00:00:25 -Dobrý večer.

00:00:27 Jistě si vybavujete tu slavnou píseň o kanonýru Jabůrkovi,

00:00:31 co stál u kanónu a pořád ládoval.

00:00:35 Náš dnešní host je nositelem stejného jména, kanonýr to není,

00:00:39 ale kanón je to určitě.

00:00:42 Protože to by se jinak v šestadvaceti letech nestal

00:00:45 uměleckým ředitelem jedné z nejprestižnějších

00:00:48 českých skláren, sklárny Moser, které bylo letos 160 let.

00:00:53 Vítám NA PLOVÁRNĚ LUKÁŠE JABŮRKA. Dobrý večer.-Dobrý večer.

00:00:57 -Měl jsem možnost navštívit váš podnik.

00:01:01 Je to zvláštní klima, když tam člověk přijde.

00:01:04 Když se pohybujete okolo pecí, tak vidíte, že tam funguje -

00:01:08 aspoň na mě to tak působí - taková ta stavovská čest.

00:01:12 Což už se v jiných fabrikách tak často nevidí.

00:01:16 Je to můj pocit, nebo to tak opravdu je?

00:01:19 -Není to jenom váš pocit, je to i pocit můj.

00:01:21 Je to opravdu tak.

00:01:23 Ta sklárna má silnou atmosféru, ohromného ducha.

00:01:27 A ty prostory slouží od roku 1893,

00:01:30 takže má to nějakou historii a tradici.

00:01:34 Opravdu to působí silně. U řady lidí to tak je.

00:01:38 Máme tam ještě skláře i brusiče, kteří tam pracují několik generací

00:01:43 po sobě, takže dá se říci, že u nás ve sklárně

00:01:47 ještě funguje rčení, že řemeslo se předává

00:01:51 z generace na generaci.
-To je hezký.

00:01:54 Jaké to je, když člověk přijde v šestadvaceti letech

00:01:58 do takhle zavedeného podniku a teď tam jsou ti staří mazáci

00:02:03 u těch pecí a ti brusiči?

00:02:05 A ti, kteří začali dělat to řemeslo ještě dřív,

00:02:07 než vy jste se narodil.

00:02:09 Tak jaké to je, získávat ten respekt?

00:02:13 -Skláři obecně vůbec v tomto oboru jsou velcí srdcaři.

00:02:18 A to je jednoduchý, to na vás poznají.

00:02:21 Buďto patříte mezi ně, nebo nepatříte.

00:02:25 Oni vás prokouknou hned během chvíle,

00:02:27 jestli jste na stejné vlně jako oni, nebo nejste.

00:02:31 A jenom proto, jak jste říkal, že řada sklářů dědí to své řemeslo

00:02:36 z generaci na generaci, což je obrovské bohatství.

00:02:40 A vlastně je to postaveno jenom na těch lidech.

00:02:43 Bez těch lidí by ta sklárna nebyla tím, čím je.

00:02:46 Takže oni sami samozřejmě vědí moc dobře,

00:02:49 co umí a co si můžou dovolit.

00:02:52 A když přijdete, tak samozřejmě vám radí.

00:02:55 -Vy máte směnný provoz?

00:02:57 -Směnný provoz nemáme, máme jenom jednu směnu.

00:02:59 -To znamená, že se začíná...

00:03:02 -Začíná se od šesti hodin, končí se v půl třetí.

00:03:06 Skláři začínají o něco déle, asi zhruba v půl sedmé

00:03:10 a končí ve tři hodiny odpoledne.

00:03:12 -Není to škoda, zapíchnout to už v půl třetí?

00:03:15 -No to byste se měl zeptat těch sklářů.

00:03:17 -Jako že by nastoupila další parta.

00:03:20 Když už se ta pec nahřeje, to přece trvá,

00:03:23 než se pec nahřeje.

00:03:25 -Ano, to tak funguje ve strojní výrobě,

00:03:27 ale v ruční výrobě to tak nejde.

00:03:29 Protože skláři, když vyberou tu denní pánev,

00:03:33 tak ta pánev se musí zase natavit.

00:03:35 To sklo se musí natavit, což samozřejmě má

00:03:37 nějaké své technologické postupy.

00:03:40 Takže když ve tři hodiny skláři odejdou z práce,

00:03:43 tak nastoupí taviči, kteří musí utavit znovu sklovinu.

00:03:47 Musíte pec vyhnat na nějakých 1370 stupňů Celsia,

00:03:51 pak je několik nakládek, čeření...

00:03:53 Je to takový dlouhý technologický postup.

00:03:56 A pak je zase scházení z tavicí teploty na tu pracovní.

00:04:00 Takže taviči končí zhruba kolem páté hodiny ráno,

00:04:04 zase ve chvíli, kdy skláři pak nastupují a začínají nanovo.

00:04:09 -Tak jo, to bych pochopil, že se tam ještě něco děje.

00:04:13 Pokud nastoupí tavič, tak je všecko v pořádku.

00:04:17 -Je to tak. Vlastně funguje to takhle i historicky.

00:04:20 V areálu sklárny, když tam přicházíte,

00:04:24 tak na té přední budově, kde je prodejní galerie,

00:04:28 tak je ještě na střeše taková věžička se zvonem.

00:04:32 A to bylo dřív proto, že skláři bydleli kolem sklárny.

00:04:36 A vždycky, když se utavilo, tak se zvonilo na zvon

00:04:40 a tím se skláři honili do práce, ať to bylo v noci nebo ráno,

00:04:43 v jakoukoli dobu.

00:04:45 Prostě když se podařilo natavit, tak skláři šli do práce,

00:04:48 vybrali pánve, šli zase odpočívat a šli bydlet.

00:04:51 To byl takový koloběh.
-Odkud berete surovinu?

00:04:55 -Základem každého skla je písek. A to zhruba asi kolem 70 %.

00:05:00 Takže písek není nijak významný, ale musí být maximálně čistý

00:05:05 a musí se dodržovat maximální zrnitost.

00:05:09 Aby každé zrno písku bylo ve stejné velikosti,

00:05:13 aby se pak protavovalo ve všech částech stejně.

00:05:17 To máme takovou lokalitu, je to Střeleč, lom,

00:05:21 kde se získávají ty nejkvalitnější písky tady u nás,

00:05:24 nebo ve střední Evropě, a tam bereme i my.

00:05:28 -Takže i zahraniční firmy si tam jezdí pro písek.

00:05:31 -I řada zahraničních firem odebírá od nás.

00:05:34 -Vy jste si prošel skoro všemi profesemi v té sklárně,

00:05:36 než jste nastoupil do té vedoucí pozice, že?

00:05:39 -No, ve sklárně jsem si prošel od začátku,

00:05:43 kdy jsem nastupoval jako technolog a výtvarník,

00:05:47 ale zároveň jsem brousil.

00:05:50 A ve škole ještě předtím, když jsem studoval v Novém Boru,

00:05:55 tak tam jsem si přičichl i trošku k malování skla, nebo na huti.

00:06:00 Ale nebyla to nijak extra významná zkušenost.

00:06:04 Mě vždycky nejvíc bavilo to broušení,

00:06:06 takže u toho jsem zůstal.

00:06:08 -To je další věc, která mě zajímá.

00:06:11 To jsou docela nervy, ne? Brousit sklo.

00:06:14 Protože když si představím, že máte nějakou vázu,

00:06:17 na které pracujete, řekněme...

00:06:19 No, někdy to bývá i pár měsíců, že se na tom dělá?-Ano.

00:06:23 -A teď zvoráte ten poslední vryp.

00:06:28 -Z mé zkušenosti většinou, když už jsme něco zvorali

00:06:32 nebo rozbili nakonec, tak to potom rozbijete,

00:06:36 když tu vázu třeba omýváte.

00:06:38 Dvě hodiny brousíte, jedete na tom,

00:06:41 pak jdete k umyvadlu, omýváte se, omýváte tu vázu,

00:06:44 čistíte a s ní někde zavadíte, tak tam uděláte nějakou lošnu.

00:06:49 A to je zákon schválnosti, tak to funguje.

00:06:52 Většinou při tom řemesle se toho poškodí minimálně.

00:06:55 Když to držíte v ruce, tak už s tím zacházet umíte.

00:06:59 -Vy máte jeden typ skleniček, který má takovou mřížku.

00:07:03 Velmi jemňounkou mřížku po celém obvodu té skleničky.

00:07:07 A to se dělá ručně. Každý ten zářez se dělá ručně.

00:07:12 A ty jsou od sebe vzdálené kolik? Milimetr? Kolik to může být?

00:07:17 -Zhruba tak milimetr.

00:07:19 -Kolik jich tam tak může být na té skleničce?

00:07:22 -Jsou to stovky, možná tisíce řezů na váze nebo na skleničce.

00:07:27 -A jak to uděláte,

00:07:29 aby vám to na té druhé straně vyšlo?

00:07:31 To jsem si vždycky říkal, jak je to možný,

00:07:33 že ono to vyjde?

00:07:35 Tak jsem to zkoušel prohlížet, jestli tam je někde nějaký šev,

00:07:39 nebo něco, a nic jsem nenašel. Jak se to udělá, aby to vyšlo?

00:07:42 -To se předkreslit nedá.

00:07:45 Každý ten řez, vlastně tu řadu jedete v jednom směru doprava,

00:07:48 jeden řez vedle druhého, a pak zase našikmo

00:07:51 a ob sedmi, kde se spojujete.

00:07:54 Já jsem se to učil půl roku, než jsem dokázal udělat

00:07:57 jednu skleničku, než mi jedna prošla.

00:08:00 Máte nějaké základní linky a pak prostě jedete.

00:08:04 Je to o rukách a asi o tom soustředění,

00:08:06 je to v hlavě. Ve strojní výrobě, tam si to naprogramujete a jedete.

00:08:11 Tady samozřejmě, aby to vypadalo absolutně

00:08:13 řemeslně perfektně, tak je to strašně náročný.

00:08:16 -A dá se dělat tenhle dekor tokár, dá se to dělat i strojově?-Dá.

00:08:20 -A poznáte to, když to uvidíte vedle sebe?

00:08:24 -Dneska se fabriky, které to dělají strojově,

00:08:26 dostaly do té pozice, tak tam záměrně dělají chyby,

00:08:30 aby to vypadalo trošku živě a trochu líp.

00:08:33 Aby to bylo trošku živější.

00:08:35 Protože samozřejmě ten stroj to udělá jedno jako druhé.

00:08:39 Ale je tam ohromný rozdíl v tom, že to káro strojově prováděné

00:08:43 se potom leští v kyselině.

00:08:46 Takže vlastně ty krásně ostré špičky

00:08:49 se vám tím pádem trošku oleští, otupí a to káro

00:08:52 je takový slepý. Není to tak,

00:08:55 jako když to vezmete od nás na té naší skleničce,

00:08:58 kde ty špičky zůstávají krásně ostré.

00:09:01 Pak se jenom přeleští kartáčem a pemzou, ale cítíte na prstech

00:09:05 tu krásnou ostrost, ten reliéf.

00:09:09 -Jenom pro představu diváka, je to asi takhle široký pásek,

00:09:13 který jde kolem té skleničky.

00:09:15 -Na kalíšku takhle široký a pak vlastně na té fantazii

00:09:18 na vázách, nebo na mísách, na svícnech,

00:09:21 tak tam ten pás třeba i 10, 12 cm.

00:09:23 -Jak dlouho to může brusič dělat?

00:09:26 Jak dlouho jste dělal jednu takovou sklenku?

00:09:28 -Ty první hodinu tři čtvrtě, dvě hodiny.

00:09:31 No ale to byly až ty další, protože ty první jsem zkazil hned

00:09:36 v závěru, tak ty šly rovnou do střepů, ty šly rovnou ztřískat.

00:09:40 Ale trvá to dlouho.

00:09:43 -To sklo je takový v té první fázi poměrně rychlý materiál.

00:09:47 To nemáte moc času přemýšlet.

00:09:51 To není jako kus šutru, který si postavíte do ateliéru

00:09:54 a můžete kolem toho chodit dva měsíce

00:09:57 a tu a tam něco dlátem udělat. A pak zase to sledovat.

00:10:02 Tady vy musíte v řádu minut udělat ten základní tvar, ne?

00:10:08 Vyhovuje vám to, nebo byste si přál někdy,

00:10:11 kéž by to chladlo o dvě hodiny déle?

00:10:15 -U těch kalíšků ani tak ne, tam si myslím, že ti chlapi,

00:10:18 ti mistři jsou na to zvyklí a prostě jedou.

00:10:22 U té fantazie, tam je to potom horší, když děláte těžké věci,

00:10:25 které mají kolikrát i 30 kg.

00:10:28 -A to vy děláte.
-To my děláme.

00:10:30 A teď s nimi furt musíte manipulovat, tvarovat je, nahřívat,

00:10:35 zase tvarovat několikanásobně.

00:10:38 Tak je to samozřejmě strašně unavující a fyzicky náročné

00:10:41 pro toho skláře.

00:10:43 -Co vám tak řekne ten člověk u pece,

00:10:45 když přijdete s tím, že si má dát na píšťalu...

00:10:48 Kolik má ta vaše váza?

00:10:50 -30 kg skla.
-30 kg?

00:10:52 -No... to bych mohl říct až po desátý hodině.

00:10:55 -Jo?-Tak samozřejmě, oni si servítky neberou.

00:10:59 A tam je to vždycky na upřímnost.

00:11:02 Ne, tak je to vždycky takový špičkování,

00:11:04 že mě s tím pošlou do háje.

00:11:07 Ale oni vám nikdy neřeknou, že to nejde, nebo že to neumí.

00:11:10 Pro ně je to výzva a oni se špičkují mezi sebou,

00:11:12 takže to samozřejmě rádi udělají.

00:11:15 Co se týká mě, tak já se na to snažím

00:11:17 jít trošku lišácky. Já jsem u nich jako pořád.

00:11:21 I když něco mám na papíře, mám nějaký nápad,

00:11:24 tak sice uvnitř vím, že to vyrobitelné je,

00:11:27 ale jdu s tím za nimi, abych jim to ukázal.

00:11:31 Abych jim řekl: "Hele, mám tady to v plánu, asi to bude těžký."

00:11:35 Oni: "A proč myslíš?" Já říkám: "Uděláte to?"

00:11:37 "Proč bysme to neudělali?"

00:11:39 Jo, tak aby se trošku dopředu na to připravili, aby to věděli.

00:11:43 -Taky, aby to bylo jejich trochu.
-Tak, vzali to za svý.

00:11:46 A samozřejmě, když přijde k tomu vzorování,

00:11:49 tak neremcají, protože vědí, že mi to slíbili,

00:11:52 že o tom dopředu věděli.

00:11:54 Že jsem za nimi nepřišel s hotovou věcí,

00:11:57 jako tady to máte a teď hned tady s tím začněte pracovat.

00:12:00 -Je něco u toho skla, jako u materiálu, co byste si přál,

00:12:04 aby to sklo umělo, a ono to neumí?

00:12:07 -Nevím, ani ne. Já jsem maximálně spokojený.

00:12:10 To sklo je taková potvora. Pořád s tím pracujete,

00:12:14 snažíte se nějakým způsobem tu hmotu usměrnit, jak na huti,

00:12:18 tak potom třeba na té brusírně, kde už máte tu hmotu zastudena

00:12:23 v ruce a teď se z ní snažíte něco vysochat,

00:12:26 nebo něco tomu dát.

00:12:29 Ale já jsem maximálně se sklem spokojený.

00:12:33 Pro mě je to nejkrásnější materiál.

00:12:35 Už jenom díky té transparentnosti, té nádherné optice.

00:12:39 A s tím si můžete hrát.

00:12:41 S tím už můžete dopředu počítat, plánovat a vytvářet, sochat,

00:12:46 aby to mělo dokonalo optiku.

00:12:49 Je to krásná hra se světlem, což ostatní materiál - dřevo,

00:12:54 kov, kámen - nemá.

00:12:56 Já tomu říkám, že to má něco navíc, co vás pak na konci odmění.

00:13:01 Právě tady takovým tím kouzlem, co pak na konci vznikne.

00:13:06 -Když jste nastoupil do té sklárny, tak měl bych asi říct, že to,

00:13:11 jak třeba vypadáte dnes, to už je velmi sofistikovaná podoba

00:13:17 Lukáše Jabůrka. To vy jste byl daleko divočejší.

00:13:21 Dredy, ne?
-To bylo ještě půl roku zpátky.

00:13:25 -Ano. A říkám si, když pak přijdete na takovýhle post

00:13:30 do takhle tradičního podniku, jestli se nepletu,

00:13:33 tak vy pořád nejlíp prodáváte tvar, který vznikl někdy v roce 1911?

00:13:38 -Ano.
-Že jo? To je ten Splendid, ne?

00:13:41 -Přesně tak.

00:13:43 -A nejde vám to na nervy, že vy tam přijdete jako mladý

00:13:47 progresivní ředitel, a oni furt chtějí ten tvar

00:13:50 z toho roku 1911?

00:13:54 -Pro mě to je nějakým způsobem fenomén,

00:13:57 taková ikona, která se s tím Moserem nese.

00:14:00 Tradice nebo historie,

00:14:02 na kterou vy můžete naopak navazovat.

00:14:05 Samozřejmě bych si přál, aby i ty třeba moje věci,

00:14:08 nebo věci ostatních výtvarníků, na kterých pracujeme,

00:14:11 tak byly stejně prodávané, stejně úspěšné

00:14:14 a stejně dlouho prodávané.

00:14:16 -Můžete nějak odhadnout, jak se mění vkus třeba?

00:14:19 Vidíte to? Na těch prodejích byste to měli vidět.

00:14:22 Kromě toho tvaru z toho roku 1911.

00:14:25 -Obecně jdou barvy, protože v současnosti interiéry

00:14:29 jsou dost, nebo trend je, že jsou dost minimalistické, čisté.

00:14:34 Kolikrát vybereme barvu, kde vám krásně vyniknou

00:14:37 tady ty dekorativní věci, různé unikáty nebo plastiky,

00:14:41 které jsou v barvách.

00:14:43 A myslím si, že zákazník má rád trošku tu hmotu.

00:14:48 Ta se hodně vrací.

00:14:50 Ta šedesátá léta se hodně vrací zase zpětně.

00:14:52 -Jako těžší, když to je.
-Ty těžší.

00:14:54 To má pocit, že si kupuje, odnáší si něco,

00:14:57 co je opravdu hmotného.

00:14:59 Ale hlavně i ty barvy jsou v té hmotě víc takové výraznější,

00:15:03 pastelovější. A vlastně, byť je to jenom váza,

00:15:07 tak ale výrazově se trošku posouvá už do té umělecké sféry.

00:15:12 Takže už je to taková investice.

00:15:16 -A jsou třeba barvy, které už se nevrátí?

00:15:19 Které dokázal někdo namíchat někdy v 16. století,

00:15:22 a už se to prostě netrefí?

00:15:24 -Tak těch barev je hodně, je to obrovská alchymie.

00:15:28 Jenom ten vývoj stojí ohromné peníze.

00:15:31 -Vývoj těch barev?
-Vývoj těch barev.

00:15:35 Je to ohromně finančně náročné, i časově.

00:15:38 A díky tomu, že někdy kolem roku 1920

00:15:42 asi ti Moserovi, nebo syn Ludvíka Mosera,

00:15:45 zakladatele, Leo Moser do toho nainvestovali

00:15:48 v tehdejší době veškeré prostředky, které měli.

00:15:51 Ono vlastně těch barev bylo daleko víc, než v současnosti děláme.

00:15:55 Řada z nich se dneska nedělá,

00:15:58 protože dneska jsou vyšší nároky na ekologii.

00:16:01 Některá ta huba těch barevek je víc ekologicky zatížená,

00:16:05 takže se prostě nedělají.

00:16:07 -On Leo Moser je taky ve Varech pohřbený, že?

00:16:10 -Ano, je tam Leo Moser, je tam i Ludvík Moser,

00:16:12 vlastně zakladatelé sklárny.
-Oba dva.

00:16:15 -Vlastně oba dva tam jsou.
-Ano. Co mají na hrobě, uvažuju?

00:16:18 To by měla být skleněná hrobka. To asi není, že?

00:16:21 -Skleněná hrobka to není, je to mramorová hrobka

00:16:24 na židovském hřbitově.

00:16:26 Samozřejmě je to naše historie, naši předchůdci,

00:16:29 takže si toho velmi vážíme a o hrobku pravidelně pečujeme.

00:16:32 -Jak oni to měli rozdělené?

00:16:35 Kdo byl ten umělecký vizionář, a kdo byl ten, co to prodával?

00:16:38 -On to měl v podstatě Ludvík Moser spojené.

00:16:40 To byl obrovský obchodník, zároveň vizionář.

00:16:43 A až pak jeho synové, asi nejvýznamnější je Leo Moser,

00:16:47 který pracoval ve sklárně jako umělecký a technický ředitel,

00:16:51 tak to byl takový velký vizionář.
-To je ten, co měl tu Paulu?

00:16:54 -Ano, to je ten, co měl tu Paulu.

00:16:57 A ten vlastně se zasloužil i o vývoj barevné skloviny

00:17:01 celé té škály, která nám do značné míry

00:17:05 zůstala i dodneška, kterou si v tajnosti hýčkáme.

00:17:12 -A jak je to ošetřené, aby to někdo neprodal do Číny?

00:17:16 -Tu přesnou recepturu neznám ani já.

00:17:19 -Aby třeba agentura pro spolupráci s Čínou...

00:17:22 -To ne.
-...to neprodala do Číny.

00:17:25 -To ne, ale určitě taviči, kteří dennodenně míchají

00:17:30 ten sklářský kmen a znají tu recepturu,

00:17:33 tak tam je to samozřejmě smluvně všechno ošetřené.

00:17:37 A znají to víceméně, myslím si, jenom oni, nikdo jiný.

00:17:41 -Ostatně, když jsme u toho, padělky, čínský padělek,

00:17:44 to ve skle moc není, ne?

00:17:47 -Čína padělá sklo, bižuterii, mnoho věcí, strojní výrobu,

00:17:51 ale tady do toho se ještě nepustila. Zaplaťpánbůh.

00:17:54 -Když jste nastoupil na to místo ředitele,

00:17:57 tak byl jste svobodný umělec.

00:18:00 Svobodný umělec přece jenom uvažuje, řekl bych,

00:18:03 jinak než umělecký ředitel velkého podniku.

00:18:07 Teď mě zajímá, jestli to zaleze člověku za nehty,

00:18:11 že si třeba řeknete: "No jo, tohle bych docela udělal,

00:18:15 ale to se neprodá. To nebudem dělat."

00:18:18 Jestli ten marketing vám zaleze pod kůži, že už člověk

00:18:22 i u té své vlastní tvorby bere v potaz ten prodej?

00:18:27 Což by možná jako svobodný umělec nedělal.

00:18:31 -To je na tom ten největší paradox,

00:18:34 že ten svobodný umělec dělá úplně to samý.

00:18:37 Protože samozřejmě složenky potřebujete měsíčně platit,

00:18:40 máte nějaké závazky.

00:18:42 A když už nemáte zodpovědnost za ostatní lidi ve sklárně

00:18:46 nebo ve firmě, tak máte odpovědnost za sebe,

00:18:49 za svoji rodinu.

00:18:51 A samozřejmě každý umělec chce, aby se jeho věci prodávaly.

00:18:54 Takže je úplně jedno, jestli je děláte ve sklárně,

00:18:57 nebo máte vlastní studio, vlastní ateliér.

00:18:59 A pak já jsem dva roky objížděl s deskami, s návrhy,

00:19:04 se sklem po Praze, nebo v zahraničí galerie,

00:19:08 nabízel, jestli by něco nechtěli.

00:19:11 Až po dvou letech se mi to podařilo,

00:19:13 přišla první vlaštovka, pak se to začalo nabalovat,

00:19:17 pak to bylo fajn. Ale trvalo to dva roky.

00:19:19 A nakonec zjistíte, že víte, že přesně tady v té galerii

00:19:22 v Holandsku se od vás nejvíc prodává tohle,

00:19:25 v Praze v této galerii zase mají klienty

00:19:28 přesně tady na tu škálu věcí.

00:19:30 -To je zvláštní, že je to místopisně...

00:19:33 -A ať chcete, nebo nechcete, tak se pak snažíte,

00:19:35 nedáváte jim tam věci na zkoušku, ale protože chcete vydělat

00:19:39 taky nějaké peníze, tak už tam plánujete,

00:19:41 co připravíte a co komu kam přerozdělíte, co nabídnete.

00:19:45 Takže si myslím, že ten princip je v podstatě úplně stejný.

00:19:49 A to, že často výtvarníci nebo umělci říkají,

00:19:52 že to tak není, tak ale ono to tak je,

00:19:54 akorát to nechtějí říct, protože se cítí hrozně svobodní.

00:19:58 -To je pravda.

00:20:00 Vy jste byl na několika stážích - v Holandsku, ve Francii, v Irsku.

00:20:05 Jsou ty jejich školy jiné?

00:20:07 Je to rozdíl? Třeba v systému práce?

00:20:10 Nebo dělají něco jinak?

00:20:12 Nebo je to plus minus s tím sklem všude nastejno?

00:20:17 -No ten rozdíl je třeba docela obrovský, protože když jsem byl

00:20:21 v Irsku, v Dublinu, kde jsem dva měsíce učil

00:20:25 na tamní akademii, a vlastně jsem pracoval

00:20:29 v ateliéru skla, nebo broušení, tak jsem jim tam pomáhal

00:20:33 vybavit ateliér. Oni tím, že si celé studium platí,

00:20:37 veškeré semestrální práce, absolutně všechno,

00:20:41 tak si toho úplně jinak váží.

00:20:43 Ten přístup těch studentů, ráno jsou tam pomalu na šestou,

00:20:47 odcházejí večer v šest.

00:20:49 A na nich vidíte, že chtějí, že to hltají,

00:20:53 že se to chtějí naučit a tu svoji práci chtějí

00:20:56 někam posunout.

00:20:58 Navíc třeba, co mě hrozně překvapilo v tom Dublinu,

00:21:02 tak celý ten systém je nastavený tak,

00:21:05 že tam jsou různá státní sdružení nebo organizace,

00:21:08 které umělcům na začátku, když vyjdou tu školu, pomáhají.

00:21:12 Že jí spoluorganizují výstavy, přispívají jim na různé prezentace,

00:21:16 na veletrzích nebo na výstavách.

00:21:19 Takže ten systém je komplexně řešený

00:21:23 a celkově tím státem podporovaný.

00:21:26 Což sice si to ti studenti platí, ale o to víc si toho váží

00:21:31 a vlastně v tom fungují nějak.

00:21:34 -Já jsem myslel i co se týče výroby toho skla,

00:21:38 jestli třeba jiná země dělá věci jinak?

00:21:41 Jestli tam jsou třeba nějaká drobná specifika,

00:21:45 se kterými bych se u nás nepotkal?

00:21:48 -Když nebudu brát strojní výrobu, ta je v podstatě stejná,

00:21:52 vezmu vyloženě ruční výrobu, ten princip je v podstatě

00:21:56 taky stejný.

00:21:58 Máte pec, sklo se taví při stejné teplotě,

00:22:01 stejné technologické postupy.

00:22:03 Pak jsou samozřejmě různé sklářské techniky,

00:22:07 takže každá firma, nebo třeba francouzské sklárny

00:22:10 využívají jiných postupů, jiných sklářských technik

00:22:13 než třeba my. Než se třeba používají v Holandsku

00:22:16 nebo i v tom Irsku.

00:22:18 -A v čem se to třeba liší, kdybychom si to měli

00:22:21 konkrétně ukázat na něčem, co tam se dělá,

00:22:23 u nás se to nedělá?

00:22:25 -Tak třeba ve Francii, tam je to specificky postavené

00:22:28 na tom, že oni stejně říkají jako my,

00:22:31 že dělají ruční výrobu, ale jsou v tom trošku vyčůraní,

00:22:34 protože si i v té ruční výrobě hodně používají lehkou technologii.

00:22:39 Přece jenom skláře mají, mají brusiče,

00:22:42 ale sklář už nevyfukuje kalíšek, netvaruje nožičku,

00:22:46 ale vlastně má předformy, kde odstřihne z píšťaly

00:22:50 nějakou masu skla.

00:22:52 Ta už mu rozfoukne a odstředivkou vytvaruje kalíšek

00:22:56 a do další formy odstřihne nanožku, ta mu vytvaruje krásně nanožku,

00:23:00 za tepla to jenom slepí a přilepí.

00:23:03 To zní hrozně jednoduše, taky je to náročné,

00:23:06 ale samozřejmě už jakoby to tvarosloví tam mají dané,

00:23:08 připravené. Takže pak sklenička je jedna jako druhá.

00:23:12 Říkají, že brousí ručně, řadu věcí brousí na poloautomatech,

00:23:17 nebo něco málo brousí ručně, ale pak to leští v kyselině.

00:23:22 Kdežto u nás zase my jedeme všechno absolutně od A do Z ručně,

00:23:27 v maximální kvalitě a v maximální řemeslné dovednosti,

00:23:31 nebo toho umění.

00:23:34 Takže tady v tom ty principy jsou jiné.

00:23:37 Možná člověk si řekne, proč my si taky nepomáháme?

00:23:41 My možná jsme tady v tom zůstali hodně věrní řemeslné výrobě

00:23:46 a tomu umění.

00:23:48 A tím, jak se to řemeslo dědí z generace na generaci,

00:23:52 tak jsme věrní řemeslu a jedeme v těch našich

00:23:56 daných principech.

00:23:58 Ale myslím si, že už jenom proto, že ta sklárna má nějakou historii,

00:24:03 renomé, 160 let tradice, ta sklárna má nějakou tvář,

00:24:08 filozofii, a my se ji snažíme dodržovat.

00:24:11 Samozřejmě se snažíme dělat nové věci,

00:24:15 ale aby byly rozpoznatelné, aby měl ten Moser jasnou tvář.

00:24:20 Takže když občas přijdou zakázky, nebo klienti, a chtějí něco,

00:24:24 co opravdu je mimo mísu, mimo nás, tak to neděláme.

00:24:29 -Je hodně takových?
-Několik do týdne třeba.

00:24:32 -To je dost.-Ono je to i o tom, že dostáváme řadu nabídek,

00:24:36 nebo i já, od různých interiérových designerů,

00:24:40 architektů, na výrobu designu třetích osob nebo jiných lidí.

00:24:45 Kdežto my si striktně držíme, už jenom třeba vůči tomu,

00:24:49 že ty barevky skloviny, které máme,

00:24:53 tak jsou světově unikátní.

00:24:56 A nechceme, abychom je vyráběli pro tisíc firem

00:25:00 jinde, takže všechno, co ta sklárna vyprodukuje,

00:25:04 tak je jenom pod naším designem, pod naším signem.

00:25:07 Takže pro nikoho neděláme žádného výrobce.

00:25:10 -Nelitoval jste nikdy, že jste přijal to místo?

00:25:14 -Vůbec ne. Pro mě to byla ohromná výzva.

00:25:17 A vlastně by byla ohromná škoda nevyužít těch možností,

00:25:21 které ta sklárna má.

00:25:24 Mě to strašně obohatilo a hrozně si té práce vážím.

00:25:29 Protože jsem i díky té práci poznal spoustu skvělých lidí,

00:25:33 výtvarníků, architektů, sklářů.

00:25:36 Takže je krásné setkávání se navzájem

00:25:39 v té naší sklářské rodince.

00:25:42 Protože zase ta rodinka není tak velká, ani tady v Čechách,

00:25:46 ani ve světě, takže se známe, navštěvujeme.

00:25:50 A to je na tom to nádherné.

00:25:52 -Tak děkuju, že jste se s námi podělil,

00:25:54 bylo to moc příjemné povídání, díky.

00:25:57 -Já mockrát děkuji za pozvání. Děkuji.

00:25:59 -Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ LUKÁŠ JABŮREK.

00:26:05 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2017