06 -Ne, to se nedá říct uleví, neuleví.

00:11:11 Víte, tam došlo k jistému nesouhlasu s vlastní prací, že jo.

00:11:19 Protože jsem viděl, že to už není cesta,

00:11:22 jak jít dál.

00:11:26 -Na vašich věcech je patrná spousta bílé barvy.

00:11:30 -To souvisí právě s tou bílou sádrou.

00:11:34 Já jsem dokonce na svou první výstavu napsal

00:11:38 takovou oslavu bílé barvy. To jste možná četl.

00:11:42 Tady píšu o lampě, kterou jsem jako dítě

00:11:45 dostal do rukou. O postelích,

00:11:48 které maminka tak jedinečným způsobem přikrývala.

00:11:55 Potom o stropu, kdy říkám:

00:11:58 "Otevřít oči a podívat se do takového čista,

00:12:05 které porušovala jen šňůra lampy.

00:12:10 Nerad jsem se odvracel do těsnosti nakupených věcí.

00:12:15 Jenom těch nohou od židlí, stolu, postele, skříně.

00:12:22 Vždycky jsem si přál žít jednou v prostoru tak klidném,

00:12:28 jako byl můj strop."

00:12:31 -Já bych řekl, pane profesore,

00:12:33 že vám muselo jít na škole dobře rýsování.

00:12:36 -To jen tak vypadá.

00:12:39 Měli jsme za povinnost nějakou geometrii navštěvovat,

00:12:43 a přesto jsem tam nechodil rád.

00:12:46 Já tu geometrii nepoužívám proto, že geometrie je krásná.

00:12:50 Já ji používám pro vyjádření určitých myšlenek.

00:12:55 Jak jste před chvílí říkal o té labilitě,

00:13:00 o tom bytí, o čase.

00:13:03 -Jsou umělci, kteří neradi o svých dílech hovoří.

00:13:08 Říkají, ať si udělá návštěvník nebo divák,

00:13:11 ať si prostě udělá sám svůj dojem, já mu k tomu nic nebudu říkat.

00:13:16 Ale to není váš případ.
-Ne.

00:13:19 -A to já jsem rád, protože...
-Dokonce vám řeknu, že tím,

00:13:23 že jsem často byl schopen to vyjádřit i písemně,

00:13:27 nejen ústně, a že jsem jednou napsal

00:13:31 takovou provokativní větu.

00:13:38 Bylo to do katalogu v galerii Malborough v Římě.

00:13:42 I když jsem v té době nesměl v Praze vystavovat,

00:13:46 ale v Římě se mi to podařilo díky mému příteli

00:13:50 Achille Perillimu.

00:13:53 Tak tehdy jsem napsal do katalogu,

00:13:57 že "mé sochy by se daly i číst".

00:14:05 A to třeba teoretiky umění, jako byl třeba

00:14:10 pan Jindřich Chalupecký, docela nadzdvihlo.

00:14:17 -Hned máme takovouhle jednu vaši práci vedle sebe.

00:14:21 Dneska bychom tomu asi řekli instalace.

00:14:25 Ale za vašich časů, to se ještě to slovo "instalace"

00:14:28 nepoužívalo, ne?
-Nepoužívalo.

00:14:30 Ale když jsem své věci vystavil na přehlídce evropského umění

00:14:35 v Dublinu, ty věci jsem ovšem nemohl z Prahy odeslat,

00:14:40 tak jsem je v Římě udělal.

00:14:46 Byly to repliky toho, co jsem měl v ateliéru,

00:14:50 a nesmělo se poslat.

00:14:52 Tak když jsem to v tom Dublinu vystavil,

00:14:56 tak jedna novinářka z Timesů začala o nich mluvit

00:15:00 jako o "instalacích".

00:15:03 Já netuše vůbec, že dělám instalace,

00:15:06 jsem se to dozvěděl až z londýnských Timesů.

00:15:11 -Pane profesore, možná by někdo řekl,

00:15:14 že to na něj působí tak jakože nahodile.

00:15:17 Ale to má svoji hlubokou logiku, že jo?

00:15:20 -Ano. O tu vždycky jde.

00:15:23 -Co si o tom můžeme říct? Třeba o téhle té práci konkrétně?

00:15:26 -Fakt je ten, že jde tady o kruh, který není ukončen.

00:15:31 Uprostřed kruhu se vyskytuje čtverec.

00:15:37 A ten také není ukončen.

00:15:40 A naopak jsou tady posuny potom, anebo náznaky

00:15:44 toho nedokončeného tvaru v úsečích, které nedorostly do té výšky

00:15:50 těch ostatních věcí atd.

00:15:53 Ale to můžeme pozorovat i na jiných věcech

00:15:56 na té celé výstavě.

00:15:58 Protože je tam třeba jeden čtverec úplný a jiný v něm roste.-Ano.

00:16:05 -A když ta třetí strana má být ukončena,

00:16:08 najednou je přerušena a vytlačí ji dokonce i ten první,

00:16:14 ten tenký, slabý.

00:16:17 Je to nazváno "Pouze v určitém okamžiku",

00:16:21 ale vznikalo to ve Vence, kde jsem asi 2 měsíce pracoval

00:16:26 v Caroliho nadaci, kam jsem byl pozván v roce 68.

00:16:30 A když jsem opouštěl Vence v červenci,

00:16:33 tak to byla vlastně poslední věc, kterou jsem dělal.

00:16:38 Tak to velice souhlasilo i s tím, co jsem já četl

00:16:42 v právě vyšlém Figaru.

00:16:46 Ve Figaru byla mapa našeho státu a okolo těch hranic už byly

00:16:51 všechny jednotky Varšavského paktu.

00:16:58 Nevím, jak se to do Figara dostalo, už v červenci prozrazeno.

00:17:04 Zatímco my jsme se to dozvěděli až 21. srpna.

00:17:08 -Pane profesore, když se dívám na vaše práce,

00:17:12 tak jsou o čase, o prostoru, o neukončenosti.

00:17:16 Řekněte mi,

00:17:19 co těm komunistům na tom tak vadilo?

00:17:23 -Oni to nesledovali po stránce ideové.

00:17:26 Oni to sledovali po té stránce, kdo jsem já, kdo je ten autor.

00:17:31 -A vy jste byl z dělnické rodiny.
-Ne, já jsem z dělnické rodiny.

00:17:36 Ale já jsem se už od roku 45, kdy jsem se na té škole objevil,

00:17:42 a kdy všichni věřili v socialismus, tak já jsem jim oponoval.

00:17:47 Protože ačkoliv mně bylo dvacet, jednadvacet let,

00:17:51 tak jsem věděl o osudech ruské avantgardy.

00:17:57 Nesmím říct sovětské, ruské avantgardy.

00:18:01 Jak skončili, jaký měli život, osud, osudy.

00:18:05 A to mohl vědět každý.

00:18:07 Spolužák mně řekl: "Ale my jsme jiná země."

00:18:11 Ne, ukázalo se, že ač jsme byli jiná země,

00:18:15 tak jsme se dostali do téže situace.

00:18:19 -Tak kolik let vás nenechali vystavovat komunisti?

00:18:24 -Od roku sedmdesát.
-Sedmdesát.

00:18:26 -Od roku sedmdesát.

00:18:29 To jsem měl právě jakousi poslední výstavu ve Špálově galerii.

00:18:34 Tam jsem právě vystavil ty věci, které vznikly ve Vence.

00:18:39 A v tomto duchu byla celá ta výstava koncipovaná.

00:18:44 A proto jsem dostal pozvání na mezinárodní výstavu

00:18:49 "Between Man and Matter" v Tokiu.

00:18:55 Sice jsem tam nemohl odjet, jenom poslat věci,

00:18:59 ale dostal jsem se mezi ty nejznámější tehdejší mladé.

00:19:04 -Že vlastně se ještě vracím k tomu Vence.

00:19:07 Tam jste pracoval v tom Calderově ateliéru?

00:19:10 -Ne.
-Ne, to bylo jinde.

00:19:12 -To bylo později.
-To bylo později.

00:19:14 -To bylo později, to bylo až roku 92.

00:19:17 A to bylo ve Francii v Saché, čili 250 km jižněji, blízko Tours.

00:19:22 -To musel být zážitek, pracovat v Calderově ateliéru, ne?

00:19:27 -Pro mě je to zázrak.
-Jo.

00:19:29 -Protože roku 56 jsem dostal jeho katalog,

00:19:33 který mě vlastně ovlivnil.

00:19:36 Když jsem viděl fotografii první výstavy v galerii Persie

00:19:40 v Paříži, roku 31, a plastiky visely od stropu

00:19:44 na drátech... Zatímco mí přátelé, kteří vystudovali tady

00:19:50 a pracovali s hmotou, těžkou hmotou.

00:19:54 Dokonce když moje plastika na špičce jedné nohy plavala

00:19:59 v prostoru ve vzduchu, tak říkali:

00:20:02 "Co to je za blbost? Socha musí být těžká.

00:20:06 Socha je... socha je hmota!"

00:20:09 Já jsem říkal: "Mýlíte se.

00:20:14 Mýlíte se, jde tu o obrys třeba."

00:20:17 Navíc tehdy právě, když jsem dělal tu postavu v pohybu

00:20:22 na špici, vlastně v Bruselu vznikal francouzský pavilon,

00:20:28 který vycházel z nějaké minimální hmoty.

00:20:31 Dalo by se říci, taky stál na špici.

00:20:35 -Oni ti komunisti vám nejenom zakázali vystavovat,

00:20:38 oni vás zakázali i prodávat.

00:20:41 -Taky. Roku 73, na počátku, nebo na konci 72,

00:20:45 jsem dostal z Milána pozvání.

00:20:48 Tam byla dosti známá galerie Carlo Grossettiho,

00:20:53 jmenovala Salone Annunciata.

00:21:00 Majitele galerie přemluvil Arsén Pohribný,

00:21:04 takto můj přítel, který tam emigroval.

00:21:07 A vlastně mu doporučil tuto výstavu udělat.

00:21:14 Takže Art Centrum tam poslalo ty mé věci.

00:21:20 Protože tehdy ještě Art Centrum mohlo volně manipulovat

00:21:25 s výtvarnými díly.
-Ano.

00:21:28 -Ale byla to vlastně jakási výjimka už,

00:21:32 protože Prahu tehdy taky předcházela návštěva

00:21:36 Arthura Schwarze, jiného takového významného

00:21:40 milánského galeristy a sběratele.

00:21:46 A ten chtěl udělat výstavu

00:21:51 Čechů a Poláků v Miláně.

00:21:55 A když o tom francouzský kritik Pierre Restany napsal článek,

00:22:01 tak bylo zle.

00:22:04 Ale moje věci ještě do toho Milána odešly.

00:22:08 A já jsem tam taky ještě mohl odletět a nainstalovat tu výstavu.

00:22:16 Bohužel tím, že měla velký úspěch

00:22:19 ve všech novinách a dokonce se i prodala,

00:22:25 tak ministerstvo kultury dalo Art Centrum příkaz,

00:22:30 už nikdy Kolíbala nesmíte do ciziny poslat.

00:22:36 -A z čeho jste žil, když jste nesměl vystavovat

00:22:39 a nesměl jste prodávat?
-No zachránili mě nakladatelé.

00:22:44 Protože vlastně tu a tam byla ta možnost udělat knihu.

00:22:50 -Já si říkám, jestli takovéhle těžké časy

00:22:54 ale nepřináší pro toho umělce jedno plus.

00:22:58 Že totiž vůbec neuvažujete o tom, jestli se to prodá, nebo neprodá.

00:23:03 Víte, že to prodat nemůžete.

00:23:05 A že se teda člověk koncentruje jenom na tu myšlenku,

00:23:09 jenom na tu tvorbu, a je mu to úplně jedno,

00:23:12 jestli se to prodá nebo ne.

00:23:15 -To vás vede k tomu, že to člověk musí dělat,

00:23:19 protože to dělá pro sebe.

00:23:25 Pro to, co se mu v té hlavě a v duši zjeví

00:23:29 a co musí tou realizací vlastně uzavřít.

00:23:34 -Vy jste řekl, že nechcete zobrazovat skutečnost.

00:23:38 -Ano.
-A co chcete zobrazovat? Emoce?

00:23:41 -Sdělovat.
-Sdělovat.

00:23:44 -Já chápu umění jako sdělení, ne zobrazení.

00:23:49 Mně o zobrazení nejde, ale je to sdělení o tom,

00:23:53 co si myslím.

00:23:55 O bytí.

00:23:59 -Jak důležitá je pro vás spiritualita v umění?

00:24:02 -Já se domnívám, že umění patří do této oblasti.

00:24:06 A vadí mi, že určitá období nebo určité směry nebo určité

00:24:11 generace vlastně dělají umění, které spiritualitu postrádá.

00:24:18 -Vy jste na tom světě už 94 let, pobavil jste se?

00:24:24 -Já se bojím, že tím,

00:24:27 že zábava se tolik dostala do popředí jako hlavní cíl,

00:24:34 třeba i sdělovacích prostředků nebo divadla, filmu,

00:24:40 tak mně to osobně teda vadí.

00:24:47 Takže já jsem se vlastně nebavil.

00:24:50 Ale myslím si, že radosti, třeba z práce,

00:24:54 radosti ze své rodiny, nebo jiných dalších takových

00:24:59 radostí, je dost,

00:25:02 aby člověk si užil.

00:25:09 -Ten váš život vůbec nebyl snadný.
-Ne.

00:25:12 -Byl komplikovaný.

00:25:14 Ale když se podíváte zpátky, byl to šťastný život?

00:25:17 -Já to pokládám za šťastný.

00:25:20 Protože se mi podařilo překážky překonat a udělat věci,

00:25:25 které prostě mohou ještě mě přežít.

00:25:31 -Pane profesore, moc děkuju.

00:25:34 Děkuju, že jste si na nás udělal dneska čas. Díky.

00:25:39 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ pan profesor Stanislav Kolíbal.

00:25:45 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2020