00:00:25-Dobrý večer.
00:00:27Jistě si vybavujete tu slavnou píseň o kanonýru Jabůrkovi,
00:00:31co stál u kanónu a pořád ládoval.
00:00:35Náš dnešní host je nositelem stejného jména, kanonýr to není,
00:00:39ale kanón je to určitě.
00:00:42Protože to by se jinak v šestadvaceti letech nestal
00:00:45uměleckým ředitelem jedné z nejprestižnějších
00:00:48českých skláren, sklárny Moser, které bylo letos 160 let.
00:00:53Vítám NA PLOVÁRNĚ LUKÁŠE JABŮRKA. Dobrý večer.-Dobrý večer.
00:00:57-Měl jsem možnost navštívit váš podnik.
00:01:01Je to zvláštní klima, když tam člověk přijde.
00:01:04Když se pohybujete okolo pecí, tak vidíte, že tam funguje -
00:01:08aspoň na mě to tak působí - taková ta stavovská čest.
00:01:12Což už se v jiných fabrikách tak často nevidí.
00:01:16Je to můj pocit, nebo to tak opravdu je?
00:01:19-Není to jenom váš pocit, je to i pocit můj.
00:01:21Je to opravdu tak.
00:01:23Ta sklárna má silnou atmosféru, ohromného ducha.
00:01:27A ty prostory slouží od roku 1893,
00:01:30takže má to nějakou historii a tradici.
00:01:34Opravdu to působí silně. U řady lidí to tak je.
00:01:38Máme tam ještě skláře i brusiče, kteří tam pracují několik generací
00:01:43po sobě, takže dá se říci, že u nás ve sklárně
00:01:47ještě funguje rčení, že řemeslo se předává
00:01:51z generace na generaci.
-To je hezký.
00:01:54Jaké to je, když člověk přijde v šestadvaceti letech
00:01:58do takhle zavedeného podniku a teď tam jsou ti staří mazáci
00:02:03u těch pecí a ti brusiči?
00:02:05A ti, kteří začali dělat to řemeslo ještě dřív,
00:02:07než vy jste se narodil.
00:02:09Tak jaké to je, získávat ten respekt?
00:02:13-Skláři obecně vůbec v tomto oboru jsou velcí srdcaři.
00:02:18A to je jednoduchý, to na vás poznají.
00:02:21Buďto patříte mezi ně, nebo nepatříte.
00:02:25Oni vás prokouknou hned během chvíle,
00:02:27jestli jste na stejné vlně jako oni, nebo nejste.
00:02:31A jenom proto, jak jste říkal, že řada sklářů dědí to své řemeslo
00:02:36z generaci na generaci, což je obrovské bohatství.
00:02:40A vlastně je to postaveno jenom na těch lidech.
00:02:43Bez těch lidí by ta sklárna nebyla tím, čím je.
00:02:46Takže oni sami samozřejmě vědí moc dobře,
00:02:49co umí a co si můžou dovolit.
00:02:52A když přijdete, tak samozřejmě vám radí.
00:02:55-Vy máte směnný provoz?
00:02:57-Směnný provoz nemáme, máme jenom jednu směnu.
00:02:59-To znamená, že se začíná...
00:03:02-Začíná se od šesti hodin, končí se v půl třetí.
00:03:06Skláři začínají o něco déle, asi zhruba v půl sedmé
00:03:10a končí ve tři hodiny odpoledne.
00:03:12-Není to škoda, zapíchnout to už v půl třetí?
00:03:15-No to byste se měl zeptat těch sklářů.
00:03:17-Jako že by nastoupila další parta.
00:03:20Když už se ta pec nahřeje, to přece trvá,
00:03:23než se pec nahřeje.
00:03:25-Ano, to tak funguje ve strojní výrobě,
00:03:27ale v ruční výrobě to tak nejde.
00:03:29Protože skláři, když vyberou tu denní pánev,
00:03:33tak ta pánev se musí zase natavit.
00:03:35To sklo se musí natavit, což samozřejmě má
00:03:37nějaké své technologické postupy.
00:03:40Takže když ve tři hodiny skláři odejdou z práce,
00:03:43tak nastoupí taviči, kteří musí utavit znovu sklovinu.
00:03:47Musíte pec vyhnat na nějakých 1370 stupňů Celsia,
00:03:51pak je několik nakládek, čeření...
00:03:53Je to takový dlouhý technologický postup.
00:03:56A pak je zase scházení z tavicí teploty na tu pracovní.
00:04:00Takže taviči končí zhruba kolem páté hodiny ráno,
00:04:04zase ve chvíli, kdy skláři pak nastupují a začínají nanovo.
00:04:09-Tak jo, to bych pochopil, že se tam ještě něco děje.
00:04:13Pokud nastoupí tavič, tak je všecko v pořádku.
00:04:17-Je to tak. Vlastně funguje to takhle i historicky.
00:04:20V areálu sklárny, když tam přicházíte,
00:04:24tak na té přední budově, kde je prodejní galerie,
00:04:28tak je ještě na střeše taková věžička se zvonem.
00:04:32A to bylo dřív proto, že skláři bydleli kolem sklárny.
00:04:36A vždycky, když se utavilo, tak se zvonilo na zvon
00:04:40a tím se skláři honili do práce, ať to bylo v noci nebo ráno,
00:04:43v jakoukoli dobu.
00:04:45Prostě když se podařilo natavit, tak skláři šli do práce,
00:04:48vybrali pánve, šli zase odpočívat a šli bydlet.
00:04:51To byl takový koloběh.
-Odkud berete surovinu?
00:04:55-Základem každého skla je písek. A to zhruba asi kolem 70 %.
00:05:00Takže písek není nijak významný, ale musí být maximálně čistý
00:05:05a musí se dodržovat maximální zrnitost.
00:05:09Aby každé zrno písku bylo ve stejné velikosti,
00:05:13aby se pak protavovalo ve všech částech stejně.
00:05:17To máme takovou lokalitu, je to Střeleč, lom,
00:05:21kde se získávají ty nejkvalitnější písky tady u nás,
00:05:24nebo ve střední Evropě, a tam bereme i my.
00:05:28-Takže i zahraniční firmy si tam jezdí pro písek.
00:05:31-I řada zahraničních firem odebírá od nás.
00:05:34-Vy jste si prošel skoro všemi profesemi v té sklárně,
00:05:36než jste nastoupil do té vedoucí pozice, že?
00:05:39-No, ve sklárně jsem si prošel od začátku,
00:05:43kdy jsem nastupoval jako technolog a výtvarník,
00:05:47ale zároveň jsem brousil.
00:05:50A ve škole ještě předtím, když jsem studoval v Novém Boru,
00:05:55tak tam jsem si přičichl i trošku k malování skla, nebo na huti.
00:06:00Ale nebyla to nijak extra významná zkušenost.
00:06:04Mě vždycky nejvíc bavilo to broušení,
00:06:06takže u toho jsem zůstal.
00:06:08-To je další věc, která mě zajímá.
00:06:11To jsou docela nervy, ne? Brousit sklo.
00:06:14Protože když si představím, že máte nějakou vázu,
00:06:17na které pracujete, řekněme...
00:06:19No, někdy to bývá i pár měsíců, že se na tom dělá?-Ano.
00:06:23-A teď zvoráte ten poslední vryp.
00:06:28-Z mé zkušenosti většinou, když už jsme něco zvorali
00:06:32nebo rozbili nakonec, tak to potom rozbijete,
00:06:36když tu vázu třeba omýváte.
00:06:38Dvě hodiny brousíte, jedete na tom,
00:06:41pak jdete k umyvadlu, omýváte se, omýváte tu vázu,
00:06:44čistíte a s ní někde zavadíte, tak tam uděláte nějakou lošnu.
00:06:49A to je zákon schválnosti, tak to funguje.
00:06:52Většinou při tom řemesle se toho poškodí minimálně.
00:06:55Když to držíte v ruce, tak už s tím zacházet umíte.
00:06:59-Vy máte jeden typ skleniček, který má takovou mřížku.
00:07:03Velmi jemňounkou mřížku po celém obvodu té skleničky.
00:07:07A to se dělá ručně. Každý ten zářez se dělá ručně.
00:07:12A ty jsou od sebe vzdálené kolik? Milimetr? Kolik to může být?
00:07:17-Zhruba tak milimetr.
00:07:19-Kolik jich tam tak může být na té skleničce?
00:07:22-Jsou to stovky, možná tisíce řezů na váze nebo na skleničce.
00:07:27-A jak to uděláte,
00:07:29aby vám to na té druhé straně vyšlo?
00:07:31To jsem si vždycky říkal, jak je to možný,
00:07:33že ono to vyjde?
00:07:35Tak jsem to zkoušel prohlížet, jestli tam je někde nějaký šev,
00:07:39nebo něco, a nic jsem nenašel. Jak se to udělá, aby to vyšlo?
00:07:42-To se předkreslit nedá.
00:07:45Každý ten řez, vlastně tu řadu jedete v jednom směru doprava,
00:07:48jeden řez vedle druhého, a pak zase našikmo
00:07:51a ob sedmi, kde se spojujete.
00:07:54Já jsem se to učil půl roku, než jsem dokázal udělat
00:07:57jednu skleničku, než mi jedna prošla.
00:08:00Máte nějaké základní linky a pak prostě jedete.
00:08:04Je to o rukách a asi o tom soustředění,
00:08:06je to v hlavě. Ve strojní výrobě, tam si to naprogramujete a jedete.
00:08:11Tady samozřejmě, aby to vypadalo absolutně
00:08:13řemeslně perfektně, tak je to strašně náročný.
00:08:16-A dá se dělat tenhle dekor tokár, dá se to dělat i strojově?-Dá.
00:08:20-A poznáte to, když to uvidíte vedle sebe?
00:08:24-Dneska se fabriky, které to dělají strojově,
00:08:26dostaly do té pozice, tak tam záměrně dělají chyby,
00:08:30aby to vypadalo trošku živě a trochu líp.
00:08:33Aby to bylo trošku živější.
00:08:35Protože samozřejmě ten stroj to udělá jedno jako druhé.
00:08:39Ale je tam ohromný rozdíl v tom, že to káro strojově prováděné
00:08:43se potom leští v kyselině.
00:08:46Takže vlastně ty krásně ostré špičky
00:08:49se vám tím pádem trošku oleští, otupí a to káro
00:08:52je takový slepý. Není to tak,
00:08:55jako když to vezmete od nás na té naší skleničce,
00:08:58kde ty špičky zůstávají krásně ostré.
00:09:01Pak se jenom přeleští kartáčem a pemzou, ale cítíte na prstech
00:09:05tu krásnou ostrost, ten reliéf.
00:09:09-Jenom pro představu diváka, je to asi takhle široký pásek,
00:09:13který jde kolem té skleničky.
00:09:15-Na kalíšku takhle široký a pak vlastně na té fantazii
00:09:18na vázách, nebo na mísách, na svícnech,
00:09:21tak tam ten pás třeba i 10, 12 cm.
00:09:23-Jak dlouho to může brusič dělat?
00:09:26Jak dlouho jste dělal jednu takovou sklenku?
00:09:28-Ty první hodinu tři čtvrtě, dvě hodiny.
00:09:31No ale to byly až ty další, protože ty první jsem zkazil hned
00:09:36v závěru, tak ty šly rovnou do střepů, ty šly rovnou ztřískat.
00:09:40Ale trvá to dlouho.
00:09:43-To sklo je takový v té první fázi poměrně rychlý materiál.
00:09:47To nemáte moc času přemýšlet.
00:09:51To není jako kus šutru, který si postavíte do ateliéru
00:09:54a můžete kolem toho chodit dva měsíce
00:09:57a tu a tam něco dlátem udělat. A pak zase to sledovat.
00:10:02Tady vy musíte v řádu minut udělat ten základní tvar, ne?
00:10:08Vyhovuje vám to, nebo byste si přál někdy,
00:10:11kéž by to chladlo o dvě hodiny déle?
00:10:15-U těch kalíšků ani tak ne, tam si myslím, že ti chlapi,
00:10:18ti mistři jsou na to zvyklí a prostě jedou.
00:10:22U té fantazie, tam je to potom horší, když děláte těžké věci,
00:10:25které mají kolikrát i 30 kg.
00:10:28-A to vy děláte.
-To my děláme.
00:10:30A teď s nimi furt musíte manipulovat, tvarovat je, nahřívat,
00:10:35zase tvarovat několikanásobně.
00:10:38Tak je to samozřejmě strašně unavující a fyzicky náročné
00:10:41pro toho skláře.
00:10:43-Co vám tak řekne ten člověk u pece,
00:10:45když přijdete s tím, že si má dát na píšťalu...
00:10:48Kolik má ta vaše váza?
00:10:50-30 kg skla.
-30 kg?
00:10:52-No... to bych mohl říct až po desátý hodině.
00:10:55-Jo?-Tak samozřejmě, oni si servítky neberou.
00:10:59A tam je to vždycky na upřímnost.
00:11:02Ne, tak je to vždycky takový špičkování,
00:11:04že mě s tím pošlou do háje.
00:11:07Ale oni vám nikdy neřeknou, že to nejde, nebo že to neumí.
00:11:10Pro ně je to výzva a oni se špičkují mezi sebou,
00:11:12takže to samozřejmě rádi udělají.
00:11:15Co se týká mě, tak já se na to snažím
00:11:17jít trošku lišácky. Já jsem u nich jako pořád.
00:11:21I když něco mám na papíře, mám nějaký nápad,
00:11:24tak sice uvnitř vím, že to vyrobitelné je,
00:11:27ale jdu s tím za nimi, abych jim to ukázal.
00:11:31Abych jim řekl: "Hele, mám tady to v plánu, asi to bude těžký."
00:11:35Oni: "A proč myslíš?" Já říkám: "Uděláte to?"
00:11:37"Proč bysme to neudělali?"
00:11:39Jo, tak aby se trošku dopředu na to připravili, aby to věděli.
00:11:43-Taky, aby to bylo jejich trochu.
-Tak, vzali to za svý.
00:11:46A samozřejmě, když přijde k tomu vzorování,
00:11:49tak neremcají, protože vědí, že mi to slíbili,
00:11:52že o tom dopředu věděli.
00:11:54Že jsem za nimi nepřišel s hotovou věcí,
00:11:57jako tady to máte a teď hned tady s tím začněte pracovat.
00:12:00-Je něco u toho skla, jako u materiálu, co byste si přál,
00:12:04aby to sklo umělo, a ono to neumí?
00:12:07-Nevím, ani ne. Já jsem maximálně spokojený.
00:12:10To sklo je taková potvora. Pořád s tím pracujete,
00:12:14snažíte se nějakým způsobem tu hmotu usměrnit, jak na huti,
00:12:18tak potom třeba na té brusírně, kde už máte tu hmotu zastudena
00:12:23v ruce a teď se z ní snažíte něco vysochat,
00:12:26nebo něco tomu dát.
00:12:29Ale já jsem maximálně se sklem spokojený.
00:12:33Pro mě je to nejkrásnější materiál.
00:12:35Už jenom díky té transparentnosti, té nádherné optice.
00:12:39A s tím si můžete hrát.
00:12:41S tím už můžete dopředu počítat, plánovat a vytvářet, sochat,
00:12:46aby to mělo dokonalo optiku.
00:12:49Je to krásná hra se světlem, což ostatní materiál - dřevo,
00:12:54kov, kámen - nemá.
00:12:56Já tomu říkám, že to má něco navíc, co vás pak na konci odmění.
00:13:01Právě tady takovým tím kouzlem, co pak na konci vznikne.
00:13:06-Když jste nastoupil do té sklárny, tak měl bych asi říct, že to,
00:13:11jak třeba vypadáte dnes, to už je velmi sofistikovaná podoba
00:13:17Lukáše Jabůrka. To vy jste byl daleko divočejší.
00:13:21Dredy, ne?
-To bylo ještě půl roku zpátky.
00:13:25-Ano. A říkám si, když pak přijdete na takovýhle post
00:13:30do takhle tradičního podniku, jestli se nepletu,
00:13:33tak vy pořád nejlíp prodáváte tvar, který vznikl někdy v roce 1911?
00:13:38-Ano.
-Že jo? To je ten Splendid, ne?
00:13:41-Přesně tak.
00:13:43-A nejde vám to na nervy, že vy tam přijdete jako mladý
00:13:47progresivní ředitel, a oni furt chtějí ten tvar
00:13:50z toho roku 1911?
00:13:54-Pro mě to je nějakým způsobem fenomén,
00:13:57taková ikona, která se s tím Moserem nese.
00:14:00Tradice nebo historie,
00:14:02na kterou vy můžete naopak navazovat.
00:14:05Samozřejmě bych si přál, aby i ty třeba moje věci,
00:14:08nebo věci ostatních výtvarníků, na kterých pracujeme,
00:14:11tak byly stejně prodávané, stejně úspěšné
00:14:14a stejně dlouho prodávané.
00:14:16-Můžete nějak odhadnout, jak se mění vkus třeba?
00:14:19Vidíte to? Na těch prodejích byste to měli vidět.
00:14:22Kromě toho tvaru z toho roku 1911.
00:14:25-Obecně jdou barvy, protože v současnosti interiéry
00:14:29jsou dost, nebo trend je, že jsou dost minimalistické, čisté.
00:14:34Kolikrát vybereme barvu, kde vám krásně vyniknou
00:14:37tady ty dekorativní věci, různé unikáty nebo plastiky,
00:14:41které jsou v barvách.
00:14:43A myslím si, že zákazník má rád trošku tu hmotu.
00:14:48Ta se hodně vrací.
00:14:50Ta šedesátá léta se hodně vrací zase zpětně.
00:14:52-Jako těžší, když to je.
-Ty těžší.
00:14:54To má pocit, že si kupuje, odnáší si něco,
00:14:57co je opravdu hmotného.
00:14:59Ale hlavně i ty barvy jsou v té hmotě víc takové výraznější,
00:15:03pastelovější. A vlastně, byť je to jenom váza,
00:15:07tak ale výrazově se trošku posouvá už do té umělecké sféry.
00:15:12Takže už je to taková investice.
00:15:16-A jsou třeba barvy, které už se nevrátí?
00:15:19Které dokázal někdo namíchat někdy v 16. století,
00:15:22a už se to prostě netrefí?
00:15:24-Tak těch barev je hodně, je to obrovská alchymie.
00:15:28Jenom ten vývoj stojí ohromné peníze.
00:15:31-Vývoj těch barev?
-Vývoj těch barev.
00:15:35Je to ohromně finančně náročné, i časově.
00:15:38A díky tomu, že někdy kolem roku 1920
00:15:42asi ti Moserovi, nebo syn Ludvíka Mosera,
00:15:45zakladatele, Leo Moser do toho nainvestovali
00:15:48v tehdejší době veškeré prostředky, které měli.
00:15:51Ono vlastně těch barev bylo daleko víc, než v současnosti děláme.
00:15:55Řada z nich se dneska nedělá,
00:15:58protože dneska jsou vyšší nároky na ekologii.
00:16:01Některá ta huba těch barevek je víc ekologicky zatížená,
00:16:05takže se prostě nedělají.
00:16:07-On Leo Moser je taky ve Varech pohřbený, že?
00:16:10-Ano, je tam Leo Moser, je tam i Ludvík Moser,
00:16:12vlastně zakladatelé sklárny.
-Oba dva.
00:16:15-Vlastně oba dva tam jsou.
-Ano. Co mají na hrobě, uvažuju?
00:16:18To by měla být skleněná hrobka. To asi není, že?
00:16:21-Skleněná hrobka to není, je to mramorová hrobka
00:16:24na židovském hřbitově.
00:16:26Samozřejmě je to naše historie, naši předchůdci,
00:16:29takže si toho velmi vážíme a o hrobku pravidelně pečujeme.
00:16:32-Jak oni to měli rozdělené?
00:16:35Kdo byl ten umělecký vizionář, a kdo byl ten, co to prodával?
00:16:38-On to měl v podstatě Ludvík Moser spojené.
00:16:40To byl obrovský obchodník, zároveň vizionář.
00:16:43A až pak jeho synové, asi nejvýznamnější je Leo Moser,
00:16:47který pracoval ve sklárně jako umělecký a technický ředitel,
00:16:51tak to byl takový velký vizionář.
-To je ten, co měl tu Paulu?
00:16:54-Ano, to je ten, co měl tu Paulu.
00:16:57A ten vlastně se zasloužil i o vývoj barevné skloviny
00:17:01celé té škály, která nám do značné míry
00:17:05zůstala i dodneška, kterou si v tajnosti hýčkáme.
00:17:12-A jak je to ošetřené, aby to někdo neprodal do Číny?
00:17:16-Tu přesnou recepturu neznám ani já.
00:17:19-Aby třeba agentura pro spolupráci s Čínou...
00:17:22-To ne.
-...to neprodala do Číny.
00:17:25-To ne, ale určitě taviči, kteří dennodenně míchají
00:17:30ten sklářský kmen a znají tu recepturu,
00:17:33tak tam je to samozřejmě smluvně všechno ošetřené.
00:17:37A znají to víceméně, myslím si, jenom oni, nikdo jiný.
00:17:41-Ostatně, když jsme u toho, padělky, čínský padělek,
00:17:44to ve skle moc není, ne?
00:17:47-Čína padělá sklo, bižuterii, mnoho věcí, strojní výrobu,
00:17:51ale tady do toho se ještě nepustila. Zaplaťpánbůh.
00:17:54-Když jste nastoupil na to místo ředitele,
00:17:57tak byl jste svobodný umělec.
00:18:00Svobodný umělec přece jenom uvažuje, řekl bych,
00:18:03jinak než umělecký ředitel velkého podniku.
00:18:07Teď mě zajímá, jestli to zaleze člověku za nehty,
00:18:11že si třeba řeknete: "No jo, tohle bych docela udělal,
00:18:15ale to se neprodá. To nebudem dělat."
00:18:18Jestli ten marketing vám zaleze pod kůži, že už člověk
00:18:22i u té své vlastní tvorby bere v potaz ten prodej?
00:18:27Což by možná jako svobodný umělec nedělal.
00:18:31-To je na tom ten největší paradox,
00:18:34že ten svobodný umělec dělá úplně to samý.
00:18:37Protože samozřejmě složenky potřebujete měsíčně platit,
00:18:40máte nějaké závazky.
00:18:42A když už nemáte zodpovědnost za ostatní lidi ve sklárně
00:18:46nebo ve firmě, tak máte odpovědnost za sebe,
00:18:49za svoji rodinu.
00:18:51A samozřejmě každý umělec chce, aby se jeho věci prodávaly.
00:18:54Takže je úplně jedno, jestli je děláte ve sklárně,
00:18:57nebo máte vlastní studio, vlastní ateliér.
00:18:59A pak já jsem dva roky objížděl s deskami, s návrhy,
00:19:04se sklem po Praze, nebo v zahraničí galerie,
00:19:08nabízel, jestli by něco nechtěli.
00:19:11Až po dvou letech se mi to podařilo,
00:19:13přišla první vlaštovka, pak se to začalo nabalovat,
00:19:17pak to bylo fajn. Ale trvalo to dva roky.
00:19:19A nakonec zjistíte, že víte, že přesně tady v té galerii
00:19:22v Holandsku se od vás nejvíc prodává tohle,
00:19:25v Praze v této galerii zase mají klienty
00:19:28přesně tady na tu škálu věcí.
00:19:30-To je zvláštní, že je to místopisně...
00:19:33-A ať chcete, nebo nechcete, tak se pak snažíte,
00:19:35nedáváte jim tam věci na zkoušku, ale protože chcete vydělat
00:19:39taky nějaké peníze, tak už tam plánujete,
00:19:41co připravíte a co komu kam přerozdělíte, co nabídnete.
00:19:45Takže si myslím, že ten princip je v podstatě úplně stejný.
00:19:49A to, že často výtvarníci nebo umělci říkají,
00:19:52že to tak není, tak ale ono to tak je,
00:19:54akorát to nechtějí říct, protože se cítí hrozně svobodní.
00:19:58-To je pravda.
00:20:00Vy jste byl na několika stážích - v Holandsku, ve Francii, v Irsku.
00:20:05Jsou ty jejich školy jiné?
00:20:07Je to rozdíl? Třeba v systému práce?
00:20:10Nebo dělají něco jinak?
00:20:12Nebo je to plus minus s tím sklem všude nastejno?
00:20:17-No ten rozdíl je třeba docela obrovský, protože když jsem byl
00:20:21v Irsku, v Dublinu, kde jsem dva měsíce učil
00:20:25na tamní akademii, a vlastně jsem pracoval
00:20:29v ateliéru skla, nebo broušení, tak jsem jim tam pomáhal
00:20:33vybavit ateliér. Oni tím, že si celé studium platí,
00:20:37veškeré semestrální práce, absolutně všechno,
00:20:41tak si toho úplně jinak váží.
00:20:43Ten přístup těch studentů, ráno jsou tam pomalu na šestou,
00:20:47odcházejí večer v šest.
00:20:49A na nich vidíte, že chtějí, že to hltají,
00:20:53že se to chtějí naučit a tu svoji práci chtějí
00:20:56někam posunout.
00:20:58Navíc třeba, co mě hrozně překvapilo v tom Dublinu,
00:21:02tak celý ten systém je nastavený tak,
00:21:05že tam jsou různá státní sdružení nebo organizace,
00:21:08které umělcům na začátku, když vyjdou tu školu, pomáhají.
00:21:12Že jí spoluorganizují výstavy, přispívají jim na různé prezentace,
00:21:16na veletrzích nebo na výstavách.
00:21:19Takže ten systém je komplexně řešený
00:21:23a celkově tím státem podporovaný.
00:21:26Což sice si to ti studenti platí, ale o to víc si toho váží
00:21:31a vlastně v tom fungují nějak.
00:21:34-Já jsem myslel i co se týče výroby toho skla,
00:21:38jestli třeba jiná země dělá věci jinak?
00:21:41Jestli tam jsou třeba nějaká drobná specifika,
00:21:45se kterými bych se u nás nepotkal?
00:21:48-Když nebudu brát strojní výrobu, ta je v podstatě stejná,
00:21:52vezmu vyloženě ruční výrobu, ten princip je v podstatě
00:21:56taky stejný.
00:21:58Máte pec, sklo se taví při stejné teplotě,
00:22:01stejné technologické postupy.
00:22:03Pak jsou samozřejmě různé sklářské techniky,
00:22:07takže každá firma, nebo třeba francouzské sklárny
00:22:10využívají jiných postupů, jiných sklářských technik
00:22:13než třeba my. Než se třeba používají v Holandsku
00:22:16nebo i v tom Irsku.
00:22:18-A v čem se to třeba liší, kdybychom si to měli
00:22:21konkrétně ukázat na něčem, co tam se dělá,
00:22:23u nás se to nedělá?
00:22:25-Tak třeba ve Francii, tam je to specificky postavené
00:22:28na tom, že oni stejně říkají jako my,
00:22:31že dělají ruční výrobu, ale jsou v tom trošku vyčůraní,
00:22:34protože si i v té ruční výrobě hodně používají lehkou technologii.
00:22:39Přece jenom skláře mají, mají brusiče,
00:22:42ale sklář už nevyfukuje kalíšek, netvaruje nožičku,
00:22:46ale vlastně má předformy, kde odstřihne z píšťaly
00:22:50nějakou masu skla.
00:22:52Ta už mu rozfoukne a odstředivkou vytvaruje kalíšek
00:22:56a do další formy odstřihne nanožku, ta mu vytvaruje krásně nanožku,
00:23:00za tepla to jenom slepí a přilepí.
00:23:03To zní hrozně jednoduše, taky je to náročné,
00:23:06ale samozřejmě už jakoby to tvarosloví tam mají dané,
00:23:08připravené. Takže pak sklenička je jedna jako druhá.
00:23:12Říkají, že brousí ručně, řadu věcí brousí na poloautomatech,
00:23:17nebo něco málo brousí ručně, ale pak to leští v kyselině.
00:23:22Kdežto u nás zase my jedeme všechno absolutně od A do Z ručně,
00:23:27v maximální kvalitě a v maximální řemeslné dovednosti,
00:23:31nebo toho umění.
00:23:34Takže tady v tom ty principy jsou jiné.
00:23:37Možná člověk si řekne, proč my si taky nepomáháme?
00:23:41My možná jsme tady v tom zůstali hodně věrní řemeslné výrobě
00:23:46a tomu umění.
00:23:48A tím, jak se to řemeslo dědí z generace na generaci,
00:23:52tak jsme věrní řemeslu a jedeme v těch našich
00:23:56daných principech.
00:23:58Ale myslím si, že už jenom proto, že ta sklárna má nějakou historii,
00:24:03renomé, 160 let tradice, ta sklárna má nějakou tvář,
00:24:08filozofii, a my se ji snažíme dodržovat.
00:24:11Samozřejmě se snažíme dělat nové věci,
00:24:15ale aby byly rozpoznatelné, aby měl ten Moser jasnou tvář.
00:24:20Takže když občas přijdou zakázky, nebo klienti, a chtějí něco,
00:24:24co opravdu je mimo mísu, mimo nás, tak to neděláme.
00:24:29-Je hodně takových?
-Několik do týdne třeba.
00:24:32-To je dost.-Ono je to i o tom, že dostáváme řadu nabídek,
00:24:36nebo i já, od různých interiérových designerů,
00:24:40architektů, na výrobu designu třetích osob nebo jiných lidí.
00:24:45Kdežto my si striktně držíme, už jenom třeba vůči tomu,
00:24:49že ty barevky skloviny, které máme,
00:24:53tak jsou světově unikátní.
00:24:56A nechceme, abychom je vyráběli pro tisíc firem
00:25:00jinde, takže všechno, co ta sklárna vyprodukuje,
00:25:04tak je jenom pod naším designem, pod naším signem.
00:25:07Takže pro nikoho neděláme žádného výrobce.
00:25:10-Nelitoval jste nikdy, že jste přijal to místo?
00:25:14-Vůbec ne. Pro mě to byla ohromná výzva.
00:25:17A vlastně by byla ohromná škoda nevyužít těch možností,
00:25:21které ta sklárna má.
00:25:24Mě to strašně obohatilo a hrozně si té práce vážím.
00:25:29Protože jsem i díky té práci poznal spoustu skvělých lidí,
00:25:33výtvarníků, architektů, sklářů.
00:25:36Takže je krásné setkávání se navzájem
00:25:39v té naší sklářské rodince.
00:25:42Protože zase ta rodinka není tak velká, ani tady v Čechách,
00:25:46ani ve světě, takže se známe, navštěvujeme.
00:25:50A to je na tom to nádherné.
00:25:52-Tak děkuju, že jste se s námi podělil,
00:25:54bylo to moc příjemné povídání, díky.
00:25:57-Já mockrát děkuji za pozvání. Děkuji.
00:25:59-Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ LUKÁŠ JABŮREK.
00:26:05SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2017
Rozhovor Marka Ebena se sklářským výtvarníkem a designérem. Režie J. Hojtaš
Jistě si vybavujete tu slavnou píseň o kanonýru Jabůrkovi, co stál u kanónu a pořád ládoval. Náš dnešní host je nositelem stejného jména, kanonýr to není, ale kanón je to určitě, protože to by se jinak v šestadvaceti letech nestal uměleckým ředitelem jedné z nejprestižnějších českých skláren, sklárny Moser, které bylo letos 160 let. Vítám na Plovárně Lukáše Jabůrka.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2018 | English | 2
