00:00:26 -Dobrý večer.
00:00:27 Na tomhle pořadu mě těší nejvíc, že mě pořád něčím překvapuje.
00:00:32 Tak já jsem třeba teď zjistil, že existuje
00:00:36 matematická lingvistika.
00:00:38 Musím se přiznat, že jsem to netušil.
00:00:41 Věděl jsem, že existuje matematika,
00:00:43 že existuje lingvistika, ale že existuje matematická
00:00:46 lingvistika, je pro mě překvapením.
00:00:48 A doufám, že jsem tím neurazil našeho dnešního hosta,
00:00:51 protože to je právě jeho obor.
00:00:54 Vítám NA PLOVÁRNĚ jazykovědce pana docenta KARLA OLIVU,
00:00:57 dobrý den.
-Dobrý den.
00:00:59 -Omlouvám se za svoji neznalost. Co je matematická lingvistika?
00:01:04 Je to víc matematika, nebo víc lingvistika?
00:01:06 -Je to samozřejmě daleko víc lingvistika.
00:01:10 Jde o to, že je to lingvistika,
00:01:12 která ke svému zkoumání, tedy k metodologii toho zkoumání
00:01:16 jazyka používá matematiku.
00:01:19 V polovině 20. století začala tahle lingvistika používat matematiku
00:01:23 a je teď přesnou vědou.
00:01:25 Tak přesnou, že můžeme její výsledky používat na počítači.
00:01:28 -Myslíte tím textový editor?
00:01:31 -Myslím tím třeba ty opravy v textovém editoru.
00:01:33 -To vám teda musím říct, pane docente, nevím,
00:01:36 jestli se to bude moct vysílat, ale řeknu vám svoji první zkušenost
00:01:40 s textovým editorem.
00:01:42 Psal jsem scénář na takový pořad,
00:01:45 ve kterém vystupoval Kaiser a Lábus.
00:01:47 A když jsem byl v půlce, tak mi to přestalo jít.
00:01:50 A zůstal jsem tak trčet a říkal jsem si,
00:01:52 co já bych udělal, abych se zabavil?
00:01:54 A řekl jsem si, zkusím použít tehdy nový
00:01:57 textový editor a uvidím, co mi řekne na moji gramatiku.
00:02:00 A první, co ten editor našel, co se mu nelíbilo,
00:02:03 bylo slovo "Kaiser".
00:02:06 Takže mi to podtrhlo Kaiser a nabídlo mi to Neser.
00:02:09 A to bylo naposled, co jsem to použil.
00:02:12 Pochopil jsem, že tudy asi cesta úplně nepovede.
00:02:16 -Tak tam jde o to, že to bylo vlastní jméno a tak.
00:02:19 Ale já jsem nepracoval zrovna na téhle části toho editoru.
00:02:23 On má červené a zelené vlnovky, já jsem dělal ty zelené.
00:02:27 Ty červené vlastně jenom rozlišují, jestli to slovo,
00:02:31 které je nějak napsáno, jestli ten editor to má
00:02:35 ve svém slovníku.
00:02:37 A pokud ne, tak se snaží pomocí nějak definované vzdálenosti
00:02:42 mezi různými slovy najít to slovo nejbližší.
00:02:46 Tak bohužel tam teda našel ne zrovna vhodné slovo,
00:02:50 ale takových případů je hodně.
00:02:52 Já jsem dělal ty zelené vlnovky, které jsou o hodně složitější.
00:02:57 V tom smyslu, že to jsou vlnovky,
00:03:00 které už vezmou všechno, co je vlastně dobře napsáno
00:03:04 jako jednotlivá slova...
-A vylepší to?
00:03:07 -Ne, ne, ne, ale snaží se zjistit, jestli z těch slov
00:03:10 je dobře složená věta.
00:03:13 Protože samozřejmě všichni víme, že když budeme mít větu
00:03:17 "Psi štěkaly", tak ta slova jsou dobře,
00:03:21 ale ta věta celkově dobře není.
-To je pravda.
00:03:24 -A to je to, na čem jsem pracoval já.
00:03:27 Ale samozřejmě těch aplikací je daleko víc.
00:03:29 Jsou to všechny ty aplikace, které slouží
00:03:32 třeba k hlasovému ovládání. Je to strojový překlad.
00:03:35 Je to vyhledávání nějakých klíčových informací
00:03:38 v dlouhých textech.
00:03:40 To, co nás matematické lingvisty opravdu zajímá, není to,
00:03:44 jak se to pak použije, ale nás zajímá hledání
00:03:47 té lingvistické skutečnosti.
-Jak to funguje.
00:03:50 -Jak ten jazyk je ustrojen, jak funguje,
00:03:53 jaké má vnitřní zákonitosti.
00:03:56 A teprve, když je zjistíme, tak pak to můžeme v nějakých
00:03:59 aplikacích, které pro nás jsou druhořadé, používat.
00:04:02 -Nemáte pocit, že ta čeština je
00:04:05 v některých ohledech fakt zbytečně složitá?
00:04:07 A že by byl čas s tím něco udělat.
00:04:10 Já mám na mysli třeba velká písmena.
00:04:13 To bych řekl, že když to porovnám s angličtinou,
00:04:15 o co to maj jednodušší.
00:04:17 A ono to nic nehodí přece. To pomůže kráse jazyka,
00:04:21 když vy víte, jak máte napsat Havlíčkův Brod?
00:04:25 -Já bych přece jen rozlišoval mezi jazykem,
00:04:28 což je způsob komunikace, to komunikační médium,
00:04:32 a pravopisem. Pravopis není jazyk.
00:04:35 -Pravopis není jazyk?
-Pravopis není jazyk.
00:04:39 Pravopis je systém, jak ten jazyk převést do nějaké podoby.
00:04:43 -Ale kdybychom si vzali třeba psaní i/y, tak tam,
00:04:48 když se to udělá špatně, tam má člověk pocit,
00:04:51 že ta čeština trpí.
00:04:53 Zatímco u těch velkých písmen já ten pocit nemám. Vy jo?
00:04:56 -Ta velká písmena opravdu nejsou vyřešená příliš dobře už tradičně.
00:05:02 Ta reforma z roku 1993, jak vyšla nová pravidla,
00:05:06 tak tomu nešťastnému tradičnímu řešení ještě přidala
00:05:10 další nešťastné body.
00:05:12 Souhlasím s vámi v tom, že oblast psaní velkých písmen
00:05:17 v českém pravopisu, nikoli v českém jazyce,
00:05:20 na tom bych trval...
-Ano, v pravopisu.
00:05:22 -To je oblast, která je zralá na hluboký zásah.
00:05:25 A měl by přijít.
00:05:27 -Už chápu, protože jsem byl překvapený,
00:05:30 jak tolerantní jste k přejímání některých anglických výrazů,
00:05:34 které vstupují co češtiny.
00:05:37 A když poslouchám vaše zaujetí i pro tu komputerovou oblast,
00:05:42 tak tomu začínám rozumět.
-Mně to v zásadě nevadí.
00:05:46 Zejména mi to nevadí v těch oblastech,
00:05:50 kde vlastně my ta česká slova pro ty jevy, činnosti, cokoliv,
00:05:56 kde my ta česká slova nemáme v češtině.
00:06:00 -No tak třeba my říkáme "serfovat po internetu".
00:06:03 Vždyť bychom mohli "brouzdat", že.
00:06:05 -Brouzdat je příliš pomalé. To je málo dynamické.
00:06:09 -Kde není signál, tak brouzdat.
00:06:12 V místech, kde žiju, je signál nic moc, tam brouzdáte.
00:06:15 Ale možná, že v hlavním městě se víc surfuje.
00:06:18 -Přejímáme z angličtiny tam, kde je světový vývoj nejrychlejší
00:06:23 v těch anglicky mluvících zemích nebo v oblastech,
00:06:26 kde se používá angličtina.
00:06:28 Což je právě ten vývoj počítačových technologií.
00:06:31 Ale třeba v takové kuchyni, tak já nevím,
00:06:34 jaké jsou vaše osobní preference, ale já musím říct,
00:06:37 že anglická a americká kuchyně není z těch mých
00:06:41 nejpreferovanějších, abych to řekl...
00:06:43 -...velmi kulantně.
00:06:45 -Ale myslím si, že to platí přinejmenším
00:06:48 statisticky celonáročně.
00:06:50 Protože přejímáme přece hlavně z francouzštiny a z italštiny.
00:06:54 Vemte si, za našeho mládí, co bylo třeba za těstovinové výrobky.
00:06:59 Tak byly nudle, byly špagety a jako zvláštní pochoutka
00:07:03 školních jídelen bývala kolínka.
-Kolínka.
00:07:07 -To jsem ani nemusel říkat, to byste mě doplnil sám.
00:07:10 A dnes máme Penne, Farfalle, Lasagne, Rigatony...
00:07:14 A jak dlouhý by byl ten seznam.
00:07:17 A to jsou všechno slova italská.
00:07:20 Bývaly housky a možná nějaké veky či žemle,
00:07:24 ale teď máme bagety a croissanty
00:07:27 a já nevím, co všechno ještě.
00:07:30 -Ale to jsou pojmy, to jsou názvy,
00:07:33 ale slovesa třeba.
00:07:35 Takové sloveso jako "lajkovat". "Lajkovat něco".
00:07:40 -Možná bychom mohli říkat "něco pochválit".
00:07:42 -Pochválit, no.
00:07:44 -Jenže my jsme tím, že jsme převzali to slovo "lajk"
00:07:48 a přidali jsme "olajkovat", přidali jsme českou předponu,
00:07:51 českou příponu, českou koncovku, skloňujeme to jako sloveso,
00:07:55 tak jsme si vytvořili zvláštní sloveso pro to,
00:07:59 co bych dlouhým výrazem vyjádřil jako pochválit
00:08:03 na sociálních sítích.
00:08:06 A teď jde o to, že pochválit na sociálních sítích
00:08:09 je takhle dlouhé, zatímco olajkovat je stručný výraz.
00:08:11 A platí ta jazyková ekonomie, že jazyk se vždycky snaží vyjádřit
00:08:15 stejné obsahy co nejjednoduššími a nejkratšími prostředky.
00:08:19 Já si myslím, že kdo má tu češtinu opravdu rád
00:08:22 a není purista, tak naopak ocení,
00:08:25 jak ta čeština je pružná, jak je šikovná a jakou má sílu.
00:08:29 Jak si umí to anglické sloveso vzít, přidat koncovky, předpony,
00:08:34 přípony, cokoliv je potřeba...
-A pak už je naše.
00:08:38 -Pak už je naše.
-To je pravda.
00:08:40 -A já si myslím, že v tom je její síla,
00:08:42 nikoli její slabost.
00:08:44 -Je něco na češtině, co máte zvlášť rád?
00:08:47 -Já mám rád to, jak je čeština složitá.
00:08:50 -To teda je. Ale přijde mi, že třeba, jak bychom hledali
00:08:53 v jiných jazycích ekvivalent slova třeba "červeňoučký"?
00:08:56 -V germánských a románských jazycích by to asi nebylo
00:08:59 úplně jednoduché, ale myslím si, že v ostatních slovanských jazycích
00:09:04 bychom asi nějaké ekvivalenty našli.
00:09:07 My umíme vytvářet tyto zdrobněliny
00:09:10 nejen od podstatných jmen, jak to umějí v podstatě
00:09:14 skoro všechny jazyky.
00:09:16 No angličtina třeba moc ne, ale třeba němčina to umí.
00:09:19 Umíme vytvářet i od přídavných jmen,
00:09:22 od sloves atd.
00:09:24 Což je opravdu u řady jazyků problém.
00:09:28 Na druhou stranu máme jenom ta deminutiva,
00:09:30 jenom ty zdrobněliny, ale nemáme slova zveličelá, ta augmentativa.
00:09:35 Jenom pes, psisko, je to víceméně výjimečné.
00:09:39 Třeba italština má tohle jako systém ve svém slovníku.
00:09:44 Typické, čím se proslavily slovanské jazyky,
00:09:47 jsou samozřejmě slovesné vidy, které jsou velmi obtížné na naučení
00:09:52 pro kohokoliv, kdo není ze slovanského světa.
00:09:56 Na druhou stranu nevím, jak vy, ale já mívám třeba problémy s tím,
00:10:02 kde dát určitý a neurčitý člen v angličtině, v němčině atd.
00:10:07 -To je pravda.
00:10:09 -Prostě proto, že když jsme se to učili jako děti,
00:10:13 tak my jsme si tím jazykem i strukturovali nějak svět.
00:10:17 Víme, která činnost v té naší mentální představě světa je taková,
00:10:21 že ji musíme vyjádřit dokonavým, a která taková,
00:10:24 že nedokonavým videm.
00:10:26 Zrovna tak Němec nebo Angličan má ten svět nastrukturovaný
00:10:30 v hlavě tak, že ví, co je tam určité a co je neurčité
00:10:34 a kam má dát určitý a neurčitý člen.
00:10:36 -Mě překvapilo, že vy jste v lednu v roce 89
00:10:40 ilegálně odešel
- a teď přijde ta pointa -
00:10:45 do Bulharska.
00:10:47 A to já jsem si myslel, že před revolucí se vůbec
00:10:50 do Bulharska nedalo odejít ilegálně.
00:10:53 Mně přišlo, že odejít ilegálně do Bulharska je stejně obtížné,
00:10:57 jako odejít legálně do Ameriky.
00:10:59 -No dalo se ilegálně odejít tak, že jste tam odjel jako turista,
00:11:04 ale pak jste se tam nechal zaměstnat.-Aha.
00:11:08 -Což československé úřady tehdy nedovolovaly.
00:11:11 Před revolucí jsem byl relativně nadějný student.
00:11:15 Jistá organizace mi nabízela, jestli bych tam nechtěl vstoupit.
00:11:19 Já jsem chvilku váhal, musím se přiznat, protože, víte,
00:11:22 doba nebyla lehká. Ale pak jsem si řekl, že ne.
00:11:26 A v tu ránu se věci otočily a z nadějného studenta byl člověk,
00:11:30 který nemá na univerzitě co pohledávat.
00:11:33 Ale na druhou stranu už jsem tehdy měl nějaké mezinárodní kontakty.
00:11:38 A zrovna v Bulharsku, což je země se slovanským jazykem,
00:11:41 já jsem tehdy pracoval na češtině a na ruštině,
00:11:45 tak jejich Akademie věd o mě projevila zájem.
00:11:47 Já nevím, jak to znáte na Balkáně, ale tam většinou věci vůbec nejdou.
00:11:51 A na druhou stranu když se chce, tak jde úplně všechno.
00:11:54 -Jo.
-Oni mě zaměstnali.
00:11:56 A když se to pak jaksi domákly československé úřady,
00:12:00 tak z toho byl takový menší skandál v létě 89. Ale jenom malý.
00:12:04 -Vždycky se říkalo, že Bulhaři,
00:12:06 když kývají hlavou, že to znamená ne.
00:12:08 A tohle, že znamená ano, není to blbost?
00:12:11 -Není to úplná blbost, ale je to trochu nepravda,
00:12:14 protože to ne není kývání, je to spíš takové ne.
00:12:17 Ten posuněk je trochu jiný. A to da je spíš takhle.
00:12:24 Nevrtíte, ale spíš tak s ní jako pokýváte.
00:12:28 -To je zvláštní.
-Ano.
00:12:30 A to bylo zajímavé, já jsem si to spojil v tom Bulharsku,
00:12:33 že když jsem pak mluvil rusky, protože to jsme se také naučili,
00:12:37 já to dodnes umím a nemám proti tomu jazyku žádnou zášť,
00:12:40 protože ten jazyk za to ostatní nemůže.
00:12:43 Když jsem mluvil rusky, tak jsem používal to da
00:12:45 a dělal jsem ten opačný posuněk.
00:12:48 Nějak se mi spletly v hlavě ty posuňky ruské a bulharské.
00:12:53 -Myslíte si, že jazyk vyjadřuje částečně i nějakou národní povahu?
00:12:59 -Ano, ale nevím, jestli jsme tady nezaměnili příčinu a následek.
00:13:05 Když se jazyk učíme v dětském věku, tak poznáváme svět.
00:13:10 A protože poznáváme současně svět a ten jazyk,
00:13:13 tak my si vlastně tím jazykem ten svět strukturujeme.
00:13:17 Já bych to řekl obráceně.
00:13:20 Ne, že ten jazyk vyjadřuje národní povahu,
00:13:23 ale že ta národní povaha je do značné míry,
00:13:26 protože ta souvisí s tím, jaké jsou ty mentální modely,
00:13:29 ta národní povaha souvisí s tím jazykem.
00:13:32 Je odvozena od toho jazyka.
00:13:34 Když se ty děti všechny v tom národě učí stejný jazyk
00:13:38 a stejně strukturovat svět, tak se prostřednictvím toho jazyka
00:13:43 vytváří jakýsi ten mentální model a z něho pak vyplyne
00:13:47 ta národní povaha.
00:13:50 Čili jde o to, co je slepice a co je vejce.
00:13:55 -Mě docela překvapilo, že vy, který se tak zabýváte jazykem,
00:13:59 češtinou, že jste strávil tolik času venku.
00:14:03 Vy jste byl v Německu a Rakousku asi 16 let dohromady.
00:14:06 -Ano, ano. A ještě v tom Bulharsku taky.
00:14:09 Na to bych přece jenom nerad zapomněl,
00:14:12 protože tu zemi mám velmi rád.
00:14:14 -Ano, ale jsou to Slovani, že. Ale co jste dělal u Germánů?
00:14:18 -Zkoumal jsem strukturu jiných jazyků.
00:14:20 Což je vždycky dobře.
00:14:22 Když má člověk zkoumat jednu strukturu,
00:14:24 tak musí ještě poznat jiné, aby trošku měl přehled a nadhled.
00:14:27 -A tam jste učil na škole?
00:14:29 -V Německu jsem byl 11 let na univerzitě,
00:14:31 normálně jsem přednášel.
00:14:33 A tam už jsme zkoumali slovanské jazyky,
00:14:36 češtinu a bulharštinu. I v Německu se to dělá.
00:14:39 -Měl někdo z vašich studentů, když už měl profesora z Čech,
00:14:42 zájem učit se česky?
-Ne. Ne, to ne.
00:14:45 -Říkal jsem si, jestli třeba nějaký Sas neprojevil touhu naučit se...
00:14:50 -Ne, já jsem navíc byl v Sársku, což je daleko od českých hranic.
00:14:55 -Ano. Čeština přejala samozřejmě spoustu
00:14:57 slov zvenku, je něco, co jsme my dali světu kromě robota?
00:15:01 -Těch slov není úplně málo.
00:15:04 Ale jsou to všechno, na rozdíl tedy od robota,
00:15:06 nějaká přirozená česká slova.
00:15:09 Slova, která v českém jazyce existovala, která všichni znali.
00:15:13 Třeba velmi rozšířené slovo, které si myslím,
00:15:17 že existuje po celém světě, je třeba slovo pistole.
00:15:20 -Pistole je české slovo?
-Ano, pistole je české slovo.
00:15:24 Husité byli inovátoři, dnes bychom řekli
00:15:27 novou terminologií.
00:15:29 Oni vynalezli spoustu věcí v oblasti vojenství.
00:15:35 A také si uvědomili, že ta děla,
00:15:39 hrubé kusy, jak se jim říkalo,
00:15:41 protože hrubý ve staré češtině znamenalo velký.
00:15:45 Pozor. Proto jsou hrubé chyby.
-No jo, ano.
00:15:48 -Proto je něco hrubá chyba, protože je to velká chyba.
00:15:51 To se jenom udrželo v tom starém významu.
00:15:54 Ale abych se vrátil, ta děla byla hřmotná,
00:15:57 velká a vlastně nepoužitelná během bitvy.
00:16:00 Protože než je těch osm párů koní někam odtáhlo,
00:16:03 tak už se dávno bitva buď celá prohrála,
00:16:06 anebo se bojovalo někde jinde.
00:16:09 A tak husité vynalezli přenosnou palnou zbraň.
00:16:12 Což byla v podstatě jenom taková relativně úzká dlouhá hlaveň,
00:16:17 to připomínalo varhanní píšťalu.
00:16:20 Přenosnost v tehdejší době nebyla jako dnes,
00:16:23 že si to strčíte do kapsy nebo dámy do kabelky.
00:16:27 To popadli dva statní jonáci a někam s tím odběhli.
00:16:30 Nicméně v té době to byla revoluční zbraň,
00:16:34 která umožnila operativní nasazení střelné zbraně během bitvy.
00:16:38 A pro tu podobnost s varhanní píšťalou se tomu říkalo píšťala.
00:16:42 Všem kolem se to líbilo, neboť to dobře fungovalo,
00:16:45 tak to začali přejímat.
00:16:48 No ale když si vezmete tu píšťalu a vezmete si,
00:16:51 že ty okolní národy neměly Jana Husa,
00:16:54 tak neměly ani háčky a čárky.
00:16:56 Takže z píšťaly se stala pistala, no a vývojem z ní byla pistole.
00:17:03 Takže to bylo, abych tak řekl, bumerangové slovo,
00:17:07 které my jsme vyslali do světa a ono se nám vrátilo
00:17:10 v té podobě pistole.
-Vůbec jsem to netušil.
00:17:13 Ale to je půvabné, když se člověk dostane
00:17:15 k těmhle základům.
-Ano, to je zábavné.
00:17:18 -Ostatně když jste zmínil háčky a čárky,
00:17:20 nebylo by nám bez nich líp?
-No to rozhodně nebylo.
00:17:23 -Nebylo.
-V písmě bychom si těžko rozuměli.
00:17:26 Nebo bychom museli přejít na ten spřežkový pravopis,
00:17:30 který byl až do těch husitských dob.
00:17:33 Ono se úplně přesně neví, jak to je s těmi háčky a čárkami,
00:17:37 jestli je přesně zavedl Hus.
00:17:40 Předpokládá se, že ano, ale jistota tam není.
00:17:43 Museli bychom to psát jinak, protože nemůžeme psát
00:17:46 tak jako v smskách.
00:17:48 V mnoha případech to odhadneme, ale zrovna tak to
00:17:51 v mnoha neodhadneme.
00:17:53 Nebo to odhadneme špatně a přestali bychom si rozumět.
00:17:56 To je o tom pravopise, jak jsme mluvili.
00:17:59 Pravopis je způsob, jak mluvený jazyk převést do psané formy.
00:18:02 A kdybychom při tom převodu zanedbali,
00:18:05 že máme š, č, ř, ť, ď, ň, že máme dlouhé
00:18:08 a krátké samohlásky, no tak to převádíme trochu špatně.
00:18:12 Protože to vlastně převádíme velmi nepřesně.
00:18:16 -Pavel Eisner má nádherné pojednání o kroužkovaném "ů".
00:18:20 A fakt, když se nad tím člověk zamyslí,
00:18:23 to je absurdní věc, ten kroužek.
-Proč?
00:18:26 -No protože přece to nehraje žádnou roli,
00:18:28 jestli tam máte kroužek nebo čárku. Proč by tam nebyla čárka?
00:18:33 -No tak ve výjimečných případech to dokonce roli hraje.
00:18:37 -V kterých?
00:18:39 -Tak třeba v případech, jako je růže nebo...
00:18:42 -Kdyby tam byla čárka, tak to přečtete úplně stejně.
00:18:46 -No tak ne, musíte dělat rozdíly.
00:18:48 Růže, cítil jsem vůni růže, ale vybral jsem manželce
00:18:52 do její kosmetické sady dva druhy rtěnky,
00:18:56 neboli rúže.
-No.
00:18:59 -A tam se píše už čárkované ú.
00:19:01 Protože je to převzato z francouzštiny,
00:19:04 z francouzského "rouge".
00:19:06 -No jo, vůbec jsem to netušil.
00:19:09 Takže "manželčina rúž" je s čárkou?
00:19:12 -Je s čárkou, ano.
00:19:15 Protože kroužek, to není jen tak obyčejný kroužek.
00:19:18 -Ale to je fajnovost taková.
00:19:20 -Ano a ještě asi tři příklady by se našly.
00:19:24 Ten kroužek je malé o. O je kulaté, vypadá jako kroužek.
00:19:28 To vzniklo historicky. A my, kdybychom to "o" odstranili,
00:19:33 tak, abych tak řekl, šlápneme na krk kráse
00:19:36 historického vývoje češtiny.
00:19:38 Tam jde o to, že třeba slovo "kůň" se ve staré,
00:19:43 té nejstarší češtině řeklo "kóň".
00:19:46 Bylo tam dlouhé "ó", z kterého se potom
00:19:50 v některých pádech z toho dlouhého "ó" krátilo.
00:19:55 Bylo tedy "kóň" bez "koně". To bez "koně" máme dnes.
00:20:00 V době husitské a těsně pohusitské se z toho "kóň" nedbalou
00:20:04 výslovností, která je většinou motorem jazykového vývoje,
00:20:08 vyvinulo "kuoň".
00:20:10 -Takže se psalo "uo"?
-Se psalo "uo".
00:20:13 V nějakém 16., 17. století z toho "kuoň" se vyvinulo "kůň".
00:20:19 Ale písaři, protože tehdy už jich bylo dost.
00:20:22 A jak to tak bývá, že psaná forma jazyka
00:20:27 je vždycky trochu jako tradičnější, konzervativnější,
00:20:32 než ta forma mluvená, oni napsali to "kuň" a to "kuoň",
00:20:37 to "o" napsali nad to "u".
00:20:40 Takže vlastně ten kroužek historicky vzato není jen tak
00:20:45 obyčejný kroužek, ale je to staré "o".
00:20:49 Připomínka starší vrstvy jazyka.
00:20:52 Zajímavé je, že když už jsem si stěžoval na ten pravopis,
00:20:57 tak Pravidla českého pravopisu uvádějí psaní slova "blůza"
00:21:02 s kroužkovaným "ů".
-No.
00:21:04 -Což je ale velmi vadné, protože nikdy nebyla žádná
00:21:08 staročeská "bluoza".
-To je pravda.
00:21:10 -Blůza by se měla psát s čárkovaným "ú".
00:21:13 -A samozřejmě, když to je na začátku toho slova,
00:21:16 tak se píše čárka, že.
-Tak se píše čárka,
00:21:20 protože nebylo žádné "uodolí", ale bylo vždy od staré češtiny
00:21:24 "údolí". Na začátku ten proces s tím "o",
00:21:29 "uo", "ů", "kuoň", "koň", "kůň", tak ten neproběhl.
00:21:33 Na začátku slov bylo vždy dlouhé "ú".
00:21:37 Proto na začátku slov píšeme čárkované,
00:21:41 protože tam to "uo" vlastně nikdy nebylo.
00:21:45 -Slyším to poprvé.
00:21:48 Kdyby mi to někdo takhle ve škole vysvětlil,
00:21:51 daleko líp bych si to pamatoval a líp by se mi to učilo.
00:21:56 Ale nikdo to nevysvětluje takhle.
00:21:59 -No. Tak pojďme, půjdem za panem ministrem
00:22:03 a řekneme mu to.
-No jo.
00:22:05 Jak se díváte na takové novinky, jako je teď oblíbená česká fráze
00:22:11 "to dám", "to nedám".
-Mně se to nelíbí.
00:22:15 Nelíbí se mi to proto, že já jsem stejně tak jako vy
00:22:19 a jako všichni ostatní, jako těch deset milionů mluvčích
00:22:22 češtiny, jsem se češtinu naučil zhruba mezi tak 2. a 12.,
00:22:28 nebo mezi 2. a 15. rokem.
00:22:30 A v té době jsem se zaprvé tu češtinu naučil.
00:22:34 Ale tím, že jsem se ji naučil,
00:22:36 jsem si vytvořil také jakýsi jazykový ideál.
00:22:39 Toho, co je v tom jazyce správně, co je tam špatně,
00:22:43 co je tam vulgární, co je tam já nevím jaké,
00:22:46 to si nesu do toho života dál.
00:22:49 No a teď, když se ta čeština proměnila,
00:22:52 ale ten můj ideál zamrzl v té době, kdy mi bylo těch 15,
00:22:56 a když mně bylo těch 12 nebo 15,
00:22:59 tak se to "já to dám", "já to nedám" neříkalo.
00:23:02 Takže mně se to esteticky jakožto mluvčímu češtiny nelíbí.
00:23:07 Na druhou stranu jako jazykovědec vidím,
00:23:11 že se to mezi generacemi, které jsou podstatně mladší než já,
00:23:15 rozšířilo, ujalo, že to běžně používají.
00:23:19 Že je to výraz, který má svůj význam,
00:23:22 svou sémantiku, no a v tom smyslu to musím přijmout
00:23:26 jako jazykový vývoj. Je to prostě nový prvek jazyka.
00:23:31 Mimochodem, je na něm něco zajímavého i lingvisticky.
00:23:35 A to je, že to sloveso má
00:23:38 jiný budoucí čas než normální sloveso dát.
00:23:42 Protože když vám řeknu "já vám dám knihu",
00:23:46 tak je to v pořádku. A když řeknu
00:23:49 "já vám budu dát knihu", tak to působí trošku divně, že.
00:23:54 To je špatně tam s těmi vidy. Na druhou stranu,
00:23:58 když řeknu "já to budu dát", tak to zní o dost lépe.
00:24:02 -Přijde vám?
-Já už jsem to několikrát zachytil.
00:24:05 Mně to přijde ošklivé všechno. Ale mě to...
00:24:08 -To už se říká?
00:24:10 -"Já to budu dát", no.
-"Já to budu dát"?
00:24:12 -Já jsem to slyšel.
-No to je ohavnost.
00:24:15 -No ano, z našeho hlediska je to ohavnost,
00:24:19 ale obávám se, že v tom novém významu
00:24:22 se to prosadí.
00:24:24 -Že se ještě vracím k Pavlu Eisnerovi,
00:24:26 který je takovou studnicí všech možných věcí o češtině.
00:24:30 Mj. píše, že je přesvědčen, že čeština zahyne,
00:24:33 že bude mrtvým jazykem.
00:24:35 A dokonce říká, že si myslí, že to bude kolem roku 2800.
00:24:39 -Čeština roku 2800 bude jiná, podstatně jiná než ta dnešní.
00:24:45 No ale, že by úplně vyhynula, že by vůbec nebyla?
00:24:50 No tak nemůžeme to vyloučit.
00:24:53 Podívejte se, ta porodnost klesá, tak ten jazyk vždycky vyhyne.
00:24:59 Když ta poslední indiánská babička zemře, tak je po jazyce.
00:25:05 Tak ale doufejme, že tak to nebude.
00:25:08 Tak my už to nespravíme, ale ta mladá generace
00:25:11 by do toho měla jít trochu s vervou.
00:25:14 -No, jestli do toho půjde s vervou jako "já to budu dát",
00:25:20 tak Pánbůh potěš.
00:25:22 Já to budu končit, pane docente. Děkuju moc.
00:25:26 Děkuju, že jste si udělal čas a bylo to moc krásné povídání
00:25:31 o češtině.
-Tak já děkuju za pozvání.
00:25:34 -Dnes byl naším hostem pan docent KAREL OLIVA.
00:25:39 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2020
Rozhovor Marka Ebena s českým jazykovědcem. Režie J. Hojtaš
Na tomto pořadu mě těší nejvíc, že mě pořád něčím překvapuje. Teď jsem třeba zjistil, že existuje matematická lingvistika. Musím se přiznat, že jsem to netušil. Věděl jsem, že existuje matematika, že existuje lingvistika, ale že existuje matematická lingvistika, je pro mě překvapením. Doufám, že jsem tím neurazil našeho dnešního hosta, protože to je právě jeho obor. Vítám na Plovárně jazykovědce pana docenta Karla Olivu.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 13
